Jen normální holka - 5.Návrat(y) 5/5

„Užili jste si dost legrace?“ zeptal se jich suše Kakashi, kterého štvalo, že se mu Ant nevěnovala.
„Ale, ale. Snad nechceš taky do vody?“ vrhla se na něj Ant. A jemu nezbývalo než utéct pryč.
„Nechci do vody,“ bránil se Kakashi, když ho chytila. Byli od zbytku skupinky vzdáleni pár kilometrů, takže byli sami.
„Tak si zase nehraj na žárlivce, lásko,“ nabádala ho Antisha a vtiskla mu na ústa polibek.
„Ale když to nejde… jsi tak krásná, že se pořád bojím, aby mi tě nikdo nepřebral,“ prohrábl jí Kakashi vlasy a usmál se. Sundala mu šátek, takže to viděla.
„Kdybys ty nenosil ten šátek, tak bych se taky bála, ale nezakazovala ti stýkat se se svými kolegyněmi a jinými kunoichi a obyčejnými ženami. Ale věřila bych ti a netvářila se věčně jako mučedník, když se s nimi budeš bavit,“ řekla Ant a dívala se mu přitom do oka (oko se Sharinganem měl skryté pod páskou). Pak ublíženě odvrátila hlavu.
„Ale já ti věřím,“ namítl Kakashi a zezadu ji objal.
„Nevypadá to tak. A taky se shazuješ před mými přáteli. Zkus se s nimi normálně bavit,“ vyzvala ho Ant a vytrhla se mu.
„Ale já…“ pokoušel se něco namítnout Kakashi, ale když Ant pokračovala dál bez něj, tak řekl: „Dobře. Ale nic neslibuju.“
„Fakt?!“ vrhla se mu okolo krku Ant. Byl dost překvapený.
„Jasně…“ povzdechl si, ale když se na něj přísně podívala, tak se usmál.
„Vynasnažím se,“ slíbil a objal ji.
„Budu tě sledovat,“ zahrozila Ant prstem, ale objetí mu oplatila. Tak tam počkali na sourozence.
Když k nim přicházeli, tak si Antisha všimla, že je Gaara nějaký smutný, ale dávala to ze příčinu nervozitě, že se zase vrací ke svým veledůležitým úkolům a řízení celé vesnice.
„Skočíme si na oběd,“ řekla Temari a ukázala na restauraci před nimi. Právě totiž procházeli jakýmsi městem a snažili se působit jako normální lidé. Ale vzhledem ke Gaarově dýni, Temarině vějíři a Kakashiho oku zakrytého šátkem, stejně jako zbytek obličeje, si jich lidé všímali až moc.
„To jsem jediná nezajímavá nebo co?!“ brblala Ant, když si někdo všiml Kankurou a jeho loutky. To vyvolalo další vlnu klepů.
„Pokud vím, tak ne. Podívej se na výrazy těch chlapů,“ pobídla ji Temari, která ji uslyšela. Ant se rozhlédla a rychle zase sklopila oči. Nesnášela, když jí byla věnovaná přehnaná pozornost.
„Kruci. To bych raději byla neviditelná,“ posteskla si Ant.
„To se dá lehce zařídit, ale takhle na ulici bych ti to nedoporučovala,“ řekla Temari.
„Jdem na ten oběd,“ povzdechla si Antisha a jako první vkročila do restaurace. Obsadila jeden stůl a sledovala, jak si sedají ostatní. Kakashi zabral místo po její pravici, Gaara si sedl po levé straně a Temari s Kankurou se pohodlně usadili před nimi.
Najedli se a pokračovali v cestě.
„Už mě to nebaví,“ prohodila Ant směrem ke Kakashimu, když pomale skákali ze stromu na strom. To, aby si stačili.
„Co tě nebaví?“ nechápal Kakashi.
„To pomalý tempo. Obyčejně běhám tak rychlostí zvuku a tohle je depresivní,“ svěřila se Ant.
„Ještě jsem tě neviděl, tak rychle běhat.“
„Ani neuvidíš. I když máš Sharingan, tak se na takovouhle úroveň nedostaneš. Promiň, že ti to říkám takhle necitelně, ale je to tak,“ řekla Ant. Ale Kakashi se ani nezatvářil ublíženě.
„Já vím. Ale stejně jsem rád, že ho mám,“ usmál se Kakashi.
