Forbidden Love- 2. kapitola

2. kapitola

Když jsme seděli na gauči a nad ničím každý přemýšlel musela jsem se zeptat.
„Musíme mít ještě nějaké posily sami to nezvládneme.“ Řekla jsem a podívala se na Naruto.
„Vím o někom, ale je to docela kus odsud.“ Řekl a já se na něho podívala.
„To je jedno hlavně, ať nám pomohou. Jak jsou silní?“ Zeptala jsem se, protože mě to celkem zajímalo. Naruto se na mě zašklebil.
„Stačí ti, když ti řeknu, že ona je nejlepší medic- ninja a on je poslední z nejsilnějšího klanu v listové?“
„Ano to mi stačí.“ Odpověděla jsem a poté se víc zabořila do sedačky a zavřela jsem oči. Únava přišla celkem rychle a já se během chvilky ocitla v říši snů. Když jsem se něco kolem půl druhé ráno probudila, bylo mi příjemné teplo, když jsem zjistila kdo je zdroj toho tepla malinko jsem se lekla.
„Naruto.“ Řekla jsem si potichu. Už strašně dlouho jsem necítila teplou náruč. Naposledy, když tohle dělal můj otec. Byla jsem za to Narutovi strašně vděčná. Zase jsem zavřela oči a ještě víc se přitiskla k Narutovi a opět jsem usnula.
Když jsem se probudila a otevřela jsem oči, malinko jsem se lekla. Naruto, už měl otevřené oči a já ho objímala okolo krku. Rychle jsem ho pustila a sedla jsem si.
„Opravdu se ti omlouvám, já…já.“ Začala jsem koktat a moje tváře nabrali červenou barvu.
„Klid mrně nic se neděje a k tomu si mi připadala roztomile.“ Odpověděl a opět mě políbil.
„Co máš pořád s tím líbáním.“ Křikla jsem na něj.
„Nic, jen mě baví provokovat jednoho z nejlepších lovců. Víš co je tvá slabina, že nejsi zvyklá na mužský dotek, že?“ Zeptal se mě a moje hlava klesla.
„To není pravda.“ Řekla jsem něco na obhajovu, ale moc mi to nešlo.
„Opravdu.“ Řekl a tentokrát mu jeho ruka sjela po mých zádech. Ihned mi po nich přejel mráz a naběhla mi husí kůže.
„Myslím, že mám pravdu.“ Řekl potichu do mého ucha.
„Přestaň.“ Odstrčila jsem ho od sebe a běžela jsem do koupelny, kde jsem se zamkla dveře a sjela jsem po nich.
„Co se to se mnou děje. Proč na něho takhle reaguju.“
Zvedla jsem se ze studené země a šla jsem si vyčistit zuby a poté učesat vlasy. Vzala jsem do ruky dětské kimono.
„Tímhle ho dostanu, alespoň nikdo nepozná kdo jsem.“ Řekla jsem si pro sebe a provedla svoje “ dětské jutsu“ oblékla jsem si kimono a dala si vlasy do culíku.
„Tak můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se, když jsem vyšla z koupelny. A jak jsem doufala Narutova pusa klesla k zemi.
„Co je?“ Zeptala jsem se a moje koutky dost cukaly.
„Co si to ze sebou udělala. Teď vypadáš jako pětiletý dítě.“ Křikl na mě Naruto a já, už to nevydržela a vybuchla jsem smíchy.
„To je účel Naruto, bude to naše eso v rukávu. Všichni si budou myslet, že jsem něco jako tvoje mladší sestra a potom se jim ukážu ve své pravé podobě, to je zaskočí a ty je budeš moct bez problému zabít.“ Řekla jsem a poté se na něj usmála.
„Jo to je dobrý plán, tak můžem.“ Řekl a společně jsme vyrazili ven. Zrovna padal sníh a vypadalo to opravdu hezky.
„Máš ráda sníh co?“ Zeptal se mě Naruto a já se na něj otočila.
„Proč myslíš?“
„Protože ti úplně září oči Ren.“ Odpověděl a já se nad tím zasmála.
