To, co k tobě cítím! - speciál 07 a 08

Změny

„Hanabi, Ayame, Hana, spoléhám na vás!"
„Jistě, Hokage-sama," odvětila Hanabi a Axabe s Hanou sborově přitakali: „Hi!"

„Musíš něco sníst, Hanabi." Ayame, blonďatá dívka ukazovala na talíř s jídlem, v kterém se Hanabi sotva provrtala, přestože byl naložený jejím nejoblíbenějším pokrmem. Byla malá a nutno přiznat i trochu baculatá, ale slušelo jí to. Měla svůj vlastní půvab a kolem sebe neustále šířila dobrou náladu. Stala se sirotkem ve svých jedenácti letech, když její rodiče zemřeli při Danzouově útoku na Konohu.
„Ayame má pravdu," pronesla Hana, „musíš něco sníst, abys měla sílu." Ukázala vidličkou na Hanabin talíř a ušklíbla se. „Zítra je velký den."
Zítra by totiž měli přejít přes hranice a dostat se do kamenité pustiny. Do Země démonů, kde by teď měl podle všeho být Naruto.
„Nech si to jo? Já jsem silná a připravená!" Odsekla Hanabi.
„Jestli chceš sílu, musíš mít svaly," pokračovala Hana.
„Hlavně mezi ušima,“ utrousila Hanabi. Kakashi se udržel. Byla to bohužel Ayami, kdo vyprskl smíchy. V tom se Hana začala zvedat od jídla, ale to už Hanabi byla na větvi stromu přímo nad ní a odrazila se pryč.
„Správně! Jen utíkej, ty srabe!" Vychrlila na ni Hana poslední urážku a sedla si zpátky k jídlu.
„Ale dámy, v klidu," pronesl Kakashi a hleděl si dál svého jídla. Poslední dobou to bylo mezi Hanou a Hanabi vypjaté. Hana byla silnější a tak obvykle vycházela líp z fyzických srážek, ale zase u ní bylo neobvyklé, aby vyhrála nějakou slovní potyčku. Hanabin jazyk byl stejně mrštný jako její tělo. I když je Hanabi velmi silná kunoichi, neumí ovládat chakru tak jako Hana - konec konců je to dcera lékaře z Listové.
„Kakashi, proč s námi vlastně nešli Sakura, Hinata a Sasuke?" Zeptala se Hana.
Hatake se podíval na vysokou, hnědovlasou dívku před sebou. Má pěkné, upřímné oči pomyslel si. „Mají svůj vlastní úkol," řekl, když si vzpomněl, že Hana chce nejspíš slyšet nějakou odpověď. „Teď by měli být ve vesnici ukryté v trávě a řešit tam Zetsua." Hanabi, která se právě vracela do tábora, zaslechla pár posledních slov a hned se zeptala: „Bude tedy Zetsu popraven, nebo ho nechají žít?" Samozřejmě, že jakmile to řekla, Kakashi se na ni podíval a probodl ji pohledem.
„Ty asi neumíš držet jazyk za zuby, vid," pokáral ji. Před pár dny totiž tajně, nebo si alespoň myslela že tajně, vyslechla rozhovor, když Tsunade zadávala Sasukemu a jeho týmu tento úkol.
„Na toto téma se nadále odmítám bavit," pokračoval Kakashi a tak si šli všichni lehnout. Ayame si vzala hlídku jako první.

„Tak se do toho pustíme," zavelel Nara a Naruto kývl hlavou na srozuměnou.
„Jako první si sedni do tureckého sedu a uvolni své tělo. Tak, správně. A teď udělej pečeť, draka." Když to Naruto provedl, přinutil se Nara napočítat do deseti, aby byl opravdu připravený a v klidu. Přiložil Narutovy ruku na čelo. „Teď," vykřikl a vpustil do Naruta tolik chakry, že jej to odhodilo notný kus dál.
