Hyuuga Naoki - 10.Začátek nejtěžší mise

„Tak se vrať zdravá, Naoki-neechan,“ objal Neji svou sestru, když se chystala k odjezdu do lázní, aby se tam vyléčila z nemoci.
„Neboj se, Neji-niisan,“ usmála se na něj klidně Naoki. Pak se objala s ním a nakonec i s ostatními a vydala se pryč z vesnice. Opět měla povolení.
Věděla kam zamířit. A zároveň si byla jistá, že Tsunade za ní nikoho neposlala, protože se o ni už tak bála.
Do lázní poslala jednu svou loutku, která se za ni pomocí Henge převlékla. Pak si sama Naoki na sebe oblékla plášť s červenými mráčky a vydala se na místo, kde se právě měli vyskytovat.

Cestovala den, aby se dostala do Země země, kde byla hlavní základna celé organizace. Byla připravená na vyslýchání.
„Stůj! Kdo tam?!“ ozvalo se najednou za ní z koruny stromu. Seskočila na zem a před ni seskočil někdo ve stejném plášti jako ona. Když si každý z nich všimnul oblečení toho druhého, tak se uklidnil a kývli na sebe.
Naoki si sundala klobouk jako první. Druhá osoba chvilku po ní.
„Sasori-senpai,“ pousmála se Naoki, když uviděla hlavu Hiruki.
„Naoki-kohai. Co tě sem přivádí?“ optal se jí Sasori.
„Kupodivu mise,“ pokrčila rameny Naoki. Pak k němu přistoupila a pohladila Hiruki po tváři. To dělala, když byli se Sasorim sami. Aby se nebál vylézt ven.
„Čí mise?“ zajímalo Sasoriho. Jeho hlas rezonoval ve vnitřku loutky. Naoki si jeho hlas vychutnávala i takhle. I přes to, co ji učili, tak tenhle muž v ní probouzel emoce. Záleželo jí na něm. Až nebezpečně moc.
„Od Hokage,“ odvětila Naoki. „Mám se prý infiltrovat k Akatsuki.“
Zevnitř Hiruki se ozval smích. Naoki mu přizvukovala. Tohle bylo skutečně vtipné.
„Tak to ti přeju hodně štěstí,“ podotkl Sasori. Naoki se rozesmála ještě víc.
„Mám jít rovnou za šéfem nebo si spolu užijeme volno?“ mrkla Naoki na Sasoriho.
Následně se otevřela záda Hiruki a z ní vylezl červenovlasý muž (vlastně poloviční loutka). Usmál se na Naoki.
„Navrhuji procházku,“ pousmál se Sasori. Vzal Naoki za ruku a oba se šli projít.
Procházeli se lesem a jen si vychutnávali přítomnost toho druhého. Bylo to krásné.
Ale najednou se ze země vynořila obrovská kytka. Která se postupně zformovala do tvaru lidské postavy.
„Zetsu,“ zúžila oči Naoki a znechuceně se na něj podívala. Neměla ho příliš v lásce.
„Co ty tu děláš?“ nechápal Zetsu. Tedy jeho bílá polovina.
„Mám misi,“ pokrčila Naoki rameny.
„Jakou?“ zajímalo Zetsuovu černou půlku.
„To je jedno. Co chceš?“ odsekla Naoki.
„Měli jsme přivést Sasoriho. Je porada. Pojďte oba,“ pobídl je Zetsu. Pak se zase vpil do země a oni byli sami.
„Jdeme?“ optal se Sasori Naoki, když nic neříkala a mile se na ni usmál. Pak ji lehce políbil na rty. Slastně zavřela oči, ale když se od ní odtáhl, tak je prudce otevřela.
„Jasně, pojď,“ táhla ho za ruku zpátky k Hiruki, kterou tam nechali. Sasori se ve své loutce uvelebil, a pak se oba vydali do blízkého sídla Akatsuki.

„Naoki. Zetsu mi říkal, že jsi zde. Co tě sem přivádí, když máš své povinnosti v Konoze?“ zeptal se černovlasý Uchiha s věčným Sharinganem Naoki, když vešla do jídelny v sídle. Za ní vešel Sasori schovaný v Hiruki.
„Dostala jsem misi,“ pokrčila Naoki rameny a posadila se ke stolu. Tam už seděli i Uchiha Sasuke, Hoshigaki Kisame a Zetsu. A samozřejmě Madara. A nyní i Sasori a Naoki. Celá organizace Akatsuki. Kromě Sakury. Ale ta se s nimi ještě nikdy ani neviděla. A Naoki to rozhodně nevadilo. Měla nad ní totiž převahu. Pak tam ještě nebyl zbytek týmu Taka.
„Od koho?“ podivil se Zetsu. Madara ho zpražil přísným pohledem. Ale pak se tázavě podíval na Naoki. A ostatní taky.
„Od samotné Tsunade,“ prozradila Naoki.
„O jakou misi přesně se jedná?“ zajímalo Sasukeho.
