Vzpomínky - 01

Bylo teplé odpoledne. Někde až moc teplé. Jedno takové území bylo převážně všude ve Větrné Zemi. Místo, na kterém se znenadání začalo měnit bylo pusté, až na písek. Kdyby zde někdo stál, pocítil by najednou lehké zachvění vzduchu, i když vítr zde vůbec nevál. Ne, nebyl to vítr, ale chakra. Najednou se zde objevil mladý, asi tak sedmnáctiletý chlapec s blonďatou kšticí rozevlátou oním 'větrem'. Jeho modré oči byly překvapené tak náhlou změnou prostředí, ale než se s tím stačil vypořádat, omdlel vysílením.

Ležel zde skoro půl dne, když kolem probíhala skupinka ninjů, kteří hlídali hranice Písečné vesnice. Ani by si chlapcova těla nevšimli, kdyby kolem něho už nekroužili ptáci. Jeden z chunninů se vydal blíž, aby obhlédl situaci. Když byl tak blízko, že rozpoznal obrys lidské postavy, zrychlil a zavolal na velitele: „Sempai, je to člověk. Nevypadá dobře, teče z něj spoustu krve! A má čelenku Listové!“ velitel Sunamaru přistoupil k raněnému. Toho chlapce znám, už jsem ho viděl! Jenže kde? Kde jsem ho viděl? Nevzpomínám si... no co, je z Listové, to je jasné. Vemem ho do nemocnice. Možná ho Kazekage pozná. Kazekage?! No jasně, to je ten kluk co zachránil Gaaru před Akatsuki. Není to...
„Jinchuuriky z Listové?“ zašeptal sotva slyšitelně sám pro sebe. Jeden z vojáků, stojících poblíž velitele ho slyšel a hned věděl o kom mluví.
„Uzumaki Naruto?“
„Ano, to je on.“ Co tady dělá? Tak daleko od své vesnice. Dyť žádné ohrožení nehrozí. A ta jeho zranění jsou velmi vážná. Vypadá to minimálně na zlomenou klíční kost a pohmožděnou kost hrudní. Boj? Že by ho někdo přepadl? Takto se velitelovi myšlenky rozutíkaly pryč, až to jeden z vojáků nevydržel: „Musíme ho dostat do nemocnice!“ zeptel se.
„Hai,“ odpověděli ostatní, kteří se zatím potichu přiblížili k velitelovi. Anižby čekali na Sunamarův souhlas, začali Naruta zvedat. Přece jen mu byly pořád vděční za záchranu jejich Kazekageho. Navíc jako občana Konohy, která byla s Písečnou spojenci, by ho určitě nenechali ležet v poušti vážně zraněného.

