Sundej mi prosím pouta 13

Skrz zbytková poletující zrnka písku se podívala do tolik milovaných zelených očí.
Nemohla tomu uvěřit. Byl to snad...sen? Ne...tohle nemohl být sen. Tohle bylo skutečné. Stál tam, naproti ní. Jeho standardní rudý plášť mu vlál kolem celého těla a dával tak celé scéně ještě větší tajemný podtón.
,,Gaaro...," zašeptala si zprva jen tak pro sebe. Jeho jméno se přes žízní popraskané rty přeneslo s nevídanou něhou. Prsty si po svých ústech přejela, snažíc se zachytit jeho přítomnost. ,,Gaaro!" zakřičela po chvíli už naplno a rozběhla se k překvapenému mladíkovi.

***

Stála tam. Její drobounká postava se snažila odolávat veškerým nástrahám přírody a projít tak nečekanou zkouškou.
Nemohl tomu uvěřit. Byla tady, naproti němu. Její překvapené oči si ho měřily zkoumavým pohledem.
Mírně se usmál. Věděl, že je naživu. Cítil to. Něco uvnitř mu říkalo, že ta dívka, kterou tolik miloval, nebyla mrtvá, ale stále plná života. Málem se mu z toho podlomila kolena.
,,Lin...," zalapal po dechu a pohled vrhl na dívčiny šťastné oči. ,,Lin!" zvolal a ve stejnou chvíli, kdy se ona rozběhla k němu, se i on dal do pohybu, aby mohl tolik postrádanou dívku chytit.

***

Oba dva se k sobě rozběhli. Ani jeden nedýchal, nechtěli překazit tuhle chvíli v případě, že by to byl pouhý sen. Když však jejich těla do sebe navzájem nabourala a bývalý rudovlasý Kazekage chytil zničenou dívku do skálopevného obětí, došlo jim, že tohle už je opravdové. Nic je od sebe nerozdělí, teď už ne.
,,Gaaro," brečela Lin a zabořila svoji hlavu do jeho pláště. Její ruce se omotaly kolem jeho krku a nedovolily mu tak ani na okamžik ustoupit. On by to vlastně ani nechtěl. Byl vděčný za její přítomnost.
,,Neboj se, Lin. Všechno....všechno už bude v pořádku," klidnil ji Gaara a pohladil ji po pískem slepených vlasech.
Cítil, jak pod jeho dotekem zakolísala, proto vzal zesláblou dívku do náručí.
Byla tak lehoučká. Týdny jen s minimální výživou a kapkami vody se jasně podepsaly nejen na její váze, ale i celkové vizáži. Vypadala unaveně, víčka jí padala a ruce nebyly schopny držet se po delší čas jeho krku.
Rudovláska rozepjala dlaně a nechala je spadnout do klína. V Gaarově náručí se cítila bezpečně. Ani nepomyslela na to, že by jí mohl něco udělat, takže jen opřela hlavu o jeho rameno a zavřela oči.
,,Jen spi," promluvil mladík a na tváři se mu po dlouhé době vytvořil šťastný úsměv.
Obrátil se čelem k vesnici a pomalým krokem se i se svoji sestrou a ní vyslanou dvojicí vydal domů.