„Naruto, strhni tu pečeť. Strhni ji a zachraň mě."
„Kyuubi no Joko. Už jen z pomyšlení, že budeš volný je mi zle, ale jsem tvým dlužníkem. Nepokoušej se nic podniknout, jinak zemřeš se mnou." Naruto sáhl na pečeť, Kyuubiho zorničky se zúžili a cítil, jak mu jeho srdce tepe rychleji a rychleji. Už se chtěl smát, rozchechtat se na celé kolo, jak pošetilý je ten malý kluk, ale ovládl se. Vyzradil by svůj plán a to rozhodně nechtěl. V tom se jeho srdce hrůzou zastavilo. Naruto strhnul pečeť, ale jen z poloviny. Pak jej obrovská síla odhodila stranou a praštila s ním o vedlejší stěnu.
„Né,“ zaječel démon. Vzpamatoval se právě včas, aby mohl mít jistotu, že ho Naruto neslyšel. Pravě otevíral oči, vstal a zašmátral po pečeti. Strhl ji.
Děs a hrůza zachvátila Narutovo tělo. Bylo to sice jen pár vteřin, ale jemu to připadalo jako věčnost.
„Jsem moc slabý. Ještě tak týden a zmocním se jeho těla i duše," pomyslel si Kyuubi.
Naruto cítil, jak se rudá chakra rozlévá do jeho těla. Bylo mu horko. Tak nesnesitelné horko. Vzpomínal na časy, kdy byli ještě tým sedm, nebo když k nim přišel Sai. „Chudák Sai," řekl si. Vzpomněl si, když viděl, jak umírá při souboji s Danzouem. Byl to totiž právě on, kdo zabil Danzoua, ale stálo ho to život. Do očí mu vyhrkly slzy. „Proč, proč se to muselo stát?" Pmal se sám sebe, ale nemohl najít vyhovující odpověď. Pak je tu jeho tým - jeho vlastní tým šest. Hanabi, Ayuma a Hana. Tři krásná děvčata, která učil již od jejich devíti let. Kakashi a jeho přátele mu přelétli před očima a zastavil se u jedné osoby. Hinata je tak krásná a přesto už ji nikdy neuvidí. Zalapal po dechu, ale jeho myšlenky se stále ubírali stejným směrem. Dokonce objevil svého strýce a tetu dokonce i s jeho sestřenicí. Ach ano, Hasury. Vysoká postava s nádhernými křivkami, s hnědýma a krásnýma očima a černými vlasy. „Má ráda koně." Vzpomněl si na to, jak poslední týden, co strávil u svých příbuzných, vždycky po tréninku trávil čas s ní a povídali si a doháněli čas, který těch dvacet let promrhali. Pomáhal jí opatrovat jejich koně. Měli jich dokonce celé stádo. A teď je to všechno pryč. Dvacet let krásného života.
Přidala se prudká, bodavá bolest a Kyuubi v agónii svobody s nadšením začal vyřvávat: „Jsem volný!"
„Jen si nemysli," pokazil mu Naruto radost. Náhle pocítil vlnu přívalu energie. „Co se to děje?" Zamyslel se. Neváhal a okamžitě se probudil.
„Jsi v pořádku, Naruto?" Ptal se Nara.
„H-Hi," odsouhlasil Naruto. „Co se stalo?"
„Strhnul jsi pečeť a Kyuubiho chakra se začala mísit s tou tvojí, takže si byl na pár hodin mimo."
„To se mi ulevilo. Už jsem si začínal myslet, že jsem zemřel."
„Taky že ano. Prošel si totiž rituálem znovuzrození démona a to tě usmrtilo. Náhlý poryv energie, který si ucítil, byl nový život, který ti dala jeho síla," usmál se Nara na Naruta. Ten se na něj podíval s výrazem podobajícímu se výrazu, jako když posloucháte někoho, kdo se právě praštil do hlavy - a ne málo pomyslel si škodolibě.
