Potomek dvou klanů - 2 Spousta slov

„To se stalo před čtyřmi lety, když jsem...“ nedořekl, zadíval se jakoby do prázdna, aspoň to tak vypadalo z pohledu ostatních. Ve skutečnosti promlouval s Kyuubim.
„Neříkej jim to já to udělám sám.“
„Jak myslíš, ale zmenši se, ať je nevydědíš.“
„Dobře, jak chceš.“
„Promiňte, ale je tu někdo kdo vám chce něco říct.“ Omluvil se Naruto, když viděl jejich nechápavé výrazy ve tvářích a sedl si do křesla u stolu. Ve chvíli, kdy se omluvil se vedle něj na zemi objevila malá devítiocasá liška a skočila mu na rameno. Jeden ocas lehce obtočila kolem Narutova krku, ostatních osm vlálo Narutovi na zádech.
Všichni byli pěknou chvíli zkoprnělí. První se vzpamatovala Tsunade.
„Co se... Co to má znamenat?“ oči měla upřené na Kyuubim.
„Chtěli jsme vám to ukázat, abych to nemusel vysvětlovat, ale když se ptáš... Kyuubi do toho.“ Pobídl ho Naruto.
„Hmm, jak to mám jenom říct,“zamyslel se„ ,aha už vím. Vše začalo před čtyřmi lety, kdy mě Naruto ovládl svou vůlí a silou. Ze začátku bylo všechno dobré, vyhráli jsme několik bitev a stali se z nás kolegové, ale já byl pořád zavřený v kleci. Naruto sice měl mou sílu a chakru, ale byli jsme často v rozporu. Asi po měsíci mého společného života s Narutem jsem začal pociťovat neuvěřitelnou slabost a později se dostavily i křeče. Nevěděli jsme si rady. Až jednou když jsme byli v nějaké vesnici, našli jsme v tamější knihovně zmínku o Bijuu, tak jsme si knihu půjčili. Objevily jsme krutou pravdu.
Já bych zemřel. A Naruto kvůli mé neuvěřitelné síle asi taky nebo ještě hůř bych ho pohltil do sebe. Já bych zemřel, ale on by mě zastoupil ještě s hrozivější silou.
Naštěstí tam byl návod jak se tomu uchránit. Byl velmi nebezpečný. A mělo to i podmínku. Podmínkou bylo, že musíme oba chtít, nikdo nesmí být donucen, jak démon, tak Jinchuuriki. Oba jsme věděli, že já jednám z donucení, proto jsme uzavřeli dohodu. A složili jsme to jutsu, proběhlo to úspěšně, až později jsme zjistili, že máme propojený chakrový oběh nebo lépe řečeno ten můj je namotaný na ten jeho.“
„Jakou dohodu?“ přerušila náhle Tsunade.
„Já se budu moct jeho prostřednictvím pomstít jednomu člověku, který za všechno muže a on mé slovo že nikdy nenapadnu Konohu ani jeho přátele. A vždy mu budu pomáhat.“
„Co je to za člověka kterému se můžeš pomstít?“ zeptal se Kakashi.
Kyuubi i Naruto se na sebe podívali a oba současně řekli.
„Uchiha Madara.“
Zavládlo hrobové ticho. První promluvil Gai.
„Ale ten má být přece dávno mrtvý. Vždyť bojoval s Prvním hokagem, ne?“
„Ano, to ano,“ promluvil po dlouhé době Naruto. „Ale my víme, že žije a aby to nebylo horší řídí Akatsuki. Já svou část dohody dodržím.“
„Dobře to můžeme vyřídit později, ale teď bys asi měl začít vyprávět od začátku.“
Naruto se narovnal v křesle a Kyuubi mu skočil do klína, kde si pohodlně lehl.
„Po smrti Zvrhlého poustevníka jsem se vydal hledat Peina, abych s nim změřil své síly a také se mu pomstil. Tvrdě jsem trénoval a potlačoval Kyuubiho. Vylepšil jsem některé své techniky a také jsem nějaké vymyslel. Asi po roce hledání jsem ho konečně našel, ale k mému překvapení používal jen obživlá těla a sám se někde na vyšším místě schovával.
