Evil or good - 2 Uchihovy slzy

Tak 2 díl mojí serie Užijte si ho!

Dívka z růžovými vlasy seděla na skále, do které byl vytesané hlavy všech hokage. Seděla na hlavě Páté a pozorovala západ slunce. Byl to třetí den od okamžiku, kdy jí odešel. Cítila se tak sama, chybělo jí jak se smál, jak dělal hlouposti, ale nejvíc ze všeho jeho hlas a povzbuzování. Zadívala se na hlavní bránu. Poslední pohled od Narutova útěku Danzou zpřísněl pravidla, po západu slunce se nikdo nesměl vyskytovat na ulicích, kdo byl chycen měl být přísně potrestán. V závanu růžových lístků zmizela, ozářena posledním paprskem právě zapadajícího slunce.
Daleko od Konohy na hranicí se zemí Vody a Ohně šla velmi zvláštní dvojice, jeden měl černý plášť z rudými mráčky a byl o poznání mladší než jeho kolega, ten měl naopak velmi krásnou zbroj s ladící katanou a svitkem na zádech. Šly mlčky přesto bylo na mladším vidět, že se nudí a opravdu během chvíle se osmělil a začal mluvit.
„Itachi?“ zeptal se trochu nesměle, což nebylo ani trochu normální, ale nespíš to mělo za následek posledních pár dní.
„Ano, Naruto-kun.“ Odpověděl mu a zastavil. Byli skoro u Deštné vesnice.
„No víš, chtěl jsem se zeptat, kam to vlastně jdeme a co se mnou bude. Ted už jsem určitě zapsaný do bingo knihy a všichni ANBU po mě půjdou. A navíc jsme na nepřátelském území?“ Ptal se a stále se ohlížel kolem sebe.
„Tak hezky popořadě. Odpovím ti na první a poslední otázku. Jdeme na sraz z Kisamem, který stále špehuje Madaru, proto jsme na nepřátelském území. Jen co to tu vyřídíme, vydáme se do Travnaté, kde má klan Uchiha své skryté sídlo a tvá poslední otázka až tam dorazíme, budu já a Nagato tvůj učitel, naučíme tě otcovi techniky i naše vlastní a pomůžeme ti ovládat Kyuubiho a jeho sílu. Je to všechno Naruto-kun?“
„Hai!“ odpověděl Naruto a vydal se Itachim, který mířil k jednomu skalnímu převisu. Tam si sedli a čekali. Opět začalo hustě pršet. Čekáním si Naruto krátil pohledem na šedou oblohu byla stejně šedá jako jeho vzpomínky. I přes stálé ujišťování Itachiho a vlastně i sama sebe měl stále pocit, že by se měl vrátit. Jeden hlas v hlavě mu stále do kola opakoval, že by mohl být ve vesnici s tou, kterou má rád, druhý nápad mu vyvracel a upozorňoval na cenu, kterou by musel zaplatit, kdyby zůstal.
Stále myslíc na minulost a své pochyby nevšiml si, že už dlouho chvíli nejsou sami. U Itachiho stál Kisame a o něčem potichu diskutovali. Z transu Naruta vytrhl až Itachi z otázkou.
„Stalo se něco Naruto-kun?“
„Co? Ne, nic jen jsem se zamyslel v pohodě, kde je Kisame?“
„Právě odešel musíme co nejrychleji za Nagatem, mám velmi znepokojivé zprávy.“
„Co se stalo? Mě se to už také týká.“
„Později ať to nemusím vysvětlovat dvakrát. Ano?“ otočil se a opět se vydal na cestu tentokrát směrem Travnatá. Naruto ještě chvíli nechápal a zůstal sedět, ale když byl Itachi už kus od něj vzpamatoval se a rozběhl se za ním.

