O posledním Jinchuriki 07

Boj s časem

Celou noc běželi k branám Konohy. Narutův čas se pomalu krátil. Konačně doběhli k branám.
“Stát! Dostali jsme rozkaz každého kontrolovat. Ve vesnici je asi špeh.” řekl strážce. Sakura napřáhla ruku. Konan ji, ale zadržela. Stoupla si naproti němu. Lehce ce dotkla jeho čela. Střážce se roztřásl a ustoupil stanou.
“Běžte dovnitř, má paní.” řekl a uklonil se.
“Pamatuj si, kdo je tvým pánem.” zašeptala mu Konan do ucha. Vběhli do Konohy. Bylo kolem poledne. Tsunade právě do sebe tajně házela sake, když přiběhla Shizune.
“Lady Tsunade, Naruto je těžce raněn.” Tsunade okamžitě vyrazila za Shizune. Konan se Sakurou položili Naruta na stůl. Byl celý bílý a třásl se. Tsunade vrazila dovnitř a oblékla si bílý plášť.
“Co se mu stalo?” zeptala se. Sakura mu sundala bundu a ukázala na ránu.
“Byl zasažen otrávenou zbraní. Podle všeho je jed neznámý.” prohlásila Konan.
“Máte někde vzorek toho jedu?” Zachvíli si už Tsunade, Sakura a Shizune prohlíželi jed.
“Shizune dojdi nahoru do kanceláře. Odsuň můj stůl a zvedni uvolněné prkno. Mám tam věci, které budeme potřebovat.” prohlásila Tsunade. Shizune okamžitě vyběhla ven.
“Kdo ho zranil?”
“Sasori z Červených Písků.” odpověděla Konan a potichu ho proklela.
“Jste nějak dobře informovaná.” řekla lehce překvapená Tsunade.
“Specializuji se na Akatsuki. Mám informace o všech jejich členech.” prohlásila Konan.
“Lady Tsunade, tady máte ty byliny. Musíme si potom promluvit.” prohlásila uřícená Shizune. Operace začala. Po třech hodinách neustálé práce byl vynalezen protijed. Naruta nechali na pokoji. Všichni se sešli u Tsunade v kanceláři.
“Co se teda stalo?” zrptala se Tsunade.
“Běželi jsme za týmem Gai, ale nedohonili jsme je. Narazili jsme na Akasuki. Sasori Naruta zasáhl a potom utekli.” řekla Konan. Tsunade si mezitím nalila trochu sake. Shizune nečekaně neprotestovala.
“Konan, nahlas mi prosím jejich jména a schopnosti.”
“Deidara a Sasori, oba dva se považují za dobré umělce. Deidarovou specialitou je exploze. Sasori je loutkař. Vlastní 298 loutek a nerad na někoho čeká.”
“Dobrá, běžte si obě odpočinout.” řekla Tsunade. Podívala se do dvou složek. Obě kunoichi odešly. Jen co bouchly dveře ozvala se Shizune.
“To pod tím prknem jsem všechno vyhodila. Takové zásoby alkoholu, to jsem od vás nečekala.” řekla naštvaná Shizune. Tsunade zavřela oči a pochvíli usla.

Po prašné cestě kráčely dvě postavy. Černé pláště s rudými mraky se třepotaly ve větru. Nad hlavou jim prolétl pták. Jeden z nich se otočil a pohlédl na oblohu. Pomalu došli k rozlehlému stavení. Ze dveří vyběhl jeden muž. Bílé vlasy svázané do dlouhého ohonu se leskly na slunci. Neznámý muž se usmál.
“Čekal jsem tě Hidane.” prohlásil a vyšel jim naproti. Jmenovaný pevně uchopil svoji kosu.
“Nevěděl jsem, že ještě žiješ.” prohlásil Hidan.
“Sakra moc dobře vím, proč jsi přišel, synu. Náš bůh mi dal znamení.” řekl muž a vytáhl kosu.
“Kakuzu vejdi do domu. Projdi dlouhou místností. Třikrát zaklep a vyslov nějaká tři slova.” řekl Hidan. Kakuzu obešel Hidanova otce a otevřel dveře. Brzy bude mít hromadu peněz.
“Jashin mi řekl, kdo mě zbaví nesmrtelnosti. Čekal jsem na tvou kosu.” prohlásil a rozběhl se proti Hidanovi. Máchl svoji kosou směrem k jeho břichu. Hidan uskočil a sekl směrem k jeho hlavě.
“Přestaň se mnou, k***a bojovat jako s malým děckem. Nejsem už ten malej debil,co odsud tenkrát odešel!” zařval Hidan. Jeho otec kývnul hlavou a znovu zaútočil.
“Musíš mě zabít. To je velká Jashinova zkouška. Syn zabíjí otce. Tvůj parťák je velký Kakuzu, že?” zeptal se Hidana jeho otec po sérii jeho útoků. Řinčení zbraní mu bylo odpovědí.
Kakuzu prošel dlouhou místností a třikrát zaklepal na prázdnou zeď. Stěna zmizela a místo ní tam stál obrovský sejf. Kakuzovi se rozzářily oči radostí.
“Jashin, krev, oběť.” řekl Kakuzu. Nic se nestalo. Zatahal za dveře sejfu. Nic.
“Že ten dědek změnil heslo.” zamručel Kakuzu. Půl hodiny potom zkoušel všechna slova, co ho napadly. Pořád nic.
“Ten jeden debilní, idiotskej, kretén prej jednoduchý heslo!” zařval Naštvanej Kakuzu. Dveře od sejfu se začaly pohybovat. Zrezlé zámky se pomalu otáčely. Kakuzu zůstal užasle stát.
“Originální hidanovské heslo.” utrousil a začal rychle vybírat sejf. Kakuzu byl jako v sedmým nebi. Jedno pro Peina, dvě pro mě. Za chvíli byl sejf úplně prázdný. Kakuzu vyšel ven za Hidanem.
Zem byla od krve. Hidan klečel u svého otce, který měl v sobě zabodáno plno zbraní. Bílé vlasy se mu zbarvily doruda.
“Zdravím Garku.” řekl Kakuzu a stoupl si vedle Hidana.
“Kakuzu dlouho jsme se neviděli. Taky jsi se mohl zastavit dřív. Hidane zrodil jsi se v dokonalého zabijáka. Přidal jsi se k Akatsuki a rozšířil jsi rodinný slovník sprostých slov. Jsem na tebe k***a pyšný. Jashin už mě čeká. Sbohem.” řekl Gark. Hidan na nic nečekal a zabodl mu dlouhou tyč do srdce. Gark vyplivl krev. Naposledy. Hidan se opřel o svoji kosu. Jedna jeho ruka se válela na zemi. Břicho měl skoro přeseklé napůl.
“Splnil jsem poslední Jashinovu zkoušku. Jsem jeho nejvěrnější služebník.” prohlásil a otočil se ke Kakuzovi.
“Nečum na mě jak na debila a pojď mě sešít!” zařval na Kakuza.
“Myslel jsem, že si se změnil, ale jak vidím tak ne.” prohlásil a sešil ho. Hromada peněz mu za to stála.
“Popadni ty zkurvený prachy a pojď.” prohlásil Hidan a vydal se zpět. Kakuzu pokrčil rameny a následoval svého parťáka. V duchu doufal, že dneska nevaří Zetsu.