Láska s překážkou 08

Láska s překážkou 08

Narutova nálada se docela zlepšila, když Jiraya ochotně přislíbil, že mu pomůže se Sasukem. Ale pořád ho něco tížilo. Nějaký balvan, který nešel setřást. Snažil se najít příčinu té tíhy, až se mu to konečně povedlo.
Pořád nemohl zapomenou na ten obrázek ve své hlavě, kdy viděl Sasukeho před sídlem klanu Hyuuga a hlavně na Hinatu, která se bez jediného slova otočila a zmizela. Potom už ji neviděl.
Rozhodl se, že takhle to rozhodně nemůže nechat a vydal se za ní.
„Ahojky, Lee!“ vesele mávnul na svého kamaráda, který proti němu kráčel na ulici.
„Krásné ráno, Naruto!“ pozdravil ho také Lee.
Blonďák si všiml, že vedle Leeho kráčel nějaký malý chlapec. Chlapec, který vypadal skoro nachlup stejně jako sám Lee; tedy samozřejmě ve zmenšeném vydání. Musel se pousmát, jakmile tohle uviděl, protože si ihned vzpomněl na Leeova mistra Gaie – i oni kdysi bývali stejní. Do té doby, než Gai...
Nelíbilo se mu myslet na takové věci, tak si ještě jednou prohlédl onoho chlapce. Musel být jeho žákem, protože Lee začal učit na Akademii. Kluk byl udýchaný, jelikož jít vedle svého senseie tak, aby stačil jeho svižnému kroku, nebylo nic lehkého.
„Echm,“ odkašlal si Naruto, protože mu došlo, že by se svého spolužáka mohl na něco zeptat, „neviděl jsi dneska Hinatu?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou černovlasý Lee, „ale Neji říkal, že by měla být doma. Prý vůbec nikam ven nechodí...“
„Fakt?“ rozzářil se Naruto, protože konečně o ní získal nějaké zprávy,
„díky, zatím se měj!“ Kvapně se s ním rozloučil a pospíchal za Hinatou.
Nenápadně vešel do sídla Hyuugů, nevěděl totiž, jak moc je na tom místě vítán. Stačilo mu párkrát se porozhlédnout kolem všech domů a našel Hinatu, jak zalévala květiny.
„Hin!“ zvolal radostně. Hinata zvedla hlavu, jakmile uslyšela povědomý hlas a vykulila na Naruta oči. Ten na nic nečekal a rozeběhnul se k ní.
Byl moc rád, že ji po dlouhé době opět vidí, živou a zdravou.
„Naruto, pšš, mohli by nás slyšet. Pojď se mnou,“ zarazila jeho nadšení obezřetně Hinata. Popadla ho za paži a svižně jej dovedla na skrytější místo, mezi dva domy.
„Hinato, ani nevíš, jak rád tě vidím,“ zářil Naruto štěstím, vzal její tvář do dlaní a políbil ji.
„Naruto,“ oslovila ho a sklopila oči k zemi. Pohladil ji po vlasech.
„Hin, co to poslední dobou dělo?“ otázal se jí přímo Naruto. Povzdechla si.
„Budu si...brát Sasukeho,“ dostala ze sebe s námahou. Říct toto Narutovi pro ni bylo nesmírně těžké, ale musela tak učinit. Nedokázala lhát a tím spíš ještě jemu.
„Slyšel jsem, ale...musí to být nějaký omyl, viď?“ upřel na ni v naději své modré oči a položil jí ruce na ramena. Nastala chvíle ticha. Hin se na něj krátce podívala, pak pevně zavřela oči a zavrtěla hlavou.
„Nevěřím.“
„Naruto, pro můj klan...“ chtěla mu vysvětlovat Hinata, ale byla přerušena.
„Tvůj klan? Pro tvůj klan co? Hinato, donutili tě? Vyhrožovali ti?“ vyptával se starostlivě.
„Ne,“ pípla.
„Tak proč jsi to teda udělala? Ty...už mě nemiluješ?“ zajímalo ho. Potřeboval se jí zeptat.
Mlčela.
„Hinato, jestli už ke mně nic necítíš, řekni a ukončíme to všechno,“ naléhal. Jakmile se na ni kouknul, spatřil, že se jí v očích začínají objevovat slzy.
„Miluju tě!“ odpověděla konečně Hinata a pevně ho objala.
Doufala, že tohle se nikdy nestane. Myslela si, že bude dost silná na to, aby si před ním obhájila svoji volbu, ale nestalo se tak. Její láska byla silnější. Nesnažila se přemáhat pláč, protože věděla, že před Narutem klidně plakat může.
„Já tebe taky. Neboj, zvládneme to,“ konejšil ji. „Ty si Sasukeho nechceš vzít, mám pravdu?“
„Hm,“ přikývla uplakaně. Naruto nepovoloval ve svém objetí a hladil ji po vlasech.
„Nenechám to tak,“ pronesl rozhodně, „a už neplač.“
„Musím jít,“ oznámila mu o moment později.
„Dobře. Opatruj se. A neměj strach – všechno dopadne dobře,“ uklidnil ji ještě blonďák. Vděčně kývla, dala mu poslední pusu a odešla zpátky do svého domu.

