4. Velká ninja válka - 5.Počátek všeho

Hned jak Orochimaru zmizel, tak k blonďákovi přiběhla Shion a řekla:
„Takže to konečně všechno začíná? Pojď domů, připravila jsem ti několik druhů zbrojí a také musíš ještě říct našim lidem, aby se připravili.“
Její společník přikývnul, objal ji kolem pasu a šel s ní do jejich domu. Ty dva dlouhé roky pro něho byla místní kněžka největší oporou a pomohla mu moc zesílit, tak se není ani čemu divit, že se do sebe později zamilovali. Už se nepovažoval za člena Konohy ale za člena země Démona. Když procházeli vesnicí, která se za těch pár let hodně rozrostla, tak se po nich každý otáčel. Tak aby ne, když ona vedla tuto zemi a on jim byl bohem dán, aby je osvobodil z útlaku jak velkých zemí, tak i všudy přítomného zla. A zato mu byli všichni vděční.
Naruto se Shion vešli do toho největšího a nejhonosnějšího domu v okolí. Jeho přítelkyně ho dovedla do jedné velké místnosti, kde bylo pověšeno několik druhů bojových zbrojí Uzumaki si je všechny prohlížel a zrak se mu nejvíce zastavoval na třech brněních. Jedno bylo rudé, další zlaté a to poslední bylo temné jako noc. Blonďák se pousmál a řekl:
„Dnes si vezmu tohle to temné brnění. Přece jenom nebudu v noci vidět a přes den to nějak udělám. Je to brnění vyráběné ve Sněžné zemi?“
Jeho společnice se také pousmála a odvětila mu: „Samozřejmě. Každý z naší aliance má brnění od nich. A barvu ti také schvaluji.“
Blonďák přikývnul a začal se oblékat do zbroje. Když si Shion všimla, že mu to moc nejde, tak mu přispěchala na pomoc. Po několika minutách nepředstavitelného boje se zbrojí, zvítězili.
„Měli bychom jít nahoru na balkón a promluvit k našim vojákům, kteří se sem sešli ze všech koutů našich spojeneckých zemí. Oni potřebují vidět vůdce a slyšet tvůj povzbuzující hlas do nadcházejících bojů,“ oznámila mu.
Blonďák pokrčil rameny a řekl jí: „Co mi zbude? Tak se mě chytni, abychom nemuseli šlapat tolik schodů.“ Jakmile to udělala, tak okolo nich zavířil vítr a objevili se na balkóně.
Mladý Uzumaki se rozhlížel všude okolo. Kam oko dohlédlo, tak tam bylo vidět zástup ninjů, kteří čekali na to, co řekne. A to tu ještě nebyli všichni. Byli tam jen velitelé týmů, kteří přes své vysílačky, nechávali poslouchat i ostatní z jejich týmů, co se to vlastně děje. Potom si všimnul, že přesně pod ním stojí v první řadě Orochimaru a také poslouchá.
„To jsi sem musela svolat celou naši armádu, drahá?“ divil se Naruto.
„Jelikož jsi ty jejich hlavním vůdcem, tak ano. Každý by měl slyšet něco povzbuzujícího, nemyslíš?“ odvětila mu líbezným hláskem.
Blonďák jen nechápavě zakroutil hlavou a začal mluvit, protože v řadách neustále sílil neklidný hlahol.

„Všechny vás tu vítám a jsem rád že se vás tu tolik sešlo. Konečně nadešel den, kdy započne konečné zúčtování! Velké země ve svých malicherných válkách pokaždé ničili ty menší a vůbec jim nevadilo co se s nimi stane. A teď navíc část z nich je přeplněna zlem které si říká Akatsuki a chce ovládnout svět! Zbytek velkých zemí si pošetile myslí, že jejich metodami, je dokáží zastavit, ale zase vznikne další válka a kdo to odskáče? Samozřejmě to budeme my, z menších zemí! A proto musíme říct dost a postavit se jim a jejich praktikám. Tento den započne naše vzpoura proti velkým zemím ale není to boj ze msty to ne. My budeme bojovat, abychom ochránili naše rodiny a přátele, aby si nikdy už nemuseli prožít další jejich válku. My máme něco co oni nemají. A to víru v dobro a v přátelství. Až budete na bojišti a budete mít problém, stačí zavolat mé jméno a já se tam objevím a pomohu vám. Není nic co bychom nedokázali společně udělat. Stačí věřit,“ blonďák se odmlčel.
Dav stál v údivu a ani nedutal. Po chvilce začali všichni jásat. Naruto počkal až uhasne tleskot a pokračoval.
„Dnes a zítra budeme postupovat do nepřátelského území ale vůbec nebudeme spěchat. Podle mých zdrojů, v našem okolí jsou sice na pozoru, ale nemají tu tolik jednotek. Velitelé vám řeknou co bude čí cíl. Rozdělíme se na dvě části a každé bude hlavním cílem ovládnout a udržet jedno velké město několik kilometrů odtud. Dělejte si co chcete. Jen chci, aby jste nechali několik lidí uprchnou, aby Ushi věděla, že jsme se dali do pohybu. Teď se rozejděte do svých skupin a vyčkejte, než vás vyhledá můj klon a dá vám bližší informace.“
Jak řekl, tak i udělali. Cele náměstí zahalil dým od toho, jak se každý přemístil ke svému týmu.
Blonďák se otočil ke své přítelkyni, usmál se a dlouho se s ní vášnivě líbal. Po několika chvilkách se odtrhli.
„Už budu muset jít,“ řekl jí.
„Hlavně se mi vrať,“ řekla mu a ještě jednou ho krátce políbila. On se na ni usmál, přikývnul hlavou a zmizel v závanu větru.

