...Osud, aneb co se má stát stane se 7.díl...

Po těch dvou dlouhých a místy velmi zajímavých let se v Konoze hodně změnilo. Malý Naruto o hodně povyrostl a dělal všude nepořádek, za to jeho maminka byla skoro stejná. Pořád sama… Naděje na návrat Sasukeho definitivně pohasla. S Narutem, ale stále podnikala výlety a pikniky. Společně učili malého mluvit a taky chodit. Naruto už ji ale nemiloval. Pár dní po tom, co mu Sakura řekla ať si zkusí najít někoho, kdo mu bude lásku oplácet začal. Byl sice na pár nevydařených rande, přičemž se mu při jednou podařilo vylít dívce do výstřihu saké… Ale stálo to za to, protože si definitivně uvědomil, že jenom s Hinatou, která ho vždycky milovala bude šťastný a taky měl pravdu. Byli pořád spolu a tak už na pikniky nechodili dva, ale tři. Sakuru sice zamrzelo, když ji Naruto oficiálně prohlásil, že je s Hinatou, ale bolest zase ustoupila. Nejdůležitější je přeci malý Naruto, který potřebuje usměvavou maminku.

Byli to už skoro tři roky od doby, kdy jsem naposledy viděl její nádherný úsměv. Bolest se už nedala zvládat, byla pořád se mnou. Dalo se říct, že se stala mou součástí… A tak, když jsem konečně zabil Itachiho okamžitě jsem věděl, co budu dělat dál.
Slunce bylo ten den obzvlášť nemilosrdné a pražilo na vyprahlou zem. Už týdny nepršelo a lidi… Tedy hlavně farmáři začínali být nervózní kvůli úrodě. I mě to obtěžovalo, pořád jsem byl zpocený a unavený. Po koupeli, která aspoň trochu osvěžila jsem si sbalil mé věci a definitivně jsem po dohodě s Orochimarem opustil jeho úkryt.
Cítil jsem se najednou svobodně. Už mě nedržel Orochimaru a jeho úkoly. Tráva se zdála zelenější a svět krásnější. V dobré náladě jsem se tedy vydal na cestu zpět do Konohy. Šel jsem rychlou chůzi, už jsem se nemohl dočkat.
Až na večer jsem zastavil, abych si trochu zdřímnul a ulevil rozbolavěným svalům. Nedovolil jsem si spát moc dlouho, takže kolem páté hodiny jsem byl už zase na cestě. V ruce jsem stále žmoulal pokrčenou fotky Sakury a doufal jsem v šťastný konec.
Nezastavoval jsem, abych mohl na večer dorazit do vytoužené Konohy. Vypočítal jsem to správně, protože večer jsem opravdu spatřil bránu Konohy a mé nohy ještě zrychlili. Doslova jsem běžel, už nic nebránilo tomu abych ji objal a ujistil ji, že už se od ní nikdy neodejdu. Branou jsem proletěl, jako šíp a mé nohy mě jistě nesly k Sakuřinému domu… Cítil jsem zběsilý tlukot mého srdce, když jsem stál před jejími dveřmi. Všechno se mi přehrálo před očima. Den kdy jsme se poznali, akademie, tým 7, naše společná noc… To všechno jsem měl na dosah ruky. Stačilo jen zaklepat, avšak mé obavy prozatím nedovolily mé ruce udělat jakýkoliv pohyb. Byl jsem na rozpacích. Mohlo se taky klidně stát, že je s někým jiným. Ta představa mě tak týrala, že jsem nakonec po pěti minutách strnulého stání lehce zaklepal na dveře.
…Minuty ubíhaly a stále mi nikdo nešel otevřít, tak jsem to zkusil znovu a hlasitěji…
Uslyšel jsem hlasy, které se blížily ke dveřím. Určitě jeden z nich byl Sakuřin.
A pak mi otevřela. Na její tváři se vystřídalo tucet emocí. Nic neřekla, jen stála v náručí svírajíc jakési dítě.
Dítě?!
Jaké dítě?! Čí je to dítě?!
Zhrozil jsem se, že mé obavy jsou pravdivě… Zapomněla na mě… Má dítě a určitě i muže..
Z přemýšlení mě vyrušil hlas.
,,Sasuke?´´ byl to Naruto stál za Sakurou a upíral na mě nevěřícný pohled.
V tu chvíli, jako bych slyšel hlasité klap. Okamžitě jsem si dal dvě a dvě dohromady… Byl u ní… Určitě jsou spolu a to dítě je jejich. Vyplynulo z mých myšlenek.
,,Ty ses vrátil?!´´ hlesl Naruto stále v údivu.
Neodpověděl jsem a místo toho pohlédl na Sakuru. Byla tak krásná… Dokonalá. Samozřejmě, že se změnila za tu dobu, ale já v ní pořád vyděl tu dívku, kterou jsem opustil.
,,Mamí´´ ozvalo se to dítě a zatahalo Sakuru za pramínek vlasů. ,,Lohlík cu.´´
Cítil jsem hněv a zradu. Tak mě to bolelo. Vážně ji totiž oslovilo mami, už nebylo pochyb určitě je to tak, jak si myslím.
Sakura se otočila a nestál jsem ji ani za to, aby se na mě podívala. Místo toho zmizela v bytě i s tím klukem.
Obešel jsem Naruta a vlezl do jejího bytu. Vypadalo to tu stejně. Jediná změna byla, že se skoro všude povalovaly hračky.
,,Tak Sasuke.´´ dožadoval se Naruto odpovědí a já se s hněvem v očích otočil.
,,Nenávidím tě!´´ vykřikl jsem a popadl Naruta za triko. ,,Zničil si úplně všechno! Chtěl jsem žít se Sakurou a ty ji místo toho uděláš dítě a vezmeš mi moje místo!´´
Naruto se zamračil až se mu na čele udělala vráska. ,,Jaké tvoje místo?! Jaké dítě vždy to je…´´ nedokončil, jelikož jsem s ní zatřásl.
,,Zabiju tě!´´ zařval jsem…..