„Jo mám ho ráda, strašně ráda. Uklidňujeme.“ Odpověděla jsem a poté jsme konečně vyšli ze Sněžné vesnice.
„Myslím si, že naše tajná zbraň bude tvoje čtení myšlenek.“ Řekl a já jen kývla.
„Jenom je tu menší problém.“ Řekla jsem a zastavila se.
„Jaký?“
„Tobě myšlenky číst nedokážu. Včera si měl pravdu snažila jsem se je přečíst, ale byla tam jenom mlha.“ Řekla jsem a dělala jsem nafouklou.
„Možná je to kvůli Kyuubimu.“
„Ne to ne dokážu normálně přečíst Jinchuurikimu myšlenky, ale tobě ne. Je to dost flustrující.“ Řekla jsem a poté jsem se vydala opět na cestu.
Šli jsme, už celý den, na to, že tu žiju celý život jsem dost promrzlá. Možná je to tím, že jsme v dětském těla, ale je to zvláštní.
„Hej Naruto nepřipadá ti, že je tu nějak moc velká zima?“ Zeptala jsem se ho potichu, aby mě nikdo neslyšel.
„Také si myslím a zdá se mi, že nás, už někdo nějakou dobu sleduje.“ Řekl a já malinko zbystřila. Opravdu měl pravdu. Cítila jsem tu cizí chakru.
„Vylez.“ Křikl Naruto dost ostřím hlasem.
„Jste dobří, že jste si mě šimli, takže má odměna je na dost vysoké úrovni.“ Řekl mužský hlas. Rychle jsem otočila hlavu a za námi stál muž okolo třiceti let. Měl velké množství chakry, ale nevypadal vůbec nebezpečně. Ale co mi došlo hned, že je to lovec.
„Takže jsi mě přišel ulovit.“ Řekl Naruto dost ironicky, až jsem se tomu zasmála.
„Promiň, ale nechám se chytit pouze od jednoho lovce.“ Řekl a poté se malinko podíval na mě. V tu ráno jsem opět zčervenala.
„Sakra co to se mnou je.“ Řekla jsem si v duchu, ale poté jsem se hned vrátila do reality a jen tak, tak jsem stihla uhnout útoku.
„Sakra Ren prober se.“ Křikl na mě Naruto a to mě hnedka probralo.
Rychle jsem se dostala za našeho protivníka a skočila mu na ramena.
„Jen já ho můžu získat.“ To bylo poslední co uslyšel, protože jsem mu hned na to zlomila vaz.
„Jsi dobrá i v dětské verzi.“
„To má být pochvala?“ Zeptala jsem se a Naruto se tomu jen pousmál.
„Samozřejmě, že to je pochvala.“
„Myslím, že můžeme jít dál, víš kde teď tví přátelé bydlí?“ Zeptala jsem se, když jsme se na chvilku zastavili, abychom si odpočali.
„V Suně.“ Odpověděl a mě malinko klesla pusa.
„Až v Suně, to tam půjdeme tak čtrnáct dní.“ Řekla jsem a Naruto jen kývnul.
„Nemáme tolik zásob“
„Jo, ale máme peníze, abychom si o koupili ne?“ Zeptal se Naruto a já jenom kývla na souhlas.
Poté jsme se vydali opět na cestu. Šli jsme v kuse celé čtyři dny, ale poté jsem pocítila silou touhu spát.
„Naruto mohli bychom na chvíli zastavit. Sotva stojím na nohou?“ Zeptala jsem se a v tu chvíli se mi podlomili kolena a já padala z vysokého stromu dolů.
Ale vůbec jsem necítila nějaký náraz nebo tak něco.
„Jo měla bys sis schrupnout.“ Řekl Naruto a pevně mě držel v náručí.
„Jo to bych asi měla.“ Než jsem stihla cokoliv udělat moje víčka padla sama a já okamžitě usnula.
Cítila jsem teplo, když jsem otevřela oči měla jsem přes sebe deku, ale vůbec jsem neležela na zemi, ale v Narutovi náruči. Měl zavřené oči a když spal vypadal jak nějaký anděl. Oheň pomalu dohoříval. Nějak jsem se dostala od Naruto a šla přiložit.
