Ostrov 01

Je léto a na Konohu se snášejí teplé sluneční paprsky. Po ulicích se procházejí davy lidí, takže celé město působí dojmem velkého mraveniště. Někteří nakupují, jiní plní své úkoly a zbylí lidé si jen užívají krásného počasí. Kdyby jste se z toho davu dobře rozhlédli po střechách, uviděli by jste na balkoně jednoho ze střešních bytů blonďatého chlapce jak se líně opírá o zábradlí a znuděně kouká na celé to hemžení pod sebou.
„ To je ale otrava. Venku je tak hezky a já, jako jediný, nemám přidělenou žádnou misi. Dokonce není ani důvod trénovat. Všechny své techniky ovládám dokonale a navíc bych si je neměl s nikým procvičit, když jsou skoro všichni mimo vesnici. Ani Ero-senin se tu taky dlouho neukázal, aby mě naučil novou techniku jak slíbil. Však já mu to vytmavím až se ukáže.“ Z monologu, jenž měl jen zkrátit dlouhou chvíli, blonďatého chlapce však vyrušilo volání.
„Naruto, hej Naruto!“
Ten hlas znal až moc dobře. Sakura. Jeho dlouhodobá láska. Nikdy nepochopil proč tak krásná dívka nemá žádného nápadníka. Tedy až na něj. Bohužel pro něj Sakura milovala Sasukeho. Ani jeho útěkem z vesnice se nic, z jejich citů k němu, nezměnilo. Stále na něj čekala. Tolikrát se jí Naruto někam snažil pozvat a ona vždy rezolutně odmítla. A zkoušel to tolikrát, že to před nedávnem vzdal. Rozhodl se udělat tečku za láskou s názvem Sakura a brát jí jen jako týmovou kolegyni a kamarádku. Snad se časem objeví jiná dívka a on zapomene.
Sakura už byla skoro u něj. Jako většina ninjů nejraději používala střechy k pohybu po vesnici. Alespoň se vám skoro nikdo nepletl do cesty tak jako na ulici.
„Tak copak je tak naléhavého Sakura-chan, že se sem ženeš tak rychle. Snad nehoří Konoha?“ zavtipkoval Naruto. Ovšem Sakura pro jeho vtípky neměla pochopení.
„Baka! Tsunade-sama tě chce vidět. A máš si pospíšit!“
„Bábi Tsu...“ Buch!!! Rána na hlavu trefila přesně.
„Kolikrát ti mám říkat, že se o Tsunade-sama máš vyjadřovat slušně? Je to moje učitelka. Jak by se ti líbilo, kdybych o Jiraiya-sama rozhlašovala, že je to úchyl?“
„Ale Sakuro, tohle děláš skoro...“ Buch!!! Rána dvě zase neminula.
„Bože já ti přísahám, že ještě jedno ceknutí a k Hokage doletíš pomocí mého kopu! Takže se seber a okamžitě vystartuj. Já musím pomáhat v nemocnici a cvičit lékařské jutsu
„Dobře Sakura-chan, hned vyrážím. Měj se zatím hezky.“
„Ty taky Naruto! A nezapomeň jak se máš k naší Hokage chovat!“ Sakura vyskočila a ladnými skoky se rychle vzdalovala k místu, kde stála nemocnice Konohy. Naruto si prohrábl vlasy, ve kterých cítil dvě pěkné boule a díval se za Sakurou.
„Další důvod proč by bylo lepší na Sakuru zapomenout. Její temperament by mě brzy dostal do nemocnice,“ říkal jsi Naruto v duchu a maličko se pousmál.

Cestu k Hokage znal z paměti a dokonce lépe než ostatní ninjové z vesnice. Tolikrát jí byl veden v doprovodu ninja-učitelů k vynesení trestu za jeho neustále taškařice. Naruto se usmál při vzpomínce na třetího Hokage. Ten stařík mu přece jen chybí. Ačkoli Naruto provedl sebevětší hloupost, Třetí ho netrestal nijak přísně a nikdy na něj zbytečně nekřičel.
Takto vzpomínal do té doby, než se ocitl před dveřmi kanceláře Páté. Zaklepal a vyčkal na odpověď, jenž se mu ihned dostalo.
„Dále,“ ozval se hlas Tsunade. Naruto vstoupil a uviděl Tsunade, Shizune jak se sklání nad nějakou mapou.