„To nechápu." řekl po delší odmlce Naruto.
„Na tom není co k chápání. Prostě to tak je. V naší rodině si toto i jiná jutsu předáváme po generace. Což mi připomíná, že tě musím ještě jedno jutsu naučit."
„Jaký?" Horlivě se zeptal Naruto.
„Jutsu teleportace," svěřil mu Nara rodinné tajemství.

„Páni, tady to vypadá ale divně," řekla Ayame.
„Je to tu děsivý," připustil Kakashi a podíval se po svých svěřencích.
„Kakashi?" Ozvala se Hanabi.
„Hmm?"
„Jak to, že Naruto je nejsilnější ninja ve vesnici a je pořád jen genin? Já myslela, že nejsilnější ninjové ve vesnicích jsou Hokagové nebo alespoň sanninové."
„Víš, Hanabi, to vlastně ani já nevím. Můžu o tom jenom spekulovat, ale to se mi moc nechce. Navíc pro Naruta by chunnin moc velký pokrok neznamenal. Řekl bych, že Naruta to už stejně ani nějak netrápí."
„No dobrá, ale když je nejsilnější, tak proč není kage?"
„Je tu spousta jiných ninjů, kteří jsou stejně silní jako on a aby je překonal, používá lišku. Například s Nejim nebo se mnou je ve schopnostech téměř nastejno. Pak ovšem použije démonovu sílu a rázem nás všechny překoná."
„To mi nejde do hlavy," vmísila se do rozhovoru Hana.
„Tobě nejde do hlavy víc věcí," odsekla Hanabi a obě se probodli pohledem.
„Jak Naruto a Sasuke," připoměl si Kakashi staré časy.

„Sasuke! Za tebou," zakřičela Hinata na svého kamaráda. Sasuke uhnul stranou a shuriken, který byl mířený na něj, ho minul jen o pár palců.
„Ksakru!" zaklel Zetsu, když viděl, že se netrefil. To už za ním ale stála Sakura, promnlua si prsty a chladně promluvila na Zetsua: „Neměl sis začínat se Sasukem,“ a dala mu záhlavec takovou silou, že Zetsu obrátil oči v sloup a padl k zemi.
Sasuke přišel k bezvládnému tělu a po tváři mu přelétl mírný úsměv. Ale ani Sakura ani Hinata si toho nevšimly. Pozvedl nad polomrtvého muže svoji katanu a za skřehotání ptáku ji bodl soupeři do srdce. Alespoň mu zkrátil utrpení, které bylo spojeno s dlouhou smrtí.
Hrůzný výjev kunoichi zaskočil. Sakura nakonec padla na kolena, když Sasukeho tvář bylo potřísněna krví protivníka ležícím před ním. Chtěla vykřiknout, ale slova se jí zadrhla v krku. Ještě nikdy, nikdy nevidělo Sasukeho jako teď. Jeho krutost i krvežíznivost ji překvapili. Neví, co by si měla myslet. Hinata vše sledovala z povzdálí, jelikož jim měla krýt záda, takže když se otočila směrem, kde se mělo bojovat, viděla jen Sasukeho, jak je k ní otočený zády a Sakuru kousek od něj, jak klečí na kolenou a z očí ji proudem tečou slzy. Viděla, jak naprázdno otevřela ústa, ale nevydala z nich ani hlásek. Rychle přiskočila blíž, aby zjistila, co se stalo. Teď to mohla vidět - tu krutost, která plála v Sasukeho tváři a jeho katanu zabodnutou v těle Zetsua. Pak Sasuke shodil krvežíznivý výraz a vytáhl meč z bezvládného těla. Kusem pláště, který měl Zetsu na sobě setřel rudou krev, která na meči zůstala po jeho vytažení. Zahodil hadr a podíval se na své společnice: „Úkol splněn," prohlásil, zasunul katanu a vyrazil směrem k nim. „Sakuro, je čas ošetřit ti zranění," pronesl s laskavým obličejem. Sakura pohlédla do jeho očí a pak svěsila hlavu.