„Už jsi vzhůru Ren.“ Uslyšela jsem hlas za sebou.
„Omlouvám se byla jsem strašně unavená, ale nechtěla jsem tě zdržovat. Tohle jutsu je udělané tak, že má i fyzickou silu dítěte.“ Řekla jsem a malinko sklopila oči.
„Uděláme takovou dohodu jo. Vždycky mi všechno řekneš.“ Řekl ostřím hlasem a já jenom kývla.
„Teď, už můžeme opět vyrazit.“
Všechno jsme sesbírali a opět se vydali na cestu, tentokrát kdykoliv jsem byla unavená řekla jsem to Narutovi.
Po deseti dnech jsme se zastavili v lese a já se šla podívat po okolí. Narazila jsem na krásné, čisté jezírko. Vrátila jsem se do své pravé podoby a ihned do něj nahá skočila. Bylo to báječné takhle po deseti dnech se vykoupat. Plavala jsem, potápěla jsem se, ale hlavně jsem si to užívala.
Najednou mi nikdo dal kolem pasu ruce. Než jsem stihla vykřiknout, dal mi ruku přes pusu a poté mě políbil na krk.
„Že ti to trvalo, než si šla opět do své pravé podoby.“ V tom hlase jsem poznala Naruto. Svýma rukama jsem sundala ty jeho a poté si dala svoje ruce kolem prsou a otočila jsem k němu hlavu.
„Naruto co…co tu děláš?“
„Přišel jsem se kouknout jestli ti něco není, ale když jsem sem přišel a ty jsi si hrála jako dítě, nemohl jsem odolat.“ Odpověděl.
Nevím proč jsem to udělala, ale měla jsem strašnou chuť mu zabořit ruku do vlasů. Když jsme to udělala Naruto ihned zvážněl a chytl mě za ruku, kterou měl ve svých vlasech a přitáhl si mě blíž. Chytl mě za krk a ihned spojil naše rty. Nejdřív mě líbal vášnivě a dravě, ale poté jemné a něžně. Když jsme se od sebe odpojili přesunul svoje rty k mému krku.
„Naruto.“
Zabloudila jsem svýma rukama k jeho hrudi. Překvapilo mě, až jak je vypracovaná. Když se Naruto dostatečně nabažil mého krku přesunul se opět k mým rtům. Poté mě vzal do náruče a šel se mnou zpátky k ohni, kde mě položil na deky a lehl si na mě a opět mě začal líbat a jednou rukou mi sjížděl po bocích.
„Naruto já…“ nestihla jsem doříct, protože mě Naruto ihned políbil.
„Neboj se budu se snažit, aby tě to nebolelo.“ Řekl mi a v tu chvíli jsem se mu celá oddala. Ne jenom tělem, ale i duší. Strašně moc jsem po něm toužila. Chtěla jsem, aby byl jenom můj.
Když jsem se ráno probudila spala jsem na něčem tvrdém, ale teplém. Když jsem se rozkoukala poznala jsem v tom Narutovu hruť. Rychle jsem si sedla a koukala se do Narutových nebeských očí.
„Dobré ráno princezno.“ Pozdravil mě.
„D- dobré ráno.“ Řekla jsem a když jsem si vzpomněla co jsme včera dělala ihned můj obličej dostal červenou barvu.
„Ty si tak roztomilá, když se červenáš.“
“Naruto?“ jmenovaný pozvednul hlavu a podíval se na mě.
„Opravu…opravdu to se mnou myslíš vážně, protože já ti už teď můžu říct, že tě strašně miluju.“ Řekla jsem a po mých tvářích stékali slzy.
„Samozřejmě, že to myslím vážně za koho mě máš.“ Řekl malinko naštvaně a já se pod tím usmála.
„Takhle se mi líbíš, když máš na tváři usměv a ne slzy.“ Řekl a poté mi rukou setřel slzy z tváří a políbil mě na špičku nosu.
“Taky tě miluju princezno.“