Legenda draků 17. Tak plyne čas

„Hele je to už dlouhá doba cos odešel nemyslíš že je čas se vrátit když jsi ho pořád ještě nenašel?“
„Ani náhodou a ty mi do toho nemluv,“ odpověděl Naruto naštvaně.
„Jak jenom chceš mimochodem jen tak cestou bys mě mohl oživit.“
„Jasně jakoby už nepobíhalo po světě dost šílenců a já ještě jednoho budu oživovat, už mě vidíš jak to udělám.“
„Upřímně jo vidím jak to děláš a nebude to bezdůvodně hehe.“
„O čem to plácáš, nerozumím ti ani slovo.“
„To je tím že já vidím budoucnost a všechny tvoje volby dojdou k tomu že mě oživíš.“
„Tak to je boží, je aspoň možnost že se mi všechno povede?“
„Možná ano a možná ne, jaký by to mělo smysl ti to všechno říkat.“
„Je to tak nejspíš lepší ale už tohle téma uzavřeme a pojďme dál.“
„Fajn a jedna připomínka momentálně jak máš na sobě mojí zbroj tak se do tebe přemísťuje něco z mojí moci.“
Naruto na to už nic neodpověděl a jenom kráčel s myšlenkou která ho hnala vpřed, a to že budoucnost má šanci.

„Mistře teď co budeme čekat na to dokud nepřijde?“ zeptal se Pein.
„Ano budeme čekat,“ odpověděl Madara.
Několik hodin na to se tam zjevil z ničeho nic Sareth.
„Doslechl jsem se že jste se vrátili tak máte to pro co jsem vás poslal?“
„Ne, nemohly jsme se k pramenu dostat,“ řekl najednou Madara a Pein s Conan se na něj nechápavě dívali.
„A proč jste toho nebyli schopni bylo to na vás až moc těžké?“
„Přesněji jo protože si ho střeží moc dobře.“
„Rozumím, tak nic ale dostanete aspoň odměnu a to je zvýšení vašich schopností. Stačí když vypijete několik kapek tohohle nápoje, útok zahájíme za několik dní musím ještě něco připravit,“ řekl Sareth a zůstala tam po něm jenom lahvička podivné tekutiny.
„Mistře nerozumím o co jde.“
„Ani nemusíš jenom vypij několik kapek a buď zticha,“ odpověděl Madara s úlisným tónem v hlase.

„Pojďme už zpátky tak nebo tak ho nenajdeš a já nic neudělám, až moc se na to tady nudím.“
„Máš pravdu jdeme zpátky,“ odpověděl Naruto.
„Jak to žes změnil tak rychle názor?“
„Prostě máš pravdu a mlč už konečné.“
Několik minut přešlo, Naruto se zastavil, sednul na kámen poblíž a vychutnával si jemný vánek ve vlasech. Přemýšlel o tom co se děje v jeho domově, jestli na něj nezapomněly a co právě teď dělá jeho milovaná Hinata. Zavřel oči a rukou se napřáhnul ruku, jako kdyby někoho hladil ale mezi prsty mu proudil jenom vzduch.
„Co to děláš, neměl bys radši být na cestě vždyť to je hrozně daleko.“
„To si myslíš jenom ty že to bude trvat dlouho,“ odpověděl mu Naruto s klidným hlasem.

„Neji prosím tě dones mi něco k pití mám žízeň,“ křičela Hinata z obývacího pokoje.
„A mě můžeš donést jabko když už jsi u toho,“ zakřičela Sakura a usmála se na Hinatu.
„Sasuke dones jim teď je řada na tobě,“ řekl unaveně Neji Sasukemu.
„Tak tady to máte holky budete chtít ještě něco?“
Holky mu na to pokroutili hlavou že nechtějí a Sasuke se s úlevou svalil na židli v kuchyni vedle Nejiho.
„Jestli se Naruto nevrátí tak se zblázním z Hinaty a jejího obřího hladu. Vím že měl hodně vážný důvod k tomu aby odešel ale mohl počkat s tím dítětem,“ poznamenal Neji.
„Máš pravdu ale podle toho co mi říkal několik dní předtím, tak to znělo že nezáleželo na něm v tomhle ohledu,“ pousmál se Sasuke.
Oba se spolu smáli ale najednou se zvednul vítr který vyrazil okno no náhle zpomalil.
„Co to k čertu bylo,“ zeptala se Sakura držící se za srdce které jí bušilo jako o závod z nečekané události.
Hinata v tom vánku který jí obtékal kolem tváře jí připomínal něčí něžný dotek a v tom vzkřikla: „Naruto.“
„Kde je?“ zeptal se Sasuke s Nejim jak doběhli k nim.
Všichni tři se dívali na Hinatu a očekávali odpověď na kterou nevěděla odpověď ani ona sama. Hinata najednou omdlela tak jí hned odnesly do nemocnice aby věděli jestli jí nic není.
Když se probrala tak věděli že jí nic není a Sakura se jí zeptala.
„Co se stalo když si vykřikla Naruto?“
„Já nevím cítila jsem jak mě hladí po tváři ale když jsem ucítila jeho polibek byl tak chladný. Nevím jestli není mrtvý, mám o něj takový strach,“ odpověděla jí a rozbrečela se.
Sakura jí objala, snažila se jí uklidnit ale nešlo to, Tsunade se na ní jenom dívala jak ztrácí naději a víru v to že se vrátí.

