Evil or good - 1 Útěk?

Tak tady je moje druhá série chtěl jsem něco jiného tak jsem vymyslela tohle pohodlně si sedněte a užijte si ho

Sedmnáctiletý ninja seděl na betonovém sloupu na kraji Konohy a sledoval jak bílý měsíc ladně pluje po obloze. Byl sotva den po hrozné události.
Tsunade, Pátá Hokage zemřela po půl ročním komatu. Pro vesnici to byla nejhorší zpráva od smrti Třetího. V ten den, kdy zemřela, uhasly všechny naděje na obnovu Konohy jak jí znaly. U moci byl Danzou a s jeho nástupem nastala tvrdá diktatura. Naruto byl prohlášen za nebezpečnou zbraň a měl být hlídán. ANBU se spojili z ROOT‘s, celá vesnice se řídila nesmyslnými příkazy a teď když už nebyla naděje, kterou poskytovala Pátá.
Dnes poprvé za tu dobu Danzou nedával pozor a snad z radosti nenechal jako obvykle Naruta hlídat. A ten toho využil. Seděl na jednom betonovém sloupu a pozoroval vesnici pod sebou, jeho pohled klouzl na hlavy hokagů na tvář jeho otce a bývalé hokage a vzpomněl si na den, který mu změnil život.

V minulosti

Nagato těžce oddechoval a pak teprve promluvil.
„Naruto věřím ti a na důkaz toho jsem všechny mrtvé oživil. Za tři dny na tomto místě čekej člověka, který pro dobro vesnice byl ochotný zemřít.“ Jen co to dořekl i s Koran zmizeli.
Za ty tři dny se stala spousta věcí, ale přesto se Naruto na místě srazu ukázal a čekalo ho obrovské překvapení.
Když dorazil na místo srazu a spatřil člověka, který tam stál, byl rázem přikovaný na místě.
„Naruto-kun nemusíš mít strach, já ti přece nic neudělám jsem a vždycky jsem byl na tvé straně,“ zaklonil se Itachi a koukal na oblohu, pak mu pohled sklouzl na přimraženého Naruta a dodal:
„Přece jsem ti to už řekl, nejsem nepřítel. Nagato ti tady před třemi dni řekl ať mě čekáš ne?“
„To ano, ale neřekl, že přijdeš ty. Já myslel že jsi...“
„Mrtvý? Ano všichni si to měli myslet a hlavně můj malý bratříček, bohužel jsem nepočítal s tím, že jen co mě zabije, ztratí takzvaný smysl života a přidá se k Madarovi. Co ti vlastně Nagato řekl, když odcházel, jak na tebe koukám mé jméno tady nepadlo, že?“
„Ne jenom mi naznačil, ať zde na tomto místě čekám člověka, který byl za vesnici ochotný zemřít.“
„Hmm to je celý Nagato a ty jeho hádanky ani se ti nedivím, já bych to taky nepochopil, ale teď k věci.
Jelikož jsi ho přesvědčil a to se často nestává, mám ti zdělit náš plán. Akatsuki jsou na dva tábory a vlastně díky tobě, ale to je vedlejší, když jsem fingoval svou smrt tak jsem nepočítal se zjevením Madary, on totiž celou dobu byl s námi a vydával se za toho malého a hloupého Tobiho, původně jsem měl v plánu z úkrytu sledovat Listovou a v případě nebezpečí jí chránit. Bohužel mé plány zkřížil on a já musel vyhledal Konan, která byla nadmíru překvapená, že mě vidí. Už dlouho s Nagatem uvažovali o opuštění Akatsuki, ale Madara jim nedal možnost. Pak jsem se objevil já a poskytl nové prostředky. Plánovali jsme útěky a různé sabotáže, ale nic nevyhovovalo a pak se naskytla příležitost v tom útoku a on poznal tebe, žáka Jiraiyi a šlo to ráz na ráz i s Konan utekli do tajného sídla Uchihů, kde jsem na ně čekal já. Teď o nás ví jen Kisame a nosí nám správy o tom co se děje u Madary.“ Odmlčel se a zadíval na Naruta
„A jak do toho všeho zapadám já?“
„No ty budeš schraňovat informace o Danzovi, jelikož jsem si všimnul té změny, budeš se muset řídit všemi pravidly a nařízeními jinak řečeno, budeš ho muset poslouchat jinak budeme mít velký problém. Zjistili jsme totiž, že dřív spolupracoval s Orochimarem a teď s největší pravděpodobností i z Madarou.“
„To bude dost těžký, ale mám ještě jednu otázku.“
„Ano, jakou?“
„Proč nám pomáháš a hlavně vesnici?“
„No teď asi právě narážíš na ten incident s Uchiha klanem, že?“ zeptal se a slabé Narutovo kývnutí mu to potvrdilo.
„Tenkrát v tom čase jsem byl ANBU a dostal jsem to příkazem od Danza a Rady starších, dodnes si to budu vyčítat tvrdili mi, že je to pro vesnici a já jim to uvěřil mou jedinou podmínkou bylo nechat Sasukeho žít. Až později se ke mně doneslo, že to nebylo pro vesnici, ale jen proto že jim byl klan nepohodlný se jej museli zbavit. Potřebovali beránka, který by tu špinavou práci udělal a pak zmizel. Pro mou škodu jsem to byl právě já,“ řekl dost sklíčeně.
„Tak to tedy Nagato myslel?“ zeptal se Naruto a v hlase mu znělo pochopení.
„Ano, nejspíš myslel tohle už dlouho to ví. Naruto budu muset jít, někdo se blíží, ale je tu ještě jedna věc proč Nagato poslal právě mě vím, kdo byl tvůj otec.“
„Ale to já vím taky, když jsem bojoval z Peinem a začal se mi objevoval devátý ocas. Zjevil se mi, všechno mi řekl a znovu obnovil pečeť. Bohužel nevím, jak je to možné.“
„Aha, tak to je dobře, ale je tu jedna maličkost Danzo ti tvé právoplatné dědictví nevydá. Běž do archívu hokageho a vezmi si tam jeho katanu a bojovou výzbroj, také bys tam měl najít jeho prsten s modrým kamenem je tam zapečetěná jeho chakra, odpečetit jí můžeš jenom ty. Ale teď už jdi ať nemají podezření.“ S těmi slovy oba z místa zmizeli.