„Dobře, že jsi tu Naruto. Mám pro Tebe misi. A nebude to jen ledajaká mise, ale mise třídy A, takže doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem tě zvolila jako jejího plnitele. Chtěla jsem poslat někoho jiného, ale všichni jsou momentálně na misích a tak musím povolat Tebe.“
„Mise třídy A, jupíííí, konečně nějaký vzrůšo,“ zakřičel Naruto. „O co jde bábi Tsunade? Budu muset vyřídit nějakou skupinku ninjů, nebo to bude špionáž? Chci pořádnou akci! Tahle nuda ve vesnici by mě brzy zabila.“
„Špionáž...a Ty? Náš nejhlučnější ninja ve vesnici? Nechtěj mě rozesmát Naruto. To by bylo jako bych na špionáž poslala slona! Ne, jde o delikátní úkol.“
Delikátní úkol? No tak, bábi Tsunade, nenapínej mě. O co jde?“
Pátá si byla dobře vědoma jak je Naruto napnutý jak struna, ale líbil se jí ten výraz který vždy v takovéto chvíli nasadil.
„Budeš delegát Konohy.“
„Delegát? To je nějakej speciální ninja či co?“ otázal se hloupě Naruto.
„Tak přeci jen je něco pravda na Tvých špatných výsledcích ze školy ninjů a poznámek. Ty jsi nedával ve škole pozor pořád, že? Bože, co já to mám vést za ninji“ povzdechla si Pátá.
„Delegát je člověk, který je vyslán do jiné země, aby zlepšil vztahy mezi vesnicemi“ dala se hned Shizune do vysvětlování, když zahládla na čele Tsunade pulzující žílu. „Je to velmi důležitá funkce a né moc ninjů jí dostalo, takže by jsi měl být poctěn, že si Tsunade-sama zvolila právě Tebe.“
Naruto nahodil výraz usilovně přemýšlejícího nosorožce. „Taková otrava, bábi Tsunade, nemáš tam nějakou zajímavější misi? Bohužel, neměl cit pro nálady Páté tak jako Shizune, což vedlo k mohutnému křiku blonďaté Hokage.
„NARUTO!!! Ty TUPČE! Tato mise je velmi důležitá pro budoucnost naší vesnice. A já si jako legendární sanin, si nenechám do svých rozkazů mluvit od takového nedodělaného ninji a....“ Nepatrné klepání na dveře vyrušilo Pátou od dlouhé přednášky ohledně poslušnosti a úcty k vedení. Dveře se otevřely a dovnitř vešla Hinata. Mladá kunoichi z rodu Hyuga. Snadno k poznání se svými dlouhými, havraními vlasy a pomněnkovýma očima, které ji zároveň sloužili jako zbraň v boji, stále nesmělá, ale tím krásnější.
Jakmile zjistila, že v místnosti je Naruto okamžitě zčervenala a hodlala se padnout do mdlob, ale přemohla se alespoň v tom, že neomdlí, když je u Hokage.
„Naruto-kun......“ pípla nesměle červená jak rajče.
„Hinato, co ty tady děláš?“ podivil se Naruto.
„Já...já...no...přišla jsem na rozkaz Hokage-sama.“ Najednou si vzpomněla, že na ní úplně zapomněla. Otočila se a lehkým úklonem Hokage pozdravila. „ Prý máte pro mě misi, Hokage-sama.“
„ No tak to jistě dostaneš něco zajímavějšího než já.“ Naruto si při vzpomínce na daný úkol lehce zamračil.
„Právě, že ne Naruto,“ odpověděla Shizune: „má stejnou misi jako ty a to proto, že je to tvůj doprovod. Více ninjů se vyjednávání nesmí účastnit. Je to jakési nepsané pravidlo, při takovýchto situacích.
