Návrat devítky 12 kapitola

“Na ochozy rychle útočí na nás.” Řval ninja na hlídce dokud ho nestrefil kunai. Naštěstí rána nebyla smrtelná. Podobné věci se děli ve všech devíti pevnostech Konohy na které útočilo asi tři sta mužů. U zadního voje stál vždy nějaký člověk v plášti akatsuki. Tedy krom vojska, které útočilo na nejsilnější pevnost. Tam jich bylo šest. Jelikož ninjové nedostali upozornění tak nebyly připraveni. A to znamenalo, že neměly šanci. Převaha obléhajících už spoustu ninjů zranila. Bylo to divné, ale k údivu těch co házeli kunai na konožské nikdy netrefily smrtelně. Jejich kunaie vždy něco vychýlilo z letu. Ale pak byla rozbita nikým nechráněná brana a už se do ní chtěli nahrnout vojáci když je zadržely dvě podivné postavy.Až pocud bylo dění ve všech pevnostech stejné. Pak se začalo dění měnit. Rozdíl byl v pláštích. Všechny dvojice měly stejné očíslování. Jako Jedna, dva a tak, ale poslední měla očíslování rozdílné. Jeden měl devět a druhý deset. Ať už byly postavy jakékoliv bitva nabrala jiný směr. A ten obrat byl velmi krvavý. Osm dvojic své protivníky normálně zabíjeli, ale ta poslední čekala.
Nepřátelé poslední dvojice se rozběhly a začali vrhat kunaie a jutsu. Když byl náraz téměř jistý začal opláštěnec s číslem deset dělat pečetě. Jutsu byla jeden metr, ale dál se nedostala. Ohromná tlaková vlna je odrazila zpět na jejich vysílatele a kunaie se při dotyku rozpadly na prach. Ač to bylo jutsu větrné nedostali ho ani ohnivé techniky. Bylo to jako uragán proti zápalce. Polovina napřátel popadala. U pětky zrovna probíhal souboj s nejsilnějším členem útoku Itachim. Tomu krvácely obě oči a neměl páru kdo ho mohl tak zpráskat. Z pod kapuce se ozvalo.
“Je čas to ukončit.” A jeden z opláštěnců začal dělat pečetě. Itaci svým sharinganem viděl ohromné množství chakry odcházející z uživatele. Pak se na nebi oběvil rostoucí bod. Itachi věděl jak je lehké tomu uhnout, ale nemohl se pohnout. Za okamžik už neviděl nic. Byl rozprášen po obrovitém kráteru, v jehož středu byl obrovský kus kamene.
“Ty musíš svý největší nepřítele likvidovat ve velkým stylu že.” Ozval se káravě hlas toho který nebojoval.
“No a. Máš s tím snad nějakej problém Hokou. Ale myslela sem si že budu muset použít sharingan. Zklamal mě.” Ozval se na obranu.
“A tohle má bejt to tvý umění.” Posmívali se zakuklenci s jedničkou Deidarovy. Ten vůbec nic nechápal. Žádné z jeho jutsu ani to nedokázali porazit. Tohle brnění je silnější než Gaarovo. Rozhodl se pro sebedestrukci. Nic jiného nezbývalo. Chtěl se zrovna nacpat jílem, ale pohltil ho písek. Poslední co slyšel bylo dvouhlasné:
“Sabaku sousou.” Pak už nic. Pohled byl strašný. Vojáci rozdrceni impozantním tlakem písku a všude krátery od Deidarova umění. Dvojak stála proti sešitému Hidanovy. Oba dva ho sekaly na kusy. Měli s ním nevyřízené účty. Hidan se tomu jen smál, než mu došlo, že Kakuzu je kdesi pryč a že jestli ho budou cupovat ještě dýl tak nebude co sešívat. Chňapl kosu, ale než stačil provést úder už neměl kosu čí držet. Ozval se jen křik a Hidan byl na cáry.
Kisame bojoval svýmy vodními jutsu dlouho proti vodním jutsu trojky. Ale to jezero pod nimi bylo důkazem, že už dlouho nevydrží. Bylo to stejné jako když je zabili. Pomalé zjišťování o beznadějnosti situace. Jak byl tak zamyšlený nevšiml si vodního chapadla za ním. To se o chvíli později zbarvilo krví. Kisamemu chyběl hrudník, ale to už necítil.