V přítomnosti

Nejspíš byla Danzova radost tak velká, že nikde nebyli vidět ANBU. Naruto dál seděl na sloupu a čekal na největší tmu, chtěl odejít za Nagatem už nehodlal dál snášet to ponižování a posměch všichni, kdo nechtěli mít problémy se k němu chovali jako k odpadu. Znovu si připadal jako tenkrát když byl malý a nikdo ho neměl rád. Vše se jen zhoršovalo. Na pohřbu Páté prohlásil, že bude Naruto uvězněn a nebude pouštěn. Chtěl z něj udělat vraždící stroj a to Naruto nehodlal dopustit.
Den po té co se setkal s Itachim si došel do archívu. Bylo to obtížné, ale stálo to za to. Našel vše, co mu Itachi řekl a dokonce i něco víc našel otcův svitek s technikami. Ještě si to stihl odnést domů a uschovat jediné co z celého dědictví používal byl prsten na jeho prsteníčku.
Učit se už nestihl byl velmi ostře hlídaný a kdyby k němu Itachi v noci nepozorovaně nechodil ani by nemohl podávat zprávy. To vše už půl roku.
Znovu se podíval na tichou Konohu teprve teď bylo vidět, že jí má na sobě, bojovou zboj svého otce a na zádech jeho katanu. Černozlaté pouzdro ukrývající tmavě modrou čepel se zlatou vlnkou na ní vyraženou. Rukojeť byla také černá se zlatou výšivkou. Na zádech se mu pohupoval obrovitý svitek.
Seskočil ze sloupu a vydal se k bráně, chtěl odejít. Zrovna procházel kolem domu Sakury, zastavil se v okně její ložnice i přes to, že bylo něco málo po půlnoci poblikávalo světlo. Chvíli váhal, má-li se jít rozloučit, srdce bojovalo z rozumem nakonec přece jenom zvítězilo srdce a on se pomalu pomocí chakry dostal až na balkon. Viděl jí jak leží v posteli a čte si knihu, tichounce zaklepal na okno.
Sakura zvedla hlavu od knížky a s kunaiem v ruce se vydala k oknu vyskočila na balkon a rozhlédla se když, ale nikoho neviděla chtěla se vrátit v jejím počínaní jí zastavil až hlas ze stínu.
„Přišel jsem se rozloučit Sakuro-chan.“ Hlas zněl smutně, ale odhodlaně.
„Kdo si vylez!“ křikla do kouta.
K jejímu překvapení se ze stínu vynořil Naruto v krásné bojové zbroji, katanou a velkým svitkem na zadech.
„Na... Naruto? Co tu děláš? O jakém rozloučení to mluvíš a proč máš na sobě tu zbroj vypadá to jakoby...“ zarazila se a pohlédla mu do smutných očí a sklouzla na jeho výstroj připadala jí povědomá už jí viděla, ale nevěděla, kde v jednom si byla jistá u Naruta to nebylo.
„Já se přišel rozloučit. Odcházím a nebudu se vracet dokud tu bude Danzou hokage,‘‘ řekl to teď tak vážně a důrazně, že se Sakura až lekla
„Ale Naruto co tvůj sen? To ho jen tak zahodíš?“
„Ne Sakuro, já mám vyšší cíl a to nastolit světu mír a bohužel Danzou chce válku. Jen jsem ti přišel říct sbohem a neboj se o mě.“ Chtěl odejít, ale Sakura ho zastavila.
