Záhada tváře - 18.kapitola - Povinnost?!

Tenshi za sebou uslyšela nadšené zavýsknutí a následné zašustění keře. Ve zlomku sekundy se rozhodla a provedla výměnu. Ta by jí měla dát nějaký čas.
Objevila se na nedalekém stromě a naposledy se otočila k tělu své sestry… bylo to smutné, že tak musela ta dobrá kunoichi skončit. Ale vybrala si sama.
Nad tělem se skláněl tým 7, ale někdo se nevěnoval mrtvé Akki… Sasuke zkoumal životnost Tenshiina Kawarimi. Bylo jen otázkou času, kdy na to přijde. Tenshi se okamžitě otočila a utíkala směrem k vesnici. Musela si uvědomit, co chce.
Skrz slzy neviděla na cestu a ve změti myšlenek se absolutně nevyznala. Byla zmatená… a na všechno sama. Neměla nikoho, kdo by věděl všechno a komu by se mohla vyplakat.
Ani nevěděla jak, ale do vesnice se dostala v pořádku a ihned zamířila k sobě domů. Nechtěla nikoho vidět.
Jenže u ní doma seděl její strýček a čekal tam na ni. Znal ji. Až moc dobře. Věděl, že se vrátí. I když to nevěděla ani ona sama.
„Tenshi… věděl jsem, že se vrátíš,“ usmál se na dívku Jiraya a srdečně ji objal. Jediná věta ji přesvědčila o tom, že tomu celému skutečně porozuměl.
„V tom případě víš, co bude následovat,“ odvětila Tenshi a podívala se na něj laním pohledem. Vlastně ona sama netušila, co má udělat… mnoho věcí bylo jinak.
„Ano,“ kývl souhlasně Jiraya. Ale pak mlčel.
„A? Co si o tom myslíš?“ zajímalo Tenshi. Chtěla vědět, jaký na to má názor a podle toho se pak rozhodnout.
„Pokud se vrátí ta stará Tenshi, pak nemám nic proti tvému odchodu domů… ale musíš se vrátit. Jako stará Tenshi,“ řekl Jiraya. Moc se mu po ní stýskalo. I když tahle Tenshi byla také milá a správná.
„Jsi nejlepší!“ Skočila mu Tenshi okolo krku. Už věděla, co udělá… co musí udělat. Konečně už měla tu možnost, po které tak dlouho toužila.
„A vrátí se?“ optal se jí Jiraya. Tenshi se zamračila a v očích se jí objevila nekonečná bolest, kterou v nich Jiraya ještě nikdy neviděl…
„Nevím… to nezáleží na mě,“ zavrtěla hlavou Tenshi a otočila se. Pak přešla ke stolu, sebrala z něj svitky, které měla z vesnického archivu a podala je svému strýci. „Vrať je prosím do archivu… nevím, kdy se vrátím.“
„Ano, vrátím je. Ale teď se na mě podívej,“ pobídl dívku Jiraya. Ale ta zavrtěla hlavou. Vzal ji tedy za bradu a vynutil si pohled z očí do očí.
„Ten kluk… do kterého jsi se zamilovala a který tě tak změnil… byl to mladý Uchiha?! Sasuke?“ zeptal se jí narovinu Jiraya. Nepustil ji, a tak viděl, jak pevně zavřela oči a když je otevřela tak se leskly víc, než předtím. To pro něj byla dostatečná odpověď.
„Jak…?“ Na to jediné se Tenshi ve svém stavu zmohla… byla naprosto mimo. Jen to jméno s ní opět zatočilo a udělalo jí nepořádek v myšlenkách.
„Všiml jsem si toho, jak se na tebe díval, když jsi tam bojovala s Akki… a pak taky, když se ti chtěl vrhnout na pomoc. A jak prožíval tvůj odchod. Nikdo jiný mi nepřipadal v úvahu,“ pokrčil rameny Jiraya.
„Vždycky jsi byl všímavý,“ uchichtla se lehce Tenshi.
„Ano, to jsem,“ pousmál se Jiraya a byl rád, že se jí tvář trochu rozjasnila.
„Musím si sbalit věci… ale nevím, kdy se vrátím. Řekneš to prosím za mě Hokage?“ Tenshi se na něj podívala prosícím pohledem a on jí nedokázal odolat. Omámeně přikývl.
Pak se mu vytrhla a vrhla se do ložnice, aby si sbalila věci na cestu.
