Cesta odpuštění 16

STARÁ ZNÁMÁ

Pokračovali dál městem. Slunce příjemně svítilo a osvětlovalo ulice plné procházejících lidí a stánky obchodníků, které byly opravdu krásně pestrobarevné a každý byl jiný. Šli už docela dlouho a pořád nic nenacházeli. Když v tom…

„Fuzuki - chan?? Seš to ty??“ otázala se jedna stará žena stojící u svého stánku s barevnými pytlíky různých čajů. Fuzuki se otočila a pohlédla na ní a najedenou se zeširoka usmála.
„Kasumi - chan,“ řekla radostně a rychlým krokem se šinula k ní. Ostatní jen zůstali stát a sledovali co se děje.
Naruto si prohlížel Katsumi a přitom se docela šklebil. Katsumi byla asi stará jako Fuzuki. Na rozdíl od ní byla, ale o trochu vyšší a mnohonásobně silnější. Vypadala tak trochu jako velký sud. Vlasy měla tmavě šedé a zapletené do drdolu. Na sobě měla jednoduché zelené šaty a zašedlou zástěru. Působila docela přísně, ale na jednu stranu i komicky a sympaticky.

„Ta teda vypadá co,“ řekl Naruto s úsměvem na a otočil hlavu k Sakuře.
„No vypadá zajímavě,“ usmála se.

Fuzuki zatím vedla dlouhý rozvor a skoro pořád přitom rozhazovala rukama kolem sebe. Několikrát nenápadně ukázala i na Naruta.
„Proč na mě ukazuje,“ rozčiloval se Naruto, který si toho všiml.
„Tak to nevím,“ odpověděla Sakura.
„To je fakt hrozná bába, pořád nám něco tají a myslim, že hlavně mě,“ řekl naštvaně a zároveň zamyšleně.
„Asi máš pravdu, je taková dost zvláštní. Třeba ví něco o tvých rodičích nebo rodině,“ řekla potichu Sakura.
„No jo to je možný, protože když jsme vycházeli z Konohy, tak jsem zaslechl jak si pořád opakuje „Ta podoba.“ ,“ řekl Naruto.

Třeba je to vážně Narutova příbuzná… zní to celkem šíleně, ale možná je to pravda. Proč by se chovala tak divně.?. Ale kdyby byla, tak proč by ho nechala celou tu dobu samotného dovolila aby mu ostatní ubližovali jen díky Kyuubimu??... přemýšlela Sakura.

„Musím to zní nějak dostat, určitě něco ví…“ řekl rázně Naruto.

„Vidíš toho blonďáka támhle?“ zeptala se Fuzuki.
„Jo, jo vidím. Kdo to je?“ podívala se zpátky na Fuzuki.
„Kasumi to je přece syn Uzumaki Kushiny ze země Vírů a Minata Namikezeho ze země Ohně,“ odpověděla jí.
„No to snad ne,“ řekla nevěřícně Kasumi a koukla se znovu na Naruta, „je jim vážně podobný… oči a úsměv po matce a postava a vlasy po otci,“ usmála se.
„A povahově je směsice obou,“ řekla vesele Fuzuki.
„No tak to musí být divoká kombinace,“ usmála se Kasumi.
„To je, to mi věř,“ rozchechtala se Fuzuki.
„A on ví kdo jsou jeho rodiče?“ zeptala se ještě.
„Myslím, že ne,“ řekla trochu smutně Fuzuki.
„Proč to neví, měl by vědět kdo jsou jeho rodiče,“ řekla rázně Kasumi.
„Já vím, ale Konoha to tají, aby ho prý uchránila,“ odpověděla Fuzuki.
„Ach jo,“ vzdychla si baculatá dáma.

No vidíš to teď na mě koukaly obě, to fakt není možný,“ stěžoval si Naruto Sakuře, ale ta se jen smála.

„Jo hele mohli bychom u tebe na pár dní zůstat?? Sakura, ta holka s růžovými vlasy, má ošklivě poraněnou nohu a potřebujeme, aby se dala do kupy,“ řekla Fuzuki.
„No jasně, můžete tu zůstat jak dlouho budete chtít,“ usmála se Kasumi.

„Pojďte sem,“ zavolala na tým Fuzuki.
Všichni pomalu přišli k oběma starším ženám a pozdravili baculatou dámu.
„Tak tohle je Kasumi, moje stará známá,“ představila ji Fuzuki.
„No a tohle je kapitán Yamato, Sai, Sakura a Naruto,“ představila zbytek.
„Moc mě těší,“ řekla s úsměvem Kasumi.
„Nás taky,“ odpověděl Yamato za všechny.
„Jo a už nemusíme hledat nějaký to ubytování, protože můžeme zůstat u Kasumi, jak dlouho budeme potřebovat,“ usmála se Fuzuki.
„To je skvělé moc vám děkujeme Kasumi,“ řekl ihned Yamato.
„Ale to nestojí za řeč, tak pojďte dál určitě jste po cestě unavení,“ řekla a šla otevřít dveře do domu.

„Emino vem to prosim tě za mě,“ zavolala na prodavačku ve vedlejším stánku s kořením.
„Jo, jo neboj,“ řekla ochotně Emina.
„No tak šup jen běžte dovnitř,“ pobízela je Kasumi.

Dům byl zařízen skromně, ale dýchal příjemnou útulností. Ve všech místnostech byly cítit všelijaké druhy čajů, od černého přes různé bylinkové až sladké ovocné.

