Santanova odysea

Bylo nebylo...
V jedné velmi temné místnosti, uprostřed noci sedělo malé děvčátko na židli. Děvčátko, které nemohlo usnout, protože mělo strach, že přijde velký, převeliký bubák!!! A když už byla skoro v říši snů, nepřišel bubák, ale někdo úplně jiný.""Přišel zlý člověk s červenýma očima… Jeho jméno bylo známe všem. Jmenoval se opravdu hrozivě, už jenom vyslovení toho jména rozproudilo krev v žilách. Ano byl to ten hrozivý, zlý, nenasytný syčák, jehož jméno byla pouhá přesmyčka. Ale i přes tu přesmyčku, lidé věděli, o koho jde.

Člověk by nikdy neřekl, že Santa může být zlý… Ovšem pokud jeho jméno nepřesmýknete na SATAN...

Zlý a mocný Satan, chodící každou noc byt od bytu, dům od domu, hledající malá děvčátka, popřípadě chlapečky. Jeho nynější oběť byla z klanu Hyuuga.... jmenovala se Hanabi.

Chudák malá, ještě ani nepoznala sílu Byakuganu. A to možná byla osudová chyba..

Sídlem klanu Hyuuga se ozývalo tiché klapání podrážek. Většina členů klanu byla na velmi důležité misi typu S, proto byla ochrana sídla nepatrná. Ochrana čítající jednu kuchařku, pokojskou a sekretářku doopravdy nemá šanci Hanabi ochránit.

Zlosyn se neúprosně blížil k Hanabimu pokoji... Ovšem nebyl sám, kdo tam měl namířeno. Ve stejnou dobu byl na cestě do jejího pokoje někdo něžný a milý, někdo kdo by byl pro nás nemyslitelný.

A tou osobou byl...
.
.
.
.

A to se dozvíte po reklamách!!!

Pein market, levnější nehledejte!

Billa Dnes to nejlepší pro mě! I pro Konohu!!!

Hornbach to nejlepšíí pro dílnu, dům a Zetsua.

Jakto že všichni chlapi stojí ve tvé frontě?? To ne já, to můj TonTon!!

Když ji zabiješ, není co řešit... Konan

Ano, mohli jsme vám nadělit nové ninja čelenky.. Ale my jsme řekli NE! Proč utrácet za takové blbosti, když to můžeme propít!

Pokračujeme, sledujete Santanovu odyseu!

A tou osobou byl Konohamaru! Zrovna šel za Hanabi, protože na ni nemohl přestat myslet. V paměti mu utkvěly její oči. Krásné a chladné, jako každé oči, které mají budoucí nositelé Byakuganu... Ale tyhle byly zvláštní. Takové něžné. Určitě její Byakugan bude jiný. Ne, jako ten Nejiho nemilosrdný nebo Hinatin stydlivý. Byl opravdu jedinečný... Možná proto ji tak miloval.

K tomuto činu se rozhodoval už dlouho. A dnes byla ta noc.. Ta jedinečná noc, kdy se rozhodl uskutečnit svůj velkolepý plán. A to... Konečně ji navštívit a říct jí za této úplňkové noci pravdu. Pravdu o svých citech. A musel to být opravdu osud, protože kdyby nepřišel v tuhle noc, všechno by bylo dopadlo jinak…

Už byl pod jejím oknem, když v tom se v něm probudilo zlé tušení. Tušení, že tu není sám. Uslyšel kroky. Podle zvuků poznal, že to nejsou kroky nikoho z jejího klanu. Musel to být nějaký vetřelec. Někdo kdo mu chtěl zkazit plán! A nebo hůř... Udělat něco Hanabi!

Mezitím Hanabi ve svém pokoji z důvodu nespavosti trénovala. Byly slyšet jen zvuky shurikenů padajících na zem. Narušitele to trochu vyděsilo. Ovšem neodvrátilo ho to od jeho plánu, a to unést člena klanu Hyuuga. Jenže nepočítal s tím, že tu bude Konohamaru.