Ještě toho dne Kazekege spěchal do nemocnice. Chtěl ze své kanceláře odejít už dřív, ale povinnosti Kage se nedají odkládat. Temari mu už vyřídila, že Naruto není ve smrtelném ohrožení, ale Gaara pořád tušil něco nepříjemného.Kde se tady jen tak zničeho nic objevil? Pohraniční stráž by ho už zahlédla a podala hlášení, ne? Jakto že se dostal tak blízko Suně? Možná nové jutsu... a proč má všechna ta zranění? Který ninja by ho dokázal tak zřídit? Při této myšlence se trošku ušklíb. Konečně i Velký Naruto, příští Hokage z Listové dostal pořádnou nakládačku. Tak sem ho nezřídil ani já tenkrát po tom náhlém konci Chunninské zkoušky. Vlastně jen jedna osoba dostala Naruta na dýl do nemocnice. Sasuke... Ale od té doby Naruto velmi zesílil... Vždyť zcela sám porazil Peina, který zabil Jirayu – jednoho ze Sanninů. Kdybych jen věděl co se stalo… Byl to zase Sasuke? Jestli ano, Naruto bude k neudržení až se probere, ale... to bude asi tak jako tak... je pořád stejný. Když Gaara došel až ke dveřím na nemocniční lůžka, pořád se trochu usmíval své poslední myšlence. Když otevřel, uviděl Naruta jak leží, už při vědomí, ale s obvázanou hlavou, ramenem a hrudí.
„Naruto, jsem rád že už si vzhůru. Ale... co se stalo?“ bylo vidět, že Naruto tuto otázku stejně- dřív nebo později- čekal, ale i tak se zamyslel a snažil si vzpomenout. Bezúspěšně, jak i očekával podle svých předchozích pokusů o vybavení si čerstvějších vzpomínek.
„To kdybych věděl,“ řekl zamyšleně. Rád by alespoň tušil, co se stalo a s kým to vlastně bojoval.
„Doktoři říkali, že si měl dost silný otřes mozku. Kvůli tomu si asi teď nemůžeš vzpomenout,“ snažil se Gaaro skrýt své zklamání.
„ Pošlu ti sem nějaké ninji, kteří používají techniku čtení mysli. Mimo té hlavy máš zlomenou klíční kost a naražený hrudník, ale to se snadno vyléčí.“
„Ještě snáž s Kyuubim v těle,“ snažil se pousmát Naruto, ale vypadalo to pouze jako pouhý škleb.
„Ano, taky pravda. Tyhle zranění se zahojí, ale ty popáleniny asi ne, alespoň ne úplně, ani s démonem v těle. Vypadají vážně.“
„Hm.. jo, to už sem slyšel. Ale to je teď jedno, musím se vrátit. Mám pocit, že mě někdo potřebuje.“ Naruto vypadal velmi rozrušeně. Ta klidná maska, kterou se snažil před Gaarou držet, pomalu mizela. Jen kdybych věděl kdo mě potřebuje a co tady dělám. „No zdá se, že si tu chvíli pobudu. Tak mi zatím řekni, Gaaro, jak se máš? A jak se ti žije bez tvého Bijuu?“ snažil si získat čas na uklidněnou.
„ No... zezačátku jsem se cítil nesvůj a mátlo mě to, ale zvykl jsem si. Ta ochrana mi zůstala, jen už není absolutní. Ale i tak jsem dost silný ochraňovat moji vesnici a lidi, na kterých mi záleží... ostatní se na mě taky přestali dívat jako na monstrum. Někteří už dřív, ale teď mám na své straně celou vesnici. Je to příjemný pocit, mít někoho, kdo tě obdivuje nebo tě má za vzor. Už jen to je důvod je chránit,“ vzpomínal na své pocity poté co se vrátil do vesnice jako hrdina. Naruto byl rád že Gaaru konečně potkalo štěstí a vesnice ho neodsuzuje tak, jako během dětství. Možná že právě teď osobě stojící u jeho lůžka trošku záviděl. Přeci toto je budoucnost, kterou Naruto vždy chtěl. Být nejuznávanější ninja ve vesnici a stát se Kage. Ale závist hned ustoupila . Vesele se na Gaaru usmál a ten mu úsměv vrátil. Takhle by se na sebe culili ještě dlouho, kdyby do pokoje nevlítl doktor, který šel zkontrolovat Narutův stav. Jakmile si všiml Kazekageho, zastavil se
„Promiňte, Kazekage-sama, jen jsem chtěl zkontrolovat stav raněného.“
„Jistě, to je v pořádku, stejně už musím jít. Ještě se uvidíme, Naruto,“ a s těmito slovy odešel z místnosti.
„Je to skvělý člověk a velmi dobrý ninja, jsem rád že se z něj stal Kazekage“ konstatoval doktor během doby, kdy prohlížel Narutovi zranění.
„Ano, to je“ odpověděl chlapec.
„Tak, kosti se dobře hojí, s touto rychlostí to bude trvat jen tak dva nebo tři dny, než se to celé zregeneruje. Ty popáleniny tak lehké nebudou, zdá se že zůstanou jizvy. Jinak žádné problémy?“ otázal se doktor.
„No..vlastně ano,“ pousmál se omluvně Naruto,“ nemůžu si vzpomenout na nic co se přihodilo, než sem se tady objevil...“

Celý další týden ninjové různých oborů pomáhali Narutovi. Medici se snažili vyléčit popáleniny, protože kosti se už zcela zahojily. Jiní mu zase pomáhali přijít na vzpomínky, které ztratil. A Gaara, Temari nebo Kankurou přišli čas od času na kus řeči. Naruto jim byl všem vděčný, ale věděl, že medici ani ninjové neuspějou. Už druhý den nějak vycítil, že jizvy zůstanou navždy a své vzpomínky bude muset najít sám. Chvílemi se zdálo, že už to skoro má, ale pak ho nesnesitelně rozbolela hlava a nit vzpomínek ztratil. Jediné co mu v tomto více méně pomáhalo byl spánek. Jakoby mu mozek chtěl pomoci, snažil se mu ony vzpomínky ukazovat ve snech. Ale Naruto z nich žádnou nepochytil, jelikož byly rozmazané, zmatené a měnily se příliš rychle.

Po týdnu, se jednoho rána náhle probudil. Konečně se mu povedlo najít jednu zatoulanou myšlenku. Viděl boj. Ohromný boj. Na zemi leželo mnoho zraněných nebo mrtvých ninjů. Viděl bojovat své přátele, nepřátele i lidi, které v životě neviděl.Bitva… Velká bitva! Vypadalo to skoro jako válka… Ale Písečná nevyhlásila pohotovost a ani zatím nepřišly žádné zprávy! Je to celé zmatené... musím se snažit vzpomenout si od samého začátku a nezapomenout na žádný detail!