Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 13. - Itachi má starosti

Kakuzu pobledl po šéfově oznámení ještě více a Hidan rukou naznačil, že to šéf nemá v hlavě v pořádku.
Potom Vůdce požádal Kakuzu, aby Hidana pustil a aby si podali týmově ruce. Kaku Hidana sice pustil, ale na podání ruk to navypadalo. Oba po sobě stříleli vražedné pohledy a nesmrtelný si pro sebe něco mrmlal.
Skrblík poté zkoušel šéfa přemluvit, ale ten byl neoblomný. Nakonec byli donuceni svoje partnerství uznat a ruce si podat, ačkoliv nezasvěcenému by se spíše zdálo, jakoby jeden druhému zamířili pěstí do nosu.
Poté Hidan pokračoval ve vytírání a Kakuzu dostal příkaz mu pomáhat.
„Já toho zas*aného šéfa prokleju, že se z toho nevzpamatuje, šmejd jeden. A tebe taky, kdybys držel hubu a nevšímal si mě, tak se tohle nestane.“
„Přísahám, že tě jednoho krásného dne zabiju.“
„Pche, jako kdybys to mohl dokázat, takovéto řečičky mě vždycky nejvíce na-“
„Vy se hádáte?!“ Zpoza rohu se opět vynořil šéf, aby zkontroloval práci těch dvou.
Na to se zombie dvojka otočila, oba vycenili zuby a odpověděli: „Ale kdepák!“
Aby to přidalo na věrohodnosti, Kakuzu dodal: „Šéfe to je jen takové týmové hraní, žádný problém, jen sranda! Sranda chápete?“
„Tak to vidím rád. Je obdivuhodné, jak rychle jste se tak zpřátelili. No jen tak dál,“ pronesl šéf, také se usmál a odešel.
Jen co byl z dohledu, dvojice se nevrle vrátila ke své práci a Hidan si neodpustil další komentář.„Jashine, dbej na to, aby toho zmetka škvařili plameny pekelné!“

Kisame s Itachim se vraceli z nákupu zásob a Kisame začal rozebírat Itachiho podivné chování za poslední dobu.
„Víš, přijdeš mi poněkud ustaranej, vždyť to filmování už skončilo ne?“
„...“
„Víš, že mě se můžeš svěřit.“
„...“
Ale no tak, řekni alespoň něco!“
„...“
„A proč vlastně šéfovi neřekneš, že filmuješ?“
„Hm.“
„Hm?!“
„No nechci šéfa zbytečně naštvat,“ řekl Itachi po chvíli mlčení.
„Co je na filmování k naštvání?“
„By z toho vyšlo, že v tom kině, jak si myslí, dávno nepracuji a kdyby si to šel ověřit, zjistil by, že jsem tam nikdy nepracoval. Takže, jsem mu o té práci celou dobu lhal.“
„To je fakt.“
„...“
„A co že to vlastně filmujete?“
„No … romantiku.“
Kisame pak raději zanechal dalších pokusů o hovor. A v mlčení došli až do sídla. Itachi přemášlel o filmu. Za pár dní film začne vycházet v určitých klubech a také na kazety a DVD. Ale jestli to šéf pak zjistí, bude z toho pěkný průšvih!

„Říkám ti, že jsi na tom ještě docela dobře. Počkej, až na tobě ten doktor začne provádět svý psychický hokusy-pokusy a budš nutnej poslouchat ty jeho přednášky.“
„Když já se nudím, hm. JÁ CHCI UMĚNÍ!“ Zavyl Deidara a začal bouchat do stěny, u které seděl a komunikoval s Konan.
„Hele užívej si krásy klidného blázince, bude hůř!“
„JEDINÁ KRÁSA JE VÝBUCH! DESTRUKCE! EXPLOZE! MWUHAHÁ!“ Řval Deidara s šíleným výrazem ve tváři a značil totálního výbušného maniaka, který má absťák po svém koníčku.
„Kdyby ses raději choval klidnějic, aby ti povolili vycházky,“ povzdechla si Konan a odstoupila od zdi, protože Deidara do ní opět začal silně tlouct s šíleným vytím.
„Proč? Proč? Já chci svůj jíl!“
Na Deidarově straně se ozvalo zaklepání. To Umělce znervóznilo a ještě více na nervozitě mu přidal pár svalnatých goril, které přišly s oznámením, že ho očekává doktor.

Mezitím na sídle rozebíral Zetsu s Tobim téma „večeře“. Tobi totiž dneska nechtěl vařit.
„Dneska nemožu vařit, protože by to nebylo z čerstvých zásob. Prosím nechte mi zítřejší večeři a já vám slibuji, Zetsu-san, že to bude zaručeně čerstvé.“
Aloe krčilo čelem nad tímto sdělením. „Vždyť Itachi s Kisamem dneska přinesly zásoby, tudíž dneska to bude čerstvé, ne?“
„Věřte mi a nechme to na zítra.“