Ahoj, já jsem Kyra! Část 8: Klan Rzouna

„Co jste chtěl, Jiraiya-sensei?“ zeptala se lehce rozladěná Kyra, když přišla na smluvený sraz. „Nebo jinak. Proč jsme se museli sejít zrovna tady?“ zeptala se a ukázala na ceduli s nápisem VEŘEJNÉ LÁZNĚ. Jiraiya se usmál.
„Když máš uvolněný tělo, lépe se ti kontroluje chakra,“ pokýval vědoucně hlavou. Kyře se u hlavy objevil pomyslný křížek.
„A proč tedy momentálně musím být tady, když bych měla být v lese a trénovat společně s tátou a týmem?“
„Chceš přece ovládnout svoje oči, ne?“ zeptal se Jiraiya a už byl v šatně. Kyra se jenom zamračila, chvilku počkala (aby se Jiraiya stihl… připravit) a pak šla za ním.
Když vyšla ze šaten, viděla lehce naštvaného Jiraiyu uprostřed úplně volných pramenů. Pousmála se a šla za ním.
„Pokud vím, mám zakázáno používat oči při boji,“ navázala na předcházející rozhovor. Konec konců, na Jiraiyova náhlá mizení v okolí lázní si už zvykla.
„Správně,“ odsouhlasil jí to Jiraiya. „Při boji to používat nesmíš, dokud tě to bude takhle vyčerpávat. Ale my na tom zapracujeme, abys během hodně krátkého časového úseku získala co nejvíc informací. Takže budeš oslabená, ale pořád budeš mít dostatek chakry, aby ses případně mohla bránit,“ vysvětlil jí Jiraiya svůj plán. Nedůvěřivě se na něj dívala.
„Nechcete mi doufám tvrdit, že to máte ze svý hlavy?“ zeptala se značně pochybovačně. Jiraiya se nafoukl.
„To jako nevěříš v mojí inteligenci?“ zeptal se dotčeně, ale Kyřin nedůvěřivý pohled tím nezahnal. „Dobrá, trochu mi poradil ten mladej Uchiha,“ přiznal neochotně a Kyra se zamračila ještě o trochu víc. „Propána, co se ti zase na tomhle nelíbí?“ zeptal se už lehce popuzeně.
„Jak on přišel na to, že to nesmím používat? A k tomu, aby tohle vymyslel, musel vědět, jak to funguje, tak odkud to věděl?“ Jiraiya se nepohodlně zavrtěl, čímž vzbudil Kyřino podezření. „Nevíte o tom takhle něco, Jiraiya-sensei?“
„No… ono.. tak jo,“ zamračil se na ní. „Včera jsme byli v horkých pramenech a nějak jsme došli k tomuhle tématu. Stačí, nebo chceš vědět ještě něco?“ zamračil se na ní nepřátelsky.
„Kdo všechno u toho byl?“ zeptala se zamračená snad ještě víc, než Jiraiya.
„No, jenom já, Sasuke a Naruto,“ změřila ho nepřesvědčeným pohledem. „No, a pak taky Iruka, Gai, Asuma, Izuma, Kotetsu,…“
„Dobře, to stačí,“ zarazila ho raději, než stačí vyjmenovat všechny shinobi z vesnice. „Takže když se to tak vezme, každý už ví, jak moje technika pracuje, že?“
„No, i tak se to dá říct,“ přikývl Jiraiya šťastný, že tím celá debata konečně končí. „Ale kvůli tomu jsem nepřišli,“ dodal rychle, když už Kyra otevírala pusu. Sice se na něj nepěkně podívala, ale pusu zaklapla. „Pamatuješ si, jak jsi tu techniku vyvolala?“ zeptal se. Němě zavrtěla hlavou. „Dobrá, takže náš trénink začíná od znova,“ vzdychl.

