Naruto - objevení skryté síly (3. kapitola)

03. kapitola – Začátek mise. První nepřátelé.

Dunivé zvuky se rozléhaly lesem, když modré a černé ninja boty dopadávaly na dřevo starých stromů. Jedna, dva, tři, čtyři. A znovu. Jedna, dva, tři, čtyři. Člověk by se z toho za chvíli zbláznil, kdyby neviděl, co se děje a jen slyšel zvuky. První dunivý úder. To Chiaki svou černou obrněnou botou dopadla na větev obrostlou mechem a vyrůstající ve druhé třetině obrovského stromu. Druhý dunivý úder. Tento úder dokonce vyplašil veverky, které se proháněly na větvi, která prošla zátěžovou zkouškou. Tuto zkoušku bezplatně provedl Naruto svými černými sandály, když se snažil dohnat Chiaki, která mu s elegancí kočky vždy o kousek unikla. Dunivý úder číslo tři a čtyři. Tyto dva údery patřili nikomu jinému, než ženské polovičce týmu Chiaki. První, druhý, třetí a čtvrtý. Člověk by se z toho opravdu mohl zbláznit. Najednou se místo druhého dunivého zvuku ozval jiný, křupavý zvuk. Byla to větev, na kterou Naruto dopadl. Nevydržela totiž jeho váhu a podlomila se. Avšak Naruto zachoval chladnou hlavu a s tichostí útočící sovy se zachytil větve, která z kmene přestárlého stromu vyčnívala jako kůl ze země. Byla to dokonalá větev, která se výjimečně hodila pro zachycení a taky dost pevná na to, aby unesla Narutovu postavu.
„Chiaki-sensei, kam to vlastně jdeme?“ Tázal se Naruto, visíc na větvi jako hruška, která má za chvíli spadnout.
„Do Yawagawy!“ Odpověděla stručně a jasně Chiaki. Naruto se vyhoupl na další větev a pokračoval v monotónním skákání z větve na větev. Znovu se přiblížil k Chiakiným zádům, aby zjistil, co si pořád obrací v rukách. Chiaki pečlivě studovala svitek, na kterém podle jejího uvážení byla mapa, kterou jen obtížně luštila, protože byla opravdu stará a málo čitelná. Jasnými body, které se na mapě nacházely, byly tři červeně vyznačené symboly, které se Chiaki taktéž nedařilo rozluštit. Byla do mapy tak zahleděná, že si málem nevšimla větve, která vysela ze stromu přímo ve výšce její hlavy. Na poslední chvíli se jí hbitým úskokem vyhnula.
„Hm - zajímavé. Tahle mapa je šifrovaná, doufám, že se ke všem místům dostaneme. Nemyslím si, že to rozluštím do písmene, ale mohla bych začít u těchto třech znaků.“ Pomyslela si.
Naruto se stále usmíval, jakoby se nic nedělo. Bylo to až protivné. Ještěže běžel uprostřed, jelikož Chiaki byla zabraná do studování mapy a Sakura s Miou měly dost práce se vzájemným seznamováním.
I přes Narutův šťastný výraz se mu v hlavě honilo mnoho otázek, které ho utvrzovali v tom, že není tak bezstarostný jak vypadá:
„Proč Tsunade říkala, že je tato mise úzce spojená se mnou? A o co vlastně jde? Proč mi to Chiaki-sensei neřekne? A co je vlastně zač? Vůbec jsem o ní neslyšel. Jakoby se z ničehož nic objevila. A – Nemá ani čelenku. To je divný –„ Bedlivě Chiaki sledoval a opět se jí potichu snažil nahlídat přes rameno. Přiblížil se na dost krátkou vzdálenost, z níž viděl svitek velmi dobře. Avšak nebylo mu to nic platné, protože ničemu, co bylo na starodávném povrchu svitku, nerozuměl.