„Hlavně, ať ti to všechno vyjde… budu na tebe čekat,“ slíbil jí Jiraya. Objali se na rozloučenou a on pak vyskočil z balkonu a odběhl za svou bývalou týmovou partnerkou.
Tenshi dál pokračovala v balení, ale najednou se ozvalo zaklepání na její dveře.
Vydala se je otevřít a za dveřmi ji překvapila Hinata.
„Můžeme si promluvit?“ zeptala se Hinata mimořádně pevným hlasem kamarádky. Tenshi přikývla a pokynula jí, aby vešla.
„Pojď do pokoje, doufám, že ti nevadí, že se u toho budu balit,“ odvětila Tenshi a vyšla napřed.
„Ne, nebude… kam se chystáš?“ odvětila Hinata.
„Domů…“ prozradila Tenshi a otevřela dveře od pokoje. A málem je zase zavřela úlekem. Na její posteli seděla Sakura a na tváři neměla moc milý výraz.
„Žádám vysvětlení!“ sykla rozhodně Sakura a založila si ruce na hrudi.
„To jsi aspoň mohla zaklepat… vysvětlení chcete asi obě, co?“ podívala se na ně Tenshi. Hinata přikývla a pak se posadila vedle Sakury.
„Tak mi povězte, co chcete vysvětlit,“ kývla na ně Tenshi.
„Ten souboj,“ křikla Hinata.
„Vztah se Sasukem!“ sykla zároveň s Hinatou i Sakura.
„Asi raději začnu tím soubojem… ale prvně… co tu děláš, Sakuro?“ optala se Tenshi kamarádky, zatímco si balila své zbraně.
„Viděla jsem, jak děláš znak. Vydala jsem se za tebou. Myslím, že kluci se tam právě hádají, kdo koho odnese do vesnice,“ odvětila Sakura a pousmála se i s Hinatou, ale Tenshi zesmutněla.
„Ten souboj… víte, asi bych měla začít od začátku… začalo to v den, kdy jsem se narodila. Přesně o rok později než moje sestra. Jenže v ten den… klanoví Starší našli sídlo Gobiho no Houkou. A ihned je napadlo, že by mohli využít pětiocasého démona ke zvýšení síly klanu. Zapečetili ho. Do mě. Volnou pečetí, takže jsem s ním vždy mohla komunikovat… a pak jsme dostali nejlepší výcvik. Jenže si nás nikdo nevážil. Já pro všechny byla jen zbraň v boji. A oni učili všechny ostatní děti, že jsem špatná, zlá a zvrácená. Rozhodla jsem se to napravit… když napadli sídlo naši nepřátelé, tak jsme je vyřídili sami. Tehdy nás začali nenávidět tak, že už to neskrývali. To se stalo ještě jednou, ale to nás pak vyhnali z klanu, protože se báli naší síly… trpěla jsem a utekla. A skončila tady. A má sestra mě hledala… také byla vypuzena z klanu. Protože nedodržovala jejich nařízení. A tak se rozhodla, že mě najde a zabije, aby si tím zachránila kůži… tak zní jedno z pravidel našeho klanu. Jenže to může být i obráceně… proto jsem ji nakonec zabila, i když jsem nechtěla, a proto nyní odcházím domů…“ vyprávěla Tenshi. Tehdy už měla vše sbaleno. Naložila si věci na záda a připravila se ke skoku. Její kamarádky šokovaně seděly na posteli a nevěděly, co říct.
„Počkej!“ zarazila ji Sakura a skočila před ni. „A co Sasuke? To ho tady necháš?“
„Co s ním?! Nejsem k němu nijak zavázaná… nevím jak teď, ale předtím měl Karin. Když měl mě! Neznám ho…“ zavrtěla Tenshi odmítavě hlavou, ale Sakuře se do očí nepodívala.
„Ale on…!“ Chtěla kamaráda chránit Sakura, ale Tenshi se na ni podívala očima plnýma nenávisti, která se mísila s potlačovaným smutkem.
„Ne! Už pro mě neexistuje!“ zarazila ji Tenshi, odstrčila ji od okna a sama z něj vyskočila. Hinata i Sakura vyskočily za ní a běžely za ní až k bráně.
„Tenshi! Děláš blbost!“ zakřičela Hinata na kamarádku a ona se zastavila. Otočila se k nim a ony ji doběhly. I Sakura se na Hinatu tázavě podívala.
