Konec týmu 7 díl I.

Náš příběh začíná jednoho deštivého rána v Konoze. Slunce zahalené ve smutečním závoji bouřkových mračen se pomalu vynořovalo nad obzor. Celá vesnice ještě spala, kromě něho. On jediný byl už vzhůru, vlastně on celou noc nezamhouřil oči. Vše to začalo už v půlnoci. Ve chvíli, kdy ručička na hodinách oznámila nový den, byly už jeho přípravy hotovy a on se mohl rozloučil se svým bytem a odejít ven.
Krátce po půlnoci začalo pršet, ale on si deště nevšímal. Nočními ulicemi bezmyšlenkovitě bloudil, až se zastavil u známého místa. Před ním se tyčil starodávný a hrdý monument, Skála Hokagů. Chvíli ji pozoroval a pak na ni vylezl. Usadil se na podobizně čtvrtého.
Tam seděl až do svítání. Seděl zde oblečen celý v černém a zahalen oranžovým kabátem. Hlavu mu schovávala kapuce, z pod které vykukovalo jen několik pramenů jeho blonďatých vlasů a slz, jež stékaly z jeho tváře. Nebe, které truchlilo s ním, mu pomáhalo zakrývat jeho slzy. Seděl sám se svou bolestí, která ho užírala každým dnem a zároveň mu dávala sílu k vykonání jeho plánu. Jeho tělo bylo již od studeného deště promrzlé, ale on jako by tomu nevěnoval pozornost.
Seděl zde a bez jediného slova se loučil se svým domovem. Poté konečně vstal a jeho pohled sklouzl na podobiznu jeho otce.
„ Promiň mi to, otče, brzy se shledáme.“ řekl tiše, věnoval poslední pohled svému domovu. Obrátil se zády ke Konoze a se zábleskem žlutého světla zmizel pryč, pryč za svou pomstou.