Osudové rozhodnutí 08

Zabezpečení vesnice

"Můžu se zeptat, proč chcete jít zrovna do Anbu?" zeptala se Anke, když stoupali na kopec, který byl těsně pře koncem vesnice.
"Myslím, že máte jiné způsoby obrany, než my a tak by jsme je rádi viděli." řekl Sasuke a všichni souhlasně přikývli.
"Dobře, mě je to jedno, ale nesmíte o tom nikomu říct." pokrčila Anke rameny, ale to už vystoupali na kopec a zastavili se u železné brány,k která byla zavřená. Strážný,k terý tam stál si jich ihned všiml a trochu se zamračil.
"Co tu chcete?" zeptal se nepřátelsky.
"Tady přátelům ukaazuju vesnici a chtěli vidět i zdejší prostory.
"Ale toto místo není přístupné jen tak někomu, musíte být jedině Anbu nebo vůdce vesnice." řekl tvrdě.
"Podívej se pořádně." řekla podrážděně Anke a vyhrnula si rukáv levé ruky, kde měla tetování, jako měli Anbu, ale ještě měla na bocích dvě tečky.
"Ahc, vy jste velitelka, omlouvám se, jsem tu nový." zčal se omlouvat strážný a pustil je dovnitř. Anke se usmívala, ale ostatní se stále mračili. Takže ona je dokonce i velitelka Anbu, prolétlo všem hlavou.
"Tak jsme tady." řekla Anke a ukázala na dubové dveře před sebou a zaklepala, ihned se ozvalo dále a tak Anke otevřela dveře.
Vstoupili do rozlehlé místnosti, obložené dřevem, ihned si všimli velkého stolu, ze stejného dřeva, jako obložení, za ním seděl na židli muž, kterému mohlo být okolo třiceti, víc ne. Měl černé vlasy a také černé oči.
"Ahoj Anke, já myslel, že se sem už nevrátíš." řekl muž.
"Tady těm ukazuju vesnici." odpověděla Anke a ukázala na skupinku za sebou.
"To jsou ti cizinci?" zeptal se a ihned změnil svůj váraz z veselého na vážný.
"Ano, ale nejsou nebezpeční, je to bývalý tým Naruta-sama." ujistila ho Anke.
"Když myslíš...., co teda chtecete vědět?" zeptal se potom a upřel svoje černé oči na Sasukeho, který byl nejblíž.
"Chtěli jsme ědět, jak je to s obrannou vesnice, jak je možné, že vás ještě nikdo nenašel, tohle není zrovna malá vesnice." řekl Sasuke.
"To je jednoduché, okolo vesnice a okolí je obranné pole, které brání všem, co tu nemají co dělat se sem dostat. Nevidí nic, než pustou krajinu, ale když se přiblíží k poli, které vesnici chrání, aktivuje se obrana a pole vyšle signál, že se někdo pohybuje v okolí a sama na nezvaného návštěvníka zaútočí jaýmkoli živlem. V té bariéře prodí dvě chakry. Chakra Naruta-sama a právě tady Anke. Díky tomu má moc všech živlů na stejnou, protože Anke používá vodu, vítr a blesk a Naruto-sama používá všechny, ale nejsilnější ksou právě vítr, oheň a země.
"Aha." řekli všichni, protože na víc se nezmohli.
"Reizo ještě neřekl, že díky bariéře tu není takové podnebí, jako všude kolem a to nám dovluje tu žít a pěstovat zeleninu a ovoce. Normálně by tu byl sníh a hrozná zima." dodala Anke.
"Takže za to může ta bariéra? Ja myslela, že je to nějaké jutsu." probrala se konečně Sakura.
"Ne, je to díky bariéře, která udržuje teplo a ještě zvyšuje sílu slunečního záření." odpověděla Anke.
"To mě napadá, proč se tahle vesnice jmenuje zrovna slunečn?" zeptal se Sasuke.
"Protože tahle vesnice bude známá technikami, které využívají sluneční záření a neberou tolik chakry, jako normální techniky. Ta transportní technika, kterou jsme použili byla taky slunečnní. Nevýhoda je, že jí nemůžeme používat večer." řekla Anke.
"Hlavně jim Anke neřekni všechno o téhle vesnici, jiak to použijou proti nám." varoval Anke Reizo.
"Jasně, o to se neboj." odpověděla Anke a otočila se směrem na skupinku "A myslím, že by to stačilo, právě jsem vám řekla nevýhodu, která by vás asi tejně napadla." řekla Anke a otočila se zase na Reiza.
"Díky, že si jim to řekl, myslela jsem, že jim to budu muset říkat sama." řekla k němu.
"Ještě mám jednu otázku, ten strážný vám řekl Velitelko, ale myslím, že veltiel tu je táhmle ten, tak jak to tedy je?" zeptal se Kakashi.
"Já byla velitelka předtím a pak, po menší neshodě s ostatní jsem odešla a přidala se k mému dnešnímu týmu." řekla Anke a trochu posmutněla, ale to bylo jen zlomek vteřiny, protože se její tvář zase rozjanila do úsměvu a otevřela dvbeře ven, na chodbu.
"Tak kam chcete jít dál?" zeptala se a všichni se zamysleli.
"Já bych šla na ten ramen, jak jsi říkala předtím, mám celkem hlad a ty jsi kvůli nám nemohla být s ostatníma." řekla po chvilce rozmýšlení Sakura, ale i přesto, že se na ní, všichni kromě Anke zamračili, byl návrh přijatý a tak znovu následovali Anke, která měla o poznání lepší náladu.

