Tatíček Šéfík - 30. kapitola - Vrahounská škola

Muži v Akatsuki se nenechali ukolébat falešným pocitem toho, že by dívky ovládaly skutečně všechno, co je v průběhu let naučili. Po vzoru senseiů z ninjovských akademií, kterými si každý z nich prošel, připravili různé drobnosti ve formě testů, složitějších úkolů a teoretických zkoušek, na které se Tenshi s Akki nikdy nemohly připravit, protože „útoky“ přicházely zpravidla náhle a nečekaně.

„Osm z deseti hodů. Tomu říkám trefa, Akki!“ pochválil zrzku Kisame. „A test znalostí… no, určitě to ještě zlepšíme.“
„Když ono je to těžký,“ postěžovalo si děvčátko a popotáhlo nosíkem. „Jak je na tom Tenshi?“
„Zhruba stejně, jen v praktických dovednostech má víc jasno,“ odpověděl jí žralok.

Tenshi předváděla před Sasorim a Deidarou triky s chakrou. Loutkář na ni hleděl se zaujetím, byl na svou žačku pyšný. „Sleduj ty pohyby,“ zašeptal blonďáčkovi do ucha. „To je umění tenhle typ boje ovládat.“
„Mistře Sasori.“ V Deidarově hlase zazněla výhružka.
„A představ si to ve větší rychlosti a s řinkotem zbraní, třeba uprostřed bojové vřavy. Ne, tahle holka se prostě neztratí!“ Blonďáček přikývl. Děvčátko se opravdu ve svém umění vyznalo.

Nastal čas, aby si zrzky osvojily základní zlodějské a vyděračské techniky. Hidan usoudil, že nejlepší bude začít tím nejjednodušším a začal holčičkám vysvětlovat podstatu vydírání. Pak dostaly za úkol přimět Tobiho, aby jim předal tajné informace, v tomto případě to byla odpověď na otázku, kam Itachi schoval Hidanovu čelenku. Byla to hra jako každá jiná a ninjové byli na všem domluveni.
První byla na řadě Akki. Sedla si naproti mužíčkovi s oranžovou maskou, chvíli na něj poulila oči a pak na něho zařvala jako pravý ocasý démon. „Tobi všechno řekne! Nechte Tobiho!“ vypískl a couval ke zdi.
„Vzchop se, s...botko! Dyť nic nevydržíš!“ zaškaredil se bělovlasý a vlepil mu výchovný pohlavek.
Akki odběhla plnit druhý úkol a na řadě byla Tenshi. Mluvila až přehnaně klidně a skrčkovi se začala vracet sebedůvěra.
„Heleď, holka, jdeš na to dobře, ale… přitvrď,“ poradil jí Hidan.
Dívka se zamyslela a zdálo se, že se pokouší meditovat. Pak se potutelně usmála a znenadání se na mužíčka osopila: „Okamžitě mi řekni, co víš, Tobi, nebo řeknu tátovi, kdo nosí strýčkovi Zetsuovi saké!“
„Já ne!“ bránil se Tobi.
„Nelži!“ zasyčela.
„Jenom jednou,“ zakňoural ublíženě.
„To je mi ale úplně jedno! Vyklop to!“

Hidan žasl, jak zíral na tu proměnu z ušlápnuté slušňačky na nebezpečnou dračici. Drtila Tobiho plnou silou, a když z něj konečně dostala, co chtěla, vydala se rovnou do místnosti s úkolem. Byla ještě naštvaná na malého ninju, takže úplně přehlédla tenký provázek ve dveřích, který se v nestřeženém okamžiku zatřpytil ve tmě. Přepadla a zastavila se až na druhé straně pokoje, protože podlaha byla něčím naleštěná. Nestačila se ani zvednout, protože ji Zetsu chytil a zavázal oči šátkem.
„Strýčku Zetsu?“ zeptala se nejistě.
„Hm, poznala tě,“ uchechtla se černá.
„Asi podle toho smradu,“ smočila si bílá.
„Ani se nebránila.“
„Tak jí sežereme,“ oblízla se světlá.
„Říkal jsem snad stokrát, že ne!“
Tenshi pochopila, že situace je vážná a začala jednat. Nahromadila chakru do jedné z dlaní a provedla výpad. Zetsu bolestně zavyl a pustil ji. Rychle se osvobodila a zamračila se na něj.
„Já…“ Chtěl něco říci, ale pak si to rozmyslel. „Příště buď opatrnější,“ zabručel nakonec a podal jí čelenku, kterou měla donést Hidanovi. Kývla hlavou na znamení, že rozumí.