“Ty hajzle.” Řval hidanem učený Kakuzu na čtyřku. Čtyři jeho srdce už neexistovali, a to poslední k životu nestačilo. Krátery prohloubeniny, oheň a jiné věci značili o apokaliptyckém souboji. Zatímco Kakuzu už dodýchával nebyly na jeho protivnících vůbec vidět jakékoliv známky únavy nebo oděrky. Kakuzu se pokusil o poslední jutsu, ale všem zemním bodcům se čtyřka vyhnula. Najednou se za Kakuzu objevil druhý zakuklenec a ukončil jeho život.
“Konan si se svými papíry moc nepomohla. Šestka jí většinu podpálila. Narozdíl od ostatních se Konan držela obstojně, ale chakra už docházela. Šestka měla jemně pořezaný plášť a stromy byly buď rozřezané nebo spálené. Konan vrhla všechny zbývyjící papíry na nepřítele, ale nevěděla, že jsou dvy. Bojovala jen s jedním a ten o kterém nevěděla jí… kupodivu nezabil. Jakoby ji k něčemu potřeboval. Jen ji zlehka klepl do spánku a kdyby ji nezachytil tak by ona ztěžka klepla o zem.
Sasory bojoval se svými loutkami, ale z původního počtu zbyly jen dvě. A I ty se teď měnili v prach pod silou žáru. Sasori se však tentokrát zabít někým jiným nenechal. Zničil sám poslední živou část svého těla. Země kolem sedmičky byla zbrázděná dvěma kolejemy. Sasori použil svá vodní děla, ale nebylo to nic platné.
Osmička bojovala s Zetsuem. Bylo to obtížné protože mohl jen tak zmizet v zemi, ale už schytal ránu chakrovým kunaiem takže jeho kukla už nebyla to co dřív. Zetsu se vynořil znovu, ale nevšiml si druhé osmičky. Ta mu krunýř odpravila úplně. Zetsu zaútočil zemním ninjutsu, ale moc to na nepřítele nezabíralo. Už několikrát se trefil, ale jakoby měl nepřítel kolem sebe brnění. Zaútučil znovu, a málem by se trefil kdyby ho z boku nenaprala katana. Teď už pod zemí zmizet nemohl. Alespoň se nemusel trápit dlouho.
Devítka a desítka se chystali zlikvidovat zbývající vojáky. Chvíli se mezi sebou hádali kdo to udělá ale nakonec uspěla desítka. Ta začala v ruce tvořit kunai. Pak ho hodila a ten se zabořil do země uprostřed vojska, které nevědělo co má dělat. Zkoušeli všechno, ale nic nezabralo. Pak kupodivu kunai vybuchl. Žádný výbušný lístek nebyl třeba aby kunai rozpúlil a to doslova celé vojsko krom peina. Ten stál připraven k boji I se svými šesti těly.
“Tys měl je. Já chci jeho.” Zavrčela na desítku devítka. Ta jen odmítavě zavrtěla hlavou. Vyběhla proti peinovy. Žádný problém jí nečinila peinovy těla. Zmasakroval je svou katanou úplně všechny. Pein jako jediný tušil proti komu jde a tak se nebránil. Neměl by šanci. A ostatně proč by zabíjel někoho kdo ho vysvobodil z jeho temnoty. Čekla ránu, ale žádná nepřišla. Otevřel oči, ale neviděl smrtonosného soupeře. Zakuklenec beze zbraně stál před peinem.
“Půjdeš s name a nebo pryč. Ty jsi tu z donucení. A jako jeden z mála jsi nikoho nezabíjel. Myslíš že budu zabíjet někoho kdo šetřil životy mých přátel. Obejdi pevnosti. Konan jsem ušetřil. Je stejná jako ty. Jen se bránila.” Pein tedy tenhle proslov nečekal. Myslel že zde zemře. Jak ale slyšel Konan vydal se k pevnosti kam ji poslali.
“Myslím že je čas vyléčit raněné.” Vydali se zpátky do pevnosti. Stejně tak to udělali I ostatní dvojice. Do tří dnů tady měli být vyšší Akatsuki I s vojskem. Vojáci v pevnostech jen koukali na své zachránce. Tak obrovskou ukázku síly viděli jen u devíti lidí, ale ti mají být mrtví. A navíc těhle je osmnáct. Celý jeden den se vojáci léčili. Neznámí jim řekly ať se stáhnou do Konohy. Tohle byl jen předvoj. Ninjové tedy posbíraly ty kteří nemohli I přes vyléčení chodit a vydali se směr Konoha.