„Já vím. Jinak by jsi tak nebyl známý Kopírovací ninja z Listové.“
„Jak o tom víš?“
„Povídá se o tobě v mnoha vesnicích. Stejně jako o sanninech, Sedmi legendárních šermířích a tak podobně. Také o tom, co dokázal Yondaime Hokage. Dozvěděla jsem se o něm vlastně dost zajímavých věcí.“
„Jako třeba?“
„Byl to žák Jirayi. Vymyslel Rasengan a své vlastní pečetící jutsu. Prostě geniální ninja. Jako jediného ho poslouchal vůdce žab Gamabunta. Ostatní mi teď vypadlo,“ zamyslela se Antisha.
„O kom mluvíte?“ zajímalo Gaaru, který se objevil vedle nich.
„O Čtvrtém Hokage,“ odpověděl Kakashi. A v jeho hlase nebyl znát tón odporu nebo posměchu. Ant se na něj proto mile usmála.
„Geniální ninja?! Vaše Hokage bude muset co dohánět, aby ho překonala v dobré pověsti, co?“ prohodil Gaara.
„Jo, ale myslím si, že Tsunade to zvládne. Je skvělá,“ řekl Kakashi. Ant se na oba usmála a zmizela. Běžela napřed, a pak kolem nich obíhala kolečka, aby zjistila případné nepřátelské ninji, ale žádné nebezpečí nehrozilo.
„Antisho! Kam jsi se poděla?“ křikla na ni Temari, když našli místo na táboření a pohodlně se uvelebili u ohně.
„Skoro až k Písečné. Pokud půjdeme hned ráno dnešním tempem, tak tam dojdeme ještě před obědem,“ odpověděl Ant, jež najednou stála vedle ní. Až se jí blonďatá kunoichi lekla.
„Nebudu se tě raději ptát, jak ses tam dostala tak rychle, ale myslím si, že to takovým tempem nezvládneme,“ pochyboval Kankurou.
„Já si ale myslím, že jo. A odpočatí po ránu možná budem i rychlejší,“ namítl Gaara.
„Ale taky protivnější a otravnější, jako tady Antisha,“ doplnil ho Kankurou.
„Kankie! Já tě zabiju!“ zasyčela Ant a zkoušela se na něj vrhnout, ale Gaara ji zastavil.
„Nech ho. Zaprvé ti za to nestojí a za druhé je to můj brácha,“ prohlásil Gaara. Už v rouše Kazekage.
„Ano, lorde,“ uklonila se Ant, ale vrhla na svého kamaráda výhružný pohled.
„Přestaň! Než dorazíme do vesnice a v soukromí jsem stále Gaara,“ řekl Kazekage.
„Díky,“ usmála se na něj Ant.
„Jdeme si lehnout. Měli bysme se pořádně vyspat,“ zavelel Kakashi a všichni ho poslechli. V noci je hlídali Kakashiho psi, Stimga a Satsuki.
Ant vstala překvapivě jako první a hned si začala povídat se Satsuki. Byla to její dobrá kamarádka.
„Kdy bude konečně nějakej pořádnej boj, Antisho? Už se doma začínám nudit,“ prohlásila Satsuki a začala si olizovat tlapku.
„Nevím. Ale jsem ráda, že zatím není,“ odvětila Ant a pozorovala spícího Kakashiho a Gaaru. Oba vypadali ve spánku neuvěřitelně nevinně. Ale také to bylo jen zdání.
„A co třeba trénink?“ navrhla Satsuki.
„Ale s kým? Znáš mé postavení k tvým názorům,“ povzdechla si Antisha.
„Bude stačit Stimga, Ijumin a Stix,“ zavrněla tygřice.
„Stimgu nebaví s tebou trénovat, Stix je líná a Ijumin moc akční,“ namítla Ant.
„Ty zkazíš každou legraci!“ odfrkla si tygřice a naštvaně zmizela.
„Kdo jsou Ijumin a Stix?“ zeptal se Antishi Gaara, který celý rozhovor slyšel.
„Mí dobří přátelé. Kdy si myslíš, že se tihle ospalci proberou?“ opáčila Ant a ukázala na jeho sourozence a svého přítele, kteří pořád zařezávali.
„No, pokud ses ty probudila první, tak je moc brzo neprobudíme.“
„Proč?“ nechápala jeho názor Antisha.
