Elitní Ninja II - Akatsuki jsou zničeni![8]

Pokračování... boužel dřív jsem se k tomu nedostal:-)

Zek s Hinatou doběhli k Narutovi a Abakovi. Zekovi okamžitě sklouzl zrak na zraněného Naruta.
„Jste v pořádku, Mistře?“ zeptal se a ihned doběhl k němu.
„Bylo mi líp.“ odpověděl Naruto a držel se za břicho, pomalu zavřel oči a opět upadl do bezvědomí.
„Raději ho nech být, Zeku.“ řekl mu Abaku a položil mu ruku na rameno. Zek se na něho otočil.
„Abaku, bude v pořádku?“ zeptal se ho.
„To nedokážu posoudit, možná by toho věděl víc uživatel Byakuganu.“ řekl a podíval se významně na Hinatu. Ta ovšem byla v šoku z toho, co viděla.
„Hinato!“ zakřičel na ní Zek, když nereagovala. Trhla sebou a zmateně se na něho podívala.
„Dokážeš říct, co s ním je?“ zeptal se a ukázal na ležícího Naruta.
„Ne, ale jeho chakra mizí neznámo kam.“ řekla stručně.
„To ta pečeť...“ řekl Abaku.
„Pečeť? Jaká pečeť?!“ nechápal Zek. Abaku ho však ignoroval a zamyšleně se koukal Hinatě do očí.
„Myslím, že ta pečeť spotřebovává chakru hostitele, když je rozlomena.“ řekla po chvíli Hinata.
„Jo... To je Shiki Fuuin. Jestli to je tak, tak mu dokáže pomoct jenom jedna bytost a to je Tenshu-sama.“
„O čem to tady sakra mluvíte?!“ přerušil je Zek, kterému došla trpělivost.
„Naruto ti o tom neřekl?“ zeptala se překvapeně Hinata.
„Neřekl o čem?“ potvrdil to Zek.
„Že je Jinchuuriki.“ řekla stručně.
„Co je to Jinchuuriki?“ zeptal se zájmem.
„Na to teď není čas, musíme dostat Naruta k Tenshu, než bude pozdě.“ zavelel Abaku.
„A co já?!“ ptala se Hinata.
„Ty běž do Konohy, ať se všichni konečně dozvědí, že Akatsuki jsou jednou pro vždy zničeny!“
Hinata kývla na souhlas.
Zek si klekl k Sasukemu, chvíli se na něho díval.
„Je mrtvý.“ prohlásil.
„Byl to Narutův přítel, co s ním uděláme?“ zeptala se Hinata.
„Naruto chce, aby byl pohřben v Konoze.“ řekl Abaku.
„Je to jen zbytečná přítěž.“ řekl Zek chladně.
„To neříkej Zeku!“ napomenul ho Naruto, který se ztěžka držel na nohou a držel se za břicho.
„Naruto!“ podepřela ho Hinata. Zek se na něho podíval.
„Jste v pořádku?“
„Ne, ale Sasuke jde každopádně do Konohy!“ řekl Naruto přesvědčeně.
„Ale proč? S ním bude cesta akorát pomalejší! Takhle byste to nemusel přežít ani Vy!“ argumentoval mu Zek.
„Prostě jde...“ řekl Naruto jakoby v transu a pevně se chytil Hinaty.
„Dobře tedy, jsme dva. Takže dvě těla by neměla být problém... Zeku vezmi si Sasukeho, já ponesu Naruta.“ rozhodl Abaku. Zek po něm hodil znechucený pohled a hodil si mrtvolu přes rameno. Abaku se snažil vzít Naruta, ale ten se držel Hinaty jako klíště.
„Naruto, pusť se!“ řekla mu Hinata, ale Naruto nebyl při vědomí.
„Sakra!“ zaklel Abaku a vzal si Naruta za použití síly.
„Můžeme?“ kývl na Zeka. Ten přikývl. Rozeběhli se pryč z místa a nechali Hinatu samotnou. Dívala se za nimi a přemýšlela nejdřív o Narutovi pak o Zekovi.
Jako malý kluk se mu dost podobal. Ale teď, když jsem ho viděla, bojím se, co z něho bude. Navíc co předvedl při souboji s Kisamem... Naruto mě poslal, abych mu pomohla, ale kdybych se do toho souboje přidala, nevím jestli bych mu byla schopná pomoct... přemýšlela Hinata a čekala dokavaď jí Zek s Abakem nezmizí z pole Byakuganu, pak se otočila opačným směrem a vydala se do Konohy.

