Písečná na obzoru! 2

Kapitola 2) Další cíl: Gaara!

Můj tým je senzační. Děvče se jmenuje Yakumo, chlapci Toshi a Keiichiro. Po dvou měsících tvrdé práce, tréninků a lehčích misí se vypracovali na takový stupeň týmové spolupráce, že mě o rolničky obrali za pouhé tři hodiny, což je největší úspěch! Jsem na ně vážně hrdá, a oni mě mají dokonce i rádi! Pamatuji si jak mě viděli poprvé:

„Ahoj děcka, jsem vaše sensei, představíte se mi?“ usmála jsem se na ně, když jsme odešli z akademie na vzduch, abychom se lépe seznámili.
„Jsem Tachikawa Yakumo, mám ráda knihy, psaní básniček, květiny… Nemám ráda lež a nudu.“ Usmála se na mě dívenka s černými vlasy po ramena a modrýma očima. Podle papírů je dobrá na Genjutsu a Ninjutsu.
„Já jsem Takahashi Toshi, mám rád boj, vítězství, ale umím prohrávat, nesnáším nudu a kňoury!“ ukázal mi pěst se zdviženým palcem chlapec, dlouhovlasý blonďák s hnědými kukadly.
„A já jsem Nakamura Keiichiro, mám rád knihy, shogi, miluju strategie… Nemám rád samotu.“ Usmál se na mě brýlatý modrooký kluk s hnědými vlasy.
„A vy?“ zatahala mě za ruku Yakumo, když jsme seděli na hlavách Hokagů a hleděli dolů na vesnici, probouzející se do každodenního rytmu.
„Jmenuji se Uchiha Mitsuko, jsem vaše sensei a doufám že spolu budeme vycházet. Mám ráda tréninky, knihy a píšu povídky. Nemám ráda flákače, nudu a lidi, co se přetvařují, aby dostali to co chtějí. Co byste ještě chtěli vědět?“
Vyptávali se na spoustu věcí, já odpovídala s nadšením a hodně jsme se nasmáli. Pak se šlo trénovat a byli lepší než jsem čekala!

„Mitsuko-sensei, zajdeme na rámen? Zvu vás,“ usmál se Keiichiro a hnali jsme se hned do Ichiraku Ramen, abychom dnešní den završili pořádnou porcí rámenu. Můj tým se stal mými kamarády a oni společně tvořili skoro rodinu, všichni tři byli ze vznešených rodin, ale ani na jednom z nich se neobjevila rodinná deformace, čili jsou jako normální děti. A nevyměnila bych je ani za nic. Kluci se k Yakumo chovali jako k sestře, ochraňovali ji i když nám mnohokrát dokázala, že není žádné Béčko a že se o sebe dokáže postarat sama.
Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela jsem. Ne o týmu, ale o Gaarovi, kterého jsem milovala jako nikdy nikoho, byl pro mě ten jediný, i když jsem měla tuny nabídek, čekala jsem jen na něj. Když jsme se potkali na chodbě, dělali jsme že se nevidíme, já vždy zrudla jako rak a zapadla do pokoje, kde jsem pak celý večer probrečela.
Temari se odstěhovala do Listové, kde se svým přítelem, jmenuje se Nara Shikamaru, žije a brzy se budou brát. Ano, je to ten, o kterém se zmínila na začátku, když jsme se poznaly, o kterém říkala, že nemá zájem. Skoro před měsícem a půl měli společnou misi a skončilo to tím, že se vrátili jako pár. Před týdnem Temari psala, že ji požádal o ruku a že nás všechny zve na svatbu. V soukromém listě pro mě mi napsala, ať už se SAKRA rozhoupu a řeknu Gaarovi co k němu cítím, je jediná, komu jsem se s svými city svěřila, takže doufám, že bude mlčet.
Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Otevřela jsem dveře a… Pane bože, u sprchy stojí Gaara jen v ručníku a sleduje mě překvapeným pohledem, já jeho taky, asi sebou seknu… Zavřela jsem dveře a málem jsem si do dveří přivřela pramen vlasů, jak jsem pospíchala, a opřela jsem se o dveře.
Tohle mě bude už navždy pronásledovat ve snech, málem mi vyskočilo srdce z hrudi! A navíc jsem děsně vzrušená, nutkání rozrazit dveře a vrhnout se na něj hned zamítnu, zvednu se a už jsem chtěla odejít, kdyby se dveře neotevřely a Gaarova ruka mě nevtáhla zpět.

