Těžká pravidla války 1/2

Dva muži, jeden s tmavými vlasy a obvázanýma rukama, druhý s obvázaným obličejem a chlupatým něčím na zádech do sebe vrazili. Otočili se a vytáhli zbraně. Pak si uvědomili, kdo to je a zbraně sklopili.
"Leknul jsem se, že jsi jeden z nich, Zaku," promluvil ten s obvázaným obličejem.
"Ježiši, to jsem jim tak podobný? No tak, koukni na mě, Dosu," Muž jménem Zaku rozpřáhl ruce, aby se na něj mohl Dosu lépe podívat.
"Vidím jenom, že máš hezky stavěné tělo," usmál se Dosu, aby společníka neurazil. Přes Zakův obličej proběhl výraz rozpačitosti.
"Jsme ve válce," upozornil ho.
"Nepovídej," zamručel Dosu a ukázal do dáli, kde v tu chvíli vybuchla malá osada.
"Jenom tě upozorňuju, že teď zrovna není ta nejlepší chvíle mi dělat lichotky," Zaku se otočil a proudem zvuku zničil dva ninjy, co se na něj hrnuli.
"Ale no tak," Dosu se rozhlédl po dalších ninjích, ale když žádné neuviděl, obejmul Zakua zezadu.
"VÁLKA!" zařval Zaku rudý rozpaky a setřásl ze sebe Dosua.
"No jo furt.." zavrčel nevrle Dosu a vytáhl tři kunaie, kterými se trefil do tří ninjů. Zak zatím zničil jednou rukou jednoho ninju.
"Kolik myslíš, že tu těch bomb je?" zamyslel se Dosu a málem přitom šlápl na jednu napůl odhalenou minu.
"Netuším," Zaku se právě zabýval deseti kunoichi, co se na něj vrhly."Nemůžeš mi pomoct?" Dosu pocítil záchvěv vzteku na kunoichi. Dvé kunoichi už byly na zemi, a tak se vrhl na ostatní. Jedné praštil rukou o hlavu, druhé zase zlomil vaz.
"Hele, klídek!" uklidnil ho Zaku, když Dosu rozřezával mrtvolu poslední kunoichi.
"Ehm..promiň, nechal jsem se unést."zamumlal Dosu. Osada vedle nich se s obrovský výbuchem proměnila v prach.
"Zaku! KU*VA, ZAKU!!" řval Dosu na celé kolo, když se vyhrabal ze sutin.
"Neřvi, jsem tady." Zaku plival prach a byl celý bílý od zdiva v osadě.
"Zaku," Dosuovi se náramně ulevilo. Obejmul Zakua a vytáhl jej z kusů zdí. Ještě ho chvíli mačkal. Zaku ho opatrně poplácával po zádech.
"Vá -"
"Já vim!" křiknul Dosu, postavil Zakua na zem a pustil ho. Zaku si bolestivě mnul žebra.
"Víš, zní to jako kdyby jsi se do mě zami -" začal Zaku, ale Dosu ho přerušil.
"Válka!" Začalo poprchávat. Po několika vteřinách padaly velké kapky.
"Tu válku nevyhrajem." Dosu si kleknul na bobek pod jakýsi červený deštník a propadal depresi.
"Ale no tak." Zaku si kleknul proti němu. Nahnul se tak, že měl nos jen pár centimetrů od Dosuova."Musíš si věřit. Tu válku vyhrajeme." Dosu nebyl schopen slova. Jenom koukal na Zakua a deprese pomalu opadala.
"Tu válku..vyhrajeme." koktal Dosu.
"I kdyby jsme u toho měli zemřít." Dosu se na Zakua podíval, jako by to nemyslel vážně.
"Co?" dostal ze sebe.
"To jsou pravidla války. Tohle pravidlo je důležité. V každé válce někdo zemře."
"Aha." Dosu sklopil oči. Zaku se opřel čelem o Dosuovo. Možná by se i obejmuli, kdyby jim plány nepřekazila neplánovaná mina ukrytá v místě, kde stál deštník..