Bytelné dřevěné dveře prostorného domu na severu vesnice se otevřely a vpustily tak do příbytku pět mladých lidí.
,,Temari, uvaříš prosím čaj?" poprosil o laskavost svoji sestru Gaara, zatímco pokládal již spící Lin do měkké postele.
Jakmile se její tělo ponořilo do pohodlných přikrývek, dívka se zavrtala a se spokojeným výrazem na tváři se obrátila na bok.
Rudovlasý mladík jí lehce políbil na tvář a nechal svoji přítelkyni odpočívat. Ihned na to se vrátil do kuchyně a sedl si k vyřezávanému stolu, na který postavila Temari pro všechny přítomné právě připravený čaj.
Gaara si vzal hrnek a nalil do něj horký nápoj. Jeho příkladu následovali i ostatní a za chvíli už se bavili foukáním do skoro až vařící tekutiny.
,,Kde jste ji vlastně našli?" prolomila po pár minutách mlčení ticho Lady Kazekage.
,,Potulovala se kolem oázy, asi osmdesát kilometrů od vesnice," odpověděl Tako a usrkl si ze svého šálku čaje.
,,Kolem té, kde jsme minulý rok našli ty dva uprchlíky?" zeptal se Gaara.
,,Ano, přesně u té," přikývla Matsuri a napodobila svého kolegu.
Rudovlasý mladík se zatvářil zamyšleně s očima upřenýma někam doprostřed stolu.
,,Haló! Písečná volá Gaaru, přepínám," ozvala se po chvíli Temari, když Gaara nereagoval na žádné z jejich otázek.
,,Hm?" otočil se na blondýnku hlavu naklonil mírně do boku. ,,Co je?"
,,Ale nic. Jen...připadáš mi takový...zamlklý. A to je divné, když se ti právě vrátila Lin," zašklebila se Temari a sestersky poplácala svého bratříčka po rameni.
,,S tím...s tím to nemá vůbec co dělat," zavrtěl hlavou Gaara a položil ruce kolem teplého hrnku. ,,Přemýšlím, jak se tam Lin dostala. Pamatuješ si přece Tsuchikageho chování... jestli nám v záležitosti kolem ní lhal, nechápu, proč jí potom jen tak pustil," přemýšlel.
,,Však až se Lin probudí, určitě nám to vysvětlí," usmála se na svého bratra Temari a otočila se ke zbylým dvěma členům jejich malého uskupení.
,,A vám děkuji za to, že jste ji našli." kývla směrem ke dvěma čerstvým dospělým a zářivě se na mě usmála.
,,To je samozřejmost," odpověděla Matsuri a vylila do sebe zbytek čaje ve svém hrníčku. ,,Nyní nás ale prosím omluvte. Musíme se ještě stavit u našeho kamaráda v nemocnici," rozloučila se a popadla Taka za loket. ,,Pozdravujte od nás Lin, až se vzbudí."
Dřív, než stačili Gaara nebo jeho sestra něco namítnout, dvojice se vypařila jako pára nad hrncem.