Hleděli jsme si do očí, natlačil mě na stěnu, měla jsem jen župan, on ručník a z jeho pohledu se mi chtělo omdlít!
„Potřebuju tě, Mitsuko, když nejsi v mé blízkosti, cítím, že mi chybí kus srdce…“ to bylo nejhezčí vyznání lásky jaké jsem kdy slyšela! Pomalu se ke mně přibližoval a já cítila, jak se mi motá hlava a v podbřišku mě někdo lechtá husí peroutkou! Miluji ho! Když se naše rty setkaly, jako bych dostala elektrickou ránu! Lehce jsme se políbili, ale pak to byl vášnivý polibek, hladil mě na bocích a já mu rukama zajela do jeho nádherných rudých vlasů vonících po kokosu. Hladil mé vlasy a já se jeho rtů nemohla nabažit. Svým pískem nás přenesl do svého pokoje.
Položil mě na postel a pevně jsme se objali, jeho oči v měsíčním světle dopadajícím na postel svítily touhou, stejně jako moje.
„Miluji tě, Mitsuko,“ pohladil mě po tváři.
„Já tebe taky,“ usmála jsem se a zase se vpila svými rty do těch jeho. Nenechal se pobízet a zase jsme se vášnivě líbali, pomalu mě zbavil županu a já jeho ručníku… Asi si dokážete představit, co se dělo potom…

Ráno jsem se vzbudila v jeho náručí, klidně oddechoval, ale vím, že nespal, protože mu to jeho démon nedovolí.
„Ahoj,“ usmála jsem se na něho a pohladila ho po tváři. Otevřel oči a usmál se na mě. V jeho očích bylo tolik lásky, až mě to dojímalo.
„Ahoj,“ také mě pohladil a políbil, „dnes je ples, dělala bys mi partnerku k tanci?“
„Ty tancuješ?“
„Samozřejmě, od Kazekage se čeká, že může reprezentovat vesnici i v něčem jiném než v boji. Večer tě vyzvednu, začíná to v osm v Kage sídle. Povinností je společenské oblečení, takže tě prosím, jestli bys mi vyzvedla oblek,“ udělal na mě prosebný kukuč a já kývla.
„Takže… teď jsme oficiálně pár?“ optala jsem se jemně.
„Samozřejmě, miluji tě a nechci, aby mi tě odvedl nějaký hejsek. Dnes večer tě také představím jako moji partnerku…“ usmál se tajemně a překulil mě pod sebe…