„Kyro!“ Kyra otevřela oči a před ní se opět objevili boje. Stejně, jako v posledních dvou týdnech pořád. Ovšem tadyto byly jiné boje, než viděla normálně. Ráda by si je prohlédla, ale raději techniku opět rychle zrušila.
„Dvě sekundy, cos viděla?“ ozval se za ní úplně jiný hlas.
„Jenom takové zvláštní míchanice. Nic přesnýho,“ odpověděla popravdě. „Ale cítím se dobře,“ dodala. Zatím se jí povedlo svoje kekkei genkai udržet čtvrt minuty bez toho, aby omdlela, ale pak se musela na chvíli posadit. „Potřebuješ něco, Shizune?“ dodala ke zdroji pomíchaných bojů.
„Máš ihned přijít k Tsunade-sama do kanceláře. Přišli tam nějací lidé s tím, že jsou tvoje rodina,“ Kyra se zamračila. Tohohle se bála celou tu dobu, co byla tady v Konoze.

„Potřebujete něco?“ po vyzvání Kyra vstoupila dovnitř, ale na tři lidi, kteří seděli před Tsunadiným stolem se ani nepodívala.
„Kyro, jsi to ty?“ zeptal se jí známý hlas. Zatla pěsti a dál je ignorovala. „Tys teda vyrostla,“ tohle ale už ignorovat.
„Ovšem že jsem vyrostla,“ ironicky si odfrkla. „Vykopli jste nás z klanu před deseti lety. Za tu dobu se člověk změní, obzvlášť, bylo-li mu tehdy pouhých pět let,“ řekla to, aniž by se na některého z nich podívala.
„Není slušné takhle mluvit s vůdcem klanu a tvým nadřízeným,“ sjel jí další z ninjů nehezkým pohledem.
„Není můj nadřízený. Za prvé jste mě a mámu vydědili z klanu a za druhé, já jsem ninja Konohy, tudíž nenosím čelenku Oblačné,“ teprve v tu chvíli se podívala po návštěvnících. „A s politováním musím konstatovat, že nikdo z vás se nezměnil,“ dodala kousavě. To očividně jednoho z nich namíchlo tak, že bezděky udělal jeden krok směrem k ní.
„Tak moment!“ v tu chvíli ale zasáhla Tsunade. „Dovolím si vás upozornit, že jste tady v rámci mírového jednání. V tom případě bych bezdůvodné napadnutí jedné z našich kunoichi nenechala bez postihu,“ upozornila je mírně. „A teď bych byla ráda, kdyby mi to někdo vysvětlil.“
„Víte, Hokage-sama,…“ začal jeden z těch tří, ale ona mladá kunoichi ho umlčela nehezkým pohledem.
„Vás jsem nemyslela,“ zavrčela a otočila se na Kyru. „Tak…?“
„Toto je můj strýc, Daichi Rzouna,“ ukázala na muže, který celou dobu stál mezi dvěma zbývajícíma. A Tsunade uznala, že ten se taky tvářil na to, že je bůhvíjak důležitý. „A tohle jsou další příslušníci klanu Rzouna, Minoru a Masaru. Oni s mým strýcem v čele nás před deseti lety vydědili z klanu s tím, abychom se už nevraceli,“ vysvětlila stručně Kyra.
„Ale no tak, Kyra-chan,“ usmál se na ní sladce Daichi. Kyra se na něj nehezky podívala. Nikdy jí tak neříkal a ona neviděla důvod, proč by měl začít. „Byli jsme tenkrát, mladí, nerozumní,…“ nechal větu nedopovězenou a sladce se na ní usmál.
„Byli jste tenkrát stejně staří, jako je můj táta nyní a já si nemyslím, že ten by něco podobného udělal,“ štěkla na něj. Tenhle rozhovor jí byl opravdu nepříjemný.
