Ahoj, já jsem Kyra! Část 6: Kekkei genkai?

„Jak to, že tu tady takhle pobíháš?“ Kyra se probudila díky hlasu svého táty a pohmožděniny na levém zápěstí. Teprve po chvilce jí začaly docvakávat fakta její nynější situace-například že leží jenom kousek od ohniště bez svého spacáku a že při hlídce usnula.
„Třeba pro to, že už nemám svázané nohy?“ odfrknul si Sasuke a přiložil do ohně.
„Víš, že takhle jsem to nemyslel,“ prsknul Kakashi a sedl si naproti němu. „A ty už nedělej, že spíš!“ dodal ke Kyře. Ta jenom něco zabručela a posadila se.
„Dobré ráno,“ protáhla se, zívla a nevinně se na oba usmála.
„Mohla bys mi vysvětlit, proč jsi ho rozvázala?“ Kakashi jí úsměv neopětoval, ale naopak se ještě víc zamračil.
„Muselo být velice nepohodlné ležet svázaný zády ke Kenichimu,“ pokrčila rameny zdánlivě nezávazně. „Podívej,“ povzdechla, když Kakashi zase otevíral pusu, „nebavilo mě tu jen tak sedět. Nejsem zvyklá sedět zticha. A tak jsem využila toho, že on nespí, povolila mu řetěz a kecala s ním. Je na tom něco nezákonného?“ probodla ho pohledem, který si jako malá cvičila před zrcadlem, ale Kakashi jí pohled opětoval stejnou mincí.
„Ehm,“ upozornil na sebe Sasuke, protože z atmosféry mezi nima měl pocit, že se navzájem pozabíjej. „Neutekl jsem a ani jsem nikoho nezabil, tak o co jde?“
„O co jde!“ zabědoval Kakashi a uhnul pohledem. Kyra se spokojeně ušklíbla. „Tohle byl můj nejlepší žák,“ povzdychl si.

„Doufám, že aspoň někdo nese dobré zprávy,“ Tsunade nejdřív prohlásila tohle a až pak teprve vzhlédla. Jako první padl její pohled na dva ninji přivázaný zády k sobě. Toho prvního poznala ihned, ale toho druhého neznala. „Vítej zpátky, Sasuke,“ prohlásila s viditelným úsměvem. První dobrá zpráva za celý dopoledne. „A kdo je tvůj kamarád?“ po tomhle se na ní Sasuke nehezky podíval.
„Jmenuje se Kenichi Rzouna a podle toho, co jsem vyslechla, pochybuju, že by to byl jeho kamarád,“ ozvala se Kyra.
„Přinesla vám vaše mise něco jiného, než návrat Uchihy?“ snažila se Tsunade z nich dostat průběh mise.
„Myslíte, kromě překva-„
„Ne, nic se nestalo, Tsunade-hime,“ skočila Kyra Narutovi do řeči a stoupla mu na nohu. „Akorát jsem jednou řekla něco, s čím nebyl každý v týmu obeznámen,“ vysvětlila a nepatrně trhla hlavou Kakashimu. Sasukemu ani Kenichimu samozřejmě gesto neuniklo, takže se jenom ještě víc zamračili, ale splnilo účel. Tsunade pochopila.
„Dobrá. Mám pro vás dva návrh. Pokud budete souhlasit, zlehčí to situaci nám i Orochimarovi,“ přísně se na ně zadívala a oboum dvou z toho pohledu přeběhl mráz po zádech. „Zůstanete v Konoze a nebudete uvězněni, ovšem pokud jenom palcem překročíte zákony, půjdete bez debaty do vězení. Mezi tím na vás bude tento tým dohlížet. Akorát,“ teď už mluvila přímo k týmu Kakashi, „Saii, tým je momentálně v plné síle i bez tebe a Danzo si tě přeje mít u sebe, takže tě s konečnou platností odvolávám z týmu a předávám zpátky do rukou Danzoua.“
„Rozumím, můžu už jít?“ Saiovi se v obličeji nepohnul ani sval.
„Běž,“ kývla Tsunade a počkala, až vyjde ze dveří. „Sakuro, ty k sobě vezmeš Kenichiho a Naruto k sobě vezme Sasukeho. Pokračujte dál v trénincích, až bude nějaká mise nebo jakákoliv jiná změna, zavolám si vás.“
„Super, takže kam první?“ zeptala se venku Kyra, když oba dva rozvázala.
„Co takhle do společnejch lázní?“ ozvalo se za nimi.
„Zapomeňte, Jiraya-sensei,“ odpověděla Kyra dřív, než se otočila. „Ale lázně jako takové nejsou špatný nápad. Jdeš Sakuro?“ dívka kývla na odpověď a už nebyli vidět.
„Jsem rád, že tě zase vidím, Sasuke. A tvůj kamarád je…?“
„Není-to-můj-kamarád!“ odsekával po slovech Sasuke. Už mu celkem lezlo na nervy, jak si každý myslel, že když spolu cestují, musí být kamarádi. „A sem zvědavej, co chceš dělat, Kenichi, když Sakura zdrhla,“ dodal už ke svému… kumpánovi.