Ohlédl se na Sakuru s Miou, které si na první pohled rozuměly. Naruto nervózněl čím dál tím víc. Cítil, že něco přijde, měl bodavý pocit v podbřišku. Stále se mu hlavou honila kvanta myšlenek. I přes to se tvářil velmi bezstarostně a šťastně.
„Mio, jaký jsi vlastně podstoupila trénink?“ Ptala se Sakura s úmyslem dozvědět se o Mie co možná nejvíce.
„Hm -“ Mia se na chvíli pohroužila do svých myšlenek a počítala tváře, se kterými se při tréninku setkala jako s učiteli.
„Tak, trénoval mně Sandaime, ale jen krátkou dobu. Do jeho smrti.“
Posmutněla Mia a znovu se pohroužila do své mysli.
„No – eh – ninjutsu a taijutsu jsem se učila s mamkou. Ta se nejlépe vyzná v klanových jutsu a v taijutsu je nedozírný mistr. Není divu, že Lee je tak dobrý, když se sem tam učil i s ní.“ Zamyslela se na hlas.
„Eh – Lee? Co ten má s vaší rodinou společného?“ Tázala se nerozumějící Sakura. Mia se zamyslila.
„Lee pochází z mé rodiny, je to můj bratranec.“
„Cože?! Lee je tvůj bratranec?“
„Ano. Sice jsem celou jeho stranu rodiny nikdy neviděla, ale jeho a strýčka Leea znám moc dobře.“
„Leeův otec se jmenuje stejně jako on? Zajímavé.“
„Vlastně Lee se nejmenuje po jeho otci, ale stejně jako on se jmenuje po muži z naší rodiny, který si určil za svůj osobní cíl, že se stane ninjou. Možná kvuli tomu se strýček i Lee tolik snaží.“
„Che - Tak to je pěkný. A co jste se spolu učily?“
„Nic podstatného. Výdrž, komba a styly. Prostě základy pro taijutsu. Avšak moc mi to nešlo. Stejně jako ostatní techniky. Vlastně jsem celkem lempl na techniky.“ Posmutněla Mia a sklopila hlavu. Sakura se na ni podívala přísným pohledem a dvěma prsty jí podepřela bradu a lehkým tahem ji pozvedla.
„Tohle neříkej. Já jsem si taky myslela, že nic neumím, ale pak jsem si našla obor, ve kterém vynikám, a vidíš, co se ze mě stalo. Jsem velitelka lékařských oddílů v Listové. Jsem si jistá, že budeš také dobrá. A ještě něco. Kdybys nebyla dobrá, taky by tě nepřidělili k nám. A už vůbec bys nedostala misi typu S.“ Utěšovala ji a následně se zamyslila:
„Možná je dobrá. Kdo ví, co se v ní skrývá, že je tak skromná. Ale na to, že je tak mladá, tak podstoupila dost rozsáhlý trénink. Ale nemohu zatím soudit. Ještě jsem se skoro nic nedozvěděla. Ale kolik jí vlastně je?“ Tázala se sama sebe a hloubavým tónem se otázala:
„Mio, kolik ti vlastně je?“
„Hm - Patnáct.“ Sakura na chvíli vykulila oči.)
„Tak to je pěkný. Máme tu malého génia. Ale něco je v ní divného. Je stoprocentně dobrá, ale já jsem lepší! Chahahá!“ Chválila se Sakura.
„No – A – mluvila jsi o rodině. Z jakého klanu pocházíš? Předpokládám, že Nayoko, když neseš jeho jméno. Ale – totiž – nikdy jsem o tvém klanu neslyšela. Co jste zač?“ Tázala se zvědavě. Mia trochu znejistěla.
„No – eh – můj klan – Je starý – ale – dlouhou dobu žil v ústraní – „ objasňovala rozpačitě. Sakura pokývala.
