Cesta odpuštění 24

POUHÝ SEN NEBO PŘEDTUCHA

Zbytek týmu Kakashi konečně dorazil do vesnice, kde žila Kasumi. Poté co dorazili k domu, Yamato řekl: „Je už hodně pozdě v noci, takže se snažte dělat minimální hluk, aby se Kasumi nevylekala.“
Po tomto výkladu všichni neslyšně vlezli do domu otevřeným oknem a potichu se kradli ke schodišti. Už byli skoro u něj, když v tom se rozsvítilo.
„Už jste tady, to jsem ráda,“ ozvalo se.
Všichni se hrozně lekli, ale ulevilo se jim, že to k nim pouze mluví Kasumi v noční košili.
„To mi taky,“ vydechl Yamato.
„Jak jste věděla, že přijdeme dneska?“ ptal se zvědavě Naruto.
„Měla jsem takový to tušení,“ usmála se na ně, „No ale konec povídání. Je pomalu ráno a vy jste určitě unavení, tak se mazejte vyspat.“
Všichni jí bez námitek poslechli a vydali se do pokojů, kde spali i předtím. Kasumi zhasla a šla si také lehnout.
Naruto opatrně otevřel dveře a potichu vešel. Když uviděl spící Sakuru na posteli, pocítil zvláštní pocit štěstí a na tváři se mu objevil úsměv. Pak si ale uvědomil, že z chodby svítí do pokoje příliš mnoho světla, a tak rychle zavřel dveře, aby ji to neprobudilo.

Je tu tma jak v pytli. Co teď? pomyslel si, když zjistil, že nevidí ani na krok.
Už to mám, zaradoval se a začal štrachat v baťohu. Nakonec našel co hledal. Vzal si baťoch do ruky a v druhé svíral malou baterku. Namířil sní na zem a zapnul ji. Měl štěstí, svítila. Vydal se pomalu na druhou stranu pokoje k posteli. Klekl si a začal rozbalovat spacák.

„Naruto…“ ozvalo se skoro neslyšně.
„Naruto..“ ozvalo se znovu a to už blonďák na zemi zbystřil.
„Lehni si ke mně je mi zima,“ ozvalo se za ním. Naruto se postavil a podíval se na Sakuru. Ta ale spala.

Asi se mi to jen zdálo. Jsem přeci jen dost unavený, řekl si v duchu.

„Prosím“

V tom Naruto vytřeštil oči a jen koukal. Sakura mluvila ze spaní.
Ono se jí o mě zdá, pomyslel si a kdyby nebyla taková tma bylo by vidět, že trochu zčervenal. Rychle se vzpamatoval a chtěl si znovu kleknout na zem, když v tom ho něco chytilo za rukáv. Naruto se lekl a prudce otočil hlavu. Když spatřil co ho to drží musel se znovu divit.

„Je mi zima,“ řekla opět.

Co teď mám dělat? Když si k ní lehnu tak mě druhý den určitě zabije, ale zase bych se docela rád vyspal už na posteli než na zemi a .... přemýšlel.
Tohle ale stejně nejde, pomyslel si a smutně se na ni podíval. Sakura stále pevně držela jeho rukáv, a tak Naruto rozepnul bundu a položil jí vedle ní na postel. Pak si klekl na zem a konečně rozbalil spacák a lehl si unaveně na něj. Koukal do tmy nad sebou a přemýšlel co bude dělat až se vrátí, ale po chvíli ho přemohla únava a usnul.

Naruto vstal dříve než Sakura, a tak si začal potichu balit, protože jak Yamato cestou řekl, měli by už dneska vyrazit domů. Sakura se po chvíli také probudila. Chtěla se protáhnout, ale zjistila, že je tak trochu do něčeho měkkého zamotaná.
Ehh… Narutova bunda? Kde se tu vzala? ptala se sama sebe. Pak ale něco zarachtalo na druhé straně postele. Otočila se a na tváři se jí objevil šťastný výraz.

„Naruto.“
„Jé promiň já tě probudil,“ omlouval se.
„Ne neprobudil. Jsem moc ráda, že jste se už vrátili,“ řekla. Pak si uvědomila co drží v ruce.
„Proč jsem spala na tvojí bundě?“ zeptala se trochu rozpačitě.
„No víš… no,“ koktal trochu.

Mám jí to říct, přemýšlel rychle. Pak si ale všiml, že její peřina leží na zemi. Jo jasně už vím co jí řeknu.

