Ahoj, já jsem Kyra! Část 5: Tati?

„Já vim, tati, já vim, ale takhle ty dokonáš Sasukeho dílo, protože se nenadechnu,“ Kakashi jí pustil a ona spatřila Sakury a Narutovi překvapené pohledy. „Co je? Řekla jsem něco?“

Potom byla tak uvědomělá, že si pro sebe znovu zopakovala slova, která před tím řekla. A když jí došlo, co vlastně řekla, otočila se na Kakashiho, ale z jeho masky se nedalo nic vyčíst.
„Tati?“ vyhrkli Naruto i Sakura najednou. Sai jenom stál opodál a bedlivě je sledoval. Tušil to od té chvíle, co se skoro společně vynořili z lesa.
„Hmm,“ Kyra se opatrně otočila tváří zase k nim a pak přeletěla pohledem na Saie. Nakrčila obočí. „A ty k tomu nic neřekneš?“ zeptala se zvědavě. Tušila takovouhle reakci od těch dvou, ale od Saie taky čekala něco jiného, než jenom nezúčastněný pohled.
„Jak dlouho?“ zeptal se Naruto na pohled zdeptaně. Kyra se na něj pobaveně podívala a povytáhla obočí.
„Patnáct let,“ odpověděla v klidu a ukázala mu tak nelogičnost jeho otázky. I když to byla tak závažná situace, musela se pousmát nad pohledem, který po ní po této větě hodil.
„Jak dlouho to víš ty a,“ otočil se poněkud naštvaně na Kakashiho, „jak dlouho to víte vy?“ dodal už lehce podrážděně.
„Naruto, zklidni hormon,“ poradila mu Kyra. „On to ví jenom měsíc a já asi o tejden víc, takže přestaň jančit,“ snažila se ho nějak uklidnit, ale Naruta tím spíš doháněla k šílenství. Nenechá si přece rozkazovat od holky! A už vůbec ne, když je mladší než on!
„To by stačilo, mládeži,“ vložil se do toho Kakashi, když Naruto zase otevíral pusu. „Myslím, že misy jsme splnili, takže se můžeme vrátit zpátky. Naruto, ty vezmeš Sasukeho, já vezmu toho druhého. Konec debaty,“ zavelel Kakashi, popadl Kenichiho a otočil se na patě. Kyra neodolala, vyplázla na Naruta jazyk a vydala se za tátou.

Probudil se s bolestí hlavy. Trvalo mu pár vteřin, než si uvědomil, že leží na zemi svázaný k někomu, kdo je podle všeho v bezvědomí.
„Jak jste nám to mohli neříct?“ uslyšel jemu známý hlas, ale nedokázal ho nikam zařadit. Nechápal, proč leží a ani nevěděl, co bylo před tím, než usnul.
„Ježiš, Naruto! Prostě to neřeš. Teď to víš, ale před dvěma hodinami jsi to nevěděl. Konec debaty,“ uslyšel poněkud otrávený has nějaké dívky. A pak si vzpomněl. To je přece hlas té holky, s kterou před chvilkou bojoval. Oči nechal stále zavřený, ale rukama se snažil rozvázat se.
„Ale…,“
„Myslim, že se náš malej přítel vzbudil,“ slyšel někoho říkat jako by z dálky. Opatrně otevřel oči a zobrazila se mu opravdu zvláštní scéna. Skoro naproti němu seděla ta holka a tvářila se naprosto znuděně, nad ní se doslova tyčil Naruto a z jemu neznámého důvodu vypadal poněkud naštvaně a taky trochu dotčeně, z jedný strany vedle tý holky seděl jeho bývalý sensei a četl si knížku, z druhý strany seděla Sakura a pobaveně si ty dva měřila a poněkud stranou dění seděl Sai. Uprostřed plápolal malý oheň. Pozornost všech se obrátila na něj.
„Nerozvážeme ho?“ podal návrh Naruto. Ta holka se jenom poněkud škodolibě pousmála.
„No já vám nevím,“ protáhla s tím úsměvem. Kakashi zaklapl knížku a s jakýmsi očekáváním se na ní podíval. Sakura i Naruto se na ní už koukali s pobavením v očích, protože jí už celkem znali. Teda, alespoň v tomhle. „Je to přece tak nebezpečný ninja a ještě ke všemu mstitel,“ dodala s očividně hraným strachem a při tom se její smějící se oči koukaly do těch jeho a vysloveně se mu vysmívaly. Naruto i Sakura se rozesmáli a Kakashi se pobaveně uchechtnul. Sasuke už to nevydržel a aktivoval svůj sharingan. Kyra se, ani nevěděla jak, ocitla v černobílém světě přivázaná ke kůlu a před ní stál Sasuke s katanou v ruce. „Hups,“ řekla a pokrčila rameny (jak jí to provazy umožňovaly). V duchu však přesvědčovala srdce k pomalejšímu tempu.
„Tohle jsi přehnala holčičko,“ řekl jenom a udělal krok k ní. Kyra nebyla zrovna šťastná z nastalé situace, ale věděla, že teď musí hrát o čas.
„Nevím, komu říkáš holčičko, chlapečku,“ opáčila ne zrovna milým tónem a dál se snažila se uklidnit. Sasuke přistoupil ještě o krok k ní a tím se ocitl necelých deset centimetrů od ní. Všimnul si toho, že se nepatrně chvěje a vítězně se usmál.
„Ale ale, snad se nám nebojíme?“ zeptal se posměšně a pomalu vytáhl katanu. Nechtěl jí nic udělat. Konec konců, byl v nevýhodě, i když jí měl momentálně v hrsti. Jenom ho bavilo jí provokovat.
„Pche, tebe?“ odfrkla si, ale neznělo to moc přesvědčivě. „Věřím svým přátelům,“ dodala pevně a odhodlaně. Sasuke se ušklíbl.
„Přátelé? Podle všeho je znáš tak maximálně měsíc,“ odfrknul si pohrdavě. „Navíc jsi kunoichi, máš spoléhat sama na sebe,“ dodal vzápětí.
„A co? Měsíc je přece dost dlouhá doba. A nebýt toho, Naruta znám od tý doby, co jsi odešel z vesnice. A já jsem sice kunoichi, ale občas se na své spolupracovníky prostě spolehnu,“ řekla mu poněkud naštvaným hlasem. A jakmile to dořekla, oba se zase ocitli u ohně. Kakashi klečel u Kyry, která seděla a ztežka dýchala. Sasukeho pohledu se vyhýbala. Sasuke se věnoval pohledem jen těm dvou, takže si nevšiml Naruta, který se objevil vedle něj. Všimnul si ho až ve chvíli, kdy mu na tváři přistála pěst.
„Tohle už nikdy nedělej,“ varoval ho naštvaně.
„Nebo co?“ zeptal se Sasuke lehce naštvaně. Nesnášel, když do něj někdo mlátil, když byl svázanej.
„Nebo nechám udeřit Sakuru,“ zavrčel a ukázal na Sakuru, která sice kontrolovala Kyřin stav, ale stihla na Sasukeho hodit nehezký pohled. Sasuke najednou za sebou ucítil slabý pohyb.
„Nehejhej se!“ zasyčel na něj a začal plánovat. Jestliže si ti tupci (tým Kakashi, kdyby někdo nepochopil jeho myšlení) nevšimnou, že je Kenichi vzhůru a on dokáže jejich pozornost zaměřit na svoje kecy, mohl by je Kenichi rozvázat a oni by pak mohli oba zdrhnout.
„Sasuke-sama?“ uslyšel za sebou hlas a podle pohledu ostatních usoudil, že oni ho slyšeli taky. Zhluboka si povzdechl. Proč jenom mu musí přidělovat samý ignoranty? „Co se děje?“ zeptal se zmateně.
„Právě jsi nám zkazil ideální příležitost k útěku, Kenichi,“ oznámil mu štiplavě. „A rozváže nás konečně někdo?“ dodal nabroušeně.
„Víš, Sasuke, původně jsme to v plánu měli,…“ začala s povzdechem Sakura.
„…ale teď se poněkud mění situace,“ dodal Naruto. Sasuke po nich hodil nechápající pohled.
„Prostě se rozluč s nadějí, že by tě někdo odvázal,“ zjednodušil mu to Kakashi. „Zejtra dojdeme zpátky do Konohy. Naruto, ty si vem první hlídku. Pak vzbuď Sakuru a tu pak vystřídá Sai, následuje Kyra a poslední hlídku budu mít já. Žádný z vás nebude rozvazovat naší milou společnost a zejtra v půl sedmý vyrážíme. V šest se vstává,“ udělil Kakashi rozkazy a sám si šel lehnout.