„Jéé! Co ty tu?“ podivila se. Konohamaru naznačil, ať je potichu.
„Myslím, že nejsem jediný návštěvník,” šeptnul.
Hanabi se na něj nechápavě podívala. Konohamaru ukázal na dveře a naznačil tichý přesun ke dveřím.
„Co to na mě zkoušíš za volovinu??“ vyštěkla.
Znovu jí naznačil, aby ztlumila volume a prosebným pohledem ji přinutil přesunou se z boku ke dveřím.

„Bože!“ povzdychla a pomalu se přisunula ke Konohamarovi...

Náhle se dveře posunuly o pár centimetrů, bylo slyšet jen tiché vrznutí. Hanabi leknutím zatajila dech. Najednou bylo ticho. Ticho jako v hrobě. Nikdo se nepohnul. Hanabi přilepená na stěně, Konohamaru v bojové pozici, v rukou kunai a narušitel z druhé strany dveří také nejevil známky pohybu.
V tom se najednou dveře odsunuly dokořán. Konohamaru se odvážil podívat ven, ale nic neviděl. Zničehonic se mu pod krkem zjevil kunai. Zvedl hlavu a uviděl je...! Ty dvě červené oči! Sharingan! Zachoval chladnou mysl a nenápadně Hanabi naznačil, ať se schová. Hanabi se potichoučku posunula ode dveří.

„Kde je ta malá holka, skrčku?“ zahřměl hlas narušitele půlnočního klidu.

Konohamaru ani nedutal. Přece mu neprozradí, že stačí otočit hlavu o 90 stupňů.

„To bys chtěl vědět, co ty makromolekulární částice!“ zahrál si na tvrďáka, div že se Hanabi nerozchechtala.

„Se mnou si žádnej spratek zahrávat nebude!“ sotva to dořekl, odhodil Konohamara na zeď.
Bohužel na tu, kde se nacházela Hanabi. Satan stočil hlavu o oněch 90 stupňů.

„Tak tady seš! Teď si tě odnesu do pekla.. Muhehehe!“ ozvalo se celým pokojem. Ovšem s Hanabi to ani nehlo.
„Připadáš si tvrdej, sejre?“ řekla s pozvednutým obočím.

To teda nečekal. Většinou se začnou ti malí spratci bát a plakat.
Sakra co mám dělat? pomyslel si a začal listovat v manuálu pro strašidla 21. století.Mumlal si něco pod vousy, a mezitím se Konohamaru chopil příležitosti. Vrhnul se po něm jak dravá zvěř.

„Áááááááááá,“ bylo slyšet z úst obou zúčastněných. Ovšem každý měl své „ááá“ v jiné tónině.Satan ho řval nejhlubším hlasem, který jde. Na Konohamarovi byl poznat pubertální věk, protože jeho „Ááá“ přeskakovalo jak rozbitá neseřízená přehazovačka. Ani Hanabi nezahálela. Vzala do ruky lampu ze zlata a přetáhla Satana přes hlavu. Tím mu způsobila amnézii. Okamžitě lampu odhodila. Když už si mysleli, že mají vyhráno, Satan se zvedl ze země. Oba sebou cukli.

„He..hehe... jeeeeheheheheheheeeeeeeeee!!!“ začal se smát jako Tobi po 20 panácích tvrdé Whisky, „Teď si vás do pekla stáhnu oba… Pojďte k tátovi!“

Rozevřel náruč a začal je nahánět po pokoji, jako Orochimaru Saskeho, když se má jít koupat. Jen ten vyplazený jazyk chyběl. V tom zakopl o pozlacenou lampu, která tam předtím spadla. Jashin tomu dal, že se na ni napíchl.

A tak, milé děti, vzniklo rčení „Zlato je lepší než červená!“ Ano, také se díky tomuto lidé naučili to, že je zlato lepší něž stříbro. No a ještě jedna věc nakonec. Řekněte, znáte někoho, kdo se může chlubit tím, že umřel zlatou smrtí?

No od té doby se už malé děti v Konoze nebojí Satanů alias Santů. Rodiče je nemají čím strašit a i kdyby nějaký Satanék/Santánek přišel, stačí mu podstrčil Whisky nebo při nejhorším zlatou lampu…