Šifra mistra Peina

„Peine, otevři! To jsem já, tvoje Koni-chan.“
„Pořád nic?“
„Ne, je tam zavřený už od snídaně, mám strach jestli neumřel hlady.“
„Jsi blbá? Proč by měl umřít hlady za pár hodin?“
„Protože živí sedm těl z jedné mizerné porce, chudinka můj malý…“
„Ušetři mě těch výlevů.“
„Tak použij svoje umění a nech ty dveře vyletět do vzduchu.“
„Ty jsi fakt mimo. To si nepamatuješ, co se stalo minule, když jsem jen žertoval, že nechám vybouchnout okno v jeho pracovně? Mi urval všechny jazyky, abych to už nemohl zopakovat. Co myslíš, že by mi urval teď, kdybych to fakt udělal? To už by ani Kakuzu nepřišil…“
„Tak co budeme dě-dělat…“
„Prosím tě neřvi, něco vymyslíme. Hele, jde sem Uchiha.“
„Itachi, prosím, pomoz nám dostat Peina ven.“
„Proč?“
„Protože už je tam hrozně dlouho zavřený a vůbec nám neodpovídá!“
„Asi má práci…“
„A co když ne? Co když se mu třeba něco stalo? Co když…“
„A zkoušeli jste stisknout kliku?“
„Ne, to mě nenapadlo…“
„Ježiš, Konan, ty si opravdu… Tak my tu stojíme hodinu před odemčenými dveřmi? Já ti asi ukážu svoje umění!“

…

„Pejne, miláčku, tak ty jsi v pořádku!“
„Co tu děláte? Neviděli jste na dveřích tu velkou ceduli s pozlaceným nápisem ‘Nevstupovat, probíhá dešifrování tajného kódu’?“
„Ne, tam žádná není.“
„Kakuzu ji zase šlohnul, to už je tento týden čtvrtá, ale já mu to už začnu strhávat z platu. Zavolejte mi sem toho chmatáka! A vlastně i ostatní, nějak s tím kódem, co teď luštím, nemůžu pohnout. Třeba budete aspoň jednou užiteční. Ježiš, Konan, nelep se tak na mě…“

…

„Šéfe,****, to nás musíte volat kvůli každé **** všechny? Zrovna jsem byl uprostřed rituálu!“
„Ty jseš pořád uprostřed rituálu, baka.“
„Nemůžu za to, že jsi sprostý pohan, Kakuzu a nerozumíš mojí oddanosti, ***!“
„Dejte pokoj, máme důležitou práci, svoje manželské neshody si vyřídíte potom.“
„**** **** co?“
„Nechte mluvit Peinínka.“
„A ty už toho taky nech, Konan.“
„Tobi se chce taky přitulit.“
„A s tímhle materiálem mám ovládnout svět? Ach jo… Tak začneme bando!“
„Konečně…“
„Dostala se mi do rukou super tajná zpráva, ale je zašifrovaná v nějakém novém kódu. Už jsem přišel na to, jak ten kód vyluštit, ale samotné dešifrování mi dělá trochu problém.“
„Abyste na to taky nepřišel, když je nad tím napsáno: Vepisujte odpovědi na otázky do příslušných čtverečků, svisle nebo vodorovně. Písmenka, která jste již doplnili, vám budou sloužit jako nápověda pro další luštění. Smyslem je doplnit písmenka do tmavých políček. Jejich přečtením v daném pořadí získáte znění tajenky. Přejeme hodně štěstí. Vždyť je to návod jako pro blbečky…“
„Itachi!
„Chtěl říct, že to zašifroval nějaký blbeček! Že, Itachi-san??“
„Třeba…“
„Tak se do toho dáme, ne? Čas jsou peníze.“
„Ty se moc neozývej… No, ale máš pravdu. Zatím jsem vyluštil tohle, ale na pár věcí nemůžu přijít, tak mi, i když tomu nevěřím, třeba poradíte.“
„No jo, jsme jedno ucho.“
„A Tobi je i jedno oko!“
„To nebudu komentovat… Tak poslouchejte: Mírumilovný bůh východní civilizace na šest písmen.“
„JASHIN!“
„On řekl mírumilovný a ještě civilizace…“
„Co tím chceš, ****, říct, Kakuzu? Já ti názorně předvedu, jak je Jashin-sama mírumilovný! A co si, ****, myslel tou civilizací?“
„Aha, ty nevíš co to slovo znamená…“
„*******! ***!“
„Ticho, začíná to na BU“
„Bubák!“
„Tobi, ten má jenom pět písmen…“
„Tak Budulínek!
„Tobi…! Itachi, nečum z toho okna a řekni odpověď.“
„Buddha…“
„To sedí, dobře.“
„Ale B-U-D-H-A má taky jenom pět písmen, Tobi nehraje…“
„Kuš, Tobi. Další otázka: Vládce všech moří na...“
„ŽRALOK!“
„Je to na osm písmen.“
„Ehm… Tak to jedině žraloček.“
„Je to na P.“
„Žádný druh žraloka na P neznám. A co ty Itachi-san?“
„Poseidon…“
„Ale to není žralok!“
„Ne, Kisame, ale zato je to vládce moří.“
„Jde nám to hezky rychle, takže další: Muž, který stvrdil svou lásku sňatkem na šest pís…“
„SENPAI!!!“
„KAT…“
„…ani na to nemysli, Deidaro!“
„Nechal jsem se unést…“
„S-E-N-P-A-I, to je na šest písmen! Je to Senpai, senpai, senpai…“
„Tobi, začíná to na M…“
„Aha, tak můj senpai.“
„KATSU!“
„Jako, že jsem nic neviděl… Tak Itachi, odpověz.“
„Je to manžel… Dejte mi to, já to doplním, nemám tady na vás celý den.“
„Ha ha, musíš si jít přelakovat nehty?“
„To si přehnal, Hidane, teď se Itachi-san naštval…“
„Tsukuyomi!“
„Áááááááááááááááááááááááááááááá…“
„Co si mu ukázal, Itachi-san?“
„Křesťanství…“
„Oh, kruté…“
„Na, Itachi, tady to máš. Vyplň to, než se mi tu povraždíte.“
„Tady bude… Hm... To je jasné… Hm… Hm… Hm… Tohle je blbě… Tohle taky… Hm… A sem patří ypsilon… Hm… Tohle se píše jinak… Hm… A je to!“
„Ty připomínky sis mohl nechat pro sebe! Dej to sem. Takže tajenka zní:

Cože?? Co to je *** za *** šifru??“
„Že vy jste si nepřečetl, co to vlastně luštíte…?“
„Zase děláš chytrého, Itachi?!“
„Ne, jen dokazuju, že umím číst. Tady tím tučným písmem: V tajence se skrývá volební heslo jednoho z nejžhavějších kandidátů na sedmého Hokage.“
„Tobi nevěděl, že vůdce půjdete volit! Tobi půjde taky! Tobi už se těší! Tobi…“
„Deidaro!“
„KATSU!“
„Díky. A teď mi někdo vysvětlete, jak se sem dostala taková stupidní šifra, nebo se neznám!“
„Čemu se divíte, když luštíte křížovku v Konožském týdeníku Listy z Listové. A hele on je to dokonce speciál o Uzumaki Narutovi.“
„Itachi-san, už ho moc nedráždi…“
„Kdo se, ***, vůbec mohl opovážit to sem, ****, donést?! ****!“
„Lalalalalala…“
„Kam jdeš, Itachi-san…?“