Vše tak, jak to má být, osud je naplněn…bolest ustoupila-02

Dobro nebo zlo?

Ticho. Ticho, při kterém hučí v uších. Ticho, jehož nicota mě naprosto pohlcuje. Jsem už mrtvá? Měla jsem se rozloučit? Byla to chyba opustit někoho kdo pro mě žil, ale já pro něj ne? Co to?! Slyším kroky, ale nikoho nevidím. Stojím uprostřed ničeho. Na co čekám? Co je to za zvuk?

„Sakuro-chan?!“, někdo v dálce chladně vyslovil její jméno. Zarazila se, ten hlas znala. Neměla odvahu se ozvat nazpět natož se otočit.
„Kdo jsi?“, bezradně se ohlížela kolem sebe. Kroky sílily a její strach s nimi.
„Tohle jsi mu dělala?“, řekl znovu chladný hlas. Pobrala všechnu odvahu, co měla a pomalu se začal otáčet. Když byla čelem k postavě, která teď nehybně stála před ní, rozklepala se.
„To není možné“, šeptla a schovala si obličej do dlaní. Dotyčná postava se pohnula a chytla pěvně její zápěstí, načež je od sebe odtrhla, aby viděla do tváře plakající dívky.
„Bojuj, nedělej hlouposti a vrať se zpět, ještě není tvůj čas“, jemně ji pohladil po tváři.
„Nechci! Já nechci! Sasuke chci být s tebou!“ zakřičela Sakura a pevně ho chytla kolem pasu.
„Já nejsem mrtev, jsem tu s tebou díky mému genjutsu, tak se sakra vzchop a PROBUĎ SE!“ zakřičel a Sakura se najednou začala dusit, načež otevřela oči a nadechla se. Stále ležela na bojišti. Někdo jí pevně tiskl ruku a byl slyšet nepřetržitý vzlykot. Lehce pootočila hlavu a viděla svého týmového partnera a senseie, jak se navzájem konejší.
„Na-Naruto?“, sykla chraplavě a zaryla prsty do hlíny, na které ležela. Bolela jí každá kost v těle, každý sval a ta neúprosná bolest se protínala s každou buňkou. Nehybně ležela na zemi. Neměla v plánu udělat sebemenší pohyb. Bolest byla neúprosná.
„Sakuro?! Bože Sakuro, ty žiješ!“, zařval Naruto a popadl jí do náruče. Sakura sykla bolestí a v tu ránu omdlela.

Když pomalu otevírala oči, hned je zase zavřela. Ze vší té bílé barvy v pokoji jí štípaly oči. Otevřela je napodruhé a vedle ní se rýsovala postava. Bylo jí jasné, kdo to může být.
„Naruto?“ šeptla potichu a pokusila se o úsměv. Naruto jí jen chytil za ruku a úsměv jí oplatil.
„Nesmíš mluvit, jen odpočívej“ řekl tiše a Sakura opět usnula.
Když se zase probrala, stál před ní doktor a velmi opatrně jí vysvětlil, že ležela celé tři měsíce. Nemohla tomu věřit, byla v šoku. Z toho šoku jí dostala slova, že je po válce a už je naprosto v pořádku tím pádem se zvedla, oblékla a vyrazila domů. Po cestě domů potkala Kakashiho, který jí pozdravem přivítal.
„Ahoj, Sakuro-chan jsem moc rád, že tě vidím zase fit“ řekl Kakashi s úsměvem v hlase.
„Děkuji Kakashi-senesi“ oplatila pozdrav Sakura.
„Tsunade-sama mi sdělila, že se ihned mám dostavit do její kanceláře, půjdeš se mnou?“ zeptal se Kakashi hbitě.
„Ano, proč ne“ řekla Sakura a vydala se společně se svým senseiem k Hokage.
Po cestě potkaly Saie a mávly na něj, ať jde s nimi.
U vchodu se k nim Sai opravdu připojil a společně vystoupili nahoru po schodech, až ke dveřím kanceláře Hokage. Uvnitř slyšeli Tsunade jak mluví. Kakashi zaklepal a hovor ustál. Vstupte!"ozval se zevnitř Tsunadin výkřik. Kakashi vzal za kliku a otevřel. Hned ve dveřích se zastavil a nešel dál. Kakashi-sensei, jděte!" vyzvala ho netrpělivě Sakura. Zatraceně."usyknul Kakashi, vklouznul dovnitř a zavřel dveře. Kakashi-sensei! rozčílila se Sakura. Sai měl jako obvykle ten svůj prázdný, nic neříkající výraz. "Pokud vím, Tsunade nás volala všechny!" prskala. Kakashi se mezitím bavil s Tsunade. "A to jim chcete říct jen tak?!" křiknul a znovu se podíval na osobu, která stála u okna a vedle ní dva ANBU, kteří zajišťovali bezpečnost.
"A jak jim to chceš říct, Kakashi?"odvětila pobouřeně.
"Nějak šetrně. Sai to jako obvykle přejde. Ale myslete na Sakuru, vždyť ji znáte, tolik let jste ji trénovala!" štěknul.
"Kakashi! Zdá se, že si neuvědomuješ, s kým mluvíš!" zamračila se Tsunade. "Je pro mě jako dcera, mám ji ráda. Já Sakuru znám. A dobře ji znám. Neudělala bych nic, co by jí ublížilo. Stejně tak s Narutem. Tak jako tak to pro ně bude otřes a je jedno, jestli se to dozví teď nebo až potom. A teď je pust dál!" nařídila. Kakashi se ještě jednou váhavě podíval na ni, a potom na dotyčného, hlídaného dvěma černými ochránci. Otočil se a vyšel na chodbu.
"Kakashi-sensei! Co to děláte?" vyjela Sakura sotva se vrátil. Kakashi se na oba podíval.
"Jak se dnes cítíte mládeži?" začal.
"Kakashi-sensei? K věci." pobídla ho Sakura.
"Dobře. Máme, řekněme jistou návštěvu. Ale…" nevěděl jak dál.
"Ale?"páčila to z něj Sakura, v tu chvíli ještě výmluvná.
"Sakuro chci, aby jsi se v příštích chvílích snažila co nejvíc kontrolovat. Pořádně zvaž vše, co budeš chtít udělat, ještě než to uděláš." řekl. Sakura to nepochopila a na tváři se jí objevil tázavý výraz. Kakashi se obrátil na Saie.
"I ty, Saji. Už jsi se s ním také viděl, a nedopadlo to moc dobře. Proto se kontroluj." šeptnul. Sai nic neřekl, jen se trochu zamračil.
"Tak dobře. Připraveni? Tak jdeme." nadechl se Kakashi a otevřel dveře. Vstoupili dovnitř.