Odpoledne jsme s mým týmem trénovali.
„Mitsuko-sensei? Ty dneska nějak záříš,“ optala se mě Yakumo, když kluci bojovali mezi sebou a my dvě přihlížely. Bystrá holka.
„Ano, mám dobrou náladu.“
„A kdo je ten šťastný?“ usmála se. Je vidět, že se vyzná a neušlo jí mé chování.
„Ehm… Myslím že se to dozvíš dnes na plese, jsou pozvaní všichni, takže doufám, že si seženete všichni partnery a přijdete.“
„Samozřejmě, naše rodiny tam budou taky… už mám i šaty.“
„A pozval tě někdo?“
„Ne,ale… chtěla bych aby mě pozval Toshi… Naše rodiny se dobře znají… a já ho miluji… Snad i on mě…“ klesla jí hlava. Viděla jsem jak se na něj dívá, ovšem jí utekly jeho pohledy… Dívá se na ni jako já na Gaaru, což značí, že ona mu také není lhostejná.
Když se vyměnili a vedle mě seděl Toshi, využila jsem příležitosti.
„Toshi, jdeš večer na ten ples?“
„Ano, moje rodina tam bude. Ale zatím nemám partnerku,“ podíval se na mě.
„A chceš někoho pozvat?“
„Ano, ale nevím jestli by chtěla jít zrovna se mnou.“
„A kdo je to?“
„Ale vy víte sensei, je to Yakumo, ale zdá se mi, že jsem jí lhostejný, nedává najevo své city.“
„V boji city být nesmějí, ale mimo něj ano. Pozvi ji, bude v sedmém nebi…“ a tak se taky stalo, překvapila ho její reakce… Vrhla se mu kolem krku, dala mu pusu na tvář a s rudými tvářemi odběhla domů, aby se připravila.
Musím si dojít vybrat šaty a Gaarovi oblek, dneska má nějaké papírování, zdrží se a nestihl by si ho vyzvednout. Došla jsem do obchodu s róbami a ani mě nepřekvapilo, že tam bylo plno dam, které si taktéž vybíraly skvostné róby na dnešní večer.
Došla jsem k pultu.
„Co si bude slečna přát?“
„Potřebovala bych šaty a také vyzvednu oblek Kazekage-sama,“
„Samozřejmě, hned vás zavedu, aby jste si vybrala.“ Odešel dozadu a já uslyšela hlouček žen za mými zády, které rozebíraly to co slyšely.
„Kazekage-sama si konečně vybral partnerku… a myslím že nejen k tanci.“
„Určitě jim to bude slušet…“
„Je opravdu krásná, jen co je pravda, jen jsem o té dívce slyšela, ale teď vidím, že zvěsti nelhaly…“
Vedoucí obchodu mě odvedla do zadu, kde na ramínkách visely nádherné večerní šaty. Zkoušela jsem si jich mnoho a nakonec jsem si vybrala ty, ve kterých mě to podle vedoucí obchodu, ochotné starší paní, slušelo nejvíc.
Byly smaragdově zelené, dlouhé až na zem, korzet měl na prsou postříbřenou šněrovačku a na splývavé hedvábné sukni byly stříbrnou nití vyobrazeny obrysy lilií. Vážně jsou nádherné. Došla jsem domů a předala Gaarovi, sedícímu v kuchyni, oblek.
Dala jsem mu pusu a on mě objal.
„Dnes budeš nejkrásnější žena na parketu, a hlavně moje…“ políbili jsme se. Pak jsem odešla se připravit, bylo půl sedmé, tak ať to stihnu. Osprchovala jsem se,oblékla si šaty, vysušila si vlasy a vytvořila jemný drdol, prameny jsem natočila do spirál a nechala je splývat kolem mého obličeje. Pak jsem se namalovala: Zelené stíny, řasenku, tužku na oči, trochu jsem si přepudrovala obličej a na líčka nanesla trochu broskvové tvářenky. Trochu zvýraznila obočí a na rty nanesla průhledný lesk. Na nohy stříbrné páskové střevíčky a mohla jsem vyrazit.
Sešla jsem dolů a Gaara už na mě čekal, v obleku mu to děsně slušelo.
„Vypadáš nádherně, Mitsuko,“ usmál se a podal mi ruku, aby mi pomohl z posledního schodu.
„Ty taky, Gaaro,“ objala jsem ho, „půjdeme?“
Kývl a vyšli jsme spolu do nočního města. Měli jsme nakázáno přijít trochu později, aby nás uvedli zvlášť.
Otevřely jsme dveře a já vydechla nervozitou, všichni se na nás otočili a zírali. A to že dlouho. Uvedli nás a my se přesunuli ke stolu, kde seděli i někteří z Listové, Temari na mě mávala už z dálky.
„Ahoj!“ objala mě a usmála se. „Nemůžu tomu uvěřit, konečně jste se dali dohromady! Já ti to přála… Gaara tě potřebuje. Ty jo, hrozně ti to sluší…“ povídali jsme si. Pak mi představila i svého snoubence, Nara Shikamaru se tvářil znuděně, ale co měl dělat že jo, Temari si tohle nemohla nechat ujít.
Pak mě představili i takovému hyper aktivnímu blonďákovi, Uzumaki Naruto, růžovlásce Haruno Sakuře, a představte si to, členovi mého klanu, Uchiha Sasukemu.
„A jak se jmenuješ ty?“ optal se mě Naruto a bylo na něm vidět, že i po té chvilce co se známe mu nejsem lhostejná.
„Ehm, možná to někoho překvapí… Uchiha Mitsuko,“ hodila jsem pohledem po Sasukem, kterému zaskočil punč. Když vytáhl nos z poháru, podíval se na mě docela zvláštním pohledem, který se té růžovlásce moc nelíbil, vsadím se, že ho balí, Sasuke je vážně kus.