Nakonec Kenichi svůj problém se zdrhnutým přenocováním vyřešil tak, že se vnutil k Sasukemu a Narutovi. Teda, původně to zkoušel u Kakashiho, ale to mu nějak nevyšlo.
Další den se tým sešel, jako vždycky, palouku v lese na společném tréninku. A jelikož Sasuke ani Kenichi neměli dohromady co jiného dělat, přišli taky.

„Ty baka!“ když sotva kluci přišli na smluvený místo, jednomu z nich přistála pěst v obličeji. Přesněji řečeno Kenichimu. „Proč jsi nepřišel? Víš jak jsem se bála? Skoro celou noc jsem nespala,“ Sakura si sice trošku přikreslovala (sotva lehla na postel, usnula a ráno musela vstávat asi na třikrát), ale jedna malá, docela nepatrná lež ještě nikdy nic nikomu neprovedla.
„Jé, Ero-sannin! Co tu děláte?“ ptal se udiveně Naruto.
„Přišel jsem vám pomoct s tréninkem,“ oznámil mu vesele. A tak začalo jejich pravidelný čekání. V první hodině si vyprávěli, co je kde Nového a co se změnilo (nejžhavější drby ze Zvučné byly opravdu zajímavé). V druhé hodině se snažili chytnout aspoň trochu bronzu. A pak už přišla Kyra a asi deset minut po ní Kakashi.
„A, Jiraiya-san! Takže už dneska?“ na Kakashiho dotaz sannin jenom přikývl. Dobrá. Takže, mládeži, dneska bude trénink trošku o něčem jiném. Naruto, ty budeš trénovat se Sasukem, Sakuro, ty s tím druhým klukem. Kyro, pojď sem,“ rozdal pokyny Kakashi. Naruto se tázavě podíval na Kyru. Ta jenom pokrčila rameny a rozešla se ke Kakashimu a Jiraioyovi. Naruto se Sasukem se trochu vzdálili a Sakura s Kenichim se na něčem domlouvali.
„Víš jak jsem ti říkal, že ty oči takhle vypadají nejspíš kvůli nějakýmu novými Kekkei genkai?“ zeptal se jí Jiraiya. Přikývla. „Teď zkusíš do očí nahrnout co možná největší množství chakry, abychom vyzkoušeli, jestli to tak opravdu je,“ Kyra přikývla. Zavřela oči a začala se soustředit. Snažila se hodně, ale vůbec jí to nešlo.
„Kakashi-sensei, nedáme pauzu?“ zavolal na senseie Naruto, když už byli asi dvě hodiny odpoledne.
„Dobrá,“ povzdechl si Kakashi. Upřímně nečekal, že by se jí to povedlo hned napoprvé, ale přesto cítil jakýsi zklamání. Po pauze se vyměnili Naruto se Sakurou a začalo se znova. A další den znova.

„Dobře, mládeži, pro dnešek končíme,“ zavolal na celou paseku Kakashi po pátým dnu trénování. Sasuke i Naruto zase získali jistotu ve své spolupráci, Sakura taky nebyla nijak moc pozadu a Kenichi se snažil. Akorát u Kyry nebyly vidět žádný výsledky.
„Kyro, pro dnešek konec,“ zavolal na ní Jiraiya a Kyra otevřela oči. Jiraiya se na chvíli zamračil, ale pak se usmál. Kyřiny oči se nepatrně změnily. Modrá barva teď pokrývala celé oko a černý kolečko bylo opravdu malý. Ovšem Kyra se moc nadšeně netvářila.
Když se zadívala na Jiraiyu, začali se před jejíma očima přehrávat různé boje. Byli všelijaké. Ve skupinách, jeden na jednoho nebo jenom soukromé rvačky. Jenom jedno měli společné. Vystupoval v nich Jiraiya. A to nebylo všechno. Úplně na začátku vypadal jako malý kluk, ale postupem času a čím víc těch scén z bojů bylo, tím byl starší. Kyře se zatočila hlava a omdlela.