Propletené životy - Kapitola 1

Propletené životy
„Tato povídka vypráví o přátelství na život a na smrt mezi pěti odlišnými ninji, kteří doufají v lepší budoucnost. Doufám, že povídka se bude líbit hlavně těm, které jsem do rolí pěti postav obsadila.“

Hnědovlasá kunoichy se zastavila u brány, kterou procházelo mnoho ninjů. „Účastníci zkoušek, stejně jako já,“ pomyslela si. Přesto, že jí bylo, osmnáct let v záznamech byla vedena jako genin i přes její schopnosti a techniky, které dosahovaly na jounina.
Sledovala účastníky a pohled se jí zaměřil na jeden tým z Písečné.
Otřásla se, když ucítila nelidskou chakru vycházející z rudovlasého kluka, který šel mezi blonďatou kunoichy a pomalovaným ninjou.
Jejich sensei s nimi nebyl. Místo toho si všimla ženy, která je doprovázela. Tipovala, že ona žena je stejně stará jako ona sama. „Ta žena, není jejich sensei. Je to někdo kdo je má ochraňovat,“ došlo jí.
Pousmála se. Lidé z jejího klanu, jí říkali – když zde ještě žily – že je z klanu druhá nejchytřejší. První nejchytřejší byl její strýc. Raději se otočila a odešla. Musela se také připravit na zkoušku chuuninů.
Snažila se vypustit z hlavy i onu kunoichy z Písečné, ale nemohla. Něco jí říkalo, že se obě dvě ještě setkají.

Kunoichy se znakem Písečné vesnice sledovala hlavně Gaaru. Nejmladšího potomka Kazekageho ve kterém byl zapečetěn jednoocasý démon, Shukaku.
Dohlížela na Gaaru více než na jeho dva starší sourozence. Blonďatou Temari a hnědovlasého Kankura.
Nikdy by to neřekla nahlas, ale Kazekageho nejmladší potomek jí silně přirostl k srdci.
Věděla co je to za cit, který cítila, ale nevěděla, zda ho k němu může cítit.
Odvedla je do jejich ubytovny a poté co odložily, své věci se vydaly na průzkum Listové.
Jak procházely, narazily na několik mladých geninů. Hyperaktivního blonďáka, menšího černovlasého kluka a jeho partu a na růžovlasou kunoichy jejíž vlasy připomínaly spíš žvejku.
Daly se do hádky, jenže než mohla Sakoyou Lucie zasáhnout objevila se tam ve víru listí jiná kunoichy. „Přestaňte a hned,“ řekla a hádající se genini okamžitě ztichly.
Kunoichy, která zastavila, právě probíhající hádku se podívala po Sakoyou Lucii a natáhla k ní ruku.
„Namikaze Lenka, těší mě. Vy jste?,“ zeptala se.
„Sakoyou Lucie, děkuji, že jste zastavila tu hádku,“ odvětila a usmála se na onu kunoichy.
„Není zač. Vy je doprovázíte?,“ kývla hlavou k týmu z Písečné.
„Ano. Doprovázím. Vy jste odkud?“
„Já pocházím ze Skryté Deštné vesnice, ale narodila jsem se zde. V Listové. Znak na mé čelence je spojení dvou klanů. Klanu odtud z Listové a klanu ze země Vodních vírů a vy pocházíte odkud?“
„Jistě. Pocházím původem také ze země Vodních vírů, ale jinak žiju trvale v Písečné. Myslíte, že si můžeme dát někdy souboj?“
„Můžeme, ale následující týdny mám nabité, takže se předem omlouvám.“
„Samozřejmě. Tak nashledanou, ale určitě se ještě uvidíme.“
„To doufám. Tak zatím nashle,“ odvětila a zmizela ve víru listí.
„Zajímavá kunoichy. Na tu si budu muset dát pozor,“ pomyslela si Sakoyou Lucie než se vydala dál v prohlídkách se svými svěřenci.

Hnědovlasý mladík s čelenkou se znakem Mlžné vesnice procházel Konohou a nedělal si starosti s tím, jestli na něj bylo podáno oznámení za obtěžování nezadaných žen.
Svým okem náhle i na tu dálku uviděl kunoichy s vlasy žlutými jako písek. Srdce se mu rozbušilo. Poprvé v životě poznal, že se naplno zamiloval. Když se otočila, viděl její krásné černé a zároveň i velice hluboké a chápavé oči.
Nepřiblížil se. Raději ji sledoval z povzdálí, aby na sebe neupozornil. Koneckonců jak viděl, bylo jí tak třináct až čtrnáct let a jemu bylo osmnáct.

Osoba s maskou ANBU na obličeji stála v kanceláři Hokage. „Nechal jsem si tě zavolat, Černá záře jak jistě víš.“ Řekl Sandaime a pozoroval reakci členky ANBU.
„Ano, vím Hokage – sama. Co ode mne potřebujete?“
„Byl bych rád, kdybys dohlížela na zkoušku Chunninů. Ve všech částech. Zkoušky se totiž účastní i poslední členka klanu Namikaze zde v Konoze.“
„Ona se vrátila?,“ zeptala se ANBU a v hlase jí zaznívala radost.
„Ano, vrátila se. Právě proto jsem si tě nechal zavolat. Chci, abys ji vyzkoušela. Zjistila, co umí a jak je po těch čtyřech letech dobrá.“
„Jistě Hokage – sama. Ráda ji přezkouším.“
„Dobrá, začni hned.“
„Jistě.“
ANBU okamžik poté co řekla, jistě zmizela v oblaku kouře do vesnice. „Teď ji už jen najít.“ Pomyslela si a pod maskou se zašklebila. Najít kunoichy z klanu Namikaze jí mohlo zabrat hodně času.
„Zatracený stařec,“ pomyslela si. Nechtělo se jí zkoušet tu kunoichy a svou blízkou kamarádku, ale musela.
Vydala se směrem k jednomu ze cvičných stanovišť. To nevěděla, že se tam poté obě dvě setkají s těmi, které chrání, aniž by to jedna o druhé věděla.