***

Během dopoledne k Hinatě přišli členové ANBU stráže oznámit jí, že ji chce Sasuke vidět. Měla za ním přijít ještě ten den odpoledne.
Uposlechla a vydala se za ním, přesně jak si poručil. S tím, že odvahu jí dodávala Narutova slova.
„Dobré odpoledne,“ řekla, jakmile vešla.
„Hinato, moc rád tě zase vidím,“ pousmál se se svým typickým úšklebkem. Seděl na okenním parapetu a před tím se jistě díval ven.
Hin se nejistě usmála, přistoupila blíž k jeho stolu a posadila se na židli, na které seděla i minule.
„Měli bychom se domluvit na spoustě věcí, jako třeba na termínu svatby. Ale nejprve chci s tebou probrat jednu záležitost,“ objasnil jí. Jeho tvář měla přitom takový výraz, že těžko poznala, o co se mělo jednat.
„Tys mluvila s Narutem?“ vypálil na ni přímo, přičemž bleskurychle zvážněl.
Hinata byla úplně paralyzovaná jeho otázkou. Vůbec nepočítala s tím, že by se Sasuke o jejím rozhovoru s Narutem mohl dozvědět. Navíc nevěděla, jestli také ví, o čem mluvili. Protože pokud ano, byla by v pěkné kaši.
„A-ano,“ dostala ze sebe.
„Hinato,“ oslovil ji vážně, „pojď za mnou.“ Rukou jí pokynul, aby přišla za ním, k oknu. Ona byla totálně zmatená a jen na něj vykulila oči.
„No tak, pojď sem,“ natáhl k ní svou ruku. Tak se přece jen odhodlala, zvedla se ze židle a obezřetně přišla k Sasukemu.
„Podívej,“ vybídnul ji a sám také vyhlídnul z okna, „tam dole je Konoha. Vesnice, ve které jsme se oba narodili i vyrůstali. Vesnice, ve které žila moje a dosud žije i tvoje rodina.
Já jsem Hokage, snažím se ji vést nejlíp, jak dokážu. Ty se staneš mojí ženou. Když jsem tě o to požádal a ty jsi souhlasila, jistě ti došlo, že budeme muset udělat jisté...nezbytné kroky.
Hinato, já nechci, aby ses dále stýkala s Narutem. Pro moji budoucí ženu není takováto společnost vhodná. Teď budeš patřit jinam. Sem.“
Sasuke promlouval velice autoritativním, vážným hlasem.
„Ale Sasuke...“ snažila se něco říct Hinata, ovšem nedostala šanci. Sasuke si žádné ‚ale‘ nepřipouštěl, což se jí rozhodl dát také pěkně najevo.
„Ale co?“ otázal se drsně. Hbitě si sesedl z parapetu dolů a udělal krok směrem k Hinatě; byla teď zády přilepená u zdi vedle okna, se Sasukem zhruba dvacet centimetrů od svého obličeje. Loktem levé ruky se opřel o zeď nad její hlavou. Začala se bát.
„Žádné ale, Hin. Teď jsi moje. Víš, co to znamená?“ ušklíbl se. Hřbetem pravé ruky ji pohladil po tváři. Hinata se při jeho dotyku lekla a cukla sebou; Sasukeho ruka byla studená, ledová jako on sám. V jeho gestu nebyla ani špetka citu. Cítila to.
Poprvé vědomě zalitovala, že souhlasila se sňatkem. Ale musela být silná. Věděla, že Naruto jistě něco vymyslí, spoléhala na něj, jelikož jí jejich ranní rozhovor právě teď dodával sílu.
„Sasuke ne, prosím,“ zašeptala. Sama netušila, o co ho prosí; věděla jen, že se ho bojí.
Sasuke se uchechtl. „Moc ti sluší, když prosíš. Popros ještě,“ vybídl ji pobaveně. Dalo se říct, že to znělo i psychopaticky.
„Prosím,“ hlesla. Srdce jí bilo jako splašené, navíc čím déle takhle stáli, tím více jí bylo na omdlení.
Uchechtl se.
„Fajn, doufám jen, že jsi mi rozuměla,“ oznámil už svým normálním hlasem. Poodstoupil od ní zase zpátky, k oknu.
Hinata ztěžka polkla a přikývla. V hloubi duše věřila Narutovi. Jestli existoval někdo, kdo byl schopný tuhle věc vyřešit, byl to právě on...