V okolí jejich pozice byla jediná hora. Ale zato byla tak vysoká, že se z ní dalo bez problému rozhlížet po okolí. Objevil se tam Naruto, po obvodě vrcholku vytvořil klony, aby každý hlídal svůj vlastní směr a vytvořil i další klony, kteří šli dát týmům vědět co a jak.Jednou i zjistil že ANBU dokonce až z Listové, byli vlezlí na této hoře a pozorovali co se dole děje v jeho organizaci. Hned se jich zbavil a použil techniku, která bránila shlížet dolů na území jeho organizace. Dnes mu to ale nevadilo, protože odsud hodlal koordinovat útok, za pomoci klonů a když tak někde zasáhnout. Díky jedné technice moc dobře věděl, kdo se kde pohybuje a to konce i nepřátelé. Sice to nebyla moc odolná technika ale to mu nevadilo. Bylo zapotřebí čtyři klony, které rozestavil v co největší ploše tak, aby tvořili čtverec. A o všem co je ve čtverci, Naruto ví. Ale stačí zničit jeden klon a jeho technika se zruší. Jeho klony byly připraveny. Ještě je pro jistotu nechal změnit ve stromy, aby nebyli tak nápadní a začal koordinovat útok. Vytvořil dvě stě klonů. Každý klon občas mizel, aby předal informace těm dalším klonům, které vedou útočné skupiny.
Jeden klon se objevil vedle Orochimara a řekl mu:
„Naruto si vezme město víc napravo a ty si máš vzít to druhé. Máš postupovat co možná nejpomaleji.“ Hned potom se zase rozplynul. Vůdce Zvučné jen pokrčil rameny a společně se svými vojáky zamířil ke svému městu.

„Pane Uzumaki….“
Najednou Naruto uslyšel jak ho někdo volá. Podíval se díky své technice kde se co děje a zarazil se. V místě kde vycházel ten hlas uviděl jen zvířecí známky života. Tak raději rychle složil několik pečetí a objevil se na tom místě. Uviděl dva nešťastné ninji, jak jsou schouleni na jednom velkém kameni a okolo toho kamene chodí pětičlenná skupina obrovitých vlků. Ale co víc Naruta zarazilo, bylo to, že z nich cítil silnou chakru. Zvedl jednu ruku a za pomoci pohybů prstů, vytvářel silné větrné vlny, které odrazili vlky někam pryč. Ale zdaleka ještě nebyl všemu konec. Vlci se hned vrátili a vrhli se na něho.
„Co to je s nimi?“ Divil se když skládal pečetě a zvolal název techniky:
„Katon: Hibashiri!“
Od blonďáka vystřelil oheň a tvořil podivný symbol a obalil vlky. Jeden z vlků vystoupil z řady, zazářila mu srst a oheň smyl příval vody.
„Co jsou jen zač?“ Stále se divil Uzumaki. Nikdy nic takového neviděl.
„Jsou to ochránci tohoto města a okolí. Byli sem přivedeni nějakým klanem co cvičí zvířata. Jsou vysoce nebezpeční. Podle toho co víme, tak každý z nich ovládá jeden element,“ pronesl jeden z ninjů, co leželi na kameni. Blonďák se pousmál a pomyslel si:
„Takže je budu muset rozdělit a oddělat po jednom.“ Složil potřebné pečetě, kousnul se do prstu a zvolal:
„Kuchiyose no Jutsu!“ Vedle něho se z kouře objevil Gamakichi společně s Gamatatsu. Oba už byli dvakrát větší než Naruto.
„Co potřebuješ, Naruto?“ zeptal se hned starší žabák. Potom si oba nově příchozí prohlédli své protivníky.
„Budeme je muset rozdělit a po jednom odstranit. Každý z nich dokáže ovládat jiný element chakry. Každý se vezměte jednoho protivníka a já za pomoci svých klonů porazím ty tři co na mě zbudou,“ vysvětlil jim všechno. Oba hned přikývli a šli bojovat se svými protivníky.
„Co bych měl proti nim použít?“ přemýšlel Uzumaki. Pak se pousmál a vytvořil jednoho klona. Oba začali skládat pečetě. Klon skončil dřív a vykřikl:
„Doton Kekkai: Doroudomu!“ Tři vlky ovalila kamenná polokoule, která je uvěznila a hned v tu chvíli dokončil pečetě pravý Naruto a vykřikl:
„Suiton: Mizu rappa!“ Před Narutem se zvedla vlna a vřítila se do kopule. Díky tomu, že techniku kamenné polokoule upravil tak, aby všechna jutsu, která jdou z venku, mohla proniknout dovnitř, se vevnitř vlci utopili. Naruto tasil katanu a běžel na pomoc žabákům. Ale když k nim doběhl, tak viděl že už nemají žádnou práci.
„Děkuji za pomoc, můžete zase jít,“ pronesl směrem k nim. Oba jen přikývli a zmizeli v bílém kouři.
Potom se všem klonům kteří navigovali jednotky objevila v hlavách nová informace.
„Hlavní obránci města padli, brzy ho dobudeme…..“

