Ještě nezmizela ze světa láska - 23. kapitola - Cizinka

Dívka obratně kličkovala mezi rozházeným harampádím, musela to tu velmi dobře znát. Dva mladí bojovníci se sice zakopávali, avšak vytrvali a dostihli ji u zadního vchodu. Nechtěla se vzdát. Povalili ji na zem a ona se jim srdnatě bránila, párkrát je nakopla a zdálo se, že má nad nimi převahu. Nesnažila se vyčerpat mluvením, tím by si jen uškodila. Brzy ale zjistila, že mladíky podcenila a že dva ninji sama nezvládne. Podařilo se jim zmocnit se jejích zápěstí, syčela a prskala.
„Jen klid, slečno!“ domlouval jí Kankurou. „Vážně vám nechceme ublížit.“
Přinutila se k úsměvu. „Tak mě tedy pusťte,“ zašvitořila sladce. „Toho vašeho Takkiru totiž stejně neznám.“
Shino zavrtěl hlavou, jeho společník si toho všiml. „Můj týmový partner je toho názoru, že nám lžeš,“ postavil si hlavu loutkář.
„A proč si to myslí?“ Stále neztrácela sebekontrolu.
„Utíkala jsi,“ pronesl Shino věcně.
„Vy dva jste asi padlí na hlavu, že jo? Parta vrahounů a zlodějů tu po sobě metá jutsu a zbraně a vy si myslíte, že bych se na tak nebezpečném místě zdržovala dýl, než je nevyhnutelně nutné?“
Kankurou to uznal a dal od ní ruce pryč. Broučí mistr byl však přece jen o malinko podezřívavější. Pootočil hlavu. „Hinato! Pojďte s Narutem sem!“ křikl přes celou místnost a slabý hlásek modrovlasé mu byl odpovědí. O chvíli později se oba zbylí členové výpravy dobelhali ke svému písečnému veliteli.
„Tys mě praštil?“ zeptal se blonďatý ninja Shina, jehož výraz ve tváři se mu nedařilo rozluštit.
„Ne. Něco se ti zdálo, Naruto. Ani nemáš žádnou bouli.“ Zarudlé místo na tváři už se ztrácelo.
„A kdo je tahleta?“ vyjevil se o malou chvíli později.
„Než jsi nás přerušil, pokoušeli jsme se to zjistit,“ zabručel Shino.
Kankurou postřehl tu ironii v jeho hlase a začal se smát. Hinata se na oba mračila. Neměla ráda, když si někdo utahoval z Narutovy inteligence.
Mladík v bundě se obrátil k cizince. „Nechtěl jsem to říkat, ale tys nás musela zpozorovat ještě předtím, než vykřikl on!“ prohlásil a namířil prstem na Naruta. Ten jako obvykle nic nechápal.
„Pitomost!“ namítla dívka, hleděla na černovlasého a z očí jí přitom sršely blesky.
Shino její pohled neopětoval. Poručil Kankurouovi, aby ji přidržel a začal si svlékat bundu. Hinata lapala po dechu, Naruto zvědavě poulil oči. Sundal bundu a začal si svlékat mikinu. Přeslechl přitom Narutovu uštěpačnou poznámku, že: „To je ale pěkně zvrhlý!“ Nikdo z jeho společníků nechápal, o co se to pokouší, dokonce ani jejich zajatkyně. Mladík ze sebe svlékl černou mikinu a naznačil loutkáři, co má udělat, pohybem ruky. Mladý muž v kočičím kostýmu přidržel dívce ruce za zády, zatímco Shino dělal na mikině uzel. Modrovlasá zkoumavým pohledem pozorovala blonďáčka, když pochopil, že se s tím kusem oblečení, jež broučí mistr použil namísto provazu, něco děje. Zdálo se mu, že se to hýbe.
„Tiše, Naruto,“ napomenula ho Hinata, když chtěl otevřít ústa, a sama pozorně sledovala pohyb malých černých broučků lezoucích po mikině v odstínu stejné barvy.

