Z perel

Lidé si jen žijí své životy. Jsou si tak jistí svým vlastním bytím. Nepochybují o něm. Možná... Možná se jen snaží nepochybovat. Možná by zjistili, že jejich životy jsou tak bezvýznamné a obyčejné. Každá událost je jako... Jako kapka deště. Kapka, která dopadne na zem, splyne s těmi ostatními a postupem času vyschne. Stejně jako lidské vzpomínky. Zmizí a může se vrátit zase jen s dalším deštěm.
Můj život byl ale jiný. Odlišný od těch jejich. Můj život byl...z perel.

Popadl ji hrubě za ramena a prudce s ní zatřásl. Zapotácela se a cítila, jak mačká hedvábnou látku, která jí kryla ramena. Tohle ji mrzelo. Ty hedvábné šaty přece stály tolik peněz...
,,Ty jedna nevděčná d**ko! Co si sakra myslíš?! Živim tě, staram se vo tebe líp, než o všechny ty prašivý ženský v tomhle baráku a ty si teď budeš otvírat tu svojí špinavou hu*u?!‘‘
Nenáviděla, když křičel. Nenáviděla, když křičel na ni. Vždycky se mu musela dívat na zuby. Měl takové ty žluté, zkažené zuby, plné černých kazů. Vždycky se jí z nich dělalo špatně. Taky z toho smradu. Vždycky měla co dělat, aby nezvracela.
Pustil ji. A ona se vděčně sesunula na zem. Světlé vlasy, vždy pečlivě učesané, měla teď zcuchané.
,,Sakra!‘‘ ulevil si ještě jednou a sáhnul si do kapsy. Zbystřila. Čekala snad, že vytáhne nůž? Čekala snad, že už ji po všech těch letech výhružek zabije?
Čekala snad všechno, kromě...
,,Perly?‘‘
,,No co se divíš. I když si káča, máš pořád hodně dobrejch zákazníků. Chtěj, abys vypadala trochu k světu a ne jak holka z ulice.‘‘ utrhl se na ni a mrsknul po ní ten náhrdelník. Chytila ho.
Perly?
To bylo poprvé, poprvé v jejím životě, co dostala takhle drahý dárek. Dostávala náušnice i náhrdelníky, ale vždycky to byly jen bezcenné pouťové cetky. Ale tohle...
Perly.
Fascinovaly ji. Zatímco on se s funěním posadil k dřevěnému stolu a zapálil si cigaretu, ona s úžasem pozorovala ty perleťové kuličky.
Životy všech ostatních jsou jen déšť, zatímco já jsem ta jediná perlová.
Promnula náhrdelník v dlaních a perličky o sebe nešťastně zaskřípaly.
Perlový život prodejné ženy.
Perličky znovu zaskřípaly. Zamihotala řasami a trochu povolila stisk v dlani. Neuvědomila si, že svůj dárek drtila až tak silně. Jen se zamyslela...
První byla perla Rozčarování. Rozčarování, které ji provázelo od té doby, co přestala být dítětem, ale nikdy nedospěla. Jen ztratila svou naivitu a víru, když poprvé oblékla šaty, které odkrývaly víc, než by měly. Šaty těch, které nabízely svá těla. Šaty těch, které zamknuly svou duši a nechali ji v temnotách.
Druhá perla nesla jméno Smutek. Ten, který vyhnal úsměv z její tváře a ta zkameněla. Smutek, který až příliš ochotně zabral prázdné místo po duši a nehodlal se jen tak odpoutat.
Třetí perla Slz. Těch, které brázdily její tvář, když viděla jediného milého tvora umírat pod koly kočáru. Těch, které ji budily ze snů, v nichž slýchávala ten zoufalý bolestný štěkot svého malého přítele.
Perleť čtvrté symbolizovala ty neupřímné úsměvy, věnované jejím zákazníkům. Falešné, prolhané úsměvy, patřící těm, kteří zaplatili nejvíc. Natolik bolestné, že zanechali na její tváři hluboké šrámy.
Pátá byla perla Sounáležitosti. Znamenala přátelství s ženami, které oblékaly stejné šaty jako ona a které musely nasazovat ty stejné, prachsprostě vynucené úšklebky. Přátelství s ženami, jejichž jizvy byly mnohdy hlubší než ty její.
Těch perel bylo moc. Hořkost, Odevzdanost, Samota, Bolest... Pomalu přejížděla dlaní od jednoho konce šperku k druhému, až narazila na-
Tu poslední.
Poslední perla znamenala...
,,Konec.‘‘šeptla a muž se k ní otočil.
,,Co?‘‘
Nenáviděla ten smrad z jeho cigaret. Levná značka. Poznala by je na míle daleko. A musela od nich už konečně pryč.
,,Já...končím.‘‘ V modrých očích neměla strach. Možná jen trochu nejistoty.
Poslední perla odemkla vězení, ve kterém věznila svou duši.
Poslední perla byla Rozhodnost. Vůle. A Život.
Přetrhla náhrdelník a všechny perly se vysypaly na dřevěnou podlahu. Všechny ty Smutky, Bolesti a Živoření. V dlani jí zůstala jen ta jedna.
Konečně mohla jít dál.