Hiro a Monno vzplanutí lásky - 1.část

Hiro a Monno šli ulicemi Suny. Byli zde na misi, při které měli pomáhat při opravách budov. Hiro a Monno měli spíše kamarádský vztah, ale Hirovi se moc nedařilo skrývat své pocity lásky k Monno. Když procházeli ulicemi, nikdo z nich se nesnažil promluvit. Monno si nechtěla povídat, protože se kochala rozmanitostí Suny. Byla zde poprvé, a proto se snažila užívat si pohled na jiný styl budov. Hiro nechtěl navazovat kontakt, protože se bál, že by tím narušil poklidnost procházky.
„ Mon mohu se na něco zeptat?“ odvážil se na konec Hiro.
„ Jo ptej se.“ odpověděla Monno.
„ Jak mě bereš? Jsem pro tebe jen kamarád nebo jen společník z týmu?“ začal se trochu rozpačitě ptát Hiro.
„ Víš, nechci tě ranit, ale jsi pro mě kamarád. Nevím, tvé city nemohu opětovat. Promiň.“ Odpověděla Monno.
„ Ne to je v pohodě. Jen se ptám, přece co by si mohla cítit ke kolegovi z týmu.“ Snažil se Hiro usmívat. V duchu ho to ale hodně bolelo. On ji měl hodně moc rád, ale ona jeho city neopětovala.
„ Jsem ráda, že to bereš takhle.“ Usmála se Monno a pokračovala písečnou a prašnou ulici. Zrovna vál lehký vánek, který si hrál s vlasy Monno. Hiro na ní mohl nechat oči. Pro něj byla okouzlující, smyslná, chytrá a vtipná. Ale taky nepřístupná. Hiro snil o tom, že Monno jednoho dne skončí v jeho náruči, ale věděl, že se tak nestane. Proto byl rád aspoň za ty sny. Vítr malinko zesílil a po ulici se začaly valit prašné stěny. Vítr nebyl silný, ale přesto dost silný na to, aby si mohl pohrát s pískem a prachem na ulicích. Hiro a Monno stále pokračovali ulicí k ubytovně, kde trávili studené noci. Monno si chránila oči rukou a Hiro jen tak přivíral oči. Písek byl vlezlí a oni nebyli zvyklí na písek. Když došli k ubytovně, tak Hiro otevřel dveře a nechal vejít Monno. Po tom co Monno vešla, tak hiro zavřel dveře a posadil se před ubytovnu. Zády se opřel o zeď a zadíval se na nebe.
„ Vesnice uprostřed pouště a vítr tu je tak studený.“ Řekl si Hiro a díval se na modré nebe, kde sem tam byl malý bílý mráček. Když tam tak seděl, přemýšlel o Monno a o tom jestli by mohl být někdy vztah mezi nimi reálný. Když už slunko začalo zapadat a venku se ochladilo, rozhodl se Hiro že vejde dovnitř. Vydal se přímo do místnosti, kde se občas scházeli s celým týmem. Opět tam byli všichni. Hiro se posadil úplně za všechny a začal poslouchat senseie, který mu přiblížil znění mise.
„ Tak zítra přesně v deset dopoledne se sejdete s jedním jounnínem ze Suny, který vám ukáže, kde začnete.“ Tým jen přikývl a vydali se spát.

Ráno se Hiro probudil o dvě hodiny dřív. Když sešel do místnosti, kde na ně čekala snídaně od jejich senseie. Monno už tam seděla a snídala. Hiro se připojil a pustil se také do jídla.
„ Kde si byl včera tak dlouho? Měli jsme o tebe strach.“ Řekla Monno a pokračovala ve snídani.
„ No jen sem se prošel ještě trochu po ulici.“ Zalhal Hiro a přitom mu malinko zaskočilo.
„ Tak to jo.“ Řekla Monno v klidu. Když dojedli, tak se vydali na místo srazu, celý tým byl rozdělen na dvě půlky. Hiro s Monno a Jinshi s Namiki. Hiro byl rád, že je s Monno. Když došli na místo schůzky, tak je Jounnín, který na ně čekal, odvedl je k jednomu domu, který to měl skoro za sebou. Byli tam také dva genníny ze suny. Když začali opravovat, tak Hiro sledoval Monno jak tvrdě pracuje. První co museli udělat, bylo odklizení trosek domu. Po dvou hodinách si udělali pauzu a seznámili se s genníny ze suny. Po dalších desítkách minut práce Monno narazila na kus trámu, který byl zaklíněn pod sutinami, když se ho snažila vytrhnout, tak zavadila o nosný trám a ten prasknul. Budova se začala rozpadat a ostatní stačily utéct, jenže monno se zahákla o kus trámu. Hiro si toho všiml a vyrazil, aby Monno pomohl. Boj se zaháknutým oblečením se zdál dlouhý, ale naše dvojce ho vyhrála, ale ten čas už nezbyl. Jediné na co v tu chvíli mohl hiro udělat, tak udělal. Vystrčil Monno z budovy přesně ve chvíli, kdy spadl strop budovy a Hira tam uvěznil.