Měsíční světlo dopadalo na tenká víčka mladé dívky a přinutilo ji tak obrátit se na bok. Rudovláska jen něco nesrozumitelně zamumlala a odkryla přikrývku dál od krku.
Bylo jí teplo. Kapičky potu, vytvářející se jí na čele, pomalu sklouzávaly přes spánky dolů ke tváři.
Chtěla tu noční můru zahnat. Hrůzný sen v podobě děsivých vzpomínek. Jenže její minulost jí nedala spát. Celou cestu pouští jí pronásledovala a nutila ji přemýšlet nad tím, proč vlastně utekla.
,,Sakra! Přestaň mě s tím už otravovat!"
,,Ty mě tam ale musíš pustit!"
,,Ne, nemusím vůbec nic. Jsi tady potřebná a proto zůstaneš, kde jsi!"
,,I tvůj táta byl lepší Tsuchikage než ty!"
,,Nezapomínej broučku, že si s tebou pořád můžu dělat co chci. Jsi můj otrok a na tom se nic nezmění."
,,Jsi nechutný perverzácký prase!"
,,To ale není nic proti tobě, ty vrahu. Pokusíš se zdrhnout a víš, co se stane."
Víš, co se stane. Její přátelé zaplatí za sobeckost, která v ní už po dlouhá léta klíčila. Toužila se sbalit a odejít někam daleko, pryč od toho tyrana. Začít někde žít normální život bez plnění Tsuchikageho šílených přání. Jenže zavinila by tak smrt těch, kteří jí byli po dlouhá léta neuvěřitelnou oporou. Nedívali se na ni jako na otroka, ale jako na svéprávnou kunoichi, která má také právo normálně žít.
Převalila se na druhý bok a pravou ruku vytáhla zpod peřiny. Pořád v hloubi spánku si utřela orosené čelo a paži nechala nataženou vedle své hlavy.
,,Ale ale Lin... copak se to s tebou děje? Nějaká slabá, ne? Nemůže za to snad ta Kazekageho návštěva? Že by tě tak vyšťavil?"
Rychle otočila hlavou zprava do leva a hned zase zpátky.
,,Dě*ko! Co sis vlastně myslela? Ty patříš jenom mně, rozumíš? Nikomu jinému! Jenom mně!"
Otevřela oči a prudce se posadila. Ruku sevřela v pěst a zmáčkla tak v ní čisté povlečení. Když však zjistila, že to byl jen sen, stisk uvolnila a hlasitě si vydechla.
Odhodila ze sebe peřinu a nohy přehodila přes rám postele. Chodidla dopadla na studenou podlahu a donutila tak mladou dívku otřást se zimou.
Hmátla po mikině hozené přes židli a navlíkla si ji na sebe. Tichými kroky potom přešla ke dveřím a něžně je otevřela.
Vyšla ven na chodbu a zamířila do místnosti naproti, kde tušila kuchyň. Její předtucha byla správná.
Opřela se o laminátovou linku a po hmatu vzala do ruky sklenici stojící na hnědé ploše.
Přešla ke kohoutkům a napustila si studenou vodu. Žíznivě jí celou vypila a následně s nádobou práskla na poblíž stojící stůl.
,,Co se děje?" ozval se z ničeho nic za ní pozorný hlas, jehož majitel rožnul k kuchyni světlo. Dívka si oběma rukama zastínila oči a jako pytel brambor žuchla na vedle ní stojící židli.
,,Lin!" vykřikl Gaara a v mžiku byl u ní. ,,Jsi v pořádku? Není ti nic?" strachoval se a chytil rudovlásku za zápěstí.
Ta, jakmile poznala jeho hlas, obě ruce stáhla ze svých očí zpět a zavěsila mu je kolem krku.
,,Gaaro! Takže to nebyl jen sen!" vykřikla nadšeně a přitiskla své smočené rty na ty jeho.
Mladík prvně nebyl schopen slova a vykuleně se na dívku díval, ale potom obtočil své ruce kolem jejího pasu a začal jí polibek opětovávat.
Po dlouhých pětačtyřiceti vteřinách bez vzduchu se oba odtrhli a lapali po dechu. Úsměv jim ale z tváře nezmizel. Ruměnce na tvářích jasně dokazovaly, že byli s vývojem situace velice spokojeni.
Lin opřela své čelo o to Gaarovo a blaženě zavřela oči.
,,Chyběl jsi mi," zašeptala a zmenšila rozestup mezi nimi.
,,To ty mně taky," pohladil ji po vlasech a přitáhl si její tělo těsně k tomu svému.

