Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 11 - Podezření

Hiro sledoval pečeť na kameni, když se za ním náhle objevilo pět lidí.
Hiro se ohlédl a ztuhl.
„Ahoj…“ řekl rozpačitě, když zachytil Jadenův zamračený pohled.
„Nechceš mi něco říct…?“ řekl Jaden.
Hiro vydechl.
„Může to počkat? Akatsuki jsou za tímhle šutrem s Gaarou!“ řekl Hiro a ukázal na kámen.
Jaden přešel do předu a zadíval se na tu pečeť.
„Co je to za pečeť?“
„To je ten druh, který se skládá z pěti částí, které jsou od sebe různě daleko a musí být zrušeny najednou!“ zamračila se Chiyo.
„Sakra!! To znamená že se musíme rozdělit!!“ zaklel Jaden.
„Takže…máš nějaký plán?“ otázal se ho Hiro.
Jaden se zadíval na kámen a zamyslel se.

Chakra, obklopující Gaaru zmizela v puse té sochy a Gaara dopadl mrtvě na zem.
„Hotovo. Každý z vás může jít zase po svém Jinchuuriki!“ řekl Pein.
„Zbytek Konohy už také dorazil.“ Oznámil Zetsu.
„Fajn. Ti nás nezajímají. Rozchod.“ Řekl Pein a postavy zmizeli.
„My půjdeme taky. Ale jinudy, abys jsi si mohl odpočinout!“ řekl Sakirou a udělal pečeť.
Kolem obou se zvedl hliněný sloupec a následně zmizeli v zemi.

Vchod do skály se najednou otevřel.
„Gaaro !!!!!“ zaječel Naruto a vyběhl k chlapci s červenými vlasy nehybně ležícímu na studené zemi.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ozval se Kankurou a spolu s Temari jí zastoupili cestu.
„Jestli hodláš zmizet, tak na to hezky rychle zapomeň,“ dodala Temari. Nano si smutně povzdechla. Rezignovaně si sedla na okraj Písečné a koukala skrze bránu směrem do pouště.
„Fajn,“ prohlásila.

„Gaaro!!! Vstávej!!!“ zakřičel Naruto, když doběhl ke Gaarovi a klekl si k němu.
Zatraceně… Přišli jsme pozdě… semknul hořce ústa Jaden.
Sakura si k němu klekla a položila na něj ruce.
„Zachráníš ho, že jo????“ podíval se s ní s vlhkýma očima.
Sakuřin pohled po chvíli zesmutněl ještě víc.
Zavřela pevně oči a odtáhla od Gaary ruce.
Naruto to už nevydržel a po tvářích mu začali téct slzy.
„Zase…!!!! Zase jsem nic nedokázal…!!!“ zatnul hořce zuby Naruto.
„Nezachránil jsem Sasukeho… Nezachránil jsem tebe!!!!“ procedil mezi zuby.
Ostatní ho hořce sledovali.
Naruto…!! Podíval se na něj smutně Jaden a sklopil pohled do země.
…Ten hajzl…!!! Ten parchant bez srdce a kouska citů…!!!! Zatnul pevně pěsti.
Nenáviděl ho!!! Jediná myšlenka na něj ho doháněla k zuřivosti!!!
Cítil jak se mu do mysli vkrádá temnota…hněv…touha po ničení…Bouře…!!!!
potom ucítil silný stisk kolem hrudi.
„Bojuj s tím…!! Nepodávej se tomu…!!“ šeptla Nami sklíčeně, zatím co ho pevně objala a stiskla.
„Víš co se stane…!!“
Jaden zatínal zuby a třásl se.
Nemůžu se přestat ovládat!!! Musim to potlačit!!!! Ne když tu jsou mí přátele…!!!! Mohl bych je zabít???!!!!!!
„Nami…“ řekl Jaden a jeho výraz povolil.
Nami ho pevně stiskla.
Ve tváři se jí zračila lítost a po tvářích jí ztekly slzy.
„Neboj…“ objal jí Jaden.