„Protože je ve vzduchu asi něco, co donutí vstát tebe, ale uspává to ostatní.“
„Tím chceš říct, že se jen tak neprobudí?“ zajímalo Ant.
„Jo,“ kývl Gaara. „Co jim chceš provést?“
„Já nic. Já kunoichi,“ usmála se Ant a on se rozesmál. Antisha se k němu přidala. Když se dosmáli, tak zjistili,že ostatní už se taky probouzí.
„Sláva! Tak jdeme! Musíme se vydat na cestu,“ pobízela je Ant, ale stejně nakonec vyšli až po hodině. Černovláska pak stále brblala.
„Tady už začínají naše hlídky. Měli bychom se udržet v semknuté skupince. Aby bráška nezpůsobil moc velký pozdvižení,“ řekla Temari a všichni kývli.
Blondýnka tedy šla před nimi, Kankurou za nimi a Kakashi a Ant měli mezi sebou Gaaru, jako lorda Kazekage.
„To je otrava,“ zabručel Gaara, když si jich všimly hlídky a běžely to rychle ohlásit do vesnice.
„Náš lord Kazekage je otrávený? To by chtělo oslavu,“ prohlásila Antisha.
„Na to zapomeň!“ zpražil ji Gaara přísným pohledem.
„Rozkaz, pane!“ zasalutovala Ant a Kankurou s Kakashim a Temari se rozesmáli.
„Ale oslava by bodla,“ řekla nevinně Temari.
„Ticho bude!“ odsekl Gaara. A tak drželi až do vesnice Bobříka mlčení.
„Vítejte ve vesnici ukryté v písku,“ prohlásila slavnostně Temari, když Kakashi s Ant a Gaarou vešli bránou do vesnice.
„Tak tady vy tři bydlíte, jo?“ zajímalo Ant a rozhlížela se kolem. Ta vesnice se jí líbila. Vedle ní totiž byla krásná oáza a jinak všude písek.
„Už od narození,“ povzdechl si Kankurou.
„Co se ti na mé vesnici nelíbí?“ zeptal se ho výhružným tónem Kazekage.
„Právě to, že je tvá,“ odsekl Kankurou. A hned ho chytil písek, po kterém doposud šli.
„Zopakuj to,“ vyzval ho Gaara, když se všichni zastavili a on se vrátil ke svému bratrovi.
„Nic jsem neříkal,“ odvětil Kankurou.
„No proto,“ opáčil Gaara a pustil ho.
„Asi se od tebe nakazil agresivitou,“ zašeptal Kankurou do ucha Antishi, která se po něm hned ohnala rukou, ale zastavila ji Temari.
„Nemlať ho. Tady by se ti to mohlo vymstít. Přece jen je to bratr Kazekage,“ řekla Temari.
„Grrr. Však já někdy najdu způsob, jak si to s tebou vyřídit, Kankie!“ prohlásila Ant a doběhla Kakashiho a Gaaru.
„Chudák Kankurou. Měla by jsi ho nechat na pokoji,“ řekl Kakashi.
„Na to zapomeň! Nemá provokovat,“ odsekla Ant.
„Máte za úkol mě doprovodit až do kanceláře?“ zajímalo lorda Kazekage.
„Co my víme. Propusťte nás až uznáte za vhodné, pane,“ odvětila Ant.
„Tak to si zajdeme na oběd,“ usmál se Gaara na lidi ze své vesnice, které právě míjeli. Úsměv mu opláceli taktéž úsměvem, ale ještě se klaněli.
Všichni tři se tedy vydali do jeho domu (krásného, velkého, bohatě zdobeného), kde jim kuchařka uvařila oběd.
„Tady bydlíš sám, Gaaro?“ zeptala se ho Ant. Nikdo s nimi nyní nebyl v místnosti. Kakashi se šel na něčem domluvit s Gaarovými ANBU, sluhové tam nebyli a Temari s Kankurou se od nich odpojili už venku.
„Ano. Temari žije s Kankurou v jiné části města. Nelíbilo se jim bydlet ještě tady. Ale já tu jako Kazekage musím zůstat,“ svěřil se jí Gaara.
„Nuda. Chodí ti sem aspoň návštěvy?“
„Ne. Vy jste jediní. Nikdo jiný sem buď nechce chodit nebo je sem nezvu. Ty jsi ale moje kamarádka.“
„A Kakashi?“
„Tvůj přítel.“
„Ty máš přítelkyni?“ optala se ho Ant s potměšilým výrazem ve tváři.