Sai si téměř okamžitě všimnul návštěvníka a zarazil se stejně, jako předtím Kakashi.Vytřeštil oči a jen nevěřícně zíral. Protože s Kakashim stáli vpravo, nižší Sakura přes ně pořádně neviděla.
"Na co tak zíráte?"zeptala se a obešla je. V tu chvíli ztuhla a celá zbledla. Srdce jí ztěžklo a spadlo až někam úplně dolů, zatímco žaludek se jí zvednul a na okamžik se jí zazdálo, že bude zvracet. Zatočila se jí hlava a oči se jí naplnily slzami.Tsunade se přiblížila a zezadu ji podepřela, kdyby se jí náhodou chtělo omdlít.V jednu chvíli nebyla schopná slova.
"Vítáme tě zpátky"promluvil po hodné chvíli Kakashi a prolomil tím ticho. Příchozí se ušklíbnul - ten úšklebek se velmi podobal úsměvu. Sai, už se probral z údivu a teď se mračil jako stará koza, zralá na jatka. Sakura pořád nevěřícně zírala a byla bledá, jako křída.
"S-Sasuke " zašeptala její ústa. Po tváři se jí skutálela slza.
"Sakura-chan" ušklíbnul se v odpověď. Ucouvla a rukou vrazila do štosu papírů na Tsunadině stole. Papíry spadly na zem a rozlétly se. Sakura tomu nevěnovala pozornost. Všechny oči v místnosti se obrátily na ni.
"Sasuke se k nám chce vrátit. Konkrétně k vám" promluvila Tsunade a znovu si prohlédla Sakuru. Té se očividně podlomila kolena." Ty se vracíš?" vydechla. Sasuke se na ni trochu zamračeně podíval, pak se ale znovu zatvářil lhostejně a přikývnul.
„Já-já“ neměla slov, byla v šoku. Chtělo se jí všechno, jen se na něj podívat. Tolik bolesti jí způsobil. Tak moc se těšila, že tento den někdy přijde, ale neměla sílu.
„Já tady nebudu!“ zakřičela a rozeběhla se ven s kanceláře.
„Nechte jí!“ křikla Tsunade, když se chtěl Kakashi za Sakurou vydat.
Sakura běžela směrem k bráně Konohy. Když přes ni proběhla, jako blesk se vydala ke svému místu, kam vždy utíkala, když bylo nejhůř. Zašila se na nepřehledný, ale přesto útulný palouček mezi stromy a schoulila se do klubíčka. Přebírala si v hlavě, jestli ještě náhodou nespí, zda je to sen nebo skutečnost. Její láska se jí vrátila. To přece není možné, s tímhle vůbec nepočítala. Nevěděla co má dělat, ale nechtěla ho vidět zcela určitě by se sesypala.
Kapičky slz se hrnuly ze zelených očí, jako malé vodopády. Zvedla hlavu a nechala se konejšit jemným vánkem. Chtěla ticho. Klid.
„Tak já ti zachráním život a ty mi ani nepoděkuješ? A utečeš? Co to bylo za scénu?!“ řekl někdo štiplavě, ale pobaveně.
Otevřela oči a na větvi stromu seděl Sasuke. S klidem v očích si ji od hlavy až k patě přeměřoval. „Vyrostla jsi, to se musí nechat. Naruto měl pravdu.“ Řekl s klidem v hlase a seskočil dolů. Dopadl těsně vedle ní. „Můžu?“ zeptal se a ukázal na místo vedle ní. Sakura na něj pořád s šokem hleděla a nebyla schopná žádné aktivity, natož jen pohnout hlavou. Usoudil, že nejspíš ano a posadil se těsně vedle ní. Jeho vůně jí naprosto burcovala. Absolutně nechápala, jak může existovat člověk, který jí dokáže tak ovládnout. Cítila horkost jeho kůže. Vůni jeho vlasů. Dokázala si představit sladkost jeho rtů. Chtěla po něm skočit a udělat to co dělávala pokaždé ve snech. Z Jejího myšlení jí vytrhlo lehké odkašlání a uchechtnutí.
