Ishidate

Kapitola dvanáctá: Nové jutsu

Jeden ninja a sedm jeho klonů stálo proti dvěma soupeřům. Oba útočníci se usmívali a tím znervózňovali Ishidateho, který už to nemohl vydržet a poslal své klony do útoku. Jeden ze dvojce shinobi vyrazil také kupředu. Bez jakékoliv námahy všechny kopie porazil a co bylo horší, udělal pár pečetí a zmizel pod zem. Tohle mladíka vyvedlo ještě více z míry, ale na nějaké velké přemýšlení nebyl čas, protože se mu před obličejem objevil druhý z útočníků. Jediné co Ishidate stihl udělat bylo to, že sledoval jak se mu do levého ramene zabodává kunai. Ihned na to uskočil do dostatečné vzdálenosti a vytvořil tři své klony s jasným úmyslem – použít nové jutsu.
Bohužel se opět stalo něco nepředvídatelného. Mladíkovy nohy, stejně jako nohy jeho klonů, začalo obklopovat bahno, které okamžitě tvrdlo v kámen. Nebylo úniku. Vedle ninjy ze Sunagakure no sato se ze země vynořil jeho společník.
„Hotovo, teď je to na tobě,“ zahlásil druhému z nich.
„To si ho nemohl vyřídit ty?“ zeptal se otráveně.
„Ne, to je a bude vždy tvá práce,“ uchechtl se opět první z nich.
„No dobře,“ prohodil znuděně a křikl: „Fuuton: Reppushou.“

Ishidate viděl, jak se před ninjou formuje malý vzdušný vír. Následně na to už vír mířil k němu. Nejprve zmizely klony vepředu a hned po nich i čtvrtý klon vzadu. Oba útočníci nemohli uvěřit svým očím. Tam, kde stál hnědovlasý mladík nyní nebylo nic. Zato kolem nich se objevil Ishidate a tři nové klony. Kopie stály kolem ninjů v obrazci trojúhelníku, mladík stál o kousek dále.
Shinobi z Konohy na nic nečekal, vytvořil pár rychlých pečetí a křikl: „Raiton: Sankakutai kekkai.“ Kolem útočících ninjů se objevila bariéra ve tvaru trojúhelníku. U každého vrcholu stál jeden klon, měl položené ruce na bariéře a dodával jí tak chakru.
„Snad si nemyslíš, že nás zastaví nějaká bariéra,“ pousmál se jeden z ninjů.
„Ne nemyslím, já to vím. Nemáte šanci se odtud dostat,“ oznámil jim mladík.
„To se ještě uvidí,“ řekl ninja a vší silou udeřil do jedné ze stěn. Ozvalo se zajiskření a výkřik. Shinobi upadl do bezvědomí.
„Myslím, že je čas to ukončit,“ řekl vážným tónem Ishidate, udělal dvě další pečetě a křikl: „Raiton: Sankakutai kekkai – kuzushi.“

Bariéra se začala zmenšovat, až do doby než zmizela úplně. Útočníci byli ztraceni v nenávratnu. Hnědovlasý shinobi poklekl na jedno koleno a hlasitě vydechl. Tekl z něj pot a cítil se strašně slabý, ale pořád zbývalo vyřídit ještě mnoho věcí. Jeho klony se rozplynuly a Ishidate vyrazil na určené evakuační místo.

*****

Netrvalo to dlouho a vysílený ninja dorazil před hlavní evakuační bod – sochy všech Hokage. Když vešel do celého komplexu, okamžitě se před ním objevili dva chuunini v bojovém postavení. Po krátkém prověření uznali, že k nim mladík patří. Za nedlouho se u východu objevil i Iruka a pár dalších shinobi.
„Jsem rád, že jsi v pořádku Ishidate, ale nevypadáš moc dobře,“ prohlásil Iruka.
„To nic není, každopádně musíme vymyslet co budeme dělat dál.“
„Přišly rozkazy. Máme okamžitě přejít do třetí fáze,“ oznámil všem chuunin s jizvou přes nos.
„Tak rychle? Vždyť …“ nedořekl větu Ishidate, protože mu do ní skočila divně oblečená žena.
„Co se tak divíš mladej? Všichni civilisté byli evakuováni, teď je to na nás. Všechny evakuační týmy mají co nejrychleji postupovat ke stadionu a po cestě ničit všechen odpor,“ sdělila jim kunoichi.
„Na co teda čekáme?“ ušklíbl se Iruka.

*****

Všem to připadalo jako věčnost, ale zdálo se, že je po všem. Při průchodu vesnicí viděl Ishidate tolik boje a smrti, jako nikdy předtím. Ten útok, který zažil před nedávnem v té malé vesnici byl oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Ke konci začali nepřátelé raději utíkat. Ani někteří zkušení shinobi nedokázali vydržet ten nápor a raději se vzdali, nebo utekli. Mladík doufal, že už nebude muset nikdy zažít takový masakr.
„Ještě chvíli a budeme u stadionu,“ zahlásila Anko, kterou měl Ishidate tu čest zachránit proti přesile.
„Co máme dělat potom?“ zeptal se mladík.
„Rozdělte se mezi ostatní a pomáhejte s čímkoliv můžete,“ řekla kunoichi.

U stadionu bylo až moc živo. Všude kolem byly jednotky ANBU, nebo lékaři. Hnědovlasý shinobi si také všiml, že zmizela i ta podivná bariéra, která se objevila na jedné ze střech. Také si všiml, že je na té střeše mnoho ninjů. Vydal se podívat, co se tam stalo. Po chvilce se prodral hloučkem jouninů a to co viděl mu vyrazilo dech a poslalo ho do kolen. Na zemi ležel mrtvý Sandaime s blaženým úsměvem na rtech.

***** Pokračování příště