„Ah ano, tvůj otec,“ opět se na ní „zářivě“ usmál její strýc. „Tvá matka nám otloukala o hlavu, že je to velice dobrý a velice nebezpečný shinobi, ale jméno nám říct odmítla. Mohla bys nám ho prozradit ty?“ zašveholil na ní sladce. Kyra si nemohla pomoct a zhnuseně se otřásla. Ale než stihla odpovědět, udělala to za ní Tsunade.
„Zavoláme jeho i celej jeho tým. Stejně jsem jim už chtěla zadat misy,“ řekla akorát a poslala za nima Shizune. A když přišli, začalo být v kanceláři krapet těsno. „Tak, Kyro, teď můžeš představit svého otce,“ svolila Tsunade, když si kolem sebe vybojovala místo potřebné k životu. Kyra se nadechla a probojovala se na takové místo, aby jí všichni viděli.
„Tak jo,“ svolila a zářivě se na všechny usmála. „Ahoj, já jsem Kyra. Kyra Hatake. A tohle je můj táta, Kakashi Hatake,“ dodala a ukázala na ninju, který si měřil nedůvěřivým pohledem cizí ninji.
„Hatake Kakashi? O tom jsem nikdy neslyšel. Vy snad jo?“ zeptal se svých dvou společníků Daichi. Ti jenom zavrtěli hlavou a Kyra se zamračila.
„Kopírovací ninja nebo Sharingan Kakashi,“ prohodil otráveně Sasuke. A třem ninjům se rozsvítilo.
„Jo, tak o tom už jsem slyšel,“ vědoucně pokýval hlavou Minoru. Kyra měla co dělat, aby k němu nepřiskočila a jednu mu nevrazila. V tu chvíli se totiž zatvářil, jako by spolknul všechnu moudrost světa. Ale zvládla to vydýchat.
„No, nemyslím si, že byste přišli jenom tak na návštěvu bez důvodu. Takže o co jde?“
„Ale Kyra-chan, neviděli jsme se takovou dobu a ty…“
„Tyhle milý řeči vynecháte, buďte tak hodní. Nikdy jste nebyli z těch, co by něco chtěli nezištně,“ přerušila je už lehce netrpělivá Kyra.
„Ta dobře,“ zakabonil se na ní vůdce. „Chceme, aby ses s námi vrátila do Oblačné.“
„V žádném případě,“ zamítla to Tsunade dřív, než na to stačil kdokoliv jiný reagovat. „Kyra je dobrá kunoichi a Konoha se někoho takovýho jen tak nevzdá. Navíc k vaší rodině už nemá žádné povinnosti.“
„Ale právě kvůli tomu, že je Kyra dobrá kunoichi, jí náš klan potřebuje. Patří do rodiny, ať si kdokoliv říká…“
„Tak dost,“ přerušila proslov svého strýce Kyra. „Řekněte, s čím potřebujete pomoct a těchto srdceryvných žvástů nás ušetřete,“ Daichi se zamračil, ale poslechl.
„Na náš klan zaútočil jakýsi Orochimaru a říká, že chce každého z klanu, komu ještě nebylo dvacet. Včetně těch, kteří kdy klan opustili.
„Kenichi, už se po tobě scháněj,“ neodpustila si Kyra poznámku. Daichi překvapeně zamrkal a otočil se ke Kenichimu. „To sis ho všiml až teď?“ nechápala Kyra.
„To by se dalo využít,“ promluvila najednou ticho Tsunade a sjela pohledem ty tři z Oblačné, Kyru, Kenichiho a Sasukeho. „Vy dva, tímhle dokážete, že jste opravdu věrní Konoze,“ rozhodla Tsunade a už se scháněla po nějakém volném papíře. „Vy tři vyrazíte s těmito lidmi do sídla jejich klanu a pokusíte se zneškodnit orochimaru. A protože nemůžu pustit tři geniny samotné, půjde s vámi i Kakashi. Sakuro, Naruto, vy zůstanete tady. Vyrážíte za hodinu od hlavní brány.“