Broken Rose- 2. kapitola Mazlíček

Mazlíček

Když do ředitelny vletí nějaká černovláska.
„Lady Tsunade, už jste zase pila a to si říkáte ředitelka.“ Říká, ale Tsunade pořád spí.
„To je bezvýznamné Shizune, ona se nevzbudí.“ Řekne Sasuke a já si tam připadám nějak navíc.
„Ahoj ty budeš Sakura, že? Já jsem Shizune zástupkyně tady Lady Tsunade.“ Usměje se na mě a já ji to oplatím a kývnu.
„Tak tady máš rozvrh máš ho úplně stejný se Sasukem a snad víš, kde máš Sasuke pokoj.“ Řekne Shizune a podívá se na Sasukeho. Malinko nechápu.
„Počkat to jako, že bude Sakura bydlet u mě v pokoji?“ zeptá se Sasuke a Shizune jenom kývne.
„Jsi její strážce, musíte bydlet spolu!“ řekne Shizune a já malinko zčervenám.
„Jo stejně bych ji asi hlídal, takhle ji budu mít, alespoň na očích.“ Odpoví Sasuke. Než stihnu cokoliv říct, už mě táhne za sebou někam pryč, stihnu se ještě rozloučit se Shizune.
„Sasuke kam jdeme?“ zeptám se ho, když mě táhne na horu po schodech.
„No ke mně do pokoje, věci tam, už máš , ale budeš si je muset složit někam do skříně.“ Odpoví, ale dál mi, už nevěnuje pozornost.

Zastaví, až před velkými dveřmi, vytáhne z kapsy klíč a otevře je. Vejdeme dovnitř. Pokoj je obrovský a moc světlí. Jsme v horním patře, bílé záclony vlají do pokoje díky otevřenému oknu, venku je pochmurné počasí, jsou tam dvě postele s černými prostěradly a tři velké komody. Dále tam jsou dveře do bílé koupelny.
„Páni ten pokoj je kouzelný.“ Řeknu a ještě se rozhlédnu kolem do kola.
„Co je na něm tak kouzelného?“ zeptá se mě Sasuke a já se na něj nechápavě podívám.
„Nooo všechno, je dokonalý, úplně jak v pohádce.“ Řeknu a usměju se. Sasuke jen pokrčí ramena a vezme do ruky nějakou tašku.
„Tady máš věci, které jsem u tebe doma našel, já si teď půjdu něco zařídit, nechoď ven z pokoje ano“ řekne já jen kývnu a Sasuke je v tu ránu pryč.
„Počkat to si byl jako….“ Pak si vzpomenu, že tu Sasuke, už není. Pustím se tedy do vybalování věci. Do volné komody si naskládám všechny svoje věci, musím se přiznat, že polovina komody je volná. Když to všechno dodělám podívám se na ten rozvrh.

První hodina: trénink s démony
Druhá hodina: historie
Třetí hodina: hodina kouzel
Čtvrtá hodina: trénink pánů
OBĚD
Pátá hodina:praktický trénink
Šestá hodina:kouzelná zvířata
Sedmá hodina: historie klanů