Během bitvy se jí dva kunaie zabodli do levého lýtka a z rány neustále vytékala krev.
„Ach ano, děkuji," odpověděla mu Sakura a rázem zapomněla, co se tu před chvíli stalo. Rovněž tak Hinata a šli spolu do tábora.
„Ssssss… Au!"
„Vydrž, Sakuro," podporovala ji Hinata a ta se na ni obrátila s žalostným pohledem.
„Chtěla bych tě vidět na mém místě," vyhrkla dřív, než si to stihla promyslet. Hinata se cítila maličko dotčená, ale překousla to. Řekla si, že hádky by stejně ničemu nepomohly. Ne teď.
„Hele vy dvě," vložil se do toho Sasuke, „nechte si to na později, ano? Teď se musíme vrátit a podat zprávu Tsunade-sama." Pohodil hlavou směrem k nedaleké vesnici. „Ale nejdřív se pořádně najíme. Zvu vás,“ dodal s úsměvem.
Po návratu do vesnice podali společně zprávu Hokage-sama. Pak sešli dolů před bránu, krátce se pozdravili a Sakura odešla se Sasukem. Hinata tam zůstala stát na místě. Bezděčně za nimi otočila hlavu a představovala si, jak by tam šla místo nich s Narutem.
Hezký, modrooký kluk by ji neohroženě vedl tou uličkou a povídal si s ní, zatím co ona by se mu omotala kolem ruky, svěsila hlavu na rameno a poslouchala jej. Bylo by to tak romantické, pomyslela si.
„Za pár dní by se měl vrátit."
Lekla se. Byla sice zabraná do svých myšlenek, ale myslela si, že by slyšela, kdyby okolo ní - nebo přímo k ní - někdo šel. V hlase poznala Kibu, a tak se za ním otočila.
„J-Jak to myslíš?" Zeptala se. „Však víš jak to myslím… Myslel jsem Naruta."
„N-Naruto? Ne, na toho jsem nemyslela," zalhala. Sledovala, jak se Kibovi nadzvedla ramena a zbledlý obličej získal trochu barvy.
„Tak v tom případě, nechtěla bys jít na rámen?" Kiba se zazubil se na Hinatu. Ta se usmála a zlehka kývla hlavou na souhlas. „No super!" zajiskřil Kiba, nabídl jí rámě a společně vyrazili.
U pozdní večeře si povídali, a když staříkův bratr, který tu dočasně pracoval, než se stařík uzdravý ze zranění z nedávného útoku, chtěl zavřít, podíval se na ty dva a zamyslel se. „Hmm, snad bych je tu mohl nechat. Jo, asi jo," odsouhlasil svůj názor a stručně jim sdělil, že už jde spát a že když nic nevyvedou, můžou tu zůstzat jak dlouho budou chtít.
Kiba to sice uvítal, ale Hinata už byla po misi trochu unavená a tak, ani ne po hodině, ji Kiba zavedl domu. Tam se rozloučili a Hinata jej pohladila po ruce a zlehka ho políbila na tvář. „Děkuji," řekla a ztratila se v tmavých uličkách čtvrti klanu Hyuuga.
Kiba si sáhl na tvář a vzpomněl si na ni, když ji viděl tam u brány. Byla tak skleslá a teď mu nejspíš děkuje, že jí dělal dobrou společnost.
„Možná mě přeci jen má trochu ráda," řekl si, ale ne tak nahlas, aby to mohl někdo slyšet. „Vypálil jsem Narutovi rybník," pomyslel si jízlivě a odebral se do své postele.

„Je sice hezké, že mě chcete naučit nové jutsu, ale jak dlouho to asi tak bude trvat?" Dotíral Naruto na Naru.