„Teď nesmíš odejít!“ prohlásila rozhodně Hinata a kývla na Sakuru. Ta teď mohla mluvit, když byla Tenshi mimo z toho, co řekla Hinata.
„Tenshi, mohlo by se to mezi vámi vyřešit! Důležité je si o tom promluvit… pak by ses možná dozvěděla, že s Karin nikdy nic neměl! A ani by ho nenapadlo tě podvést!“ vysvětlovala to Sakura modrovlásce. Ta ale sklopila oči a zavrtěla hlavou.
„Už je pozdě…“ vydechla Tenshi, obrátila se a chystala se rozběhnout pryč. Ale Hinata ji zarazila.
„Tenshi, nikdy není pozdě… právě v tom jsi mě utvrdila ty. Vždycky můžeš dosáhnout svého! No tak… máš šanci být šťastná, tak proč ji zahazuješ?“ nechápala Hinata.
Tenshi se k ní pomalu otočila a její oči se opět zaplnily slzami.
„Šťastná?! Co to je?! Být odsuzována a pronásledována členy vlastní rodiny a jen na pár okamžiků zapomenout? To není štěstí, Hin… já nikdy nic takového nepoznala. A ani nepoznám… na to už je moc pozdě…“ zavrtěla hlavou Tenshi, až se jí kolem hlavy rozletěly kudrny. Pak se k nim otočila zády a už skutečně odběhla.
„Teď je řada na nich,“ kývla Sakura na Hinatu.
„Snad to vyjde…“ zadoufala Hin a dívala se na mizící kamarádku. Nechtěla, aby odešla.
Tenshi si všimla, že za ní nepokračují. Ale moc dlouho jí to netrvalo hlavou. Během pár okamžiků už byla u brány a prošla jí. Ale za ní se šokovaně zastavila.
Proti ní stáli skoro všichni… Shino, Kiba, Shikamaru, Chouji, Neji, Lee, Naruto a… Sasuke.
Akamaru opustil svého pána a rozběhl se na Tenshi. Když na ni skočil, tak vypadla ze svého úleku a rozčilením se rozesmála. Ležela na zemi a na ní ležel Akamaru a oblizoval jí obličej.
„Slez ze mě,“ usmála se na obrovského bílého psa Tenshi a on ji poslušně poslechl. Před Tenshi se objevila ruka a ona ji přijala. Až když stála na nohách, tak se podívala, komu patří. Před ní stál blonďatý Naruto a tvářil se celkem vážně. I Tenshi. Úsměv z její tváře zmizel.
„Díky,“ poděkovala mu Tenshi s přísným výrazem na tváři a hned se podívala jinam.
„Chci se ti omluvit,“ začal Naruto. Pak počkal, až k němu dívka zvedne hlavu. „Netušil jsem, že ti tím nějak ublížím. Chtěl jsem jen pomoct kamarádovi.“
„A tak ublížit kamarádce,“ odsekla chladně Tenshi. Pak se otočila a připravila ke skoku.
„Řekni, co ti udělal a my si to s ním vyřídíme!“ prohlásil rozhodně Kiba a stiskl ruku v pěst a Akamaru souhlasně štěkl. Spolu s Kibou dostali i ostatní mladíci bojechtivý výraz. Sasuke měl co dělat, aby před nimi neucouvl. Neměl by proti nim moc šancí.
„Jste milí, ale je to zbytečné… stejně odcházím,“ poukázala Tenshi na tašku na svých zádech.
„Jestli je to kvůli mně, tak nemusíš,“ šeptl Sasuke a udělal pár kroků směrem k ní. O krok ucouvla, ale ani se na něj nepodívala.
„Jdu domů… snad se ještě někdy potkáme,“ řekla najednou příkře Tenshi, jediným plavným pohybem ruky (který skoro omráčil Sasukeho) si odhodila vlasy z obličeje a vyskočila na nedaleký strom.
„Vrátíš se?!“ křikl ještě Neji na kamarádku.
„Možná…“ v odpověď na něj zakřičela Tenshi. Pak se ztratila ve změti stromů.
Věděli, co chtěli vědět. A tak se otočili a vrátili se do vesnice. Jen Sasukem zmítala touha rozběhnout se za ní. Ale Naruto ho zarazil, objal ho kolem ramen a spolu se za ní dívali. Až později se vrátili do vesnice.