„Prý se mám infiltrovat k Akatsuki,“ ušklíbla se Naoki. Oni se rozesmáli. V jejich hlasech nebylo ale ani stopy po skutečné radosti. Bylo to jakoby zadostiučinění. Ano, to je to správné slovo.
„Kolik ti na to dala dní?“ zeptal se jí Kisame.
„Dva týdny… oficiálně jsem v lázních, protože jsem nemocná. Zajímalo by mě, jak to budu dělat po dovolené… nebudu mít dost času na skutečné mise,“ odpověděla Naoki.
„Zde máš vystupovat jak?“ zeptal se jí Sasori.
„Jako váš špeh v Konoze. Pro ni jsem její špeh tady,“ pokrčila rameny.
„Vlastně je to jenom dobře, protože takhle budeme víc v kontaktu. I naše plány by takhle mohly snáz vycházet. Hlavně plán na to, jak dostaneme Kyuubi no Jinchuuriki,“ ušklíbl se ošklivě Madara.
„Budeme ale muset pokračovat pomale a rozvážně,“ dodal Sasuke.
„Jo, přesně tak, nechci, aby mě ihned začala podezírat. To by rozhodně nedopadlo dobře. Zásadní je nic neuspěchat. Musí mi věřit. Absolutně,“ kývla souhlasně hlavou černovlasá Naoki.
„Pokud ti věří už teď, tak můžeš být poměrně klidná. Základem je nic nezkazit,“ řekl Sasori.
„To bych věděla i bez tebe… myslím, že plán už mám. Raději to nechte na mně. Musím ale přesně vědět, co jí můžu říct a co ne,“ prohlížela si své nehty ledabyle Naoki.
„Chceš to napsat?!“ sykl nechápavě Sasuke.
„Někdy jsi tak vtipný, že se bojím, abych smíchem neumřela,“ setřela ho chladně Naoki.
„Nechte se vy dva. Jste jako kočka a myš!“ klidnil je Kisame, který nesnášel jejich hádky. Ani nevěděl proč.
„Teď by se hodilo odseknout zároveň: Kočka jsem já!“ podotkl Zetsu.
„Nejsme malé děti,“ odsekl Sasuke a Naoki přikyvovala, aby viděl, že s mladým Uchihou souhlasí. Mimořádně.
„Kde je vůbec zbytek?“ zajímalo Naoki. Když tady tak dlouho nebyla, tak se cítila podivně neinformovaná a odstavená na vedlejší kolej, ale to postupně mizelo. Ona nemohla mít city. Nikdy. To se Sasorim byla… dá se říct nutná výjimka.
„Šli najít Kabuta. Potřebujeme ho vyslechnout,“ prozradil Madara.
„Proč zrovna jeho?“ podivila se Naoki.
„Chceme vědět, jaké informace o nás dal Listovým,“ odvětil namísto Madary Sasuke.
„Stačilo se zeptat mě. Nebo taky Sakury, která se vám aktivně probírala ve složkách v archivu,“ namítla Naoki.
„Zaprvé jste moc daleko a zadruhé se potřebovali odreagovat. Už dlouho jsme nic neudělali,“ odsekl Kisame.
„Ticho před bouří,“ uchechtla se Naoki.
„Které se zkrátí misí, jež jsi dostala od Hokage,“ dodal Madara vítězoslavně.
„Proč jsi vlastně všechny svolal, Madaro?“ zeptala se Naoki Madary. Podíval se na ni. Tvářila se tak, jako vždycky.
„Měl jsem plán, jak dostat Kyuubiho. Ten jsi mi ale zdárně překazila svým příchodem,“ odvětil Madara. Ale nebyl naštvaný. Naoki to na něm poznala. Přesto byla na pozoru. Velitel Akatsuki byl v mnoha věcech nepředvídatelný.
„Co to zkombinovat dohromady?“ navrhl Sasori. Zajímal ho Madarův plán. Mohl by jim moc pomoct v jejich cíli.
„Taky možnost,“ souhlasila se svým přítelem Naoki. Madara se zamyslel.
„Bylo by to možné… napadlo mě ho nalákat tady na Sasukeho. Někde by se ukázal a on by se za ním určitě ihned vydal a Sasuke by ho přivedl do pasti, kde bysme ho jednoduše vyřídili,“ promluvil ve zkratce Madara.
„Neber to jako kritiku, ale tvůj plán má dvě vady,“ začala Naoki. Všichni se na ni zvědavě podívali. „Zaprvé – nepočítá s týmem, bez kterého by se Naruto určitě nikam nevydal a zadruhé – je dost silný. Přece jen má v sobě Kyuubi a vymyslel jednu dost silnou techniku, která vyřídila dvě Kakuzova srdce.“
„Sasuke samozřejmě nepůjde sám,“ odsekl Madara.
„Přesně, vezmu si sebou tým Taka,“ řekl Sasuke a posměšně si Naoki měřil.