Hinata po slovech Shizune málem omdlela. Tak ona má být ve skupině s Narutem a k tomu jen ve dvoučlenné skupině? Raději by bojovala s celou Akatsuki, než tohle, ale zase na druhou stranu byla za tuto příležitost ráda. Už dlouho se snaží říct Narutovi co k němu cítí, tak snad tohle bude nejlepší příležitost. Tyhle myšlenky a některé navíc se jí honili hlavou, ale z úst jí vyšlo jenom jedno: „Vyjednávání?“
„Ano Hinato, teď když jste tu oba, tak Vám můžeme sdělit podrobnosti k misi. Jak už jsme tady s Hokage-sama oznámili Narutovi, jedná se o velmi důležitou misi mimo hranice naší země. Potřebujeme, aby jste s Narutem dohodli obchod a možnost přechodu našich jednotek s malou zemí na východě. Hlavní město té země se jmenuje Alakashi a je to pobřežní město. Chceme a dokonce musíme operovat za jejich hranicemi, ale k tomu potřebujeme povolení místních feudálních pánů. Jinak může dojít k tomu, že na nás povolají nájemné ninji a plnění misí bude velmi obtížné.“
„No dobře, je to zajímavá a důležitá mise, ale pořád mi nedochází proč jste povolali právě nás dva. Na splnění této mise by byl jistě lepší Kakashi-sensei, nebo Ero-senin. Já a taky Hinata s takovouhle misí nemáme zkušenosti.“
Tsunade se jen pousmála a otevřela nějakou knížku. „Ono Naruto není až taková pravdu, že nemáš s tímhle žádné zkušenosti. Když si prohlédneme tvé záznamy s misí, tak dojdeme k zajímavému zjištění . Máš dar vyjednávání, nebo umluvení kohokoli. Říkej si tomu jak chceš. Tak třeba,“ Pátá obrátil pár stránek v oné knížce: „dokázal jsi obměkčit srdce velmi zkušeného a silného ninji Zabuzi, což se obrátilo ve prospěch mise. Také jsi dokázal umluvit Gamabuntu , aby tě přijal jako svého pána. Dokonce i mě jsi přiměl vrátit se do Konohy a abych uzdravila Leeho. Přemluvil jsi sněžnou princeznu a ta se díky tomu chopila vlády ve své zemi, kterou tolik nenáviděla. Mám pokračovat?“
Hinata se s obdivem podívala na Naruta. Sice slýchávala hodně věcí o jeho misích, ale tohle nevěděla. Dokonce i Tsunade je tady díky němu? Neuvěřitelné. Naruto jí nikdy nepřestával udivovat. Kluk, kterého nikdo nikdy neměl rád /kromě mě/ a ve vlastní vesnici byl vyvrhelem.
„Není třeba bábi Tsunade, chápu kam tím míříš, ale musím ti v něčem odporovat. Já jsem si tyhle věci nikdy nepřipravoval. Byly to moje emoce, které ve mě vyburcovaly ty správné slova. Nebylo nic připraveno nebo plánovaného. Nejsem si stále jist, že jsem ten pravý. Na tohle se prostě nehodím.“
„Podívej Naruto, já tě neprosím, já ti zadala misi a tím to končí. Jestli se chceš stát dalším Hokage, tak věř, že být jím není jen samá akce a boj, jde taky o diplomacii a obchodní strategii. Takže se prostě s tím smiř a raději si zvykej, protože v opačném případě jako Hokage selžeš.“
Naruto se při jejích slovech zarazil. Má pravdu, tohle bych měl přijmout snažit se splnit misi co nejlépe, myslel si pro sebe. „A co Hinata?“ Ta sebou při vyslovení svého jména trhla.
„Hinata bude, jak jsme již řekli, tvůj doprovod. Je výborná při zkoumání okolí a její bojový styl se vždy hodí. Netvrdím, že to bude snadná cesta, a že se nemůžete dostat do nebezpečné situace, a proto půjde s tebou. Spolu Vás nic nemůže překvapit. No....a taky tě jistě usměrní když budeš chtít provádět nějaké hlouposti.“
Hinata se při této chvále znovu začala červenat. „Děkuji Vám Hokage-sama, za slova chvály. Nebojte, nezklamu Vás! Nikdy se nevzdám!“
Tsunade se usmála: „ Já vím, Hinato, že ne. Tady máš Naruto nějaké spisy k této misi. CO můžeme nabídnout, mapu a nějaké poznámky a samozřejmě knížku se spoustou rad s vyjednáváním do začátku. A teď se běžte připravit. Zítra ráno vyrazíte!“
„Ano, Hokage-sama!“ vykřikli Hinata a Naruto společně a odešli z kanceláře.
Shizune počkala až se dveře zavřou a kroky z chodby ztichnou: „Myslíte, že je to dobrý nápad posílat Naruta-kun na takovou misi?
„Neboj Shizune, však Naruta znáš, podaří se mu vše co si zamane. Věřím, že uspějí, ale doufám, že se jim po cestě nic nestane....“

pokračování příště.......