Mezitím v Konoze bylo velké podzdvižení, do funkce byl oficiálně zvolen Danzou a nikdo už z tím nemohl nic udělat a on byl nadmíru potěšen. Tím však zhasla všechna naděje a přání a to, co zůstalo byl jenom strach. Lid Konohy, který na oko jásal ve skrytu duše doufal v hrdinu, který se nebál odporovat. Jediná naděje, která ještě matně zářila, poblikávala v srcích těch, který věřili, že se Naruto vrátí a vše se urovná. Ve skrytu duše doufali, že se jejich přání splní.

Daleko od Konohy v zemi Trávy měla naše dvojice velmi zajímaví rozhovor.
„Itachi, vyprávěj mi o mém otci. Vím že si byl malí, když byl hokage, ale něco si určitě pamatuješ.“ Naruto ho otočil a zadíval se mu do očí. Itachi si jen povzdech a začal vyprávět.
„Tvůj otec byl hrdina. To nejspíš dobře víš, tenkrát když byl zvolen bylo my bylo skoro pět let. Nikdy bych se k němu nedostal, ale moje matka se znala s tvojí a často mě nechávala u ní hlídat když něco potřebovala zařídit. A tenkrát když mě zase jednou máma dala pohlídat tetě Kushině se tam objevil tvůj otec. Byl to nejhodnější člověk jakého jsem kdy poznal. Ten den byl nezapomenutelný celý ten čas co tam byl si se mnou hrál, bylo to něco jiného než u mého otce. Ten si mě všímal jen kvůli talentu. Tvůj otec ne byl jiný hodný, milý a laskavý. Tvá matka byla stejně rozpustilá jako jsi ty a máš její usměv.
Věř nebo ne, jsi jim oběma tak strašně podobný. Když oznámili vesnici, že se hokagemu a jeho ženě narodí potomek celá vesnice to oslavila. Bohužel ta představa krásného života se rozplynula v den, kdy na vesnici zaútočil Devítiocasý.
V ten den si se narodil a tvůj otec se pro záchranu vesnice obětoval a zapečetil ho do tebe. Když utočil démon utekl jsem z domova a vydal se ho hledat byl jsem malý a nikdo si mě nevšímal viděl jsem ho na palouku ležet s tebou v náručí. Když jsem k němu přiběhl věděl jsem že už to nejde zpět. Otevřel oči a zadíval se na mě, ještě stačil požádat, abych se o tebe postaral. Slíbil jsem mu že to udělám. Pak mě poslal pryč, neutekl jsem daleko. Sedl jsem si na nedaleký strom a pozoroval mýtinu, během chvíle se tam začali stahovat ninjové a z počátku jásali, ale když viděli co se stalo propukli v pláč ještě před tím než zemřel přišel Sarutobi a on mu tě předal řekl pár vět, kterým jsem nerozuměl a zemřel. Když jsem se druhý den ptal otce, co se stalo s tvou matkou sdělil mi, že i ona už nežije. Moc smutný to byl den a omlouvám se, že jsem nesplnil co jsem mu slíbil, ale Rada se vše snažila ututlat a mě posílala na všelijaké mise a pak se stal ten incident a já neměl už k tobě přístup. U Akatsuki jsem podával mylné informace, aby tě nenašli. Omlouvám se.“ Itachi se otočil a v jeho očích se třpytily slzy máčející jeho šat. Naruto překvapeně zamrkal, takovou odpověď nečekal a nečekal, že někdy uvidí v Itachiho očích slzy. Chvíli trvalo než odpověděl.
„Nemusíš se omlouvat, nemohl jsi za to a stejně si na mě dohlížel i na dálku jsi stále plnil svůj slib jsi pravý přítel. Jsem rád, že si otec vybral tebe. Měli bychom jít ať nepřijdeme pozdě.“ Naruto se podíval upřeně na Itachiho. Ten jen kývl a vydali se znovu na cestu.