„Mlč a poslouchej," napomenul jej Nara a ukazoval mu tvoření pečetí a jakou má kdy vytvořit. „Pro teleportační jutsu," pokračoval, „je velmi důležité znát polohu svého cíle - směr a vzdálenost. Jestli tyto věci ovšem nevíš, dají se vyřešit jednoduchou pečetní formulí, kterou zapíšeš na pergamen a dáš na určité místo. Tuto techniku hodně používal Namikaze Minato, čtvrtý hokage a tvůj otec. Jestli to chceš umět, musíš tomu věnovat čas a jestli přerušíš trénink, všechna tvá snaha přišla v niveč. Musíš trénovat každý den, jak to jen půjde a nic navíc zbytečně nedělat."
„Hmm, zní to namáhavě."
„To si piš, že je to namáhavé. A ještě něco."
„Hmm?"
„Musíš zapomenout na vesnici i své přátele. Toto jutsu je velice zrádné a během tréninku, kdy je to nejnebezpečnější a nemáš ještě dost zkušeností, takže bys mohl akorát tak někomu ublížit. Jdeš tedy do toho?"
„No, teď už si stejně nejspíš všichni myslí, že už jsem mrtvej, takže než se zase objevím ve vesnici před novou chuninskou zkouškou, můžu tomu tak měsíc nebo dva věnovat. Kakashi má převzít ‚můj‘ tým, já sem je měl jen po dobu, kdy byl Kakashi pryč a měl jsem se o ně postarat. Sice mi přirostli k srdci, ale nové jutsu je nové jutsu."
„Zajímavý přístup..." ocenil Nara jeho slova. „Ale ber to tak, že až toto jutsu budeš umět, bude jen pár lidí, kteří ti budou moc bez problémů čelit. A-" Naruto nenechal Naru domluvit a dořekl to za něj.
„-jedním z nich bude i Uchiha Madara."
„Správně, ale příště mne prosím nepřerušuj," dodal s jistou trpkostí jeho nový učitel.
„Dobrá dobrá, ale teď podrobnosti prosím." Naruto zahořel nedočkavostí a čekal, co z Nari vypadne.
„Ehh...víš, jsou tu i jistá rizika. První je, že během teleportace se budeš přesouvat během velmi krátkého času a naprosto ztratíš pojem o čase. Tréninkem se to samozřejmě všechno spraví, ale ze začátku ti jedna teleportace, která trvá třeba jen vteřinu, přijde hodinu nebo den dlouhá. Zní to sice divně, ale je to tak. No, a tohle je poslední písmenko v pečeti. Na, zkus to," vybídl Nara Naruta. Ten utvořil jednoduchý sled pečetí a v mžiku byl pryč.

„Tak co, jak jste na tom?“ Ptal se s jistou nedočkavostí ženský hlas.
„Bohužel," odpověděl sklesle muž, „nenašli jsme ho. Ani jeho tělo.“
„Jak to myslíte? Přeci se nemůže jen tak vypařit!“
„To jistě že ne, ale na smluveném místě nebyl a když jsme se ptali lidí nebo ninjů ze skrytých vesnic, tak jej ani neviděli. Poslední stopa končí v Zemi vody, u Narutova mostu."
Tento rozhovor se odehrál pár hodin po té, co se Sakura, Sasuke a Hinata vrátili ze své mise.
„Jak to jen vysvětlím," posteskla si starší, i když na dvacet vypadající žena.
„Jak to vysvětlíme jí," připomněl ji Kakashi. Došlo mu, a jistě i Tsunade, že až se to dozví Hinata, bude ho chtít hledat a bude z toho zbytečný poprask.
„A to se už přihlásil na další zkoušku chuninů, která má být za dva a půl měsíce."
„Ono ho to pořád drží?" Opáčil Kakashi s jistým pobavením. „To není možné, že se chce ještě stát chuninem..."
„I mě to překvapilo, ale co, když to chtěl... Bylo to jeho rozhodnutí."