Zek uháněl za Abakem.
„Takže Akatsuki jsou konečně zničeni... Zajímalo by mě, co bude následovat.“ přemýšlel nahlas Abaku. Zek ho sledoval a uvědomil si, že jdou špatně. Okamžitě doběhl svého druha.
„Jdeme špatně, naše základna je víc na jih.“ řekl mu.
„Já vím, ale my se nevracíme do základny, zatím ne.“ informoval ho Abaku.
„A kam tedy jdeme?“
„Uvidíš.“
„Tak mi aspoň řekni, co je to ten Jinchuuriki.“ chtěl vědět Zek. Abaku se zhluboka nadechl.
„Dobře tedy. Určitě sis všiml, jakou neuvěřitelnou silou vládne Naruto.“
„To ano.“ přikývl Zek.
„No a co když ti řeknu, že ta síla není jeho, ne úplně.“ řekl Abaku s klidem.
„Není jeho? A čí tedy je?!“ zaskočilo to.
„Kyuubi no Youkou, devíti-ocasí Bijuu. Bijuu jsou neskutečně silní bytosti. Tak silní, že jen málo ninjů, se jim dokáže postavit. Ti co mají v sobě tuto sílu, se nazývají Jinchuuriki. Naruto je momentálně jediný Jinchuuriki, protože ostatní byli pochytání Akatsuki, to je důvod, proč se o ně začal zajímat Kruh. Tím, že pochytali všechny Bijuu na jedno místo zrušili rovnováhu světa.“ řekl Abaku.
„A to mi teď jdeme udělat? Osvobodit ostatní Bijuu?“ zeptal se Zek.
„Přesně tak.“ řekl Abaku. Zastavili se. Byli uprostřed lesa.
„Někde tady musí být jeskyně.“ řekl Abaku a za pár minut opravdu našel skrytý vchod do jeskyně.
„Běž první Zeku, nevím, co nás tam může čekat a ty si mnohem silnější než já.“ řekl Abaku.
„A co Naruto se Sasukem?“ zajímal se Zek.
„Hmmm. Položíme je tady. Snad to vydrží.“ řekl Abaku.
Zek se usmál a vstoupil do jeskyně. Byli tam dlouhé schody vedoucí hluboko dolů. Opatrně našlapoval a měl všechny smysly napjatý. Abaku šel opatrně za ním. Schody skončili. Před nimi byli pečlivě zamčené dveře.
„Máš klíče?“ řekl se ironicky.
„Ne...“
„Tak to otevřu po svém.“ řekl Zek a chtěl vytáhnout meč Kunasagi. Zarazil se, protože nenahmatal rukojeť, když se lépe podíval zjistil, že meč zmizel.
„Sakra! Jak je to možný?!“ nechápal Zek. V tom však jeho pravou rukou prolétla bolest a z jeho dlaně vyrazila špička meče. Zek na to nechápavě hleděl.
„To je zajímavé.“ řekl zamyšleně Abaku a sledoval jeho ruku.
„Co to je?“ zeptal se Zek a mačkal si dlaň.
„Ta zbraň, co máš je Kunasagi, že?“
„Správně.“
„Jak dlouho jí máš?“
„Od té doby co jsem bojoval s Kabutem.“
„To je nemožné. Zdá se, že spojení už je na vyšší úrovni. To znamená, že ta zbraň s tebou bude teď silnější.“
„Co je vůbec zač?“
„Je to legendární zbraň, pomocí ní byl stvořen svět, jaký dnes známe. Je v ní uzamčena část boha, který jí vlastnil. Tato zbraň je s každým silná jinak. Stadium ve kterém jsi, normálně trvá tak rok... jestli jsi ho získal po pár dnech, tato zbraň bude v tvých rukou velice mocná.“ řekl Abaku s obdivem a úctou k Zekovi. Zek se znova podíval na dlaň, z které mu čouhala zbraň.
„Teď, když jsi to řekl, jako bych v sobě cítil další život.“ řekl Zek a zavřel oči. Soustředil se na ten pocit.
„Myslím, že to dokážu ovládat, řekl po chvilce.“
Zbraň pomalu vyjela dál z ruky. Když byla dlouhá jako normální katana, rychlým pohybem rozřízl ocelové dveře, které jim stáli v cestě. Za nimi byla další místnost. Byla tam však neuvěřitelná tma. Zek na okamžik viděl pár očí problesknout ve tmě.
„Kdo je tam?!“ zakřičel do tmy. Kromě ozvěny, se neozvala žádná odpověď.
„Jsme z organizace Kruh! Pokud se vzdáte bez boje, nic se vám nestane!“ pokračoval Zek. Před nimi se objevila silueta člověka. Když ji Zek spatřil, automaticky se postavil do bojové pozice. Jakmile Abaku ucítil jeho chakru, stáhl se.
„Nechceme bojovat! Bojů už bylo dost! Akatsuki jsou zničeni a teď bude panovat mír!!“ řekl Zek.
„Mír... Co vy víte...“ ozval se dívčí hlas. To zeka překvapilo.
„Co jsi zač?“ zeptal se opatrně Zek. Na světlo vyšla krásná Kunoichi s dlouhými hnědými vlasy. Měla kaštanově hnědé oči a na čele měla čelenku ve znaku Kamenné vesnice.
„Klídek, nejsem váš nepřítel.“ řekla a malinko se usmála. Zek nemohl promluvit, stále na ní zíral. Připadala mu neobyčejně krásná. Dívka si toho hned všimla a usmála se ještě víc.
„Zdá se, že už nejsi tak hrr, jako před chvílí.“
Zek se škubnutím vytrhl z transu a ustoupil o krok dozadu. Nebylo to však jejím zjevem, to z ní vyřazovala neuvěřitelná síla, které jen těžko vzdoroval. Když sebral sílu, okamžitě jí odrazil zpět. To dívku překvapilo.
„Ale... Tak přeci jen nejsi takový nemehlo, jak vypadáš.“ řekla dívka.
„Jsi velice silná... Patříš k Akatsuki?“ zajímal se.
„Ne.“ řekla a ukázala na svou čelenku.
„Plním misi, kterou mi zadala má vesnice. Ale teď, když sem dorazili členové Kruhu, je má přítomnost zbytečná.“ jen co to dořekla, se jako kočka vyhnula Zekovi a vyběhla ven ze skrýše. Zek jí zaujatě koukal na záda. Mohl jí zastavit, ale neudělal to...

Pokračovaní příště

celá má fanfiction