Chiyo sledovala Naruta a chvilkami i Jadena.
Ti dva…!!! Ani nejsou z Písečné a tolik jím záleží na Gaarovi…???!!!
Přemýšlela a váhala…ale nakonec se odhodlala a s rozhodnutím přistoupila ke Gaarovi.
Položila na něj ruce a soustředila se.
„Co to děláš??!!“ řekl nervózně Naruto.
Chiyo-baasama!!! Došlo Sakuře, na co se Chiyo chystá.
„Nech toho Naruto…“ zadívala se na Naruta.
Naruto se na ní podíval sice nejdřív nechápavě, ale když si všiml jejího pohledu…

Nano seděla stále na tom samém místě a pozorovala rozlehlou pláň písku. Nervózně zarývala nehty do svého oblečení.
/Tak kde jsou … ať se objeví … ať jsou v pořádku …/ pomalu ztrácela naději, že to bude ještě dnes. Když v tom se z dáli začali vynořovat obrysy postav. Nano prudce vstala.
„Temari!!!Kankurou!!!“ zaječela na ty dva co byli nedaleko od ní. Přihnali se k ní a společně šli naproti příchozím.
Jaden s Narutem podpírali Gaaru a Sakura s Nami nesli na nosítkách Chiyo.
Hiro si všiml Nano a na tváři se mu roztáhl široký úsměv.
Vyřítil se jí naproti.
Nano přidala do kroku. Byla ráda , že Gaara žije, ale něco se muselo stát, protože stará pani na nosítkách nedýchala a nehýbala se …
/Je mrtvá …? Co se mohlo stát … / pohledem sklouzla zpět na Hira dobíhající směrem k ní.
„Nano!!!“ vykřikl radostně a pevně jí sevřel v náruči.
Ani ona nebyla pozadu a objetí mu opětovala.
„Promiň, že jsem nás dostala do nebezpečí a především tebe … ale já nechtěla jsem aby… Garra on prostě …“ nevěděla jak se vymáčknout a pořádně omluvit.
Hiro se na ní konejšivě podíval.
„Mě stačí, že jsi živá a zdravá…“ řekl.
Nano se doširoka usmála a lehce zčervenala.
„Gaaro … jste všichni v pořádku?“ zeptala se starostlivě Nano když k nim došli i ostatní.
„Ano…a to díky té tvé tvrdohlavosti, Nano.“ Pousmál se na ní Gaara, kterého zatím podepřeli místo Jadena s Narutem Kankurou s Temari.
„No … jenže jsem nás zároveň ohrozila …“ rozpačitě se pousmála… měla prostě výčitky svědomí.
„Jsem ráda, že si živý,“ dodala ještě.
Gaara posmutněl…
„Zřejmě je to dlouhá historka ,co se tam vlastně stalo …?“ optala se ho a tak jí to vše povyprávěl. Nano byla zaskočená. /Takže jen díky ní …/ obrátila se na starou mrtvou paní. V duchu jí poděkovala. Společně se už vydali do Písečné, kde je všichni radostně přivítali …

Druhý den stáli Tým 7 a Tým Delta před branou Písečné a chystali se k odchodu.
„Tak zatím, Gaaro!!!“ zazubil se na něj Naruto.
„Měj se Naruto!!“ usmála se na něj Temari.
„A někdy se přijďte podívat!!!“ řekl Kankurou.
„To pochybuju…“ řekl sklesle Jaden a pokrčil rameny.
Rozloučili se a vyrazili domů…

Jaden mrkl po cestě po Nano.
Ještě zbývá jedna věc na vyřešení… Pomyslel si a dál se soustředil na cestu.
Nano nevěděla o co go … dorovnala se na jeho úroveň.
„Děje se něco?“ optala se ho.
„Snad ne…“ odpověděl Jaden.
„Dobře,“ kývla a chystala se vrátit na zadní pozici.
Vážně doufám že se nic neděje… Zamračil se Jaden a nechal jí odejít.
Druhý den byly doma…

„Je to smutné…“ podívala se Tsunade do stolu.
„Ale Gaaru jste zachránili…takže mise splněna.“ Řekla už o něco veseleji.
„Děkuji, Pátá…“ pousmál se Jaden odmlčel se.
„Chceš něco dodat?“ podívala se na něj Tsunade.
„Něco se zkomplikovalo…podívám se na to a dám vám vědět, souhlasíte?“ řekl Jaden.
Tsunade se zamračila.
„Dobře. Nechám to na tobě.“ Kývla.
Jaden se uklonil a odešel.

