Ohnivá vůle se nevzdává! Keichiho sázka, část 13.

Minulost

Kaze a Shimaki se vydali za těmi strážnými a zrovna si vymysleli lež, že jsou bratr a sestra. Měli výhodu, že je tu nikdo neznal.
„A odkud pocházíte?“ zeptal se jeden z nich a shodou okolností to byl Hyuuga Kotarou, který byl dříve věrný Shitarovi a byl jím i nadále, ale svou věrnost jen předstíral z jednoho prostého důvodu – chtěl přežít.
„My? Pocházíme z daleka. Vyhnali nás z naší vesnice, protože nechápali naši moc a schopnosti.“ Shimaki lhal, ale tak přesvědčivě, že kdyby ho Kaze neznala, tak mu to uvěří a Kaze jen přikyvovala a dokonce dokázala uronit jednu slzu.
„Ano je to tak a co je nejhorší, že i naši vlastní rodiče nás nenáviděli,“ tentokrát Shimaki kýval na souhlas.
„Když jste z daleka, tak proč na sobě máte ty čelenky?“ podivil se druhý, který neměl jméno, protože si nijak neříkal. Všichni ho proto pojmenovali Zero a on to přijal. To jméno se mu líbilo.
„Vidíte to… starý zvyk,“ teď si teprve uvědomil, že celou dobu měli čelenky Konohy. Ještě, že jsem si nevzal čelenku Suny, zamyslel se Shimaki.
„No jo,“ řekl Kotarou.
Na další řeči nebyl čas, protože již byli před domem, ve kterém ještě do nedávna, bydleli dva bratři, teď tu bydlí jen jeden. Nari Keichi.
„Tak tady bydlí náš velitel, velký Keichi-sama,“ pronesl s úctou Zero.
„Páni,“ hvízdla Kaze.
„Chvilku tu počkejte, až vám dám znamení můžete vstoupit,“ poučil je Kotarou.
„Hai,“ přitakali oba.
Strážci odešli a Kaze s Shimakim, okamžitě začali domlouvat strategii.
Kaze se ještě pro jistotu spojila myslí s Minatem, ale ten nereagoval, tak toho nechala, ale to netušila, že Hokunagi pustil Minatovu mysl a přesunul ji do Kazeina mozku, takže proto nemohla navázat spojení se svou láskou. Náhle se ji v hlavě ozval Minatův hlas: „Kaze, lásko, meč přemístil moji mysl sem a už plně ovládá moje tělo.“
„Cože?“ Neodpustila si Kaze.
„Co jsi říkala?“ ptal se Shimaki a Kaze mu v rychlosti přetlumočila to, co se právě dozvěděla.
„Tak to je zlé, pak se bude vymyslet, jak dostat zpátky Minatovo tělo.“
„Díky, Shimaki,“ to teď promluvil Minato.
„On může mluvit?“ nestačil se divit Shimaki.
„Ano,“ potvrdila opět Kaze.
„Jestli já se nezblázním to bude zázrak, mendokusei, už vím proč otec nemá rád komplikované věci,“ Shimaki teď dokonale imitoval svého otce.
„Nestěžuj si pořád a hni tou svou...“ nedořekla, protože Zero jim dal znamení, že mohou vstoupit.
„Minato, drž nám palce,“ požádala svou lásku.
„Neboj budu,“ ujistil ji Minato.

Neyou, Miharu a teď už nemyslící bytost, která se ještě před pár okamžiky jmenovala Minato se snažili dostat se do bezpečí, ale moc jim to nešlo, protože Minato pořád dělal problémy až do takové míry, že jednou byli málem chyceni další hlídkou strážců, ale podruhé se jim to už nepodařilo.
„Tak a máme vás!“
„Minato! Ty blbče, to kvůli tobě…“
„Mlč! Miharu!“ přikázal Neyou.
„Tvůj milý má pravdu,“ řekl jeden z nich.
„On není…“ bránila se, ale Neyou to opět pokazil, když řekl: „Ona je stydlivá a navíc se bojí, že když nás vztah vyjde najevo její rodina ji odvrhne.“
„Á to znám,“ přitakal zcela nečekaně druhý.
„Co tady vy tři děláte?“ náhle se zeptal Kenshi.
„No… víte doslechli jsme se, že vaše vesnice byla napadena a tak jsme vám přišli na pomoc.“ Řekl zcela popravdě Neyou.
„To je od vás moc hezké, ale my to zvládli sami, tedy Shitara, ale zaplatil za to vysokou cenu, byl Kyuubim zavražděn, ale řeknu vám po pravdě si myslím, že to bylo úplně jinak. Já totiž Keichimu nevěřím a tady můj kolega, Rey jsme věrni pouze Shitarovi a vím, že jsi jeho syn. Proto tě odvedeme na bezpečné místo a ti dva jsou?“ Neyou a Miharu byli zcela zaskočeni nenadálým zvratem věcí.
„Oni? Když jsi byl upřímný, tak já musím také, oni k nám nepatři jsou z jiné doby a Miharu je moje praprapra a tak dále vnučka a tohle Minato její starší bratr, který bohužel díky Hokunagi upadl do tohoto stavu,“ upřesnil Neyou.
„Tak to je pro mě šok, ale jsem rád, že mám čest znát potomky tak mocného klanu.“ Chystal se provést úklonu, ale Miharu mu v tom zabránila.
„Není potřeba se klanět.“
Po domluvě se vydali na bezpečné místo, ale to netušili jaký šok jim to přinese…

Keichi seděl na své židli a tvářil se jako král, který konečně dobyl cizí území.
„Velký Keichi-sama, jsou tu ti dva, které jsme náhodou objevili,“ řekl Zero.
„Děkuji, můžete jít,“ s těmito slovy je propustil.
„Tak a teď mi řekněte, kde jsou ostatní a možná pouvažuji, že vás propustím,“ řekl Keichi.
„Žádní ostatní nejsou,“ promluvil Shimaki.
„Kaze, tohle není ten Keichi, který psal ten dopis tady Hokunagi má nad ním plnou kontrolu.“ Varoval ji Minato.
„Ano to vím,“ řekla Kaze mimovolně nahlas.
„Co víš?“ zajímalo Keichiho.
„No, to že jsme tu pouze my, já a tady můj bratříček.“ Kaze se snažila o to, aby to zamaskovala.
„Kdo bude bojovat?“ Keichi hned změnil téma.
„Co prosím?“ divil se Shimaki.
„No, kdo z vás sourozenců bude bojovat? Nebojácný bratr nebo krásná sestřička? Vsadíme se?“ navrhl Keichi.
„Tak dobře, budu bojovat!“ přijal Shimaki.
„Fajn, ale pod jednou podmínkou, pokud prohraješ, tak tvoje sestra bude mojí ženou.“
„A když vyhraju?“ zeptal se Shimaki.
„To se nestane,“ řekl sebevědomě.
„Ale co když vyhraju necháš nás být?“ řekl Shimaki.
Minato jakmile slyšel, že by Kaze měla být jeho manželkou ho tak rozžárlilo, že nahlas zařval: „Ona nebude tvoje!“