„Ne,“ odsekl Gaara.
„Zeptala jsem se špatně? Nechtěla jsem se tě dotknout. Nebo ti ublížit,“ omluvila se Ant a položil mu pravou ruku na jeho levici. Ale on ucukl.
„V pořádku. Jen ke mně není nikdo tak upřímný,“ nuceně se usmál Gaara.
„Zvykej si,“ pobídla ho Ant.
„Proč?“
„Vzala jsem si volno.“
„A?“
„Domluvila jsem se s Temari, že tu na nějakou dobu zůstanu. Nebude ti to vadit?“ optala se ho opatrně.
„V žádném případě!“ usmál se Gaara a šťastně ji objal.
„Na jak dlouho tu zůstaneš?“ zajímalo Gaaru.
„Nevím. Ale asi na jeden nebo dva týdny,“ odpověděla Antisha.
„Ty tu zůstaneš?“ zeptal se jí překvapeně Kakashi, který tam právě došel.
„Jo. Říkala jsem ti to,“ odvětila Ant a vyčítavě se na něj podívala. On se jen překvapeně posadil vedle ní.
„Kdy?“
„Když jsem se vrátila do Konohy. Bavili jsme se o tom, že někdy zajdu do Písečné něco se naučit.“
„Aha. Vzpomínám si.“
„To jsem ráda. Ale neboj se, brzy budu v Konoze jako na koni a ještě si budeš říkat, že jsem tady raději měla zůstat dýl,“ zasmála se Ant.
„Neboj, pohlídám ti ji,“ slíbil mu Gaara.
„Já nepotřebuju hlídání!“ namítla Ant.
„To budu jenom rád. Hlavně ať se do něčeho nezaplete,“ ignoroval Kakashi Antishu a mluvil s Gaarou.
„Snad ne. Když tak ji z toho dostanu. Tedy pokud na to bude mé postavení stačit,“ podíval se Gaara káravě na Ant, která se od nich uraženě odvrátila a založila si ruce na hrudi.
„Pane, oběd je hotový,“ řekla služebná, která tam právě přišla.
„Můžete ho přinést,“ opáčil Gaara mile a ona hned přinesla pár misek s nudlemi, zeleninou a rýží (ještě s jinými přísadami, ale jejich výpis by mi zabral moc času).
„Asi už bych se měl vydat na cestu,“ řekl Kakashi po obědě.
„Proč?“ optala se ho Ant.
„Abych se vrátil do zítřejšího večera,“ usmál se na ni omluvně a objal ji kolem pasu.
„Klidně tu můžeš taky zůstat,“ nabídl mu Gaara.
„Ne. Máme domluvenou nějakou průzkumnou misi,“ zavrtěl hlavou Kakashi.
„Tak nic,“ odvětil Gaara. Kakashi se tedy zvedl a vydal se ven.
„Jdu tě doprovodit k bráně,“ prohlásila Ant a oba se vydali k bráně.
„Já už musím jít pracovat. Přeji ti šťastnou cestu, Kakashi,“ řekl Gaara a potřásl mu rukou.
„Tak nashledanou,“ rozloučil se Kakashi a s Ant se vydali k bráně.
Šli ve vzájemném objetí a po cestě potkali Temari. Kolem ní byl houf mladíků, kteří jí dávali květiny a klaněli se jí.
Kakashi a Antishou se škodolibě rozesmáli, když viděli její mučednický výraz.
„Kakashi! Miláčku!“ vykřikla najednou Temari a rozeběhla se k nim skrz dav nápadníků.
Ant smrtelně zbledla a stoupla si před Kakashiho, ale Temari ji shodila na zem a objala Kakashiho. Když mladíci zklamaně zmizeli, tak se od něj Temari odtrhla a čelila Antiinu vražednému pohledu.
„Už to nikdy nedělej!“ vykřikl Kakashi a objal Antishu, kterou to uklidnilo.
„To máte za to, že se mi smějete. Ale dík za pomoc. Tak ahoj, Kakashi, určitě se zase někdy uvidíme,“ prohlásila Temari a odešla.
„Nashledanou,“ řekl Kakashi a s Ant sledovali, jak mizí v písečném víru.
„Máš skvělé kamarády,“ usmál se Kakashi a srdečně ji objal.
