Legenda draků 23. Osudová volba

Pomalu se přibližoval k Sarethovi, když už byl u něj tak se ledva hýbal jak byl zraněný.
„Konečně už jsi u svého cíle ale jak vidím musím chvilku počkat se znovu spuštěním času.“
Naruto na něj nevraživě podíval a naznačil mu že už může.
Jak se spustil čas zabodl svou katanu do Sarethovi hrudě a přitom se mu zuřivě díval do očí. V ledových Sarethovích očích bylo vidět otázku že jak to udělal. Odpovědí mu byli jenom nenávistný pohled ve kterém ale bylo cítit i něco jiného a zvláštního. Byla tam i lítost a vděk, mnoho věcí by se nejspíš nestalo kdyby nebylo jeho a možná za jiných okolností mohli být přátelé ale to se už vyjasnit nemohlo. Naruto pomalinku vytáhnul svůj meč z něj a Sareth se pomalinku vrátil do své původní podoby. Padnul na pomalounku na zem a ve stejném momentu se rozplynuli jeho kopie stejně tak i obří kostěný drak který mířil na Narutovi přátele na bojišti. Armáda nemrtvých se nerozplynula ale otočila se a vrátily se zpátky portálem,všichni si ulevily že je po všem ale zapomněli na někoho. V momentu jak se Hinata se slzami v očích dívala na Naruta se ozval skřekot od portálu. Byl to pekelník kterého to táhlo zpátky do portálu no on ještě stihnul vypálit po Narutovi něco jako louč světla. Přeletělo to Narutovi přes srdce a tehdy se Hinatin pohled změnil na smutek. Padnul na kolena a začal vykašlávat krev, Gaara hned pískovou vlnou vhodil pekelníka do portálu a všichni se hnali zachraňovat koho mohli. Sasuke byl jeden z těch kteří byli při vědomí ale nemohl se hýbat protože pořád ještě bojoval s bolestí kterou mu způsobil Sareth v jeho realitě. Viděl jak Naruto krvácí smrtelně raněn a Hinatu vedle pláče.

V bílém světle plovoucí se probouzel Naruto kterému to připadalo že už je po smrti. Nakonec zjistil že se mu to jenom zdálo protože se probudil doma ve své posteli. Jeho rány už byli zahojené a měl na sobě čisté oblečení, taky slyšel jak se zdola ozývá dětský pláč. Postavil se, pomalu sešel dolů schodištěm a viděl jak se Hinata stará o malé miminko. Přišlo mu divné že už nemá bříško tak na sebe upozornil nenápadným ehm. Hinata se otočila směrem k němu s výrazem v tváři který říkal o jejím strachu že se neprobudí. Sebrala miminko do náruče přikročila s ním k Narutovi a řekla mu.
„Tohle je naše dcerka, dala jsem jí jméno Sanabi.“
„Je nádherná, řekni jak dlouho jsem spal,“ zeptal se blonďák nevědomky.
Hinata trochu posmutněla a řekla: „Rok a půl, myslela jsem si že se už neprobereš.“
„Neboj teď už se budu věnovat jenom tobě a naší dcerce,“ uklidnil jí a pobozkal jí jemně na rty.
Malá na sebe taky upozornila protože skoro na ní zapomněli jak se bozkali.
„Vidím že je po tobě nesnese když jí ignorují,“ smála se Hinata se slzami štěstí v očích.
„Taky je tak nádherná jako ty lásko, teď se půjdu projít ať vím co všechno se tady změnilo,“ řekl Naruto a šel se obléct no Hinata ho hned zastavila.
„Nejdříve se najíš a vrátíš se co nejdřív protože chci být konečně s tebou. Prakticky jsme spolu nebyli dlouho spolu a hrozně jsi mi chyběl.“
Když se najedl vyšel ven a všichni po cestě se na něj dívali nevěřící že to je on. Někteří se mu dokonce i ukláněli vedl ho známý hlas který náhle zaslechl. Nebyl to nikdo jiný než Shatotu nadávající na další své vynálezy které stavěl.
„Sakra znovu se to zaseklo já se na to mohu vykašlat, Argeto zkus to znovu nahodit.“
„Není to náhodou přerostlá ještěrka a náš ožránek?“ zakřičel Naruto zpoza nich.
Oba se otočili a Shatotu s otrávenou poznámkou odpověděl.
„Jedinkrát se opiji a už je ze mě ožránek.“
„Přišel jsem se na vás podívat a vždyť jsem všechny už dlouho neviděl.“
Tak s nimi chvilku byl no pak šel dál.
Nejbližších několik hodin potkával staré známé kteří v klidu žili v Konoze a napadlo ho zajít se podívat na Sakuru a Sasukeho. Nenašel je oba u nich doma ale Sasukeho jako chůvu starajícího se o jejich syna zatímco Sakura nakupovala.
„Jak vidím tak se máte skvěle a máte malého kluka, jak se jmenuje?“ zeptal se s úsměvem Naruto.
„Jmenuje se Narasu je to malí uličník, nedáš si čaj?“ překvapil Naruta otázkou jako švadlena.
Naruto až dostal ze Sasukeho strach jestli mu nepřeskočilo, ale pak mu přišlo na rozum že žije se Sakurou a ta není většinou jako koťátko. Chvilku s ním pokecal a šel zpátky domů, celý večer se věnoval Hinatě zatímco o Sanabi se staral její dědeček Hiashi. Po několika dnech znovu přebral svůj titul Hokage a žili si dobře. Takhle to přetrvalo pár měsíců dokud jedné deštivé noci někdo nezaklepal na dveře. Naruto šel pomalu otevřít a když už došel ke dveřím ucítil něco zvláštního. Pomalinku otevíral dveře ale věděl že za nimi není nic dobrého. Ten někdo kdo tam stál byl jeho starý známí, vycenil své ostré zuby s úsměvem a řekl.
„Byla to dlouhá doba příteli, dnes jsem si přijel pro tu věc kterou jsi mi tehdy slíbil za pomoc,“ jak to dořekl zahřmělo za ním v pozadí.