„Uchiha? Ale… jediná větev, která nebyla v Listové, je ze země vodních vírů. A ti, pokud vím, také vymřeli.“
„Ano, jsem poslední,“ kývla jsem.
„Tato větev se vyznačovala tím, že se u nich objevil Mangekyou Sharingan aniž by museli udělat to co klan Uchiha z Listové.“
„A to je co?“ optal se Naruto.
„Zabít svého nejlepšího přítele,“ odvětil Sasuke, ale pořád ze mě nespouštěl zrak, a Naruto polkl.
„A také ovládáme většinu živlů. Já oproti své sensei uměla jen pět, a pak jsem se doučila i další.“
„Páni, takže jsi nejspíš hodně dobrá, že?“
Pokrčila jsem rameny.
„A jak to že nevypadáš jako každý z Uchiha klanu?“
„Zdědila jsem Kekkei Genkai po otci, ale po matce jsem zdědila její Kekkei Genkai, mokuton. Byla příbuzná s prvním kage vaší vesnice. Jsem prý její přesná kopie.“
„Páni,“ Naruto kulil oči, Sasuke zíral a Sakura se mračila. Je jasné jak se věci mají, Sakura balila Sasukeho a Naruto Sakuru, aniž by si všiml, že na druhé straně sálu ho láskyplným pohledem sledovala dívka z hlavní rodiny Hyuuga klanu. Vedlejší rodina byla také přítomna, ale stáli opodál, byli tam asi jen tři lidé plus chlapec, a sledoval celý sál pohledem pesimisty. Když se naše pohledy setkali, rychle jsem sklopila zrak. Někde už jsem ho viděla!
Náš klan se s Hyuuga klanem moc nemusel, ale já toto pravidlo nepreferovala, nevím proč, lidi jako lidi.
Gaara se bavil s hlavou Hyuuga klanu a když jsem se na něj podívala, pokynul mi, abych přišla k němu.
„Chtěl bych vám představit moji partnerku, reprezentuje klan Uchiha ze země vodních víru, Uchiha Mitsuko.“
„Dobrý den, Hiashi-sama,“ pozdravila jsem, i když jsem viděla, jak se při mém jméně zasekl.
„Ze země vodních vírů? S vaším klanem jsme měli lepší vztah než s Uchiha klanem z listové, dokonce jsme u vás byli na svatbě vašeho bratra, mimochodem, jak se mu vede?“
„Bratr nedávno zemřel, a jeho žena se synem odešli.“ Tak už vím kde jsem toho kluka z Hyuuga klanu a tu dívku viděla, byli u nás na té svatbě.
„To je mi líto,“ potřásl mi rukou. „A tohle je má dcera Hinata, a můj synovec Neji,“ dívka se uklonila a chlapec mi vzal ruku a jemně se jí dotkl rty. Jeho pohled mě pálil na tváři, jako kdyby mi viděl skrz hlavu a četl mé myšlenky.
Pak mě Gaara pozval na parket. Tančili jsme, držel mě kolem pasu a povídali jsme si. Lidé si o nás povídali a co jsem vyslechla, přáli nám to.
„Moc jim to sluší…“
„Ta dívka je vážně nádherná…“
„Konečně…“
Dámy se rozplývaly… a kluci se rozplývali, sakra, jsem nějak populární…
Pak mě k tanci vyzval Sasuke a já přijala, Gaara rozmlouval s lidmi z listové a po očku mě pozoroval.
„Mitsuko-san, víte že jsem nečekal, že potkám někoho z Uchiha klanu?“
„Já také nečekala, že bych někoho potkala, a prosím, tykejme si.“
„Jistě, bude mi potěšením,“ usmál se.
„Mě také,“
„Nevíš, v jakém jsme příbuzenském vztahu?“
„Myslím, že asi v žádném, můj otec měl sharingan voperovaný a do klanu byl přijat jen kvůli tomu. Bylo úžasné, že se projevil i u mě, což nikdo z Uchiha klanu nečekal, proto mě následně cvičili jako svého právoplatného člena a dali mi i své příjmení.“
„Aha, takže se nedopustím incestu když tě políbím?“ usmál se tajemně.
„Zkus to a Gaara tě zabije.“
„Ty s ním chodíš?“
„Ano, chodí se mnou,“ ozvalo se mu za zády a Gaara měl zase ten svůj úžasný vražedný výraz, ze kterého přímo šílím, „můžeš jít se mnou, drahá? Chci tě představit dalším lidem,“ podal mi ruku a já ji přijala. Sasuke koukal jako chleba z tašky a nezmohl se ani na slovo, sedl si ke stolu a byl přešlý mrazem.
„Nějak by mi tě chtěli sebrat, co jsem poslouchal, všichni by tě chtěli jen pro sebe. Mohl bych napsat seznam,“ Šeptl když mě vedl na druhý konec sálu.
„Vážně? A kdo třeba?“
„Poslouchal jsem. Hiashi-sama hučel do svého synovce, že by Uchiha v jejich klanu byl jako dar z nebes. Pak Sasuke, Naruto…“
„Aha…ale mají smůlu, jsem jenom tvoje…“
„Já vím,“ usmál se a dal mi pusu.
Pak si mě našel můj tým, Yakumo na sobě měla lehké modré šaty s volánky a držela se s Toshim za ruku, Keiichiro přišel sám, ale od stolu, kde před chvilkou všichni tři seděli, ho pozorovalo blonďaté děvče a z dálky k němu vysílalo láskyplné pohledy. Toshi a Keiichiro měli na sobě černé obleky.
„Páni, Mitsuko-sensei, vy chodíte s Kazekagem-sama! To je úžasné, moc vám to sluší…“ rozplývala se Yakumo.
Když ples skončil, konečně jsem se zavrtala v posteli a objala Gaarovu mužnou hruď.