Suna Kurai: kapitola 16: slovo "přítel"

Včerejší déšť výstřídalo příjemné ranní slunce. Byl to pěkný a pozitivní začátek dne. Takový, který hned dodá doušek dobré nálady.
U velkého, obdelníkového stolu seděla celá Hirakova rodina. Jejich matka se spokojeným úsměvem tancovala kolem kuchyňského stolu a chystala jídlo. Děti se hádaly o kousky ovoce umístěné uprostřed stolu. Nebylo ani stopy po včerejším nočním rozrušení. Zdálo se být všechno v pořádku. Jakoby nic nenarušovalo rodinný klid, jakoby žádné problémy navíc neexistovaly.
Dveře do kuchyně se s lehlým skřípnutím otevřely. Nejdříve se ukázala hříva hnědých vlasů a teprve pak obličej Rizo. Prohléhla si dění před sebou a pohledem spočinula na Asai.
"Ááá, dobré ráno, Rizo-san." Vřele se na ni usmála a rukou pobídla, aby se posadila na volnou židli vedle nejstaršího z bratrů.
Ani si jí nevšiml. Pořád předstíral, že jejich nečekaná návštěva neexistuje.
Rozhodla se oplácet mu jeho chování a když se posadila, nezavadila o něj ani okem.
Asai před ní postavila talíř s míchanými vajíčky a šálek čaje.
"Dobrou chuť," popřála a znovu odběhla ke kuchyňské lince.
"Hej, hej, onee-chan!." Malá dívenka energicky poskočila na židli.
Když ji matka napomenula, trochu se uklidnila, ale komicky se zašklebila.
"Proč tady není ten kluk s těma divnýma očima?"
Sotva si chtěla strčit do úst první sousto, zaraženě pohlédla na dívku. Rozhlédla se kolem a skutečně jí došlo, že po kazekagem u stolu nebylo ani stopy. Přece by se o to neměla nijak starat, ale i přes to se jí v žaludku rozprostřel podivný pocit. Nevzpoměla si na něj dokud ji dívka neupozornila a teď se snažila znovu vypnout všechny myšlenky týkající se něj.
"No vlastně," zamumlala tiše. Míchané vajíčka jí připadaly jako jediná věc, kterou by teď měla opravdu sledovat. Hypnotizovaně hleděla na obsah talíře a vidličkou se v něm nimrala. "nejspíš se ještě neprobudil. Nebo možná nebude jíst." Napadlo jí dalších tisíc důvodů proč by neměl přijít k snídani.
Dívka se zatvářila lehce zklamaně když si vyslechla ty chabé výmluvy z Riziných třesoucích se úst.
"Aha," hlesla a znuděně se zakousla do jablka. "Včera večer mi ukazoval kouzla. Kouzla z písku, a slíbil, že mi ukáže další."
Rizo neodpověděla. Co jí bylo po nějakých kouzlech. Po jeho tricích z písku.
Usmála se na dívku a konečně odlepila obličej od vajíček.
"Jestli to slíbil, tak svůj slib určitě splní."
Už nemohla dále sedět v kuchyni a sklízet podivné pohled celé rozrostlé rodiny. Gaara totiž nebyl jediný, kdo chyběl u snídaně. Vymluvila se na Hiraka a okamžitě se ho vydala hledat.
Prošla dlouhou chodbou vedoucí až k popředí domu a hlavním dveřím, kde byla malá veranda. Na každé straně byla jedna dřevěná lavička působící dost omšele. Sedla si na jednu z nich a nadechla se. Kolem voněla čerstvě posečená tráva. Foukal příjemný vánek, který ji nadnášel vlasy.
"Líbí se ti tady, že?" Hlas jí vyrušil nečekaně a tak sebou polekaně škubla.
"Vyděsil jsi mě," oddechla si a lehce se zavrtěla na lavičce. "Hledala jsem tě, Hiraku."
Mávnul ledabyle rukou a přisedl si. "Nikdy jsem neměl rád být takhle mezi celou rodinou. Připomínalo mi to pokaždé, že tam chybí otec. A matka se tvářila, jakože se nic neděje. To můj pocit ještě prohloubilo."
Zamyšleně se zadívat někam do prázdna a opřel se o opěradlo lavičky.
"Mimochodem," Rizo se nervózně podrbala na nose.
Otočil k ní tázavě hlavu, ale ona se mu nepodívala do očí.
"Jen jsem se chtěla zeptat jestli jsi dnes už viděl Kazekaheho." Když se zeptala, otočila hlavu na stranu, aby se nemohl do jejího obličeje podívat vůbec.
Trochu ho ta otázka zarazila a ještě více zklamala. Měl pravdu, Gaara pro ni byl důležitý. A to ho uvnitř bodalo ze všeho nejvíc.
"Ne, dneska jsem ho ještě neviděl," přiznal trochu rozmrzele.
"Aha," hlesla. "Nevadí."
Vzpomněl si na jejich včerejší rozhovor. Trochu ho pálily výčitky svědomí. Možná kazekage skutečně poslechl jeho slova a odešel.
"Co pro tebe doopravdy znamená?" zeptal se po několika sekudnách tiše.
Rizo na něj překvapeně otočila hlavu. Nervózně si stiskla ruce a nevědomnky si prsty proplétala mezi sebou.
"Co pro mě znamená?" Sama se zamyslela nad tou otázkou. "Já vlastně ani nevím, co by pro mě měl znamenat."
"Je to přítel?"
Naprázdno polkla. "Ano, přítel."