“Tak tohle bysme měli. Konan I pein už odešli že.” Ptala se desítka. Šestka kývla.
“Tak a teď si můžem sundat ty pláště.” Řekla desítka. Všichni si je tedy sundali. Pod nimi se skrýval kdo jiný než Naruto a spol. Démoni se proměnili na svou normální podobu ovšem v silně minimalizované verzi.
“Kimiko. To žes zabila Itachiho komplikuje plan. Mělas pro jednou udržet zášť vůči svému klanu.” Řekla Naruto. Kimiko jen zahanbeně sklonila hlavu. Naruto se znovu rozpovídal.
“Takže. Teď deme do Konohy, abysme se tam mohli připravit. Těším se na ten poprask.Odhalený jít nemůžem, ale I tak.”
“Na co připravit.” Ptal se Yoshiro. Naruto se usmál a odpověděl.
“Na bitvu. Bude to mela. Vezmeme si zálohu ne.” Yoshiro se zatvářil jak kdyby viděl strašidlo. Záloha byla používána vždy když byla jen malá naděje že soupeře porazí normální silou. Síla v záloze byla strašlivá. Kdyby ji použil třeba k nejslabšímu jutsu ohně srovnal by vesnici I s dalekým okolým se zemí. Už byly skoro u všesnice. Démoni se proměnili a všichni se zahalili. Děti se k nim připojili ze strany. Naruta vůbec neposlechli. Chtěli se taky připojit k výpravě. Naruto si jen povzdechl. Cítil že s tímhle nic nezmůže. Překvapení bylo,, že brána byla zavřená. Asi si mysleli, že jsou Akatsuki. Naruto zaťukal na bránu. Věděl že, nikdo neotevře. Zlehka se dotkl obou křídel brány a ty se rychle rozevřeli do stran. Čekali tam všichni jounini a chuunini vesnice. Poznal I Konohamara. Najednou na něj vylítla Sakura s úmyslem zabít vetřelce. Ani se ho nedotkla. Zastavyl ji větrný vír, a pak si všimla, že ten na něhož chtěla útočit si jen tak točí rukou. Pak zlehka posouval ruku dopředu a vír se taky pohyboval. Pak Sakuru snesl na zem. Všichni ostatní začali útočit a dotyčného to přestalo bavit. Zvedl k nim oči a oni uviděli stříbřité oči které moc laskavosti nevykazovali. Naruto jakoby sekl rukou a vzduchová vlna odrazila zbraně a shinoby začali létat do stran, kde ke svému překvapení dopadly na jakýsi malý vírek, který je snesl na zem.
“Chceme volný průchod Konohou. Nic víc nic míň.” Zvolal Naruto zabarveným hlasem. Shinobi na ně sice nedůvěřivě koukali, ale nechali je. Sakura by je málem poznala, kdyby jich několik nepřebývalo. Ale I tak měla tušení. Už chtěla jednomu z nich strhnout kapuci, když ji najednou chyrtila jedna z malých siluet. Muselo to být dítě, ale co jí překvapovalo bylo, že nemohla s tou rukou ani hnout. Pak ji osoba pustila a dohnala své druhy. Shinobi z pevností si mezi sebou něco mumlali, protože na pláštích viděli očíslování stejné jako jejich zachránců. Najednou jim zmizel Naruto z očí. Objevili se až v malém starožitnictví.
“Můj přítel si tady něco nechal a já bych si to rád vzal.” Řekl Naruto a zvedl stříbřité oči. Byly důsledkem ovládnutí síly desetiocasého. Obchodník si vzpoměl na blonďáka, který mu zde nechal před měsícem devět kamínků a řekl mu ať je dá člověku se stříbrnýma očima. Okamžitě předal pouzdro s kamínky v nichž byl výsledek dvanáctilété shromažďování sil démona a jeho pána. Byl div, že kamínky pod tou silou nebyly zničené. Naruto vyšel za ostatními ven a každému jinchuurikimu dal jeden kamínek. Omylem mu spadl plášť a shinobi, kteří ho viděli málem klepla. Viděli zachránce vesnice. Sakura, která byla s nimi se k němu rozběhla, ale on zmizel I s ostatními. Sakura, která dokázala vnímat chakru však poznala, že nezmizeli moc daleko, protože cítila jejich chakru. Z Naruta však cítila ne dvě ale tři. Nedokázala to pochopit.