Ta jim ubývala celkem rychle a během půl dne se octli v lese, kde podle slov Itachiho bylo ukryto sídlo, kde se schovával Nagato a Konan.
Asi hodinu šli tmavým lesem, když Itachi zvedl ruku a zastavil se.
„Co se děje?“ ptal se Naruto a rozhlížel se.
„Pohybuje se tu pět ninjů a míří přímo k nám, budeme se muset bránit myslím, že jsou z Konohy a vypadá to na ANBU.“ Oznámil mu a stoupl si do bojového postavení, Naruto se řídil jeho příkladem a s katanou v ruce čekal na příchod nepřátel.
Během pár okamžiků stálo na malé mýtince o pět osob víc a jak Itachi předpovídal byly to ANBU z Konohy.
„Uzumaki Naruto! Itachi Uchiha! Jste zatčeni za zradu vesnice pokud se vzdáte bez boje ušetříme vaše životy a budete odsouzeni.“ Promluvil ANBU se psí maskou na obličeji, který stál v čele.
„Vy si myslíte, že se vzdáme? To jste na omylu mi se nikdy nevrátíme!“ promluvil pro změnu Naruto a Itachi se jen usmál.
„Když to nejde po dobrém půjde to po zlém!“ s těmi slovy po naší dvojici hodil pár kunaiů a se zbytkem se rozeběhl na dvojici.
Itachi si stoupl zády k Narutovi. ANBU se mezitím dost přiblížili, na to začal Itachi skládat pečetě Naruto je okamžitě poznal a hned mu bylo jasný co zamýšlí, začal se soustředit na svou větrnou chakru. Itachi složil poslední pečeť a nadechl se ve stejnou chvíli kdy Itachi vykřikl „Katon: Goukakyuu no Jutsu“ on na oheň poslal „Fuuton: Kamikaze“ tím se obří koule od Itachiho zvětšila tak pětinásobně a uškvařila tři z pěti ANBU. Jediní, co zůstali byl ten, co s nimi zprvu mluvil a ještě jeden s medvědí maskou. Začal velmi tvrdý boj po hodině padl i poslední ANBU.
Itachi byl mírně vyčerpán a po skončení boje se musel opřít o kmen stromu, aby se mu nepodlomily kolena. Naruto přiběhl k němu a snažil se mu pomoct.
„Je ti něco?“
„Ne, Naruto není to nic hrozného za chvíli přejde použil jsem techniku, kterou plně neovládám. Bude to dobré musíme jít jednu míli na sever, kde leží skrýš. Půjdeme, je to ještě hezký kus daleko.“ Znovu se vydali na cestu. Během hodiny byli na místě.
Narutovi se ukázal nádherný pohled. Na velké mýtině stál obrovský starý dům na jeho průčelí byl znak Uchiha klanu, Naruto zůstal v úžasu stát.
„Nádhera, že? Je to jedno z nejkrásnější útočišť klanu.“ Ptal se Itachi stále hledíc na mýtinu.
„Ano, je.“ Kývl Naruto
„Pojď ukážu ti, kde budeš bydlet a cvičit.“ Usmál se a vyrazili.

V Konoze v kanceláři hokageho se právě řešil velmi závažný problém. Rada starších a současný Hokage se velmi hlasitě dohadovali.
„Danzou jsi Hokage, protože jsme tě zvolili, tak se podle toho chovej!“
„To je jedno, já si na žádný mír hrát nebudu, podnikneme útok na zemi Zemi a basta, nepotřebuji to schvalovat! Běžte nechci už nic slyšet!“ s těmi slovy je nechal vyvést.
Lidé do tu hádku slyšeli se snažili co nejrychleji zmizet, aby se jim něco nestalo.
Správa o blížící se válce se nesla vesnicí jako blesk a do večera to snad věděli úplně všichni. Ten den se začala scházet skupinka lidí ve sklepení, kde se začaly řešit názory těch druhých a počínání Hokageho. Toto scházení bylo tajné, aby se to ANBU a Hokage vesnice nedozvěděl.