Dcera Jashinova - 21. kapitola - Rebelie

Sasori si uvědomil, že když bude čekat, nic se nestane. Význam jejích slov mu došel téměř okamžitě. Začal teď pozvolna zkoušet dostávat ze sebe zvuky, které za nějaký čas přejdou v hlásky a nakonec slova. Nesmrtelná dvojka si kvůli tomu z něho tropila žerty a trousila v jeho přítomnosti nejapné poznámky. Tobimu zakázali loutkáři pomáhat, protože by to zcela určitě nedopadlo moc dobře. Deidara nevěděl, jak se má zachovat. Nechtěl svého týmového partnera příliš zatěžovat, proto zatím trénoval s Kisamem, občas mu vypomohl Zetsu, jehož rebelování už dočista přešlo. Itachi byl, snad jako jediný v sídle, úplně klidný. Nikoho si nevšímal, soustředil se jen na práci. Věděl, že mají ve svém středu nepřítele, před kterým je radno mít se na pozoru.

Konan si vzala slova svých mužských společníků k srdci až příliš a rozhodla se, že dokud se jí neomluví, nebude mluvit s nikým z nich. Její bezedný pohár trpělivosti právě v této chvíli přetekl. Už nestrpí další urážky!
Ninjové z Akatsuki velmi rychle poznali, že je modrovláska naštvaná, protože před každého postavila talíř s jídlem a nezapomněla s ním náležitě třísknout. Ovšem zdálo se, že si vůbec nevšimli toho, že s nimi kunoichi nemluví. Správná večeře má koneckonců probíhat v tichosti.

Sasori usedl ke stolu se štětcem v jedné ruce a kusem pergamenu v ruce druhé. Posměšky Hidana a Kakuzy úplně ignoroval. Obrátil se k Itachimu, mával na něho vzkazem: Itachi, podej mi sůl! Uchiha ledabyle zkouknul vzkaz, pohlédl na slánku a pak se zahleděl do vlastního talíře.
Pein si toho samozřejmě všiml. „Takhle se chová Shinobi? Podej mu to, ale rychle!“ Nestál dnes večer o žádné nepříjemnosti. Itachi na žádnou z jeho výtek nereagoval. Loutkář to však zkrátka nemínil takhle nechat. Vyvolal si chakrové vlákno, chňapnul s ním po slánce, zdvihl ji a klepl s ní Uchihu do čela.
„Hej!“ ohradil se okamžitě, ale odpovědí mu byly jen posměšky spolustolovníků.

Konan odešla brzy a další den navštívila loutkáře a zamkla se s ním v pokoji. Všiml jsem si, že nemluvíš, stálo na pergamenu.
Modrovlasá vzdychla. „Aspoň mám jistotu, že ty mě odsud nevyhodíš.“ Ohlédla se a spatřila gesto, které nemohlo znamenat nic jiného než vyhazování z pokoje. Sasori ukazoval na dveře. „Sasori!“

Duo nesmrtelných se rozhodlo, že i když Konan nechce mluvit, ječet bude určitě. Počíhali si na ni, když rychlými kroky kráčela ke kuchyni. Kakuzu ji chytl zezadu a nadzvednul. Hidan jí začal stahovat plášť a tahat za rukávy. Žena řvala, jako když ji na nože berou a zuřivě mlátila rukama kolem sebe. Konečně uslyšeli z jejích úst ta krásná slova:
„Dejte mi pokoj, vy bando úchylů!“