„A úžasného přítele. Mám super život,“ odvětila Ant a políbila ho na rozloučenou.
„Slíbíš mi, že budeš odolávat narážkám jiných mužů?“ optal se jí Kakashi, když se od sebe odtrhli.
„Jen, když mi ty slíbíš, že se nenecháš svést. Ženský jsou mrchy,“ opáčila Ant.
„Slibuju,“ slíbil Kakashi.
„Přísahám,“ dodala Antisha a oba se naposledy objali.
„Uvidíme se za pár týdnů,“ řekl Kakashi smutně a rozešel se směrem k bráně.
„Ráda bych se s tebou vrátila, ale dokud je klid, chci se naučit spoustu věcí. Musím ochránit vesnici,“ odvětila stejně smutně Ant.
„Chápu tě. Tak tedy nashledanou,“ objal ji naposledy Kakashi.
„Ahoj,“ vzlykla Ant a po tvářích jí začaly téct slzy.
„Bude to dobré. Až se vrátíš, tak ti to všechno vynahradím,“ slíbil Kakashi. Ant němě kývla a on ji políbil. Pak náhle zmizel. Delší loučení by nevydržel.
„Trochu úsměvu do toho umírání. Zůstáváš tu přece dobrovolně,“ prohlásil Kankurou, který ji tam našel, jak plakala a vzpamatovávala se z jeho zmizení.
„Já vím. Ale stejně je to těžké,“ odvětila Ant a utřela si slzy. Slíbila si, že už nebude brečet. Tehdy. Ale teď se neudržela. Bude se muset hlídat.
„Zvládneš to. Jsem tu já, Temari a Gaara,“ položil jí Kankurou ruku na rameno.
„Máš pravdu. Tak, co je v plánu?“ optala se ho veseleji než před chvílí Antisha.
„Zajdem z bráchou. Teď má volno. Snad nebude moc naštvanej,“ odpověděl Kankurou a společně šli do sídla Kazekage.
„Ahoj,“ pozdravili Gaaru, který zadumaně psal něco na pergamen.
„No nazdar. Kakashi už odešel?“ zajímalo Gaaru, který stále něco psal. Jeho návštěvníci si bez vyzvání sedli na křesla před jeho stolem a pohodlně se v nich usadili.
„Jo. A Antisha se změnila v slzavé údolí,“ rozchechtal se Kankurou.
„Velice vtipné, Kankie,“ odsekla naštvaně Ant, zatímco Gaara se lehce pousmál a konečně to odložil.
„Kde budeš bydlet, Antisha-san?“zeptal se jí Gaara najednou. To přimělo jeho bratra zmlknout.
„Nevím. Uvažovala jsem nad oázou,“ zamyslela se Ant.
„Nepřipadá v úvahu. Odedneška jsi můj host. Takže budeš bydlet v mém domě. Mám tam pokoj pro návštěvy,“ odsekl Gaara.
„Nedělej si škodu, já si něco najdu,“ namítla Ant.
„Ne. Mé slovo je zákon, takže zůstáváš u mě. Jinak letíš z vesnice,“ vyhrožoval Gaara.
„Tak dobře,“ svolila Ant a on se samolibě usmál.
„Dnes budeš trénovat s Kankurou. Naučí tě pár technik Písečné, ale i z části své zacházení s loutkami a chakrou. Ale na speciální Písečné techniky a zakázaná jutsu si můžeš nechat zajít chuť,“ prohlásil Gaara.
„Díky. Tak jdeme, Kankie,“ vyzvala ho Ant a on se rozdurdil.
„Máte zákaz soubojů,“ dodal Gaara, když odcházeli. Oba nad tím jen zaskřípali zuby a bez jediného slova odešli.

Ant už byla v Písečné skoro dva týdny. A dost se tam bavila.
Přes den ji Kankurou nebo Temari a občas i jiní ninjové z vesnice učili nová jutsu a večer chodila s Temari na diskotéky. Když se vrátila, tak se dlouho do noci bavila s Gaarou a nakonec šla spát.
Nikdo na ní nevycítil změnu, ale ona ji poznala. První láska je nestálá. A člověk taky. Ant si sice myslela, že je stále zamilovaná do Kakashiho, ale když po nocích mluvívala s Gaarou, tak při tom měla takový divný pocit. Ale ten moc neřešila. Tato vesnice ji také naučila spolupráci v týmu.