***

Měsíc ještě ani nezapadl a neuvolnil slunci cestu, ale dva mladí lidé už seděli v kuchyni a popíjeli teplý čaj.
Lin usrkla horkou tekutinu a spokojeně přivřela oči. Tohle jí chybělo. Uklizená domácnost se spoustou jídla a pití a naproti ní sedící její vyvolený.
,,Jak ses sem vlastně dostala?" zeptal se po chvíli ticha Gaara.
Rudovláska odtrhla oči od páry vystupující ze šálku, a obrátila svůj pohled na usmívajícího se mladíka. Potom ho ale zase sklopila. Ucítila však Gaarův ustaraný pohled, takže se rozhodla i přes značnou nechuť mu všechno vypovědět.
,,Začalo to, když jsi odešel. Kishir mi řekl něco ve smyslu, že sis se mnou jen pohrával a nic, co jsi mi kdy řekl, nebyla pravda. Já jsem ale věděla, že to tak není. Tedy...doufala jsem.
Když mě Tsuchikageho poskoci pustili z vězení, rozběhla jsem se k bráně, ale jediné, co jsem zahlédla, byly postavy tebe a tvých sourozenců, jak kráčíte po rozpálené zemi.
Kishir si mě nechal přivést do pracovny, kde jsem za náš vztah dostala další výprask. Potom už mě čekal jen měsíc strávený v městské věznici.
Zacházeli tam se mnou jako se psem. Nikomu jsem nestála za to, aby mi při zvracení podstrčil vlhkou hadru na utření. Měla jsem na sobě jen staré, špinavé oblečení a vedle postele plastový kbelík, který mými zvratky doslova přetékal.
Objevil se tam však hlídač, který si mě oblíbil. Hayashi a já jsme se stali kamarády. On mi při své službě nosil čistou vodu a dobré jídlo a svým způsobem o mě všestranně pečoval.
Jenže taky neměl službu pořád, takže tenhle ,,luxus" jsem si mohla dopřávat jen asi dvakrát do týdne.
Jednou se mi udělalo extrémně zle. Bylo to měsíc po tom, co jsem byla zavřená v tom zapáchajícím vězení. Naštěstí to bylo ale v den, kdy chodil na kontroly doktor.
Hayashi ho přemluvil, aby se na mě podíval pečlivěji než na ostatní. Zjistil, že můj zdravotní stav není nejlepší, takže přiměl velitele věznické stráže, aby mě pustil do nemocnice.
Zůstala jsem tam jen jeden den, když v tom mi v noci zaklepal Hayashi na okno. Domluvil se se svými kamarády na mém útěku. Takže mi sbalil vše, co bych potřebovala na čtrnáctidenní cestu z Kamenné do Písečné, a zatímco on i jeho týmoví partneři odlákávali stráže, proklouzla jsem kolem brány a dostala se do pouště.
Bloumala jsem tam asi dva tři týdny a nemohla jsem se pořád dostat do Suny. Bylo mi pořád ještě nevolno a navíc jsem se nemohla pohybovat po hlavní cestě. Bylo mi jasné, že Kishri ihned, jak zjistí mé zmizení, pošle hlídky do Suny. Proto jsem se držela vedlejších stezek a častokrát zastavovala v nějaké z oáz.
Jednou v noci jsem zastavila pod skalním útvarem, abych se trošku prospala. Jenže z ničeho nic jsem uslyšela cizí hlasy. Snažila jsem se schovat, ale vyčerpání mi nedovolovalo chovat se nějak moc ostražitě. Ti ninjové mě chytli dřív, než jsem stačila protestovat.
Naštěstí se ukázalo, že to byla dvojice vyslaná Temari-san, která, jakmile se dozvěděla o mém zmizení, poslala jednotky, aby mě na cestě do Suny doprovodily.
A teď už víš vlastně všechno," pověděla mu a napila se již vlažného čaje.
Gaara ji se zaujetím poslouchal. Zatínal pěsti vztekem, tvářil se kysele nad chováním některých ,,hrdinů" u Linina vyprávění a nebo se mu na tváři rozlil šťastný úsměv, když zjistil, jak ji Matsuri i Tako zachránili.
Jedna věc mu ale pořád vrtala hlavou.
,,Lin," začal pomalu a vážně se na ni podíval, ,,co ti bylo, že jsi musela do nemocnice?"
Lin zalapala po dechu. Necítila se na to, aby mu teď řekla pravdu o dítěti. Jenže... oklamat Gaaru bylo jako přinutit psa, aby si myslel, že kočka je kuře.