„Hele Naruto mám takový divný pocit neměl by sis přehodit kapuci přes hlavu a nasadit si korunu?“
„A na co bych to měl udělat? Vždyť mám skoro všechno na sobě pořád tak mi dej s tím pokoj.“
„No můj názor je takový že pokud chceš přežít a nechceš promarnit jedinou možnost tvou milou zachránit tak si jí nasaď a to hned!“
„Udělám co chceš ale jenom abych něco nepokazil.“
„Tak rychle a nekecej není už moc času idiote.“
„Vždyť jí už mám na hlavě tak mi dej pokoj … ,“ řekl Naruto ale v tom upřel pohled na něco co se objevilo na obloze.
„Mimochodem promiň za to co se teď stane ale je to nutné.“
„Cože?“
„Hahaha tak se znovu shledáváme Uzumaki Naruto.“
Naruto mu však nic neodpověděl a jenom sklonil hlavu k zemi.
„Hele já se na tebe přijdu podívat a ty mě ignoruješ, víš že je to moc nezdvořilé?“
Najednou zvedl hlavu a řekl.
„Tak to sis dal na čas, hledám tě už několik měsíců.“
„Ale možná bys mohl přivítat mé nové společníky určitě je znáš,“ řekl Sareth a ze stínu se vynořil Madara, Pein a Conan.
„Jediná otázka, co ode mě teď chceš?“
„Správná otázka a odpověď je velice jednoduchá, chci abys chcípnul,“ vykřikl a seskočil před něj.
„Už se moc těším na souboj s tebou.“
„Pche myslíš že ti pomůže ten tvůj nový ohoz? A ta koruna, jsi snad král nebo co? Tak pojď a ukaž co umíš,“ řekl Sareth a už útočil na Naruta s jeho mečem.
Naruto jen tak v poslední chvíli vykryl jeho útok a už se musel uhýbat meči v jeho druhé ruce. Sareth pak zastavil a Naruta překvapil Madarův útok který byl až moc rychlý od minulého střetu. Naruto neměl čas si to nechat procházet hlavou protože už na něj útočil Pein. Přitáhnul si Naruta svou silou a jak s ním praštil udělal s ním ohromnou díru v zemi. Pomalu ho vytáhnul z té díry ale zdálo se mu že ztratil vědomí a tak s ním znovu praštil o zem.
„Tak a teď nejsi schopen ani udržet se při vědomí jak patetické hehehe.“
Najednou se Narutova ruka nečekaně pohnula, Madara vyskočil a kolenem na něj dopadl čímž mu rozdrtil několik žeber.
„Nesnaž se vzdorovat o to bude tvoje smrt bolestivější nač plýtvat časem a silou.“
V tom Naruto otevřel oči a znovu je měl černě rudé jako předtím. Sareth byl překvapený a proto hned k němu skočil a připíchnul ho k zemi. Pak mu sundal korunu z hlavy a sebral si jí sebou.
„Pokud dovolíš nechám si tohle jako suvenýr hehehe.“
Jak to dokončil nemohl uvěřit vlastním očím Naruto stál před ním s velikým úsměvem na tváři.
„Promiň ale nemohu tě nechat mi sebrat jednu z mích věcí a teď běž si hrát se svými hračkami a neber mi ty mé,“ řekl tím podivným hlasem.
Jedním kopem ho odpálil několik kilometrů daleko a v ruce držel svou korunu.
Náhle se Sareth obrovskou rychlostí přiřítil a začal s ním bojovat vší svojí silou. Naruto se uhýbal jeho útokům jenom malými pohyby, ruce měl v kapsách a úsměv pořád na tváři.
„Hele není důvod být až tak naštvaný skus se zklidnit hošánku.“
Saretha to rozzuřilo ještě víc a začal ty svoje meče skládat do jednoho. Vypadalo to vtom že jeho síla a rychlost se zmnohonásobila jak zaútočil na Naruta.
„Na to abys mě zabil budeš potřebovat víc než jenom tohle,“ provokoval ho dál Naruto.
Pak Sareth zastal a vyhodil meč do vzduchu, ten se tam najednou rozzářil a znovu rozdělil.
„Ups, moje veliká huba,“ řekl Naruto jak ty meče začaly zářit.
V tom se ozval jenom výbuch který rozvířil všude kolem prach a Sareth, Madara, Pein a Conan jenom čekali dokud neusedne.
Když usedl prach viděli jenom Narutovo tělo připíchnuté k zemi všemi těmi zářícími meči.
Sareth k němu přistoupil, plivnul na něj, sebral jeho korunu a odešel spolu se svými společníky.
„Tak a co teď když už je naše největší překážka z cesty?“ zeptal se po cestě Madara.
„Teď zničíme co bylo jemu drahé muhahahahahahaha,“ začal se Sareth ďábelsky smát.