Situace mezi těma dvě se zdála velice napjatá. Rozhněvaně si hleděli do očí a když chtěl Naruto Sasukemu vysvětlit, že se mýlit nedostal se ke slovu. Bylo pošetilé, že si Sasuke myslel, že je to Narutové dítě. Vždyť malý Naruto měl tmavé vlasy stejné, jako měl on v dětství a ty oči… Nebylo pochyb, že je to jeho dítě.
Sakura strnule seděla na pohovce s maličkým v náruči. Nechápala, jak si něco takového Sasuke může myslet. Cítila podivné prázdno… Žádná emoce nepřicházela. Maličký na ní mezitím upíral očka a dožadoval se rohlíku. Byla moc vyděšená, aby šla do kuchyně pro rohlík. Takže místo toho seděla a koukala se na ty dva jak si nadávají a pošťuchují se.
,,Mamí lolííík.´´ zakňoural Naruto.
,,Musíš vydržet, maminka teď musí něco zařídit.´´ hlesla spěšně a vstala.
Sasuke prudce uhodil Naruta do břicha. Ten mu to oplatil stejnou měnou.
,,Nechte toho!´´ zařvala. Ti ji neposlouchali začali se mlátit hlava nehlava. Podařilo se jim shodit zrcadlo, které se s řinčením rozflákalo. Jindy, kdyby to bylo jen cvičné a přátelské dokázala by obdivovat rychlost chvatů a síly, kterou pro sobě používali. Teď ji to, však děsilo. Byt ji demolovali rychlým tempem.
,,Ne!!´´ křičela Sakura a snažila se je od sebe dostat. Naruto ji odstrčil ke zdi, zřejmě za účelem, aby se ji něco nestalo a znovu se ohnal po Sasukem.
Sasuke následně vytasil katanu a Naruto kunai. Začalo to být dost vážné. Vyvrcholilo to tím, že spolu zmizli venku. Bylo ji okamžitě jasné, že musí za nimi jinak se stane něco strašného, proto popadla maličkého a vyběhla do noci.
Foukal vítr a bylo chladno… Sakura se otřásla. A rozběhla se za nimi. Po chvíli je našla… Stáli od sebe asi deset metrů na louce. Bylo jasné, že jestli nezasáhne tak se určitě zabijí. Srdce ji strachem poskočilo… Maličkého posadila v dostatečné vzdálenosti do trávy a políbila ho na tvář.
Rozběhla se. ,,Stop!!´´ křičela a máchala rukama. ,,Jste jak malí!
,,Chidori!´´ ozvalo se od Sasukeho.
,,Rasengan!´´
A pak se proti sobě rozběhli, jako tenkrát, když byli ještě děti. Jenže teď to bylo horší. A stejně jako tenkrát se rozběhla i Sakura aby je zastavila. Jenže Kakashi-sensei ani Jiraya tu nebyl aby je zastavil.
Stála mezi nimi a oni se kvapem přibližovali, zavřela oči a čekala. Bylo to hloupé, ale v tu chvíli ji nenapadlo ni jiného. Potřebovala je zastavit, protože nechtěla, aby si ublížili a tohle se nabídlo, jako řešení.