„A jeho vyřídíme levou zadní, když tam budeme všichni,“ dodal Sasori.
„Tak hele, ty máš být mrtvý! Zůstaneš tady hezky zalezlej i s Madarou, dokud vás dva nebudeme fakt potřebovat!“ okřikla ho přísně Naoki.
„Sasori, takovouhle ženskou ti nezávidím,“ ušklíbl se posměvačně Kisame.
„Tak hele, ty sushi, nenavážej se do mě, jinak si z tebe udělám večeři!“ odsekla prudce Naoki. Právě nyní byla jediná žena v Akatsuki a s ní tam byli jenom muži. Musela jim nahnat strach, aby si na ni nedovolovali. I když po těch letech si to dovolil už jen Kisame, který ji rád provokoval, Sasori, kterému by nikdy nic neudělala a pak občas i Suigetsu, ale toho většinou dost zpacifikovala Karin, která se s Naoki přátelila a obě osnovaly plány proti ostatním Akatsuki, když si z nich chtěly vystřelit. Většinou to byla i zábava vidět ty bezcitné zabijáky v nějaké pokořující situaci a v klidu se zasmát. Naoki milovala ty chvíle. Tehdy si totiž připadala jako člověk. Ne jen Shinobi. Jenže to se nestávalo moc často. Se Sasukem to bylo něco jiného – mezi nimi panovala skutečná nenávist. Proto se tak moc hádali.
„Nechte už toho, aspoň dneska,“ sykl naštvaně Sasuke.
„Od tebe to sedí. Ty mě taky rád provokuješ,“ zúžila Naoki nebezpečně oči a přísně se na něj podívala.
„Mám pouze trefné poznámky!“ bránil se Sasuke.
„Ty tak… nedokážeš ani přesvědčit Naruta, že se nechceš vrátit do vesnice!“ odsekla Naoki. Musela se s někým pořádně pohádat a vybít si tak vztek. Jinak to prostě nešlo. Nemohla to v sobě dusit nijak dlouho. Pak by to totiž bylo mnohem horší.
„Co ty o tom víš! Nikdy jsi žádné přátele neměla! Naruto se jen tak nevzdá a my všichni to víme. Kromě tebe! Protože nemáš city!“ prohlásil Sasuke a výhružně si stoupnul, aby poukázal na svou majestátnost. Naoki měla co dělat, aby se nerozesmála. On pro ni nebyl soupeř.
To, co řekl, Naoki opět naštvalo, ale navenek byla naprosto klidná. Musela se ovládat. Jinak by ho na místě zabila. A to by jí rozhodně moc nepomohlo.
„Prosím tě! Kdybych neměla city, tak bych tady právě teď nestála a nehádala se s tebou. Protože bys byl mrtvý! Nic jinýho si taky nezasloužíš… chováš se k nim hnusně a oni tě mají rádi. Sice tomu vůbec nerozumím, ale jsem natolik člověk, že kdybych byla tebou, tak bych si to s nimi rovnou vyříkala. A nezdrhala bych před nimi tak jako ty. V tomhle ohledu jsem víc člověk než ty! Takže tady přestaň žvanit něco o tom, že nemám city!“ odsekla prudce Naoki. Když mluvila, tak se výhružně postavila, ale teď si zase klidně sedla a neurčitě si prohlížela ostatní. Sasuke se naštval a odešel do svého pokoje. Při odchodu nezapomněl bouchnout dveřmi.
„Naoki-kohai, nebylo to moc?“ podíval se Sasori pochybně na svou přítelkyni.
„Ne, nebylo. Bylo to trefné. Musel to slyšet,“ pokrčila Naoki rameny.
„Ještě něco? Jestli ne, tak si zase můžete jít po svých,“ řekl Madara. Zetsu i Kisame odešli. Zůstali tam jenom Madara, Sasori a Naoki.
„Jak mám před Hokage prezentovat svůj vztah s vámi?“ zeptala se Naoki Madary.
„Zatím ti moc nevěříme, ale žes dostala úkol a splnila ho, a tak jsme tě přijali,“ odvětil Madara jednoduše.
„Jaký úkol?“ nechápala Naoki.
„Já nevím… třeba chytit osmiocasého s týmem Taka. Stejně tě tam s nimi pošlu,“ odpověděl Madara naprosto klidně.
„Osmiocasého?! Nechytili jste ho už?!“ nechápala Naoki.
„Byla to jen léčka. Utekl nám,“ odvětil Sasori.
„Spíš ho nechytili. Bylo to něco jako nějaká jeho speciální náhrada,“ pokrčil rameny Madara.
„Ok… snad to pobere,“ kývla hlavou Naoki.
„Zítra se domluvíme na podrobnostech,“ propustil ty dva Madara, aby si mohli užít každý s tím druhým. Byl si jistý, že teď se kvůli misím moc dlouho neuvidí.
Rozloučili se a odešli. Naoki to považovala za dobrý začátek v Akatsuki.