"Ahoj Anke! Už jsme mysleli, že nepříjdeš." řekla Hoshi, když jí uviděla, jak si to míří k obchodu s ramenem.
"Trochu jsem se zdržela a vedu debou i ostatní." řekla Anke omluvným pohledem a ukázala na skupinku za sebou.
"Oni jsou tu taky?" zeptal se zamračeně Michio a ani ostatní se netvářili moc nadšeně, i když Akira se později snažil navázat konverzaci, který celý večer trochu vázla. Asi okolo deváté, kdy už slunce zapadlo a světlo obstarávaly pouze dvě lampy u obchodu, se Michio zvedl a řekl, že už jde domů, hodil na stůl peníze za jeho dvě misky ramenu a odešel, později odešla i Hoshi s Akirou.
"Asi jsme vám pokazili celý den, co?" zeptala se Sakura, když Anke za všechny zaplatila a zvedala se k odchodu.
"Ne to nevadí." řekla Anke a usmála se na ně falešným usměvem, ale to ani jeden z nich nepoznal, protože ji tak dobře neznali.
"Tak se mějte, já zítra zase příjdu do kanceláře, tak tam buďte." řekla Anke a vydala se doprava, ale hlas Sasukeho jí zastavil.
"No víš, ale my nemáme kde spát." řekla a tím Anke ihned zastavila.
"Aha, no asi mi nezbývá nic jiného, než aby jste spali u mě, mám tam dost místa." řekla Anke a znovu se rozešla ke svému domu, ale už ne sama, ale v doprovodu pěti lidí, kteří by mohli být během chvíle v téhmle vesnici bezdomovci.
Procházeli temnými a ztichlými ulicemi Slunečnné, až došli skoro na její okraje, kde byl jediný veliký dům se zahradou.
"Tady bydlíš?" zaptala se obdivně Sakura zůstala na domě viset pohledem, byl veliký a vypadal útulně, i když se v něm nesvítilo.
"Jo tohle je můj domov." řekla Anke a vyndala klíče, aby otevřela vrátka.
Když se konečně trefila poslepu do díry, vešli na krásně udržovanou zahradu, kde se v měsíční záři, třpytilo malé jezírko.
"To je krása." povzdechla si Sakura, když všichni šli po kamenité cestičce ke dveřím od domu, cesta byla lemovaná keři a u rybníku stála Sakura.
Ostatní nijak nekomentovali, to co se jim naskytlo a mlčky došli až do domu, který byl snad ještě větší, než vypadal z venku.
"Ty tu bydlíš sama?" zeptal se Sasuke, když viděl všude takový ohromný prostor.
"Jo, dřív tu bydlela početná rodina, jenže po tom, rodiče dětí zemřeli a babička, která tu s nimi bydlela taky, tak je všechny přestěhovali a když semse asi měsíc po tom vrátila z Anbu, dali mi tenhle dům, ale někdy mi připadá hrozně velký a ani všechny místnosti nevužívám, tam teď budete spát vy." odpověděla a trochu posmutněla, ale nikdo nevěděl proč.
"Myslím, že si všichni rádi lehnou, ušli jsme toho dneska víc, než dost." řekl za všechny Kakashi.
"Dobře, ale budete se muset rozdělit, mám tři volné pokoje, z toho v jedno jsou dvě postele a pak jen po jedné.
"Takže někdo bude spát na zemi?" zeptal se s hrůzou Sai.
"Nebo bude spát s někým v té posteli." řekla Anke.
"Tak se rozdělte a já ty pokoje zatím připravím."
"Já spát na zemi nebudu!" řekli všichni a pak se rozjela dlouhá hádka, kdo bude spát s kým a kde.
"Tak už jste se rozdělili?" zeptala se Anke, která měla zatím všechno připravené.
"Ne." řekli sborově.
"No, myslím, že by jste tu byli takhle do rána, takže půjde Sasuke se Saim, Kakashi s Yamatem a Sakura bude sama." řekla Anke.
"Jak to, že ona bude sama?" vykřikli všichni, až na Sakuru naštvaně.
"Je to holka a ptřebuje soukromí, Sasuke se Saim budou mít dvoulůžkový pokoj a vy dva ten s jednou postelí." rozhodla nakonec Anke a všem ukázala pokoje, kde budou spát a nakonec si šla sama lehnout, ale ještě než usnula, slyšel z pokoje, kde byli Kakashi a Yamato zvuky úděrů o podlahu, hned věděla, že ty dva budou mít ráno hodně modřin a tak s úsměvem na rtech usnula klidným spánkem, jako ostatní, ža na už zmiňovanou dvojci.