Vůbec ani jednomu předmětu jsem nerozuměla.
„Budu si muset počkat na Sasukeho, aby mi to vysvětlil.“ Řeknu si pro sebe a kouknu se ven z okna.
„Co chceš vysvětlit,“ zeptá se mě nikdo přímo u mého ucha. Leknu se tak, že spadnu na zadek a u toho pádu stačím ještě vykřiknout.
„Promiň nechtěl jsem tě vyděsit, jsi v pořádku?“ zeptá se měSasuke a podá mi pomocnou ruku, já ji přijmu a posadím se na postel, Sasuke mě napodobí a pak se na mě podívá tím pohledem, co jsem potřebovala vědět.
„No chtěla jsem vědět, co je to za předměty. Přece jen sem byla v normálním světě.“ Řeknu a podívám se naproti na stěnu.
„Tak no začneme asi první hodinou.“ Řekne a já jen kývnu.
„Tak budeme bojovat spolu proti jiným dvojicím, no spíše já budu bojovat, ty budeš rozkazovat, chápeš.“ Řekne, ale já se malinko zarazím.
„Počkej jak to myslíš s tím rozkazováním, v životě jsem nikomu nic nerozkázala.“ Začnu před sebou mávat rukama, že to nepřichází v úvahu.
„To zvládneš neboj nic to není, tak druhá hodina je historie. Zkrátka budeš sedět v lavici a poslouchat co se dělo, před dávnými časy.“ Já jen kývnu a poslouchám dál.
„Třetí hodina, hodina kouzel, budeš se tam učit kouzlit, čtvrtá hodina trénink pánů, jednoduše řečeno budeš trénovaná bezzemě, pátá hodina půjdeme do lesa zapomnění a tam budeme společně bojovat, proti nějakým nastraženým démonům, šestá hodina opět budeš sedět v lavici a poslouchat výklad o různých kouzelných zvířatech a konečně poslední hodina výklad o královských klanů démonů. Chápeš?“ zeptá se mě .
„Jo chápu, vidím, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem.“ Řeknu a pousměju se na něj.
„No tak od čeho máš mě ne, když budeš s něčím chtít pomoct tak řekni, stejně budeme skoro pořád spolu.“ Řekne pro změnu on a já jen kývnu.
„Ale teď by ses měla jít umýt a poté si jít lehnout, zítra je tvůj první den, tak ať se pěkně vyspíš.“ Řekne, ale než stihnu něco říct stojím, už v koupelně a v ruce mám, už věci na spaní. Nechápu jak to dokázal, ale je strašně rychlí. Položím věci na poličku a začnu se svlékat a poté si vlezu do teplé vody. Ponořím se tam, až po hlavu. Rychle si umyji vlasy a poté i tělo, vylezu ven a zabalím se do ručníků. Vyčistím si zuby. Poté si vysuším vlasy a obléknu se do věcí na spaní. Vylezu z koupelny. Zrak mi, ale spočine na Sasukem, stojí na balkoně oblečený jen od pasu dolů.
„Pokud tam budeš takhle dlouho ještě stát tak nastydneš.“ Řeknu mu a půjdu směrem k němu.
„Hm… to je taky možný.“ Odpoví, ale na jeho hlase je něco divného.
„Vím , že ti nějak nepomůžu, ale můžeš mi alespoň říct co tě trápí?“ zeptám se ho a on se na mě podívá.
„Nic jen, že je to zvláštní. Teď mám někoho koho musím chránit, ale ty si se mnou můžeš dělat co chceš. Nevím jako bych z toho našeho pouta nic neměl.“ Odpoví a já se podívám na prsty u nohou.
„Sem tu teprve pár hodin a ty, už mě pomalu začínáš nesnášet, to tu asi moc dlouho nepobudu co?“ zeptám se ho zase já, ale on mě chytne za ruce a v jeho očích je znát smutek.
„Tak to není, já k tobě necítím nenávist, jen nevím co mám dělat, cítím se tebou ovládaný.“odpoví a koukne se mi zhluboka do očí.
„Vím jaký to je.“ Odpovím a on se zarazí.
„Všichni ve škole mě nesnášeli, proto jak vypadám, nechala jsem, aby si se mnou dělali co chtěli, začali mě šikanovat a poté i psychicky napadat, cítila jsem se hrozně, ale musela jsem to vydržet, prostě musela a poté si přišel ty a z mého bezvýznamného života si mě osvobodil. Tak teď to udělám já pro tebe. Nechci, aby sis myslel, že si chci z tebe udělat domácího mazlíčka, to by mě nikdy nenapadlo. Chtěla bych, abychom spolu normálně vycházeli, třeba i jako přátelé.“ Dořeknu svůj dlouhý proslov a opět se podívám Sasukemu do očí.
„Promiň já myslel jsem, že to bude jako u ostatních, že si mě ochočíš a poté mě budeš jenom využívat.“ Řekne a obejme mě.
„Nedokážu někoho využívat a tebe, už vůbec ne.“ Odpovím a zabořím hlavu do jeho nahé hrudi.
„Tak jsem rád, že jsi mi to řekla, ale teď bys měla jít spinkat, nebo ráno se ti nebude chtít spát.“odpoví a táhne mě do postele. Lehnu si a během chvilky usnu.