Teď tu velím já 02-Sasuke a hygiena

Po nedávném incidentu s rajčaty jsem se rozhodnl, že tuhle položku ze svého seznamu škrtnu, mě by to tady nezabilo, ale asi by mě postihly žaludeční potíže. Tentokrát by jídlo šlo vrchem a ne spodem jako kdysi. Na ty okamžiky už nechci ani vzpomínat.
Dnešním tématem je tady hygiena, lépe řešeno jen koupel, víc už mi tahle skrýš nemohla poskytnout, mohl jsem být rád, že architekt pomyslel na to, že bych se rád vysprchoval a postavil tu malou koupelnu a kanalizaci. U té kanalizace si nemůžu být tak jistý, kdo ví, kam ten odpad teče.
Ještě, že jsem si vydupal ten pokoj, který má vlastní koupelnu. No, nikdo neodolá mému sladkému pohledu.
Vyrazil jsem vsříc teplé vodě plné nadýchané pěny. Chvíli jsem váhal, zda si mám i namočit vlasy, ale nakonec to může být jedno. Nikdy jsem o ně nijak speciálně nepečoval, proč dělat výjimku. Byl to jen takový nápad, když už si chci takhle užívat.
Pustil jsem vodu a nalil jsem si vanu a nalil jsem do ní jakousi voňavou vodu. Nikdy se asi nedovím, co to vlastně je, ale při kontaktu s vodou se mění na pěnu a pěkně voní.
Zamkl jsem za sebou dveře. Ani jsem nemusel, do pokoje mi nikdo bez dovolení nelezl a osob opačného pohlaví tu bylo ke vší smůle strašně málo. Zamkl jsem se spíš jen z nepříjemného pocitu, který jsem míval, když jsem v létě chodíval spát bez oblečení. Taky jsem se zamykal a dveře toho oslizlého chlapíčka nezastaví.
Okna jsem v pokoji neměl, což bylo opravdu štěstí.
Vana se pomalu začala plnit, tak jsem raději zatáhl kohoutek. Celá koupelna se zavalila mlhou, takže jsem sotva viděl na svoje boty. Tu plnou vanu jsem ale nemohl přehlédnout. Urychleně jsem ze sebe sundal všechno oblečení. Stále jsem měl ten divný pocit, i když ke mně vedly dvoje zamknuté dveře. Ještě jsem se rozhlédl předtím, než jsem ze sebe sundal poslední část oblečení, která zakrývala to místo, které se na veřejnosti neukazuje. Nemusím vám říkat co!?
Nikde nikdo, jak jinak. Sundal jsem ze sebe, to co na mě zbylo a po krk jsem se ponořil do vody. Moc dlouho jsme tam nepobyl, protože jsem zapomněl dopustit i trochu studené. S výkřikem jsem vyletěl jako blesk z vody. Spálený jsem měl i zadek. Chvíli jsem poskakoval po koupelně, dokud jsem si neuvědomil, že můj křik přivolal nevítaného hosta. Pomalu jsem se otočil, to že jsem byl rudý od hlavy k patě naštěstí nešlo poznat, celé tělo jsem měl narudlé. Když jsem odhalil identitu toho neznámého, vykřikl jsem a rukama jsem si zakryl příslušné místo.
„Tohle je moje koupelna,‘‘ upozornil jsem toho nevítaného hosta. Snažil jsem se, aby to neznělo nijak moc stydlivě. Protože se musím přiznat, stydím se teď a moc.
„Ale tohle není tvoje skrýš!‘‘ upozornil mě ten brýlatý skřet a pak ihned opustil tuto koupelnu. Jediné, co mi stále vrtalo hlavou bylo, jak se sem vlastně dostal. Fakt, že ten skrček má nějaký univerzální klíč, mě celkem překvapilo. Co když mě tenkrát v létě někdo sledoval. Možná kvůli tomu mám tak divný pocit. Vodu jsem raději vypustil a napustil jsem si novou. Znovu jsem do ni nalil trochu té takzvané voňavé vody. Někdy by mě fakt zajímalo, co v tom je?
Tentokrát bylo voda akorát, aniž bych přemýšlel, doslova jsem do vany skočil, jak jsem se těšil. Ale voda se přelila přes okraje a trochu pomokřila zem. V téhle chvíle mě to však vůbec nevadilo, konečně se koupu!
Zavřel jsem oči a ponořil jsem se po bradu, jo tohle jsem přesně potřeboval.
Po chvíli mě přepadl spánek a jelikož neumím spát v sedě, moje tělo se automaticky přesunulo do polohy v leže. Bohužel jsem se musel potopit. Když se do mých plic dostala voda a já nemohl dýchat, probral jsem se. Na zem jsem vykašlal vodu a zhluboka jsem se nadchl. Řeknu vám, chvíli jsem si myslel, že se vážně udusím. Chvíli jsem ještě ležel bradou opřený o vanu a pozoroval jsem mokrou zem. V tuhle chvíli mi před očima proběhl celý život. Ne, dělám si randu, jen mě začalo strašně svědit na některých místech na těle, tak jsem se tam poškrabal a abych se u toho netvářil nějak divně, zavzpomínal jsem si. Svědění začalo být otravnější. No možná jsem se neměl škrabat, ale jinak to nešlo. Zanedlouho mě začalo svědit celé tělo. Najednou mě něco kouslo do zadku, jak střelený králík jsem vyletěl z vany a jako už poněkolikáté jsem šel pozdravovat mokrou zem. Blbá gravitace, já se na to jednou vybodnu. Když jsem se podíval na místo, do kterého mě před chvíli něco, údajně neznámého kouslo, zděsil jsem se. Na to místě jsem měl malý červený flíček, ale ne jen tam, ale i na nohách a břiše, vlastně na každém místě, kde se jen dalo. Chvíli jsem zůstal v šoku, nechtěl jsem se ani raději dívat na sebe do zrcadla, došlo mi budu vypadat strašně. Pak jsem to ale nevydržel a začal jsem se všude škrabat. Dokonce jsem si na záda musel vzít záchodovou štětku, protože jsem tam rukama nedostal. Bylo to docela příjemné, nemohl jsem přestat. Když jsem se tak škrabal tou záchodovou štětkou, otevřely se rázem dveře v nich stálz dvě postavy s překvapeným výrazem. Nechal jsem škrabání, chvilku jsem se rozmýšlel, zda mám štětku schovat za záda nebo jí raději schovat něco jiného. Rozhodl jsem se pro druhou variantu, protože pohled toho chlápka byl nesnesitelný. Byl to pohled úchyla, kdo ví na co v tu chvíli myslel. Pak když jsem zakryl místo, toho úchylného chlápka a jeho brýlatého skrčka zaujaly červené fleky po celém mém těla. Ten úchylnej chlápek udělal jeden krok a uklouzl na mokré podlaze. Občas jsem si to přál a tentokrát se to zdařilo. Brejlovec mu pomohl na nohy a mě odvedli do nějaké laboratoře. Nejspíš přišli na to co mi je.
Teď už je to všechno v pořádku, brejlovec na mě namatlal jakousi smradlavou břečku a svědění hned přešlo, ale s červenými flaky to bylo horší. Prý ta voňavá vodička byl jen pokusný jed na krysy. Na člověka to samozřejmě má minimální účinky, ale nikoho nemohlo napadnou, že by se to mohlo využít i jinak. No já a moje smůla!