„Čau, Gaaro,“ usmála se Antisha na svého hostitele, když si ráno sedla ke snídani.
„Co tu ještě děláš?“ optala se ho starostlivě. Do práce vždy chodil dřív než ona vstala.
„Na dnešek jsem si vzal volno. Měl bych tě naučit pár písečných technik,“ odpověděl červenovlasý mladík s úsměvem.
„Skvělý! Už se těším. Kdy vyrazíme?“ odvětila nadšeně Ant.
„Klidně hned. Ale nebudu tě šetřit. A raději zajdeme za vesnici. Já inkognito,“ řekl Gaara.
„Myslíš si, že je to moudré?“ zeptala se ho. Bála se, aby se mu něco nestalo.
„Jo. Už jsem tak dlouho nikde nebyl. Pojďme,“ vyzval ji a oba se vydali ven. Nasadil si kápi, by ho nikdo nepoznal a bok po boku se rozešli ven z vesnice.
„Naučím tě písečnou rakev,“ prohlásil Gaara, když se proti sobě postavili na poušti. To bylo jeho místo.
„Není to vražedný jutsu? Lee po tom nemohl pár měsíců trénovat,“ opáčila nejistě Antisha.
„Když to použiješ a budeš naštvaná může to mít smrtící účinky, ale pokud se udržíš, tak to bude v pohodě,“ vysvětlil Gaara a zpomaleně jí ukázal pečeť.
Ant ji potom několikrát zkusmo zopakovala než se ji naučila.
„Zkus to,“ vyzval ji Gaara a ona udělala pečeť tak rychle, že nestíhal, ale nic se nestalo. Jen se před ním lehce zvedl písek.
„Nejsem na takováhle jutsu,“ povzdechla si Ant.
„Je to jenom jedno nepovedené, Antisha-san. Zlepšíš se,“ povzbudivě se na ni usmál.
Následující tři dny trénovali na poušti stále jen to jedno jutsu, dokud ho Ant nezvládla (Gaaru zachránilo jen to, že písek sám ovládal, proto mu neublížil). Ale pak se svalila k zemi.
„Antisho!“ vykřikl vyděšeně Gaara a rozeběhl se k ní.
Ležela na zemi, černé vlasy měla rozhozené kolem hlavy jako temnou svatozář a oči měla zavřené. Vůbec se nehýbala.
„Antie…“ vydechl Gaara a klekl si k ní. Její hlavu si položil do klína a začal ji hladit po tváři. Ale nereagovala. Proto se k ní sklonil, aby jí dal dýchání z úst do úst, ale ona najednou otevřela oči. Naneštěstí si toho nevšiml a svá ústa přitlačil na ta její, ale když ucítil její dech, tak se neovládl a políbil ji. Ant mu to omámeně opětovala ale pak se najednou jakoby probrala a vyděšeně se posadila, přičemž se odtrhla od Gaary.
Ten se na ni pozorně podíval a prsty si přejel po rtech. Líbala dobře.
„Já…“ chtěl něco říct, ale Ant zavrtěla hlavou a řekla: „Nic se nestalo. Nebudeme o tom mluvit. Už se to nebude opakovat.“ A pracně se vyškrábala na nohy. Byla zesláblá.
„Počkej, pomůžu ti,“ nabídl se, nečekal na odpověď a dal si ji na záda a donesl ji až do vesnice.
„Díky,“ usmála se na něj Ant, když došli do jeho kanceláře a on ji posadil do křesla.
„Tohle vypij,“ řekl a dal jí sklenici s jakousi podivnou tekutinou.
„Co to je?“ nechápala.
„Něco na povzbuzení. Nebudeš pak vypadat jako mrtvola.“
„To tedy nebude moc velká změna!“ prohlásila Tsunade, která právě vyšla ze stínu.
„Dobrý den, lady. Uklonila bych se, ale to bych se asi nezvedla ze země,“ řekla Ant a kopla do sebe alkohol. Nad tou hnusnou příchutí zkrabatila čelo, ale vypila to.
„Co se ti stalo?“ zajímalo Tsunade.
„Tady lord Kazekage se mě snažil naučit jedno jutsu. Ani nevím jestli se mi povedlo,“ podívala se na něj zvídavě.
„Povedlo. A velmi dobře,“ usmál se Gaara.