„No víš když jsme se v noci vrátili ty už si spala. Asi ti byla zima, protože si byla schoulená. Chtěl jsem tě přikrýt, ale v té tmě jsem nemohl peřinu najít, a tak jsem tě přikryl svojí bundou,“ zalhal i když nerad.
„Děkuju,“ řekla potichu Sakura a začala se červenat.
„No asi by sis měla zabalit, Yamato - taicho na cestě sem říkal, že bychom měli ještě dneska vyrazit domů,“ řekl.
„Jo jasně,“ řekla, vzala si do ruky čisté oblečení a vydala se do koupelny.
„Sakuro - chan,“ zavolal na ní ještě Naruto, než stačila zavřít dveře. Otočila na něj hlavu a čekala co z něho vypadne.
„Nezdál se ti dneska nějaký sen?“ zeptal se.
„No já nevím je to možný, ale dobrý sny si nepamatuju,“ řekla a zavřela dveře.
„Jen noční můry si pamatuju a to až moc dobře,“ zamumlala si smutně pro sebe a se sklopenou hlavou se vydala do koupelny.

„Tak co kdy mu to řekneš?“ ozvalo se Sakuře v hlavě.
Já nevím, odpověděla, ani nevím jestli mu mám říct o těch živejch snech co jsem poslední dobou měla. Vážně začínám mít strach, aby se nestaly skutečností.
„Možná kdyby sis sním o tom promluvila, tak by se ti trochu ulevilo,“ řekla vnitřní Sakura.
No možná mu to řeknu, ale ještě si to rozmyslím, řekla v duchu.

Sakura si stoupla pod sprchu a užívala si jí jak mohla. Přeci jen teď budou několik dní na cestě.

Naruto už měl sbaleno, ale Sakura se ještě nevrátila. Vzal si do ruky kartáček na zuby a vydal se ke koupelně. Na chodbě nikdo nebyl. Došel až ke dveřím od koupelny a přiložil k nim ucho. Uslyšel ještě téct vodu, a tak se opřel o zeď vedle dveří a čekal.

Sakura po sobě nechala téct vodu. Vůbec se jí nechtělo vylézt ven, i když věděla, že ještě nemá sbaleno.
Ještě chvilku, řekla si. Zavřela oči a rukama si několikrát prohrábla vlasy, aby vymyla všechen šampón. Potom vypnula vodu, zabalila se do ručníku a vylezla ven. Najednou se jí zamotala hlava a kdyby se nechytila umyvadla, asi by spadla. Na chvíli zavřela oči, ale raději se ještě nepouštěla. Když se jí přestala motat hlava, pomalu otevřela oči a vzápětí je vytřeštila a vykřikla zděšením. Všude kolem byla krev i na jejích rukou.

„Děje se něco Sakuro - chan,“ řekl rychle Naruto namáčknutý na dveřích. Sakura, ale nebyla schopná nic říct jen se dívala na své ruce z kterých odkapávala ještě teplá krev.
„Sakuro!“ volal s obavou v hlase Naruto a zkusil jestli jsou dveře zamčené. A byly.
Sakura začala plakat, klesla na kolena a zavřela oči. Už se na to nemohla dívat. Když je opět otevřela vše bylo, tak jako předtím.
„Sakuro je ti něco? Ozvy se,“ volal opět Naruto. Po téhle větě se Sakura konečně trochu vzpamatovala, vstala a pomalu došla ke dveřím a odemkla. Jakmile Naruto uslyšel cvaknutí zámku otevřel dveře. Před ním stála Sakura jen v ručníku, ještě celá mokrá. Stále plakala a dívala se do země. Vypadala, že se každou chvíli snad zhroutí.

„Sakuro - chan děje se něco?“ zeptal se potichu. Sakura chvíli nic neříkala a dál hleděla do země na kterou kapali kapky jejích slz. Pak zvedla hlavu a podívala se mu do očí.
„Naruto musím ti něco důležitého říct,“ řekla a slzy jí nepřestávaly téct po tvářích. Naruto na ni chvíli vyděšeně hleděl. V jejích očích viděl obrovský strach jako nikdy dřív. Přišel až k ní a pevně jí objal.
„Neboj to bude v pohodě,“ řekl a pohladil jí po vlasech.
„Děkuju,“ špitla. Ještě chvíli tam oba stáli v objetí, až měl Naruto mokré tričko. Pak jí od sebe jemně odsunul.
„Měla by ses obléct ať nenastydneš,“ řekl starostlivě.
„Hmm,“ zamumlala a zavřela se do koupelny. Naruto se opřel o stěnu a čekal. Za chvilku vylezla a šla zpátky do pokoje.
Rychle si vše zabalila. Když měla hotovo sedla si na postel a čekala až se Naruto vrátí.