Jeho těla jsem porazil a vydal jsem se hledat Nagata. Věděl jsem, jak se jmenuje, protože mi to jeden Pein prozradil. Během hodiny jsem byl u něj a zjistil jsem, že už je stejně po smrti. Bohužel jsem si nevšiml, že mi jeden Pein zabodl do ramene otrávenou jehlu. Když jsem si to uvědomil, bylo už pozdě. Jed jsem měl už rozšíření po těle stěží jsem se dostal do nejbližší vesnice, kde jsem zkolaboval. Probudil jsem se u jednoho samuraje, Chuan-che se jmenoval, který se mě staral už celý týden, co jsem byl v bezvědomí. Zotavoval jsem se ještě dalších čtrnáct dní. Staříka, který se o mě staral, jsem si hodně oblíbil a on mě taky. Když jsem skoro po měsíci chtěl odejít, tak mě zadržel a dal mi nabídku. Prý jestli u něj nechci zůstat a dělat mu ještě nějaký čas společnost a na oplátku mě naučí vše, co umí, jak ve zbrani tak v medicíně. Když jsem se zeptal proč. Řekl mi, že měl syna, který když byl v mém věku tak zemřel, protože se neubránil přesile a on si pořád vyčítal, že ho nestihl naučit vše, co uměl. Také mi řekl, že mu ho hrozně připomínám, ukázal mi fotografii s té doby, než zemřel. Vypadal stejně, jako já akorát měl hnědé vlasy a oči. Proto jsem tam zůstal.
Za necelý rok jsem se naučil ovládat katanu a spoustu užitečných věcí. Když mi řekl, že mě už nemá co učit, tak jsme se rozloučili. Za tu dobu, co jsem tam byl jsme se hodně sblížili. Bylo to jako dědeček s vnukem, ale oba jsme věděli, že musím odejít.
Odešel jsem a sedm měsíců na to jsem ovládl Kyuubiho a uzavřel smlouvu. Asi rok jsem trénoval svá větrná jutsu a Kyuubiho ohnivá která se s mým větrem skvěle doplňovala. Občas jsem pomohl nějaké vesnici s lupiči nebo zloději a vydělal si trochu peněz. Jednou jsem však zavítal do vesnice skryté ve Vodních vírech.
Narazil jsem na ní úplnou náhodou. Plavil jsem se po velikánském jezeře když mě strhl jeden vodní vír a shodou náhod mě proud odnesl až doprostřed jezera, kde stála na velikém ostrově vesnice.
Ještě zvláštní však bylo, že když jsem prošel branou, tak se celá rozzářila oranžovo-zlatým světlem. Všichni, kdo byli kolem jen nevěřícně hleděli a ustupovali z cesty. Nechápal jsem jejich počínání a kráčel dál. Náhle se ke mně přitočila stařenka a zeptala se jestli se jmenuji Uzumaki, když jsem jí ujistil, že ano popadla mě za ruku a odtáhla do nějakého domu, který stál uprostřed vesnice. Usadila mě do krásného přijímajícího salonku, kde mě vyzvala, abych si sednul a vyslechl její příběh. Nechtěl jsem jí urazit, proto jsem zůstal.
Stará žena mi řekla, že se jmenuje Kaora a byla služebnou v tomhle domě. Dům patřil klanu Uzumaki. Ani si neumíte představit, jak jsem byl překvapený, a proto jsem se zeptal, jak věděla, že jsem jmenuji Uzumaki. Odpověděla mi vyprávěním legendy.

Jednou až se vrátí člen mrtvého klanu.
Brána se rozzáří oranžovo-zlatým světlem.
On, který se prokáže rozhodností, odvahou a výdrží,
se vůdcem stane.
Byl předurčen, katanu osudu vlastnit a svůj klan obnovit.“

Naruto teď vše odříkával doslova, aby na nic důležitého nezapomněl.
„Když mi pověděla legendu, jen jsem nechápavě koukal. Proto se mě raději zeptala, jestli znám svoje rodiče. Když byla moje odpověď záporná. Tak mi řekla o mojí matce, která byla považována za posledního potomka klanu. Když byl klan vyvražděn musela se skrývat a před pětadvaceti lety prchla do Konohy, kde poznala otce.“
Naruto se odmlčel podíval se na Tsunade a Kakashiho.
„Myslím, že víte kdo to byl, že?“
„Naruto... My ti to říct nesměli, nebyl jsi připravený.A navíc to bylo na rozkaz Třetího.“ Pronesla Tsunade tiše.