Slunce již bylo daleko nad zemí a ve vesnici ukryté v Listí byli všichni občané nastoupeni na obrovském prostranství a sledovali dění před nimi. Konečně po dvou letech se zde vdával jejich Hokage se svojí přítelkyní Sakurou Haruno. Každý na to měl svůj vlastní názor, ale bohužel z nařízení jejich vůdce, se museli všichni zúčastnit. A nebyli tu jen oni. Přišli i vůdcové dalších dvou zemí, které s nimi byli v alianci zvané Ushi a to Kazekage a Tsuchikage se svými doprovody. Přišli, protože si chtěli udržet dobré vztahy s Konohou. Všudy přítomná bohatá výzdoba, každého udivovala. Minato stál vepředu u oltáře a čekal až mu pan Haruno dovede svoji jedinou dceru. Vedle Namikazeho stál Sasuke, který mu šel za svědka.
„K čemu jsem se to zase nechal ukecat…“ pomyslel si Sasuke. Ale to už Minato se Sakurou stáli před oltářem a naslouchali hlasu Otce. Zrovna se dostal k pasáži:
„…Jestli má někdo nějaká námitky proti tomuto svazku, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy.“ Sasuke se rozhlédl po prostranství, jestli někdo nebude něco mít proti. Všimnul si Hinaty, která se na něho usmívala a také Sakuřiny matky, která u sebe měla svého vnuka a hlídala ho. V té chvíli ticha se ozval tleskot jedné osoby. Zvuk tleskotu pronikal všude, protože nic jiného nevydávalo zvuk. Sasuke se otočil za zdrojem . Stála tam postava v temném brnění a jediné co mělo jinou barvu, byli blonďaté vlasy, které vystupovali z jeho helmy.
„Ó… To je mi ale sešlost…,“ pronesl Naruto. Teď už se na něho dívali všichni. Ninjové v jeho nejbližším okolí se na něho rozeběhli a začali po něm házet kunaie, shurikeny. Ihned po něm začali metat i techniky. Blonďák se jen usmál a pronesl:
„Vy se nikdy nepoučíte, že?“ Jen tak tam stál a čekal, až všechno co vyslali, do něho narazí. Ale tak se nestalo. Všechny zbraně a techniky proletěly jeho tělem a letěly dál. V místě, kde něco proletělo, se jen rozehnal kouř a potom zase spojil.
„Proč jsi sem přišel, Naruto?“ ptal se ho hned Gaara. Ten se jen zase usmál a řekl:
„Čekal jsem mnoho věcí, jen ne tohle. My započneme válku a potkáme jen několik ninjů. Proto sem se přišel podívat co tu provádíte. A vy tu sedíte a slavíte si sňatek těchhle dvou kreatur? To jsem o vás měl větší mínění. Akatsuki se aspoň brání. Ale podle Mouryoua by v našem útoku mohla padnout větší část země Vody. A tak jsem za vámi přišel, abych vás trošku popostrčil a užil si trošku zábavy.“ Pro všechny to byla velmi šokující zpráva. Nikdo zatím nevěděl, co se děje právě na hranicích jejich aliancí.
„Ať se hned jde někdo podívat na hranice,“ rozkázal Tsuchikage a postavil se i se svým doprovodem do bojové pozice.
„A co jako uděláš? Napadneš nás v tento výjimečný den?“ řval na něho Minato.
„Co bych vám asi teď a tady mohl udělat? Jsem jen klon přeci… Pravý Naruto právě rozšiřuje hranice naší aliance o dvě města, která jsou právě dobývána….“