Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 12. - Týmová spolupráce

Když Akatsuki probrali Tobiho chování, Pein rozhlásil večerku.
Vyšel první a ve dveřích se plávcl do čela. „A abych nezapomněl, cestou v autobuse jsem slyšel jakési zvěsti,“ povytáhl šéf obočí a zadíval se na Kakuzu,“ prej tu řádí jakýsi spolek s falešnejma akciema!“
Kakuzu se pod šéfových pohledem začínal zlehka potit. Dobře pamatoval na Peinovo opakované upozorňování, že si nepřeje žádné podvody, že by tím mohli začít na sebe předčastně upozorňovat.
„Kakuzu!“
„Ano šéfe?“ Pípl Skrblík.
„Tak ne aby tě napadlo nějáké podezřelé papíry kupovat! Dobře znám ty tvé akciové absťáky!“
„Ani mě nenapadne šéfe,“ oddychl si Kakuzu.
Šéf tedy rozhlásil rozchod a Kisame se hned rozběhl ke koupelně. Kakuzu si otíral čelo a snažil se ignorovat Hidanovu poznámku: „Ale měl si to sakra těsný! Já ti furt říkám, že na ty své peněžní úchylky doplatíš.“
„Drž hubu.“
Nesmrtelný s úšklebkem se ale popichování jen tak nevzdal.

„Možná bych měl nahrát speciální kazetu, „Tobi je tvůj jediný věrný nejlepší kámoš“. A to není až tak špatný nápad i když jsem nikdy neviděl Konan jít k senaiovi, ještě bych mohl do Deidarova pokoje nainstalovat i kamery. Ale to je stejně k ničemu, když tu senpai není, ach jo,“ přemítal Tobi u sebe v pokoji, při čtení Sasoriho „vypůjčené“ knížky o spánkové terapii.
Z chodby šel hluk. Maskovaný tušil, že Kisame zase obsadil koupelnu a za ním se tvoří fronta. Ještě že stihl večerní hygienu včas!
Tobi zapřemýšlel, kde že by mohl asi senpai být. Že by snad šel hledat nějakého náhradního kámoše?

Ráno šéf dělal budíček. A to se neobešlo bez stížností. Hidan vychrlil na šéfa plno slov, za které dostal Hidan za trest uklízet a vytírat celé sídlo. Kisame a Sasori hlásili, že mají volno, což šéfovi přišlo lehce podezřelé. Zato Kakuzu prohlásil: „Mělo by se střídat!“
„Jak střídat?!“
„Šéfe, já tu jedinej makám jak šílený, starám se o chod financí organizace, prachy sháním, kde můžu, zatímco se ostatní ulejvaj jak můžou.“
„A co Deidara, nepracuje snad v pizzerii? A Kisame v lázních? Sasori v restauraci? Itachi v kině?“
„Flákají se!“
„Šéfe,“ ozval se Itachi.
„VY SE ULEJVÁTE?!“
„Já jen, že jdu do práce, kdybyste mě scháněl,“ řekl a zmizel.
Pein se opět zasoustředil na Kasičkáře. „Tak ten se jako ulejvá?“
„Ale já už potřebuju trochu volna! Celej den makám jako účetní a ještě se snažím rozběhávat ten plán s ...“ Včas se stopl. Kdyby se šéf dozvěděl holou pravdu o misi Akcie, určitě by neměl radost.
„Plán s?“
Kakuzu na chvíli ztratil řeč a pak plácl první věc, co ho napadla. „Akcí týmové spolupráce!“
Pein se usmál. „To vypadá zajímavě! Konečně někdo, kdo se rozhodl trochu pozvednout týmového ducha Akatsuki.“
„Co jsem to zase vypustil za hovadinu...“ Pomyslel si Kakuzu.

Po snídani Zetsu poprosil Tobiho, aby až bude příště kuchtit večeři, udělal něco čerstvého a ne jídlo z několik týdnů prošlých surovin.
Tobi zamyšleně pokýval hlavou a chystal se odcupitat do svého pokoje. Ale na chodbě vrazil do Hidana, který tu vytíral.
„Dávej pozor ty k*eténe!“
„Tobi se omlouvá, Hidane-san, ale nemáte tu tak nešikovně vytírat.“
Kakuzu ukázal na opodál ležící smítko prachu. „Tobi má pravdu, vytíráš nešikovně a flákáš to!“
„Stráášně vtipné Kakuzu, chtěl bych tě vidět na mám místě,“ zakřičel Hidan a hodil po Kakuzu svůj špinavý hadr. Kakuzu na to vztekle odpověděl vrhnutou rukou a začali se prát.
Tobi se poškrábal na hlavě. „Proč si mě zase nikdo nevšímá? Jé šéfe, co tu děláte?“
„TOHLE MÁ BÝT TÝMOVÁ SPOLUPRÁCE?“ Zahřímal Pein a odtrhl zombie dvojku od sebe. „KOLIKRÁT VÁM MÁM ŘÍKAT, ABYSTE SE NEPRALI MEZI SEBOU!“
Nastalo ticho. Tobi se raději odplížil z Vůdcova dosahu.
„To jste se za tu dobu tady vůbec nic nenaučili? Tým! Musíte pracovat jako tým! Tým, tým, tým! To slovo tak krásně zní, musíte být prostě více tým! Zvlášť ty Kakuzu bys na tom měl hodně pracovat. No, koneckonců jsi rozjel tu svou akci s tou týmovou spoluprácí, že?“ Peinovi se zaleskla očka. Tahle situace ho inspirovala k zajímavému nápadu.
Kaku se opět začínal mírně potit.
„Jakou akcí?“ Nechápal Hidan a obezřetně si Kakuzu přeměřil. „Jediný co jsi rozjížděl byly ty a-hh.“
Skrblík totiž pohotovně Hidana umlčel rukou a do ouška mu naštvaně pošeptal: „Drž hubu, jasný!“
Šéf roztáhl ústa od ucha k uchu. „Vám dvěma to tak krásně sluší. Kakuzu, od svého posledního partnera jsi plnil mise sám, pokud vím, a zatím žádného nového týmového partnera jsem ti nepřidělil.“
Na Kakuzově tmavé barvi pleti se okamžitě projevil náznak zblednutí. „Šéfe snad nemyslíte ...“
„Ano, myslím. Vám dvěma to bude náramně slušet. Jakožto vůdce této organizace, z práva mě daného, vás tímto prohlašuji za muže a muže.Ve vztahu: týmových partnerů.“