„To jsem ráda. Myslím si, že se jí bude hodit při další misi,“ řekla Hokage.
„Na jaké misi?“ opáčila překvapeně Antisha.
„Přišla jsem si sem po tebe. Naruto a Shikamaru potřebují tvou pomoc,“ vysvětlila Hokage a dodala směrem ke Kazekagemu: „Přišla jsem si sem pro Antishu. Musí se vrátit.“
„Je tu dobrovolně. Může odejít kdy chce,“ opáčil Gaara, ale v jeho očích byl znát smutek.
„Kdy mám odejít?“ zajímalo Ant. Celkem se jí ulevilo, že si sem pro ni Tsunade přišla. Nevěděla, jak by se dál s Gaarou bavila, kdyby ji znovu políbil nebo se na to snažil dát řeč.
„Okamžitě. Mise začíná zítra večer, a tak si musíme pospíšit. Jdi si sbalit,“ vybídla ji Hokage a Ant kývla. Hned zmizela a vydala se do Gaarova domu, kde si vzala věci a vzápětí stála vedle Hokage, která nestihla doříct jakousi větu.
„To bylo rychlé. Odcházíme. Nashledanou, lorde,“ rozloučila se Tsunade.
„Nashledanou,“ odvětil Gaara a podal jí ruku.
„Zase se někdy uvidíme,“ usmál se Gaara na Ant.
„Možná,“ kývla hlavou a odešla za Hokage.
Poté cestovaly do Konohy.
Ve vesnici byly ráno dalšího dne, protože si v noci nedávaly pauzu.
„Jdi se pořádně vyspat. Já o tobě informuju ostatní,“ řekla Tsunade, když byly ve vesnici.
„Prvně zajdu za Kakashim. Musím ho vidět. Zatím nashle,“ prohlásila Ant a rozběhla se k domu svého přítele.
Nadšeně vběhla do hlavních dveří a vyběhla nahoru do jeho ložnice (předpokládala, že ještě bude dospávat misi z předchozího dne).
Jakmile otevřela dveře do ložnice, tak její pohled na hromádku oblečení ležící hned přede dveřmi. To ji dost překvapilo, a proto pomalu zvedla hlavu, až se podívala na postel a málem dostala infarkt. Tam, na posteli, se její Kakashi miloval s černovlasou ženou. Ale když Ant šokovaně vykřikla, tak se probral z extáze a všiml si jí. Zbledl ještě víc než ona.
„Antie…“ vydechl překvapeně.
„Žádná Antie, ty šmejde! Nenávidím tě. Jsi jen podlej sexistickej úchyl, kterej neví, co je to věrnost. Odcházím pryč z Konohy! Už tě nikdy nechci vidět. Klidně si tu užívej s tou svou milou Kurenai!“ zakřičela na něj Antisha a rychle vyběhla z toho proklatého domu.
Myslí jí stále probíhaly ty obrazy z ložnice a po tvářích tekly slzy jako hrachy.
Neviděla na cestu, ale když se zastavila, aby se trochu vzpamatovala, tak se rozhlédla kolem sebe a uviděla Sakuru, jak objímala jejího bratra (Sasukeho) a líbala se s ním.
„Zrádkyně!“ zakřičela Ant hystericky na Sakuru a rozeběhla se od ní pryč. Nedokázala uvěřit, že se paktuje s jejím bratrem, který zradil celou vesnici. Zklamala se v ní.
Ant tedy běžela dál, až do svého domu. Vyběhla po schodech do svého bytečku, kde si hystericky začala balit všechny své věci do obrovského baťohu. Ten si pak naložila na záda a vyšla na chodbu. Pevnou pečetí uzavřela svůj byt a rozeběhla se k bráně.
Před domem narazila do Naruta, který si šokovaně prohlížel její zarudlé oči a obrovský batoh na zádech.
„Kam jdeš?“ zeptal se jí.
„Pryč,“ odsekla Ant a rozeběhla se k východu z vesnice.
„Kam pryč?“ nechápal Naruto, který se rozběhl za ní.
„Vracím se domů. Na tuhle vesnici plnou zrádců a podlých sobců kašlu,“ prohlásila Ant a ještě víc zrychlila, takže jí už Naruto nestačil.
Plánovala si, že rychle proběhne bránou, ale tam ji čekalo překvapení. Brána byla pevně zapečetěná a před ní stála jedna jednotka ANBU, Sakura, Naruto a pár jiných ninjů. Zastavila tedy a vyzývavě se na ně podívala.