Nano akorát skončila s raním tréninkem a tak si lehla pod strom, že si odpočine. Pozorovala modré nebe. Vzpomněla si na Rogena, když zavřela oči. Stále cítila jeho rty na svých … nemohla zapomenout….
„Ahoj Nano…“ ozvalo se nad ní.
Nechtěně se probrala z myšlenek a podívala se po hlase.
Nad ní stál Jaden, přichycený ke spodku větve nohama.
Ale jeho zářivý úsměv nějak nenašla.
„Můžeme si promluvit?“ řekl a Nano si všimla i Nami, opírající se o strom vedle ní.
„Klidně …“ zůstala však ležet.
„Takže po boji s Rogenem jsi omdlela?“ řekl Jaden s kamennou tváří.
Chvíli bylo ticho …
„Ne …“ozvalo se a opět zavřela oči.
„Ne? ale před tím jsi mi řekla něco jiného ne?“ zamračil se Jaden a seskočil z větve před Nano.
„Jo říkala …stejně jste mi pořádně neuvěřili…“ posadila se.
Jaden s Nami si vyměnili pohledy.
„Jsem rád, že můžeme přistoupit rovnou k věci.“ Řekl Jaden.
„Takže nám řekni celou pravdu!!“ řekla Nami.
„Chtěl mě zabít … neměla už jsem síly se nijak bránit … jenže… on to neudělal,“ otřásla se…
„Zmizel dřív než bych mohla něco udělat a ani bych to nemohla udělat … byla sem oslabená a unavená z boje…“ dokončila a hluboce vydechla.
Jaden s Nami jí upřeně sledovali.
„…Víš co znamenají slova ,,celou pravdu“ ?“ řekl Jaden.
„Co jiného by asi byla celá pravda? Je to pravda!!! Jestli si myslíš že ne tak je to tvůj problém!!!“ vyjela na něj a zvedla se. Obešla ho.
„Je mi líto Nano, ale jakmile v tom jsou Akatsuki, tak to není jenom NÁŠ problém!!“ zastoupila jí cestu Nami.
„Ale problém Konohy!!“
„V čem jako? Nejsem váš nepřítel tak ho ze mě nedělejte!!!" odsekla Nano.
„To je to poslední co bych chtěl!! Věř mi!!!“ řekl Jaden.
„Ale když jsi neomdlela…Tak proč jsi nám neřekla, co používá za techniky?? Proč tě asi nechal žít???“
„A musíš si uvědomit, že ať už jsi moje kamarádka nebo ne, tak já jsem velitel Stopařů a tím mám určité povinnosti! A když budu mít důvodné podezření, že spolupracuješ s Akatsuki, budu to muset nahlásit Páté…“ řekl s kamennou tváří, ale v jeho hlase bylo slyšet, že toho všeho lituje.
„A prosím tě…nenuť mě to s tebe dostat tou horší cestou…“
„Nejsem váš nepřítel a nespolupracuju s nimi. Krev Minata a Kushiny by mi to v životě nedovolila,“ podívala se na něj utrápeným pohledem a poté sklopila zrak k zemi.
„Tak mi sakra řekni co chci vědět!!!!“ zvýšil na ní už hrozivěji Jaden hlas.
„Používal vodní jutsu a dobře genjutsu a skvěle manipuloval se svojí katanou…“ její hlas byl skoro tichý …. Chtělo se jí brečet a nevěděla proč … snad jen proto, že její přátelé už jí nevěří…
Jadenův výraz povolil.
„Proč jsi nám to neřekla, když jsem se tě ptal na poprvé?“ podíval se jí do očí, jeho pohled sice ještě nesl známky přísnosti, ale zároveň se v něm začal objevovat i ten jeho optimistický výraz.
„Nevím …“ /Pao … chci pryč …/ otočila se zády proti Nami a Jadenovi. Stekla jí slza po tváři.
„Můžu už jít“ broukla.
„Dobře.“ Kývl Jaden a položil jí ruku na rameno.
„Odpusť mi to, Nano…“

Dívka ucukla. Vedle ní se zjevil černý panter a spolu s ním zmizela ze cvičiště. Když zahýbala, rozběhla se směrem k hlavám hokage. Došla až nahoru. Panter se usadil u zábradlí a pozoroval dívku, co si vylezla dál na větev do koruny stromů…
´´´ Nano .. ´´´ začal.
„Nejsem v pohodě Pao …“ zavrčela na něj. Poté se utichla.