Řeknu mu to. Nechci ho tím děsit, ale musím si o tom s někým promluvit, přemýšlela.
Ach jo kde je….
Už to nevydržela a vydala se ke koupelně. Když byla u koupelny, tak stejně jako on přitiskla ucho ke dveřím. Nic ale neslyšela.

„Naruto?“ zavolala.
„No,“ ozvalo se.
„Můžu dál?“ ptala se.
„Jo klidně pojď je odemčeno,“ odpověděl. Sakura vešla dovnitř a zase se musela trochu červenat. Naruto tam stál u umyvadla jen ve svých oranžových tříštvrťákách a v puse měl kartáček. Sakura sklopila záchodové prkýnko a sedla si na něj.

Nikdy jsem si nevšimla, že má takový svaly, pomyslela si a zaujatě sledovala Naruta.

„Děje se něco?“ zeptal se Naruto, když si všiml jak si ho Sakura prohlíží.
„Promiň,“ řekla Sakura a zčervenala.
„Já no víš chtěla jsem ti něco říct, ale možná si budeš myslet, že jsem blázen,“ řekla.
„To bych si nikdy nemyslel,“ řekl a vyplivl pastu do umyvadla.
„Věříš že se sny můžou vyplnit?“ zeptala se.
„No já nevím,“ odpověděl a vyplachoval si pusu.
„Víš poslední dobou se mi zdají doslova noční můry. Všude je vždy spousta krve. Je tam mrtvý nebo umírající Sasuke a ty. Než v tom snu zemřete, řeknete mi, že to já jsem vás zabila a pak umřete. Vždycky po tom slyším nějaký hlas muže, jak se mi posmívá a říká, že za všechno můžu já a že jsem tebe a Sasukeho zabila…“
V tu chvíli se Narutovi vybavilo Kyuubiho varování „Jednoho dne tě bude chtít zabít, i když tě bude sebe více milovat.“
„Nejhorší na tom je, že i přes den, když nespím chvílemi vidím všude kolem samou krev a i na svých rukou,“ dopověděla a podívala se smutně na své dlaně. Naruto si klekl před ní a chytil jí za ruce.
„Neboj se, nic se nám nestane. Ty bys nám nikdy neublížila,“ řekl a vesele se jí podíval do smaragdových očí.
„Slibuješ,“ řekla váhavě.
„Slibuju, tak jako že přivedu Sasukeho zpět domů,“ odpověděl odhodlaně. Sakuře se trochu ulevilo a taky se musela usmát. Najednou Narutovi nahlas zakručelo v břiše. Oba se tomu začali smát.
„Tak pojď jdem na snídani,“ řekl, vstal a hodil na sebe tričko, které bylo stále ještě vlhké.

Když došli dolu u stolu byla jen Kasumi a Yamato.

„Dobré ráno,“ řekli součastně.
„Dobré,“ ozvalo se od stolu. Oba si sedli a dali se do jídla.
„Kde je Sai?“ zeptala se Sakura.
„Je venku na zahradě. Vstal hodně brzy. Říkal, že musí ještě něco stihnout,“ vysvětlila jim Kasumi.
„Aha,“ odpověděla.

„Jdu se za ním podívat,“ řekla Sakura, když dojedla. Potichu vešla na zahradu a všimla si, že Sai sedí kousek od té Sakury pod kterou, tak ráda sedívala. Ještě potišeji než myška se vydala k němu. Už byla skoro u něj, když se na ní otočil.

„Ahoj Sakuro - san,“ řekl a usmál se.
„Ahoj. Seš vážně bystrý,“ řekla a šla k němu.
„Jé ty kreslíš?“ řekla a sedla si vedle něj.
„No jo,“ odpověděl.
„Je to krásný,“ poznamenala.
„Děkuju ti,“ řekl Sai, opět se na ni usmál a pokračoval v malování.

„Sai, Sakuro jdeme,“ zavolal na ně Yamato.
„Hai,“ ozvalo se a Sai udělal poslední tah štětcem. Schoval štětec do baťohu a začal smotávat obraz.
„Vždyť se ti to rozmaže,“ strachovala se Sakura.
„Nerozmaže. Jsou to speciální barvy, které schnou okamžitě,“ řekl, usmál se na ni a obraz schoval také do baťohu.
„Aha,“ usmála se také a potom společně vyrazili k ostatním.