„Počkej něco ti dám na cestu.“ vrátila se do pokoje chvíli se hrabala v šuplíku, pak z něj vyndal malou lékárničku a vrátila se k Narutovi.
„Na, vem si to budeš jí potřebovat.“ Podala mu jí a znovu se zadívala na zbroj v tu ránu jí došlo, kde jí viděla.
„Naruto ta zbroj není to náhodou...“
„Je, Sakuro je to zbroj Čtvrtého, ale neukradl jsem jí jen tak protože se mi líbila, ale protože je to moje dědictví.“
„Dědictví? Ale to potom znamená, že čtvrtí byl…“
„Ano, byl můj otec,“ dořekl a trochu veseleji se na ni usmál a dodal:
„Musím jít dávej na sebe pozor Sakuro-chan.“ Právě se chystal skočit dolu, když ho Sakura otočila a políbila ho. Když se od sebe odlepili stačila říct jen „opatruj se“ a byl pryč. Dlouze se podívala na osobu prchající ulicí stále myslíc na to, že ho možná vidí naposledy. Ještě pěknou chvíli stála na balkoně a koukala do tmy než se vrátila do domu, avšak myšlenky se toulaly úplně někde jinde.
Naruto právě probíhal bránou moc špatně se mu utíkalo přece jenom měl vesnici rád i když tu teď byl hokage, který chtěl jen válku za ten čas, co plánoval útěk se s tím nějak smířil, ale to co udělala před chvíli Sakura měl pocit, že s k ní má vrátit, přesto to nešlo byl rozhodnutý v ruce stále svírající lékárničku utíkal dál.
Byl pěkný kousek od Konohy když uslyšel v houští štramot vytáhl kunai a schoval se. Na mítinku před ním vyšla osoba zahalená v plášti Akatsuki.
Stále vyčkával nevěděl, jestli to přece není někdo od Madary z jeho úvah ho vytrhl až neznámý.
„Neměl jsi to dělat Naruto-kun.“ Nebyl to nikdo jiní než Itachi.
„Itachi nebylo na výběr Danzou. Dnes na Tsunadině pohřbu prohlásil, že pro mě má připravenou celu v podzemí a nebudu moct ven. Byl bych vám na nic.“
„Chápu holt se budeme muset přizpůsobit, pojď máme dlouhou cestu. Aaa, vidím, že jsi dostal dědictví, tak už pod než někdo zjistí, že jsi utekl.“ Naruto z radostí přijal a popoběhl k němu.
Během chvíle na pasece nikdo nebyl a nebyla zde ani zmínka, že by se tu někdo pohyboval.
Druhý den ráno se Konohou ozývaly velmi hlasité výkřiky a všude běhali ANBU. Byla to sotva hodina co se hokage dozvěděl, že jeho zbraň zmizela všichni hledali Uzumaki Naruta. Spousta jeho přátel se v tichosti radovala, že se mu povedlo utéct. Nikdo mu nepřál osud, který mu Danzou přichystal.
Všichni ANBU měli nakázáno ho najít a byl okamžité zapsán do bingo knihy za zradu a krádež majetku vesnice. Nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, nikdo až na jediného člověka dívku z růžovými vlasy která jediná znala tajemství uprchlíka. Haruno Sakura.