„Ehm, mohla bys přestat?“ řekne Sasuke právě zaneprázdněné Sakuře, která zkoumala rysy jeho rtů s otevřenou pusou. Zavrtěla hlavou a vzpamatovala se. Byla naprosto roztoužená jen co ho viděla. Začala se silně červenat. Otočila hlavou na druhou stranu, aby neviděl její rajčatovou barvu.
„Slyšel jsem od Naruta, že jsi hodně zesílila. Máš prý nové, hodně dobré schopnosti. To jsem rád.“ Řekl a snažil se, aby se otočila zpět. „Taky jsem se změnil. Přišel jsem tě o něco poprosit“ řekl tiše a vzal jí za bradu načež jí hlavu otočil naproti té své. „Omlouvám se za všechno, co jsem způsobil. A teď se tě zeptám, jako jsem se zeptal Naruta. Odpustíš mi?!“ řekl zklíčeně. Sakuře se pohly rty a začala se k němu přibližovat. Nevěděla co dělá. Nechala se ovládat srdcem.
„Měla jsem to udělat už dávno, ještě než jsi odešel“ šeptla potichu a vpila se do jeho rtů. Byla naprosto omámena jeho chutí. Užívala si každý detail. Každou sekundu. Měl tak měkké rty. Vlhké a horké, tolik milovala jeho rty.
Sasuke v šoku seděl, jako přikovaný na místě. Nevěděl co má udělat. Tohle bral nejspíš, jako odpověď. Najednou se mu Sakura zavěsila kolem krku a začala slastně oddychovat. Zavřel oči a nechal se unášet novým zážitkem a zvláštním pocitem. Nikdy takový pocit nezažil. Bylo to příjemné, ale ještě to stále něco potřebovalo. V hlavě za něj mluvil hlásek a radil co má dělat. Sasuke popadl Sakuru a sesunul jí pod sebe. Polibky jí horlivě oplácel. Její sténání ho vzrušovaly.
Počkat! Co to dělám! Tohle nejsem já! Tolik mi ublížil a já se mu teď plně oddám. Ani jsem si to takhle nepředstavovala. Mluvil Sakuře v hlavě rozum.
„Počkej! Tohle nejde“ křikla na něj a vyskočila na nohy načež si sesouvala sukni dolů. „ Já, já tohle nemůžu. Ublížil jsi mě i Narutovi! Já jsem celé ty roky trpěla a myslela na den, kdy projdeš tou branou! Každý hnusný den!“ křičela na Sasukeho, který se ještě nestačil vzpamatovat.
„Co? Myslel jsem, že mi odpouštíš. Do teď to tak vypadalo!“ křikne jí nazpět a postaví se také na nohy. Udělal krok k Sakuře a objal jí. „Já jsem tohle neudělal od doby, co jsem naposledy objal svou mámu.“ Šeptl jí do ucha a ona mu obětí vrátila. „Ještě jednou se omlouvám. Nechtěl jsem ti tolik ublížit. A bylo to zbytečné. Zabil jsem někoho, komu na mě záleželo tolik, že proto umřel. Mou rukou.“ Řekl Sasuke tiše. Sakura se zarazila, když zjistila, že jí po zádech tečou jeho slzy. Stiskla ho ještě víc. „Už je dobře Sasuke. Já jsem tady a miluji tě.“ Řekne mu do ucha a políbí ho na tvář.