„A má váš klan nějaké Kekkei Genkai? Tedy – Co máte za schopnosti?“ Vyzvídala dál. Mia polkla. Očividně jí tento rozhovor nebyl moc příjemný. Sakura se najednou zarazila, při pohledu před sebe. Mia ji chviličku pozorovala a čekala, co z ní vypadne. Nakonec následovala Sakuřin pohled. Všichni se zastavili na kraji lesa. Hleděli před sebe, jakoby najednou zamrzli. Jediná Chiaki si stále studovala svitek, lehkými doskoky běžela dál a nic nevnímala.
„C - c - co to je?“
Tázal se rozrušeně Naruto a čekal odpověď od kohokoli. Chiaki zpozorněla, zastavila se pár metrů od ostatních, poprvé za celou cestu svitek srolovala a pohlédla před sebe. Na pokraji lesa se vyjímala nádherná louka, ale to co následovalo za ní, nebylo tak nádherné. Svit couvajícího měsíce přebíjel svit planoucího ohně, který stoupal ze střech domků, jež se nacházely v maličké vesničce. Před čtyřmi postavami, taktéž osvícenými plamenným svitem a spalovanými planoucím žárem, se objevila vypálená vesnice. Domy hořely, všude byly poházené zbraně, zbytky dobytka, rozbitých věcí a mnohého dalšího harampádí. Zajímavé bylo, že v planoucí vesnici nebylo ani živáčka. Jen vítr si hrál s mnohými hromádkami popela. Avšak, někdo živý tu přece jen byl. Uprostřed, teď už ne tak malebného náměstíčka, stála ženská postava s dlouhými, černými, rovnými vlasy, zahalená v černém kabátě, z jehož límce čouhala Tsuka (rukojeť) nejspíše černé katany.
Chiaki pokynem naznačila jemným, ale dost důrazným pohybem ruky, aby se všichni skryli do koruny stromu, který se tyčil nad nimi. Všichni okamžitě uposlechli a vyskočili do koruny tmavě zeleného smrku. Usadili se v koruně a bedlivě pozorovali nastávající děj.
Žena nehybně stála uprostřed náměstíčka. Kolem ní leželi ohořelé zbytky budov, další hořící budovy a poničené či spálené věci. Její kabát byl tak nablýskaný, že světlo plápolajících plamenů se od něj odráželo jako od zrcadla. Z rukávů byl vidět pouze meč, který svírala v pravé ruce, a černý bič, jehož rukojeť třímala ve své levé ruce a jeho tělo bylo volně přehozeno přes levé rameno. Narutovi se v hlavě mihla myšlenka, že neznámá může být členem zbytkové organizace, jež se kdysi nazývala Akatsuki, ale na kabátě neměla červené obláčky. Další nápad byl, že by mohla být někdo ze Sasukeho lidí, bývalých stoupenců Orochimara. Tohle také zavrhl, jelikož Sasuke zásadně pracuje sám a navíc se po něm po posledním souboji slehla zem. Nevěděl vůbec, o koho se jedná a tak společně s ostatními sledoval, co se uprostřed vypálené vesničky bude dít.
Žena na vysušené a rozpálené zemi stále jen tak sama postávala a rozhlížela se kolem sebe. Když v tom na ni vyběhlo šest mužů, každý z jedné strany. Postavila se do bojové pozice, která vysoce připomínala Hyuuga styl a mohutným švihem vztyčila meč šikmo k oblakům, ze kterého odkapávaly kapky krve. Meč držela poněkud zvláštním způsobem. Vypadalo to, že jí vyrůstá z ruky, ale ve skutečnosti jen jeho rukojeť držela tak, že kraj se dotýkal zápěstí. Hřmotně švihla bičem a od místa, kde bič prásknul o zem, se vynořila malá tlaková vlna.
„Chakrový bič.“ Pomyslela si Chiaki. Mohutně švihla mečem a porazila polovinu lidí, kteří mezitím k ní doběhli. V momentě odhodila jak meč, tak bič a svýma rukama, které jí svíraly kožené rukavice, udělala pět pečetí. Tři muži leželi s řeznou ránou na břiše a tři muži se k ženě neustále blížili zezadu. Objevil se ohnivý šleh, vycházející z vlasů neznámé. Vyjel po všech přítomných mužích a sežehl je na prach. Zbila po nich jen hromádka černého prachu, tetelícího se v horkém vzduchu.
