Za chyby se platí..
Další mrtvé tělo se skácelo k zemi. Pousmála jsem se. Milovala jsem zabíjení. Otřela jsem katanu o trávu, která pak získala nádech rudé. Pach krve mě rozdráždil ještě víc. Chtěla jsem další oběť. Nebojovala jsem pro přátele, pro rodinu, lásku ani pro vesnici, ale pro zábavu. Kvůli tomu mě vyhodili z vesnice, protože jsem zabila všechny, kdo se mi postavili do cesty. Hlídku tohohle provizorního tábořiště jsem zabila v tichosti. Měsíc byl schovaný za mraky, nechtěl se dívat na tuhle krvavou scénu. Ušklíbla jsem se, když se nic nedělo. Chtěla jsem boj a krev, a ne zabíjet jak srab. Katanou sem rozpárala nejbližší stan. Byl to tábor ANBU. Moje radost byla mnohem větší s ANBU bývala vždycky větší zábava. Na chvíli jsem přestala dávat pozor a někdo mě uhodil ze zadu. Za letu jsem se otočila a dopadla jsem na strom. Po tváři mi přeběhl úsměv, jeden z ANBU začal budit ostatní.
Začali na mě útočit. Všechny pokusy mě zabít skončili špatně. S katanou jsem si rozuměla líp než se svými vlastními city. Čepel už byla krásná karmínově červená. Postupně jich ubývalo, nikdo mě ani nezranil. Museli to být nějací amatéři. Už zbýval jen jeden. Rozpřáhla jsem se na poslední ránu. Před očima se mu žlutě zablesklo. Projela mou hrudí zlatá katana. Podívala jsem se, kdo to byl. Modré oči se nelítostně vpíjely do mých. Zlaté vlasy lehce vlály ve větru stejně jako červený plášť. Zalapala jsem po dechu. Co bude teď? Umřu? Zachrání mě někdo?
„Kdo by tě zachraňoval, když tě vyhodili z vesnice…“ Ozval se mi nelítostný hlas v hlavě.
Pravda, neměla jsem nikoho kromě své katany, která mi teď vypadla z ruky. Mladý blonďák z mého těla vytáhl svojí katanu. Padla jsem na kolena. Na obou stranách tváře mého vraha byly tři nepatrné čárky. Lehce jsem naklonila hlavu.
„K-kdo jsi?“ Zašeptala jsem.
„Naruto.“ Zazněla tichá odpověď sametovým, ale stále tvrdým hlasem.
Když jsem byla genin, nenáviděla jsem boj. A posledních pár let jsem pro nic jiného nežila. Nakrčila jsem nos, hnusila jsem se sama sobě. Kolik nevinných lidí jsem připravila o život? Otců? Matek? Bratrů? Sester?
Nedokázala bych to spočítat, bylo jich příliš mnoho. Kdysi sem nerada dávala nepříteli poslední ránu, pak se ale něco stalo. Vzal mi všechno, co jsem měla. Rodinu, zázemí a přátele. Nešla jsem ani za pomstou, tu jsem vykonala, jakmile jsem ho spatřila celého od krve nad tělem mé rodiny. Až další den jsem se dozvěděla, že stihl zabít i mé přátele. Všechny další mise se proměnily v krvavá jatka, dokavaď mě nevyhodili. Nevím, proč se ze mě stal najednou masový vrah libující si v krveprolití. Další roky to probíhalo stejně a automaticky, krev z mé katany stékala skoro každou noc. Zlepšovala jsem se v tichém zabíjení, ale nikomu to nepřineslo nic dobrého, ani mě. Začala jsem se proklínat.
S ohromnou silou, přichází ještě větší zodpovědnost.
Zapomněla jsme na to. V mojí bývalé vesnici jsem byla jedním z nejsilnějších shinobi, ale nebyla jsem zodpovědná. Až teď na mě doléhala tíha mých hříchů. Poprvé v životě jsem si přála umřít. Všechno je jednou poprvé.
Netušila jsem, co se mnou bude po smrti, myslela jsme na peklo. Skončím tam?
„Určitě…“Odpověděl hlas v mé hlavě. Pousmála jsem se. A mám, co si zasloužím.
Uvědomovala jsem si, kolik jsem přivedla na svět bolesti. Kolik litrů krve jsem prolila. Svého vraha jsem přejmenovala na osvoboditele, zachránce. Byl jím, otevřel mi oči, zbavil svět jednoho z masových vrahů. Byl hrdina.
S ohromnou silou přichází ještě větší zodpovědnost.
Zopakovala jsem ty slova nahlas. Naruto je nejspíš pochopil. Usmála jsem se na něj. Nechápal a překvapeně zamrkal.
„Děkuji ti.“ Dostala jsem ze sebe a svalila jsem se na zem. Zachytil mě.
„Za co? Dyť jsem tě zabil?!“ Stále nechápal.