„Sensei byl skvělý člověk a tvá matka taky, byli by na tebe hrdí! Nesmíš je odsuzovat Naruto Uzumaki Namikaze!“
To bylo poprvé co mu řekl celým jménem. Naruto se však nedal rozhodit a pokračoval dál.
„Bohužel Kaora tenkrát nevěděla, kdo byl můj otec, ale tušila, že to byl někdo významný z Listové. Vlastně to byl Jiraiya, kdo mi první řekl o mém otci.“
„Ale jak byl přece už po smrti, když jsi odcházel a tenkrát jsi to určitě nevěděl. Tak jak?“
„K tomu se dostanu baachan.“
„Tenkrát, když do mě otec zapečetil lišku a zemřel se matka rozhodla, že se vrátí do svého domova, ale nechtěla, kdyby se jí něco stalo, aby o mě věděl, tušila, že vrah celého našeho klanu je někde tam veku a hledá jí, proto, aby se v případě její smrti nedozvěděl, že má syna rozhodla se mě tu nechat. Syna, který může klan obnovit. Proto se nejdřív vydala sama bohužel toho, čeho se obávala se vyplnilo. Vrah jí dostihl kousek před její rodnou vesnicí. Byl jsem uctít její památku u hrobky klanu, kde jí pohřbili.“
Narutovi se při těchto slovech zlomil hlas a jeho tváří se promítl smutek, ale pokračoval.
„Proto se pro mě už nikdy nevrátila. Vrah věřil, že ona byla poslední potomek, tak už nepátral. A já mám teď možnost se pomstít. Je však zvláštní, že když později zjistil, že ona nebyla poslední, nevydal se dokončit co začal.“ Teď se mu v očích zrcadlilo odhodlání a touha.
„Naruto, ty víš, kdo byl ten vrah?“ zeptala se Tsunade ze zájmem.
„Naše pomsta je stejně jednotná jako naše dohoda. Nikdo nemohl tušit, že se dozvíme, jak máme stejný cíl i na pomstu.“ Odvětil Kyuubi a vycenil zuby.
„To znamená, že klan Uzumaki vyvraždil Madara?“ odvětil Gai který jen těžko střebával informace v tak velkých dávkách.
„Ano a nejen to tenkrát když Kyuubi zaútočil na Konohu, tak ho ovládal, takže může za smrt obou mých rodičů.“
„Grrrr...“ zavrčel Kyuubi
„Abych dokončil své vyprávění. Kaora mi řekla o mém klanu, o době kdy byla vyřknuta legenda o mě a bráně. Měl jsem spoustu otázek, ale nezbýval čas, proto mi slíbila, že mi vše poví ráno a doprovodila mě do jednoho pokoje. Ráno jsem se probudil docela časně, proto jsem hledal nějaké oblečení. Našel jsem dopis od Kaory, že mé sešlé oblečení vyhodila a mám si vzít to, které mi připravila a sejít dolů se nasnídat. Hned vedle ležela hromádka srovnaného prádla. Bylo to klanové oblečení, černé tričko, oranžovo-černá mikina s bledě modrým pruhem a stříbrnou spirálou na zádech černé tři čtvrťáky také s modrým pruhem. Nejvíce mě však uchvátil plášť, který jsem si strašně oblíbil, vlastně ho mám i teď na sobě.“ Zasměje se Naruto.
„Vyšel jsem z pokoje a chtěl sejít dolu do jídelny, ale zarazil jsem se, když jsem slyšel Kaoru a nějakého muže se hádat. Nechtěl jsem se do toho míchat, dokud nepadlo moje jméno. Okamžitě jsem zpozorněl a napjatě poslouchal. Během hádky vyplynulo, že se muž jmenuje Kasag. (Jméno jsem si vymyslela)
Kaora: Kasugu jak se opovažuješ!? Je tu teprve den!
Kasag: To je jedno. Je předurčen a lidi ve vesnici to vědí. Musí okamžitě složit zkoušku! Pochop lidé, kteří budou vědět, že zkoušku nesložil ho nebudou následovat. Pak se tu může objevit ten vrah a nikdo se za něj nepostaví!
Kaora: Vždyť o svém klanu nic neví. vychovávali ho jako sirotka! Nemohl nic tušit, dej mu čas! Musím mu toho hodně ještě říct.
Kasag: Dělej si, co chceš, ale nejpozději zítra tu zkoušku musí udělat nebo...

Pokračování příště