„Pojďte nahoru. Tam si dáte do pokojů věci a já vám to tam trochu upravím,“ usmála se na ně a posunovala je ke starým dřevěným schodům.

Po úspěšném a rychlém ubytování se všichni přesunuli dolů a sedli si ke stolu. Naruto s největší opatrností posadil Sakuru na židli jako by byla nejkřehčí poklad a přisunul ji ke stolu. Sakuru už, ale jeho přehnaná péče začínala lézt na nervy, ale stále se to snažila nějak vydržet.

„Dáte si nějaký čaj?“ zeptala se jediná stojící.
„Ano já si dám tvojí specialitu,“ řekla s úsměvem Fuzuki.
„Já bych si rád dal broskvový,“ řekl Yamato.
„Jestli máte třešňový, tak ten bych si moc ráda dala,“ řekla Sakura a usmála se na buclatou dámu.
„To víš že mám třešňový,“ zasmála se Kasumi, „a jakej si dáš ty Naruto?“
„No… jo už vim, pomerančový,“ řekl po chvilce přemýšlení.
„Dobře a Sai jakej si dáš ty?“ zeptala se.
„Já… no… je mi to jedno, nechám to na vás,“ vykoktal ze sebe a poté se na Kasumi usmál svým úsměvem, který tolik lezl na nervy Narutovi.
„Výborně hned jsem tady. Jo a určitě si k tomu musíte zakousnout mojí bábovku. Tentokrát se mi vážně povedla,“ řekla a odešla do kuchyně.

Chvíli bylo ticho až najednou začala pískat konvice na vodu. Naruto se tak lekl, že málem spadl ze židle. Sakuru napadla vtipná připomínka, ale jediné na co se společně s ostatními u stolu zmohla byl smích.
„No jo, tak jsem se trochu lekl, a co má bejt,“ řekl uraženě Naruto.
Po chvilce, když se všichni dosmáli přišla Kasumi a na velkém tácu měla hrnky s čajem a nakrájenou velkou bábovku.

„Tak tady máte,“ řekla a před každého dala jeho šálek čaje a doprostřed stolu položila talíř s opravdu velikou bábovkou, „vemte si i bábovku je vážně výborná.“
Naruto se na pil čaje a samozřejmě se mu podařilo si spálit pusu.

„Naruto seš vážně baka,“ prohlásila s ledovým klidem Sakura a pomalu se napila čaje.
„Ale Sakura - chan,“ řekl sklesle Naruto a Fuzuki s Kasumi se smály.
Naruto neriskoval opětovné pití horkého čaje, a tak si raději podal kousek bábovky a okamžitě jí snědl jeho stylem. Chtěl promluvit, ale pak si uvědomil, že má stále plnou pusu a po předchozí zkušenosti se Sakurou u jídla to raději rychle dožvejkal.

„Ta bábovka je vážně výborná. Mohl bych si ještě vzít,“ zazubil se Naruto.
„Ale jistě, jen si klidně vem kolik budeš chtít. Tvůj táta jí taky měl moc rád,“ řekla, ale uvědomila si co vypustila z pusy a zakryla si jí. Všichni zůstali udiveně koukat na Kasumi. Se stále zakrytou pusou se opatrně podívala na Fuzuki.
„Promiň,“ řekla potichu.
„Já tě jednou odstřelím Kamusi,“ řekla Fuzuki.
„Můj táta?“ řekl zmateně Naruto.
„Vy jste znala mého tátu???“ zeptal se.
„No víš…“ víc nestihla říct, protože jí zakryla pusu Fuzuki.
„Omluvte na nás na chvilku,“ řekla Fuzuki.
Nikdo nic neřekl, jen se dívali jak dvě ženy zmizely za dveřmi.

Naruto nepřítomně hleděl na bábovku a pomalu ukusoval z dalšího kousku co si podal. Sakura sledovala Naruta a přemýšlela co si asi může o tom myslet. Bylo jí ho docela líto, protože i úplně cizí žena v daleké zemi znala jeho rodiče a on ne. Chtěla mu něco říct, aby ho rozptýlila, ale po chvíli si to zase rozmyslela a podala si kousek bábovky.

„Kasumi co to vyvádíš,“ zeptala se naštvaně Fuzuki.
„No když už jsem se omylem prořekla, tak bych mu to měla říct co vím o jeho rodičích a hlavně kdo to vůbec byli,“ řekla rázně Kasumi, „a ty bys mu to taky měla říct.“
„Ale to nemůžeš a já taky ne. Konoha to úspěšně tajila…“
„Jo tajila, ale Konoha byla vždycky tak trochu divná a pořád něco před ostatními skrývala,“ skočila jí do řeči.
„Ale ty nevíš jaký to bude mít následky,“ řekla smutně Fuzuki.
„Jo vím, ale je skoro dospělý už by to měl vědět, to musíš uznat,“ řekla už klidněji Kasumi.
„Jo asi máš pravdu,“ přiznala Fuzuki.
„Jak mu to, ale jen vysvětlit,“ řekla vážně smutně Fuzuki.
„Neboj já ti pomůžu a on to určitě pochopí, je to přeci jejich syne ne,“ usmála se Kasumi.
„Tak jo jdeme a řeknu mu celý příběh a průběh života jeho rodičů,“ řekla Fuzuki a chytla za kliku, ale zastavila se.