Zhluboka se nadechla a podívala se mu do očí. Stáhla hlavu mezi ramena, kdyby náhodou musela čelit vzteku rudovlasého mladíka. Jemně pootevřela rty a vypustila přes ně překvapující slova.
,,No... ono.... to vlastně...Totiž to je....složitý...já....nevím, jak....no prostě budeš otec, Gaaro," vyvalila to na něj stále hledíc do jeho očí.
Překvapilo jí, že neuhnula. Vždy byla spíš podřadná osoba. Nedovolila si nikdy se nikomu dívat dlouho do očí. Jenže v téhle situaci si myslela, že není jiné volby. A pravděpodobně udělala dobře.
Gaarovy zorničky se rozšířily a mladík vyjeveně otevřel ústa. To, co mu teď Lin řekla, bylo víc jak překvapující. On, bývalý vrah malých dětí, dospívajících ninjů, normálních lidí i stařičkých důchodců se najednou stal...otcem? Jako, že bude mít dítě? On a Lin?
Párkrát zamrkal a se stále otevřenou pusou se snažil přijít na to, jestli si z něj dívka před ním nedělá jen legraci. Ale z jejího seriózního pohledu a koktavosti, kterou trpěla na začátcích věty, usoudil, že to bude fakt.
Rudovláska pozorovala Gaaru upřeným pohledem a snažila se přijít na co myslí. Byl tak nečitelný. Sice z něj sršelo překvapení, ale to bylo asi tak jediné, co z něj mohl kdo poznat.
,,Je snad naštvaný? Pro Boha, proč jsem mu o tom vůbec říkala?" zaúpěla v duchu Lin a už chtěla vstát, aby se Gaarovi omluvila za způsobení šoku, ale v to chvíli...
,,Crrrrrr!" ozvalo se ode dveří.
Jak Lin, tak Gaara nadskočili a obrátili se směrem ke vstupní hale.
,,Kdo to asi v tuhle dobu může být?" řekli si oba pro sebe a synchronizovaně vstali. Lin zůstala v kuchyni a opřela se o futra dveří, zatímco šel bývalý Kazekage uvítat nevídaného hosta.
,,No to je dost! Neslyšíš zvonek?" vybafl na rudovlasého mladíka ženský hlas, jehož majitelka se nahrnula dovnitř.
Sundala si plášť a pověsila ho na věšák. Potom se rychlými kroky vypravila do kuchyně, aby si nalila sklenici vody.
,,Lin!?" vyjekla, když spatřila svoji dalo by se říct skoro švagrovou opírat se o rám dveří vedoucích do jídelní místnosti. ,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Tam u brány jsi vypadala celkem zničeně," vylíčila blondýnka a rozešla se směrem k usmívající se dívce.
,,Neboj se, Temari-san. Mně opravdu nic není," sestersky ji objala a nabídla jí místo u stolu.
,,Ne, já nechci rušit. Myslela jsem, že ses ještě neprobrala, takže jsem tě chtěla přijít zkontrolovat a zjistit, jestli Gaara něco nepotřebuje. Ale jak vidím, je všechno v nejlepším pořádku," zašklebila se na svého bratříčka a chystala se obejít, ale Gaarovo tělo stojící v úzké uličce jí to nedovolovalo.
,,Temari, myslím, že bys měla něco vědět," promluvil vážně Gaara a upřel oči na vyděšenou rudovlásku.
,,Snad jí to nechce říct? Ještě jsme to ani nevyřešili mezi sebou a on už chce, aby to věděla jeho sestra? Ale proč pro Boha?" zaúpěla v mysli Lin a svým výrazem dávala Gaarovi jasně najevo, že s jeho rozhodnutím nesouhlasí, že se ho bojí.
Mladík ale nebral na výraz své přítelkyně zřetel a došoupal Temari až k dřevěné židli.
,,To je to tak vážný? Měla bych si na to sednout?" zažertovala, ale tváře jejich příbuzných nevypadaly, že by si dělaly srandu. ,,Tak o co jde?" zeptala se po chvíli zcela vážný tónem.
Gaara se otočil na Lin, čekajíc, že to poví ona. Jenže mladá dívka se k ničemu takovému neměla.
Godaime Kazekage si tedy hlasitě povzdechl a otevřel doteď semklá ústa k odpovědi.
,,Víš, Temari, Lin je těhotná," s výdechem vypudil tahle slova přes své rty.
Novodobá Kazekage se ale netvářila, že by jí to nějak překvapilo. Pořád se usmívala jako měsíček na hnoji. ,,Se mnou," dodal po chvíli.
Na tváři mladé blondýnky se objevil úžas, než její tělo s hlučným bouchnutím dopadlo na dřevěnou židli.