Otočila se směrem ke stromu, kde se Naruto, Mia, Sakura a Chiaki ukrývali. Naruto, i na tak velkou vzdálenost, poznal v očích Byakugan. Vybavil se mu klan Hyuuga. A začal přemýšlet, který člen Hyuuga klanu dezertoval z vesnice. Najednou si počal dávat věci dohromady. Náznak Byakuganu a Hyuuga styl boje. Bylo nepochybné, že to je jeden z Hyuuga klanu.
Žena se postavila do pozoru, Byakugan z očí zmizel a ona pohlédla na samou špičku stromu, která byla Narutovým úkrytem. Ostře se zadívala na celý strom. Naruto zalezl níž a schoval se do větví. Vykukovala mu jen hlava, která vypadala jako periskop. Celkem nešikovné, jelikož jeho blonďaté vlasy zářily na míle daleko. Naruto se na neznámou podíval zaostřeným pohledem a její tvář se mu zdála povědomá. Rozhrnul pár větví a podíval se trošku blíž. V obličeji toho masového vraha, který vypálil celou vesnici, poznal Hinatu. Zděsil se a zalezl blíž ke kmeni stromu. Křečovitě objal kmen a skulinkou ve větvích ji pozoroval.
Hinata opět provedla nerozeznatelné pečetě. Naruto rozeznal pár pečetí, které jsou potřeba na vyvolávací jutsu. Hinata si klekla, přiložila ruku k zemi, na níž se objevila vyvolávací pečeť. Obklopil ji ohromný mrak prachu. Jakmile prach usedl, uzřel Naruto Hinatinu postavu asi deset metrů nad zemí stojící na obrovské oranžové kobře. Hinata se ještě jednou podívala na strom. Opět po něm vrhla ostrý pohled. Pohlédla dolů na spáleniště a s úšklebkem trhnutím hlavy zavelela kobře k pochodu.
Jakmile silueta hada šla vidět už jen málo, tak všichni čtyři slezli ze stromu.
„Viděli jste to? To byla kobra.“
Divila se Mia.
„Naruto? Není hadí vyvolávací jutsu Orochimarovo? Nebyl to on?
Ptala se Sakura. Naruto jí však nebyl schopný odpovědět, protože byl zaražený z oné situace. Nevěřil tomu, že tak mírumilovná osoba jako Hinata by způsobila takovou spoušť a zavraždila tolik lidí.
„Naruto, jsi v pořádku?“
Naruto neodpověděl, jen bezvýrazně hleděl před sebe. Zuby mu skřípaly o sebe a zornice měl zúžené.
„Tak, děcka, už to nerozebírejte. Třeba na to přijdeme později.“
Okřikla všechny Chiaki, která už byla nakročená na další cestu. Sakura ještě jednou lítostivě pohlédla na Naruta. Jeho tváří otřásal zmrzlý výraz. Otočila se a šla za Chiaki. Mia si Naruta také prohlédla ze shora dolů a následovala Sakuru. Naruto ještě chvíli hleděl před sebe. Hlavou mu probíhalo tisíce myšlenek:
„Vím, že Hinda šla na misi. Ještě mi o ní vyprávěla. Co se mohlo stát? Vždyť to byla jen ubohá diplomatická mise do Amegakure. Co se s ní stalo? Je snad možné, že by Orochimaru nebyl mrtvý? Na kolik procent je možné, že by jeho buňky ovládly Kabutovo tělo? A je-li to možné, co s tím vším má společné Hinata?“ Tázal se v hlavě sám sebe dokola a dokola. Jakmile se vzpamatoval ze šoku, lehkými kroky vyrazil kupředu.