Když ji pustil, cizinka se zasmála. „Dobrý pokus. Ale to byste museli mít po ruce něco pevnějšího. Obávám se, že o ten hadr přijdeš.“ Napnula svaly a pokusila se černou látku přetrhnout, ale bez výsledku. „Co?“ Nechápala, proč na tak obyčejnou věc její síla nestačí, ale ninja, nyní svlečený do půl těla, jí pohotově podal vysvětlení.
„Všichni z klanu Aburame živí speciální brouky. Vytvořili neuvěřitelně silné pojivo, takže se z toho s velkou pravděpodobností nedostaneš, dokud ti malinko nepopálíme kůži.“
Vytřeštila na něho oči. Střílí si z ní? O pravdivosti jeho slov se přesvědčila, když Naruto znalecky omrkl uzel a přitom prohlásil, že je na něm odporná žlutá břečka. Dívka zaúpěla. V duchu přehodnocovala situaci. Venku zuří boj, do celé akce je zapleteno i pár jejích známých. Ale co když se jí povede přivolat některého z nepřátelských válečníků? Pak by její život zanikl, ale ani tihle cizinci by živí nevyvázli. Přestala přemýšlet a zaposlouchala se do hovoru.
„V čem teď půjdeš? Určitě máš na paměti, že o ten kus oblečení přijdeš!“ vyzvídal loutkář.
„S tím si nedělej starost.“ Sáhl do batohu pro náhradní, taktéž v černé barvě. Okamžitě si ji na sebe navlékl, také proto, že po dlouhé době odhalil před někým svou pečlivě skrývanou tvář. Proto Narutův udivený výraz a Hinatino červenání. Navlékl si na sebe zelenou bundu a chvíli hleděl na cizinku, která se stále ještě pokoušela přetrhnout pouta.
„Mohla bys nám být nebezpečná!“ vysvětlil jí Shino.
„A ještě budu!“ zaprskala. „Protože jestli mě hned nepustíte, začnu křičet a ti hrdlořezové sem přilítnou rychlejš než vichřice!“
Doufala, že se leknou a utečou kvůli vidině tak snadno pozbytého života. Opak byl však pravdou. Neutíkali, jen se mračili. Ten v kostýmu uchopil její hlavu pevně do obou dlaní. „Nenuť nás dělat něco, co ani jeden z nás nechce. Zneškodníme tě, jestli budeme muset,“ domlouval jí.
„Táhni k čertu!“ odsekla a plivla mu do tváře.
S ledovým klidem si ji otočil a pak společně se Shinem odtáhli tu drzounku do tmavého koutu. Naruto postřehl už jen to, že loutkář vytáhl zpod horní části oděvu kus černé látky. Chvíli ještě slyšeli vzrušené hlasy, které se překřikovaly navzájem, a pak bylo náhle naprosté ticho.

Shino se zvedal a oprašoval si bundu. „Vybaven pro každou příležitost, že?“
Kankurou zrozpačitěl. „Ne, to ne. Měl jsem to jen pro případ, že bych krvácel a potřeboval rychle něčím ovázat ránu.“
Oba se zvedli a tichým hlasem naznačili Hinatě a Narutovi, aby přišli k nim. Shino pak ještě zkontroloval, zda se situace venku přece jen trochu neuklidnila, ale stále bylo slyšet rány a zvuk převracejících se těžkých předmětů.
Naruto byl napomenut, že má být zticha. Čtveřice si zalezla do tmavého rohu. Rozhodli se, že dnes tu přespí a ráno se vydají dál. Spoutaná dívka na ně hleděla a neskrývanou nenávistí. Převázali jí ústa černým šátkem a podivné lepidlo povolit nechtělo, ať se snažila sebevíc. Umínila si v duchu, že jestli se odtud někdy dostane celá, pořádně jim to spočítá!