Návrat k minulosti: 07- Matka a dcera (SPECIÁL)

Po rozhovoru uprostřed bojiště nastal všude všeobecný ruch. Všichni chtěli vidět dívku, která téměř zabila nejsilnějšího ANBU. Aki se Sanou brzy poté opustili bojiště, bylo jasné, že jsou obě přijaty. Procházeli davem přihlížejících, Sana slyšela jednoho muže zašeptat:
„Teda, taková kočka, ale nechtěl bych s ní bojovat.“
Obvykle by vyletěla vzteky dva metry vysoko, ale teď to nechala být. Za chvilku je dohonil Minato.
„Ahoj, ehm Sano, mohl bych si s tebou na chvilku promluvit?“ozval se nesměle. Aki bylo jasné, že si chtějí něco soukromně vyříkat a tak se od nich s pozdravem oddělila a nezapomněla zavolat:
„Kdyby se to protáhlo, nejpozději v jedenáct si doma! Já tam nebudu, jsem pozvaná k Uzumakim na večeři, tak zatím…“
Sana se jenom pousmála a zamávala jí na pozdrav.
„Ona, je vážně tvoje máma?“zeptal se blonďák.
„Si piš, je to ta nejlepší máma na světě!“usmála se Sana. Všechny bolest ji přešla, ale stále ještě byla unavená. Minato poznal, že teď jí není nejlíp na procházky.
„Nechceš si odpočinout? Můžu tě zavést domů, nevypadáš nejodpočatěji.“
Sana už chtěla vyhrknout, že ne, ale odpočinek by jí bodl. Jenom přikývla. Pomalým krokem došli až k jejich nově osídlenému bytu. Dívka ho provedl bytem až do jejího pokoje, tam se konečně posadila na postel, Minato si sedl do křesla naproti ní. Ještě chvilku si povídali o průběhu zkoušek, pak si Sana najednou vzpomněla:
„Co si mi to chtěl vlastně říct?“zeptala se s notnou dávkou zvědavosti.
„No..víš..“Minato si nervózně promnul ruce.
„Asi bude nejlepší, když ti to předvedu,“řekl, vstal z křesla a chytil Sanu za ruku. Ta se mu nejprve chtěla vysmeknout, ale on byl silnější. Nakonec si ji přitáhl blíž a políbil ji. Sana se okamžitě přestala bránit.
„Počkej, Minato…“zašeptala do ticha pokoje.
„Chci tě, San, moc tě chci,“zašeptal jí do ucha. Cítil, jak se roztřásla.
„Poslouchej, já nejsem na takové rychlé vztahy. Trvá mi dlouho, než někomu začnu důvěřovat…“
„Udělám cokoliv budeš chtít, chápeš, cokoliv pro tebe!“přerušil ji.
„Teď už udělej jen jednu věc, ztichni,“řekla Sana a políbila ho, krátce a vášnivě.
„Nic ti neslibuju, ale můžeš to zkusit..“řekla a vyprovodila ho ke dveřím.

Minato stál za dveřmi jako opařený. Nemohl tomu uvěřit, vyšlo to! Chtělo se mu skákat tři metry do vzduchu, nebo oběhnout celou Konohu, samé kraviny. Pohlédl na hodinky, byly sotva čtyři hodiny. Vzpomněl si, co Aki říkala, má čas do jedenácti. Rozběhl se napříč ulicí, nechá ji nejdřív trochu odpočinout a pak uskuteční svůj plán…

Sasuke

Sasuke seděl na hlavách Hokágů. Přemýšlel o všem, co se mu dneska přihodilo. Zranění už skoro necítil, hned po souboji ho ošetřili zdravotníci z ANBU. Teď ho však čím dál víc trápila Aki. Za těch sedmnáct let se nezměnila, i pusu měla stejně prořízlou, jen se z ní stala skutečná žena. A potom…
„Sana, jo? Tvoje dcerka by mi mohla trochu pomoct,“řekl Sasuke a zvedl se. Potom aktivoval Sharingan a začal hledat její typ chakry. Našel ji poměrně brzo, takovouhle chakru člověk jen tak nevidí.
Stál před jejím oknem, váhal, jestli má skutečně jít dovnitř. Viděl ji, jak unaveně leží na posteli a spí. Nakonec se rozhodl a skočil dovnitř. Dívka se s leknutím probrala.
„Co tady…?!“začala na něj křičet, ale on jí zakryl dlaní rty. Začala sebou škubat, ale nebyla v plné síle. Konečně ji donutil se uklidnit.
„Nekřič Sano, přišel jsem si s tebou promluvit,“začal opatrně Sasuke.
„Podle toho, jak si sem vpadl, sis asi nechtěl jen v klidu promluvit,“rýpla si Sana.
„Promiň, nechtěl jsem tě nějak vylekat, jen si chci promluvit o tvé mámě.“
„Co bys o ní chtěl vědět?!“ušklíbla se Sana.
„Chci vědět, koho si tvá máma vzala,“řekl Sasuke a zvědavě pohlédl na Sanu.
„Moje máma si nikoho nevzala,“zasmála se.
Sasuke udiveně nadzvedl obočí.
„Tak, kdo je tvůj táta?“
„Co je ti do toho?!“ Už ji začínal pěkně štvát.
„Protože jsem s tvou mámou chodil, miloval jsem ji a pořád ji miluju!!“zakřičel Sasuke.
Sana se zarazila. Před ní stál člověk, o kterém jí Aki tolik vyprávěla. Sasuke Uchiha. Poslední z nenáviděného rodu. Nemohla uvěřit, že ještě potom všem se vůbec opovažuje vlézt do jejich domu. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál jako bůh pomsty- Minato.
„Co na ni křičíš?!“bránil Sanu.
„Nic ti do toho není,“odbyl ho Sasuke. Už se schyloval k rvačce, nebo v lepším případě slovní hádce, zarazila to ale Sana.
„Oba dva toho nechte! Ty, Uchiho, bys měl jít, moji mámu najedeš u Uzumakiho doma a ty, Minato, s tebou si to ještě vyřídím,“řekla Sana smířlivě, i když tušila, že za tohle ji máma zabije.
„Díky,“řekl Sasuke a vypařil se.
Ukázala prstem na Minata.
„Co si jako myslíš, že děláš?! Zvládnu se obránit sama abys věděl a teď tě čeká trest,“pohrozila mu Sana, vrhla se mu kolem krku a políbila ho.
„Takovéhle tresty si nechám líbit,“řekl Minato a vydal se ke dveřím.
„Kam jdeš?“divila se dívka a kroutila hlavou.
„Pojď, mám nápad,“řekl tajemně, chytil Sanu za ruku a přenesli se.

Oba dva stáli na vršku, kam Minato Sanu poprvé zavedl. Jeho tajné místečko. Dole pod vrškem byla na louce rozprostřená deka, kolem svíčky a večeře.
„Páni,“vydechla San, „to je pro mě?“
„Jasně,“usmál se Minato a společně se posadili na deku. Když dojedli, lehli se spolu na záda a pozorovali oblohu. Ztmavla a začaly se objevovat první hvězdy.
„Koukni, tohle je Velký vůz,“zašeptal Minato a ukázal na souhvězdí. Sana ho chytla za ruku.
„Je mi jedno, jestli je Velký nebo Malý, důležité pro mě je, že jsem tu s tebou,“řekla a opřela se mu o rameno. Minato ji hladil po vlasech, než usnula. Pak ji vzal do náručí a přenesl ji k nim domů. Položil ji na postel a políbil do vlasů.
„Dobrou noc.“