„Ty nespíš, že ne?“ promluvila asi po deseti minutách své hlídky Kyra, ale oči pořád směřovala k obloze a tak si Sasuke nebyl jistý, jestli mluví na něj. „Naruto říkal, že si dokážeš udržet chladnou hlavu, ale dnešní chování o tom zrovna dvakrát nevypovídalo,“ tentokrát si byl stoprocentně jistý, že mluví na něj.
„Poslední dobou nemám náladu. A nechtěla bys mě rozvázat? Takhle se mi bude s tebou špatně mluvit,“ snažil se využít každou příležitost, aby mohl zdrhnout. Kyra se pousmála a vstala. Vydala se k němu a začala mu rozvazovat provazy na nohou. Pak je zase svázala kolem nohou Kenichiho. „Snad mě nechceš rozvázat?“ vytřeštil na ní oči. Zeptal se jí, aniž by přemýšlel a vůbec neuvažoval nad tím, že by to mohla udělat. Byla to přece kunoichi, pro boha! Kyra si ovšem posměšně odfrkla. Vytáhla z jedný ze svých kapes dost dlouhej provaz.
„Nejsem naivní,“ odpověděla mu a pevně jeden konec obmotala kolem jeho zápěstí. Druhý konec si pak uvázala kolem svého zápěstí. „Ale je fakt, že takhle to musí být fakt nepříjemný,“ dodala, když mu rozvázala ruce a zase tím provazem svázala jen ruce Kenichiho.
„A jak si můžeš být tak jistá, že ho jen tak nerozvážu nebo nepřeříznu?“
„Tvoje zbraně má Kakashi-sensei a tenhle provaz je napuštěném chajdou, takže ho nepřetrhneš, a při tom dostatečně uvázaném, abys ho s jednou rukou rozvázat nemohl,“ vysvětlila mu. Schválně volila toto oslovení svého otce.
„A neříkal náhodou Kakashi, abys mě nerozvazovala?“
„Vlastně jsem tě nerozvázala úplně, ne?“ zeptala se ho. „Ale jestli chceš, můžu tě zase přivázat zpátky ke Kenichimu,“ dodala s lehkým pobavením.
„Ne, díky,“ odfrknul si Sasuke. „Myslím, že to klidně oželím,“ překvapeně zjistil, že Kyra není až tak jedovatá, jak se zdála. Povídali si spolu poměrně dlouho, než Kyra usnula. Sasuke přemýšlel, jestli nemá vzbudit Kakashiho na další hlídku, ale nakonec se na to vykašlal. Naspal se dost během uplynulých tří hlídek a navíc ještě při cestě sem, takže to zvládne ohlídat sám, i když mu většina spících lidí nevěřila.