„Myslíš, že jsem zabíjela pro svou vesnici? Ne, bylo to pro radost. Ale díky tobě už chápu, co jsem provedla.“ Svou studenou ruku od krve jsem mu položila na horkou tvář. Neucukl, jak jsem čekala. Mlčel.
„Sbohem, a ještě jednou ti děkuji.“ Dívala jsem se mu do očí s barvou nebe. Topila jsem se v nich. Poprvé a naposledy. S úsměvem na rtech jsem zavřela oči a čekala jsem, až si pro mě přijde sám ďábel a veme mě do pekla.
Až na sklonku života si lidé uvědomují své chyby.
Až na sklonku života je rekapitulace našeho života.
Až na sklonku života chápeme pravý význam věcí.
Posledních pár dní jsou pro mě něčím zvláštním. Zrovna včera jsem napsala horor(kterej sem dávat nebudu xD nemá hlavu ani patu a hlavně se sem vůbec nehodí) a teď přišlo tohle xD, jestli se to vůbec zveřejní, tak se budu divit všem, co to hned po první větě nezavřou 
nemam nic, co bych řekla nebo dodala, prostě to sem dávam a jestli se to někomu bude líbit, tak to nejspíš nebude taková hrůza jak si myslim..
takžeee.. kde začít.. asi tou poznámkou xD... ty první dva řádky tam nech.. zbytek- PRYČ!... taký blbosti v tý poznámce!!... xD... je to supeeeer.... nemam co dodat.. fakt pěkný...
hezký mě se to líbilo
Je to dobře napsané, místy sice pokulhával slovoslet - Projela mou hrudí zlatá katana / Mou hrudí projela zlatá katana - ale jinak se četlo dobře. Chybělo mi vysvětlení toho, kdo jí vzal rodiče a přátele. Byl to někdo blízký, nebo jen sprostý vrah bez minulosti?
4.
Svět je tragédií pro toho, kdo cítí a komedií pro toho, kdo myslí.
Jonathan Swift
EDIT: Nyní žiji v jedné velké tragédii. A líbí se mi to.
Mimochodem: Mad_Ratt = RanDaal
heh
psala sem to docela pozdě a nějak sem neuvažovala nad tim, co píšu xD taky to tak vypadá 
ten kdo jí vzal rodiče a přátele pro mě nebyl důležitý, potřebovala jsem akorát najít nějaký důvod proč se tak najednou z ničeho nic změnila 
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
no nahodou je to krasne mne sa to velmy pacilo aj ked jej zivot bol strasny zomrela stastna a chudaci kolko ich tam muselo umriet XD a mensi dotaz kto bolo to dievca hmmm alebo neznama shinobi =)
Tahle povídka mi přišla pod nos až teď, nebo až teď jsem se za dnešek dovztekala a tohle mě ještě více uklidnilo, i když by to možná mělo být přesně naopak
Říká se, v tom nejlepším přestat a ona přestat měla a Naru byl vlastně její hrdina, což se mi líbilo. Pěkné 
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?
díky ti
za pochvalu 
původně sem myslela, že tam místo Naruta dam Minata a z ní udělam Kushinu a pak bych jí teda umřít nenechala xD ale měla sem náladu pod bodem mrazu a zatoužila sem po smrti xD, sem si ale řekla, že kdyby jenom zabíjela, bylo by to o ničem, hodila jsem tam Naruta, který jako vždy mění lidi a bylo to xD
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.
S.U.P.E.R Nejde k tomu nic jiného říct úžasný
Bravo. Ty ses tak trefila... posledních pár dní mám krvavou náladu, nejradši bych sama napsala hrůzostrašný horor, ale nakonec mi ty prsty od klávesnice vždycky utečou. A pak nemám co číst, nemám co prožívat. Až teď. Bravo.
A nediv se, že jsem to nezavřela. Protože přesně tohle jsem teď potřebovala. A je to dobře napsaný. Akorát ten konec, to mezi těma dvěma kurzívama moc nesedlo. Ne obsahem, ten jsem čekala. Tím zpracováním. Nevím...
Děkuju za tuhle lekci
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
huh, děkuju moc za pochvalu a menší kritiku(už sem jí potřebovala xD) s tou krvavou náladou sme na tom podobně, to na mě vlezlo, nudila sem se, tak sem začla písat xD
xD
nový zkušenosti, starý stále se opakující chyby xD, na kterejch musim ještě pořádně zamakat, 
věř nebo ne tohle je (s tim hororem, co sem nedam xD) moje druhá krvavá FF xD možná se tu za pár dní objeví další 
kdo ví, kdy mě tohle přejde...
k tomu konci, ten je takovej nepovedenj a nedomyšlenej xD jednuduše řečeno s krvavou náladou se nedá psát takovejhle konec
nemáš zač děkovat, ale já jo
E. E. Cummings
Podmínkou koexistence jedince druho Homo sapiens a společenství druhu Canis lupus je sjednocení akustické signální soustavy.