„Bylo? Teď vás nechápu, Hokage-sama."
„No, rozhodně nemůžeme počítat s tím, že by byl mrtvý. Stále je tu šance, že ještě žije a vrátí se."
„Počkáme a uvidíme časem. Naruto si rozhodně, jak ho znám, dá na spěch, protože bez rámenu moc dlouho nevydrží," povzbudil ji Kakashi a malinko se usmál. Tedy pokud je živí… Dokončil větu, ale v duchu, aby ji Tsunade nemohla slyšet.
„No, tak to máme na vyřízení celé záležitosti pár dní. Než se Naruto vrátí a bude se o tu funkci ucházet taky."
„Co máte na mysli?" Kakashi se ptal s oživeným zájmem, ale dal si pozor, aby to nevyšlo najevo.
„Kakashi Hatake, chci, abyste se stal dalším Hokage," pronesla Tsunade vážnějším a ostřejším hlasem. To Kakashimu zcela vyrazilo dech. Rozhodně nečekal něco takového nebo alespoň ne tohle.
„Chci, abys mou nabídku přijal Kakashi. Je mi už přes šedesát a slábnu. bojím se, že za chvíli už nebudu schopna tento úřad vykonávat," pokračovala Tsunade.
„Ale..." začal Kakashi, ale Tsunade ho nenechala domluvit.
„Žádné ale! Rady juninů a vyšší rada to už schválila. Zbývá jen feudální pán. Jednání proběhne zítra v devět hodin ráno, tak se na to pořádně vyspěte." S těmito slovy Tsunade opustila místnost. Po pravdě řečeno se toho titulu nechtěla vzdát, ale potřebují mladého a silného hokage. Ne starou babu, řekla si pro sebe Tsunade potichu.
Ale co můj tým? Kdo ho bude vést, když tu teď Naruto není. Samozřejmě, můžu si je nadále nechat, ale nejdřív si potřebuji zvyknout na práci hokageho a až to budu stíhat, tak teprve potom se věnovat jejich tréninku. A co víc, nebudu tu mít jediného pořádného rádce, až Tsunade zemře. Potřebuji si někoho najít, někoho, kdo se s tím už setkal...uvažoval Kakashi a za měsíčního svitu se vydal dlouhou ulicí ke svému domu.
Druhým dnem ráno byl nastoupen před dveřmi jednací síně, kde se povede tajná, ale vzrušená debata o tom, kdo bude další hokage.
Dveře se s klapáním otevřeli a do místnosti vešla prsatá žena a za ní následoval bělovlasý muž.

„Narutooo! Okamžitě vypadni z mého pokoje!" Zaječela vysokým, pisklavým hlasem Hasury, když se u ní v pokoji z nenadání objevil Naruto. Normálně by jí to nevadilo. Měla ho ráda a trochu se jí i líbil, ale rozhodně mu nedaruje to, že se v jejím pokoji objevil zrovna, když se převlékala.
„Naruto? Naruto…“ Zaklepal Nara s učedníkem, který ležel před ním. Z koutku úst mu vytékala slina a před očima mě stále ten obrázek, který si v paměti uložil, během krátké návštěvy Hasurynina pokoje.
„E, ano? Jo, samozřejmě, promiňte," zazubil se Naruto a rukávem si utřel slinu.
„Budeme muset složit přísahu," trpce si povzdechl Nara. „Takhle by to dál nešlo."

„Takže, Kakashi, teda, teď už bych měla říct Hokage-sama, kdy plánuješ naši svatbu?" Nadhodila Shizune plna radosti z Kakashiho jmenování na Hokageho.
„No, co takhle v den mého oficiálního jmenování?" Usmál se na svou vyvolenou. Ta mu vložila ruku do dlaní a věnovala mu jeden dlouhý a vášnivý polibek.
„To by šlo," řekla a přitiskla se mu k tělu jako malá holka.