***

Dunivé kroky se rozléhaly po nemocniční chodbě, jak se Lady Kazekage snažila prodrat skrz nemocniční personál.
,,Dobrý den, kde se právě teď nachází...Lin?" vyhrkla ze sebe a doufala, že křestní jméno pacientky bude sestřičce za velkým bílým rádoby pultem stačit.
,,Ta je momentálně na porodním sále ve třetím patře, Kazekage-sama," uklonila se mladá brunetka chtějící se zeptat na pár dalších detailů, ale to už po Temari zbylo jen pár zlatavých vlásků.
Rychlostí blesku vyběhla schody a vylítla na skoro prázdnou chodbu ve třetím poschodí. Skoro prázdnou.
Její bratr, dospělý mladý muž, seděl na bílé lavičce a něco neustále žmoulal v prstech.
Lady Kazekage si uleveně oddechla a přešla ke svému stresujícímu se sourozenci.
,,Ahoj," zašeptala a posadila se vedle něj.
Neodpověděl, stále jen zaraženě koukal na zmačkaný šátek převalující se mu mezi prsty.
,,Je v pořádku?" ptala se jeho sestra dál, nehledě na Gaarovu nemluvnost.
Zase žádná odpověď.
Temari si povzdechla a položila Gaarovi ruku kolem ramen.
,,Copak je, bráško? Neříkej mi, že nastaly nějaké komplikace," usmála se na něj a mírně sklonila hlavu, aby viděla Gaarovi do obličeje.
,,Co... co když to nepřežije, Temari?" zašeptal smutně a sevřel šátek v kamenné pěsti. ,,Co když zemře... jako matka?"
Temari vytřeštila oči a napřímila se.
,,Co když zemře jako matka?"
Vzpomínky na nebohou ženu, která zemřela, aby Gaara mohl žít, ji trápily celý život.
Jenže teď musela svého bratra podržet, dodat mu odvahu, aby celou tuhle situaci zvládl.
,,Ale Lin v sobě nemá dítě s démonem," řekla opatrně a opřela se o Gaarovo rameno. ,,Však neboj, ona to určitě zvládne."
Gaara chvíli jen zarputila hleděl na šátek, který jí dal k narozeninám, ale potom se na jeho tváři vykouzlil malý úsměv.
,,Díky Temari."

Velkým útulným domem se ozval dětský křik.
,,Pusť to!"
,,Ne, ty to pusť! Je to moje!"
,,Ne, není! Strejda to dal mně!"
,,Dal to mně! Vrať mi to, ty zlodějko!"
,,To ty jsi zloděj! Dostala jsem to já!"
Mladá žena sedící v kuchyni se svým manželem jen protočila panenkami a zvedla se ze židle.
,,Raikou, Zakari, okamžitě toho nechte!" zavolala na dvě malé děti, které se přetahovaly o ručně vytesávaný dřevěný kunai.
,,Ale mami, ona mi to bere! To já jsem to dostal!" ohrazoval se mladý klučina s rozčepýřenou červenou čupřinou.
,,To není pravda! Strejda Kankurou ho dal mně! A on ho sprostě ukradl!" zlobila se holčička stejně stará, jako její bratr, a pohodila dvěma volně rozpuštěnými copánky.
Lin si povzdechla a ukázala na zem před sebou.
,,A dolů!" rozkázala. V jejím hlase nebyla slyšet žádná možnost kompromisu, takže dětem nezbylo nic jiného, než sejít ke své matce.
,,Tohle se zabavuje. Aspoň do doby, než se naučíte chovat se jako sourozenci!" řekla tvrdě a sebrala mladým ninjům jejich hračku.
,,Ale mami..."
,,Žádné ale!" zamračila se rudovláska a hbitě se přemístila za Raikou i Zakariho. ,,A teď pojďte jíst, nebo to vystydne," dodala už mírnějším tónem a popošoupla děti k jídelnímu stolu.
Děti usedly ke snídani a hladově se zakously do připraveného chleba.
,,A tatínka nepozdravíte?" ozvalo se po chvíli hrobového ticha od kuchyňské linky.
,,Ahoj, tati," dodali oba sourozenci sborově a usmáli se na mladého muže sedícího naproti nim.
,,Dobré ráno, děcka," pozdravil je a otočil se na svoji ženu, právě si sedající na před chvílí opuštěné místo. ,,Jsi vážně skvělá matka," dodal a políbil ji na spánek.
,,Ty zase moc měkký otec," zasmála se a přitiskla své rty na ty jeho.
,,Mami! Nechte si to na potom!" ozvalo se pobaveně vedle nich.
Oba dospělí se od sebe odtrhli a sledovali smějící se malé ratolesti.

Od otroka to dopracovala až k sebevědomé matce, která má dvě úžasné děti a milujícího manžela. Tak přece se jí splnil sen. Jako na jednu z mála se usmálo štěstí. Teď už definitivně zahrabala všechny vzpomínky. Nic jí nemůže stát v cestě být se svoji rodinou. Protože ona ji miluje. Miluje své děti i muže, který byl schopen jí tohle všechno dát.