Dívka ze záhrobí - 4. kapitola - Nalezena v lese

Plán Velkého šéfa se zdál být prostý. Šikovně využít zoufalé situace vesničanů, kteří měli být napadeni, a předstírání ochrany za účelem získání kořisti. Plán tak nesmírně jednoduchý, že by ho mohl pochopit i nejhloupější člen v organizaci, Tobi.

Hidan s Kakuzou byli Itachim vyzváni, aby se dostavili do Šéfovy pracovny, a hned tak učinili. „Mám jisté pochybnosti o tom, zda tahle úžasná zpráva není jen zástěrkou pro něčí dobře promyšlenou léčku. Proto jsem se rozhodl pro vás dva. Kdyby se cokoli zvrtlo, zabijte každého, kdo bude poblíž. Nesmí tam po nás zůstat jediná stopa!“
Hidan se zamyslel. „Takže my se hodíme do civilu, pudem tam, ochráníme ty ne-ninji a šlohnem jim poklad. Chápu to dobře?“
„Občas až žasnu, jak chytrého člověka tu mám.“ Z Peinova hlasu ironie jen čišela. „A teď vypadněte! Mám moc práce!“ zabručel a ukázal na dveře.

Kabuto se skláněl nad spící Rinou. „Co jste jí to hodil do pití?“ vyptával se.
„Nemám sebemenší zájem na tom, aby si nás pamatovala.“
„A ten dopis už jste připravil?“
„Samozřejmě.“
„A napsal jste tam správné datum?“
Orochimaru už toho měl právě dost. „Tohle má být výslech nebo co?“
Kabuto se zarazil. „Já jen… jednou už se vám takhle plány zhatily.“
„Nezapomněl jsem, a i nyní jsem na to pamatoval. Nedělej si starosti, Kabuto, náš plán vyjde.“
Brýlatý mladík dlouze vzdychl. „Stejně je to kruté, ale to abych vám říkal pořád. A co když přijde na to, že má v těle ten mechanismus? Co pak?“
„Nezjistí to,“ stál na svém hadí pán.
„Jste si tím nějak moc jistý, Orochimaru-sama.“
„Ano, to tedy jsem.“

Pán zakázaných technik o den později navštívil jednu ze svých základen a věznic. Potřeboval zverbovat skupinku šílených bersekrů, pro které už obyčejný lidský život ztratil svou cenu. Asistentka Karin mu ukázala záznamy, aby si mohl vybrat.

Do Akatsuki poslal dopis, několik jeho poskoků provedlo ten špinavý trik s oběšencem. Až dorazí na místo, najdou už jen hromadu trosek.
Kabuto funěl, protože dostal za úkol odnést živou-mrtvou dívku, kam mu Orochimaru poručil.

Zmatená a paralyzovaná Rina se probudila uprostřed lesa. Neměla ponětí, kde je. Slyšela jen křik a řev, ale pohnout se pro ni bylo nesmírně obtížné. Orochimarova sebranka zatím běsnila v docela malinké vesničce stojící nedaleko. Zuřiví bojovníci vypalovali domy, vraždili nevinné a rabovali. Když konečně skončili, povolal je Orochimaru zpět.

Hidan s Kakuzou už se blížili ke smluvenému místu. „A zejtra to vypukne! Hlavně musíme bejt pohotový!“ upozorňoval nesmrtelný ninja svého týmového partnera.
Maskovaný jen cosi zabručel a pak prohodil: „Tak se mi zdá, že už tu někdo řádil před náma!“
Bělovlasý přehlédl tu spoušť, všude viděl jen mrtvá těla. „Mi neříkej, že tu nikdo není?“
„Šéf měl pravdu. Byla to past. Někdo to na nás narafičil.“
Hidan tomu toužil přijít na kloub a rozhodl se prohledat ještě okolní les. Měl štěstí. Našel podivně zkroucenou ženskou postavu. Byla strašně bledá, ale hýbala se, měl pocit, že má silné křeče. Zavolal na svého parťáka, a když k němu Kakuzu došel, sklonili se oba nad bezvládnou Rinou.