„Co se děje?“ zeptala se jich nevinně.
„Nikam nejdeš,“ prohlásil Kakashi a stoupl si před ni.
„Nebo co?! Zastavíš mě? Ale ne, můj milý, já tě neposlechnu,“ odsekla Ant naštvaně a odtáhla se od něj.
„Proč chceš odejít?“ zeptal se jí Krushol.
„Protože! A kdo se mi v tom pokusí zabránit, tak zemře,“ zahrozila Antisha a tasila své dvě katany. Naruto s Nejim, Leem, Shikamarem, Shinem a Kibou se na ni překvapeně dívali. Takovou ji neznali.
„Nikam tě nepustíme!“ odsekl Naruto.
„Ale já jen chci domů,“ upřela na něj laní pohled Ant, ale s ním to nic nedělalo. Její oči tedy ztvrdly a ona sama se postavila do útočné pozice.
„Tady jsi doma,“ namítl Shino.
„Nejsem. Nikdy jsem nebyla. Protože jsem byla slepá. Ale teď už nejsem. Přesvědčili jste mě o tom, že tahle vesnice je plná slabochů a zrádců. I přes ty skvělé Hokage,“ opáčila pevným hlasem Antisha.
„Nejsme slaboši. A ani zrádci,“ prohlásil Lee.
„Vy jste byli mými přáteli. Nemám důvod vám ublížit, proto mi uhněte z cesty,“ vyzvala je Ant.
„Nikdy. Tady jsi doma,“ odsekl Naruto.
„Přestaň! Nic nevíš!“ zakřičela na něj Ant a povytáhla si levý rukáv. Z něj vystřelily jehly a zabodly se do jejích bývalých spolužáků, kteří to absolutně nečekali a padli omráčení k zemi. Ale ANBU a Kakashi uhnuli.
„Říkala jsi, že jim neublížíš, když jsou to tví přátelé,“ řekl nevěřícně jeden z dvojčat (buď Segori nebo Mutori).
„Probudí se za pár hodin. Budou v pořádku. Teď uhněte,“ odsekla Antisha.
„Nikdy,“ postavil se jí do cesty Kakashi.
„Jak chceš,“ ušklíbla se ošklivě Ant a sekla ho svou katanou do paže. Pak se pustila do souboje s ANBU, které hravě omráčila. Nakonec bránu rozsekala svým Chidori. A odešla. Pryč.
Po jejím odchodu se chod vesnice mírně změnil – velká část genninů měla stejnou misi (najít ji), jounini a chuunini zesilovali ochranu vesnice a spojenectví s jinými národy (objevovaly se větší spory s Akatsuki a Zvučnou než normálně), zatímco ninja medikové a sama Hokage se snažili vynalézt protijed na Kakashiho zranění. Nakonec jej nalezli a on se uzdravil. Ale měl zakázáno plnit mise, takže se to nedostalo mimo vesnici. Ale to bylo až po dvou týdnech. Ostatní obyvatelé vesnice opravili bránu a snažili se žít svým životem. A pak to nějakou dobu šlo…
***
Ant nahlodával silný pocit viny a zároveň nenávisti. Myslela si, že něco v jejich vztahu pokazila ona, ale na nic nemohla přijít. Proto nakonec vše dávala za vinu Kakashimu. Ale stejně byla smutná. Hlavně ze Sakuřiny zrady. I když jí Sasukeho přála.
Když Ant odcházela z vesnice, vypadalo to, že má absolutně jasno v tom, kam chce jít, ale nakonec to netušila a jen tak bloudila po Ohnivé zemi.
Už pět dní byla odkázaná jen sama na sebe, ale moc jí to nevadilo, protože se o sebe uměla postarat. Avšak chyběla jí lidská společnost.
Jednou tak večer pozorovala vycházející hvězdy a zrak jí spočinul na Jižní hvězdě zvané Sagitarius. Najednou si vzpomněla na prsten od Kisameho a vyndala ho ze svého batohu. Pozorovala ho ve světle měsíce v úplňku, a pak si to konečně rozmyslela. Jediný skokem se odprostila od své lásky, bolesti, smutku a přátelství. A pak vyšla vstříc snové budoucnosti plné vražd, násilí a nenávisti. Zpátky ke své „rodině“…