Sasukeho pohroma-TCHÝNĚ 08:Stíhačka...stíhačka

Domkem se rozléhal pláč a jako pokaždé, někomu se nějak nechtělo vylézt s vyhřáté postele.
„Zlato, běž tam,‘‘ ozvalo se pod peřinou, žádná odpověď se nedostala, pláč ale začal sílit, pak začalo plakat i druhé miminko.
„Běž tam ty!‘‘ zabručela druhá osoba pod vyhřátou peřinou. Ozvalo se hlasitě vzdychnutí a pak z peřiny vyhrabal černovlasý muž se skoro zavřenýma očima. Pomalým krokem vyrazil za zvukem pláče jeho potomstva. Nejprve se vymotal ze záclony a pak se naklonil do postýlky.
„Tak pěkná a bude plakat,‘‘ zašišlal na jednu holčičku a pohladil ji po tvářičce. Holčička přestala plakat a začala ke svému tátovi natahovat ručičky.
„Jo mazlit se chceme,‘‘ zašišlal znovu a vzal si holčičku do náruče. Ta ho malými ručičkami chytla za tričko a už se ho nepustila. Sasukemu nezbývalo než ji ze sebe sundat a uspat ji. Po dlouhém přemlouvání, holčičce povolilo sevření a nechala se uspat.

Sasuke vrátil zpět do postele, zatulil se nic netušící Sakuře na hrudi a začal klidně oddychovat. Zanedlouho se probudila i Sakura, když s ní začal Tadashi třást.
„Mámi vstávej,‘‘ třásl s ní, ale když si povšiml jak jeho táta přejíždí mámě po hrudi, i hned toho nechal. Raději zatřásl s otcem. Sasuke přetočil hlavu k němu. Jakmile se jejich pohledy setkali, Sasuke zdělal ruce z příslušného místa.
„Copak?‘‘ zívnul, ale to už se mu Tadashi stačil vetřít do postele.
„Hele, co to mazej na sví,‘‘ poručil a jak řekl tam se i uskutečnilo, teď už měl konečně klid. Znovu se vrátil ke zkoumání hloubky manželčina výstřihu. Stačilo ale pár minut a přiletělo další dítě z téhle početné rodiny. To už Sasuke nevydržel.
„Tak Daisake, zahrajeme si takovou hru, řekni to i ostatním, že koho celý den neuvidím, tak ten vyhrál,‘‘ řekl a Daisuke se rozzářil jako vánoční stromeček. Hned vyběhl z pokoje oznámit to všem sourozencům. Jediný Itachi věděl, že je v tom něco jiného.
„Tak teď máme čas jen na sebe,‘‘ pošeptal Sasuke Sakuře do ucha a políbil ji na odhalený krk.
„A co děti?‘‘ zajímala se hned, ale Sasuke ji umlčel polibkem a nenechal ji promluvit jediné slovo. Zas tolik ji to nevadilo, na tuhle chvíli už čekala hodně dlouho.

Venku před dveřmi zatím stepovala Paní Haruno, už několikrát zvonila, ale nikdo ji otevíral. Už toho měla dost a zkusila kliku, překvapivě bylo otevřeno. Zuřivě vletěla dovnitř, když se ale přerazila se o nějakou hroudu zamotanou do kabátu.
„Auu..,‘‘ vypísklo to pod kabátem a po čtyřech to odběhlo do dalšího pokoje. Paní Haruno se postavila na nohy a pokračovala do kuchyně, kde seděly trojčátka, každá měla v ruce kečup a hořčici, kterou měly také na sobě.
„Bože můj,‘‘ vydechla postarší žena a vzala holčičkám kečup a hořčici. Holčičky samozřejmě začaly neuvěřitelně pištět.
„Stíhačka, stíhačka,‘‘ ozvalo se ode dveří, kde stál Daisaku v nějakém velkém kabátě a ukazoval na svou babičku.
Tohle ji odrovnalo ještě víc a rozběhla se za nebohým hochem, on ji ale lehce utekl.
„Tak tohle si někdo odpíská,‘‘ zavrčela a vydala se do pokoje, ze kterého se linuli velice zajímavé zvuky. Otevřela dveře a nestačila se divit, když nachytala svoji dceru a jejího manželi, když dělali to!
„Ježiš,‘‘ vypískla Sakura a přehodila přes oba dva přehodila peřinu.
„No to se mi snad jen zdá, děti pobíhají po domě jako zběsilí a vy tu zatím…, tak to teda ne,‘‘ vykřikla a hodila po dcery župan, ta si ho oblékla a než se nadala, její matka ji chytla za ruku a chystala se ji obvést domů, když ji před cestu skočilo zase to zjevení v kabátu.
„Stíhačka, stíhačka,‘‘ křikl Daisaku a ukázal na Paní Haruno. Ta pustila dceru a pro změnu chytla za ruku nebohého chlapce.
„Ne, já se musím schovat, tatínek řekl, že toho koho neuvidí celý den, tak ten vyhrál,‘‘ pokoušel se ji přemluvit, ale postarší žena nepovolila stisk.
„Cože!!‘‘ vykřikla, ale to bylo to poslední než se upadla v bezvědomí na zem. Sakura se zděsila a klekla k mámě.
„Mami, no tak!‘‘ párkrát ji propleskla než znovu nabrala vědomí.

To v domku nynějšího Hokage to vypadalo mnohem lépe, tedy jediné, co bylo stejné byl pronikavý pláč, který se linul celým domek.
„Zlato, malá Aimi brečí,‘‘ zavolal Naruto a překulil se v posteli na bok. Hinata se zvedla a pelášila do dětského pokoje. Vzala malou holčičku do náruče a ta i hned přestala plakat. Hinata ji vzala do ložnice, kde ji položila doprostřed postele. Naruto se i hned přetočil na bok a pohladil malou holčičku do postele.
„Jak se máš princezničko?‘‘ pošimral holčičku na bříško a ta se začala culit a kopat s nožičkami. Když se tuhle ozval telefon.